Sestřelení syrského letadla jižně od Rakká, ke kterému došlo tuto neděli, vysílá hned několik signálů najednou. Předně se jedná o další přiblížení skutečného střetu velmocí v Sýrii, k němuž se schyluje od doby, co se do konfliktu v září 2015 vložilo ruské letectvo.
Je samozřejmě otázkou, zda šlo o předem naplánovanou provokaci Pentagonu a s ním spojených bažin, které využijí jakékoukoli příležitost, aby napůl pacifikovaného Donalda Trumpa vcucly ještě více a znemožnily tak sbližování s Moskvou, které se jim rozhodně nehodí do plánů.
Nastražená past
Je směšná představa, že by pilot amerického bojového letounu F/A-18E Super Hornet, který sestřelil u Tabky Suchoj Su-22 syrské armády, jednal na vlastní pěst a neuvědomoval si, jaké následky může tento krok mít. Je rozhodně pravděpodobnější, že akce byla předem připravena - stejně jako sestřelení ruského stroje tureckým stíhačem v listopadu 2015. I v tomto případě se zřejmě čekalo pouze na vhodnou příležitost, která by umožnila provokaci zrealizovat.
V případě sestřelení ruského bombardéru SU 24 u tureckých hranic šlo především o narušení rýsujícího se zlepšování turecko-ruských vztahů, ke němuž později stejně došlo především v reakci na Američany zpackaný puč proti prezidentu Erdoganovi. V případě nedělního sestřelu Asadova stroje, jehož armáda s Rusy úzce spolupracuje, je ve hře podobný motiv. Jde o co největší prohloubení propasti mezi Vladimírem Putinem a Donaldem Trumpem (který podle některých zdrojů navíc nebyl před akcí samotnou o tomto záměru informován) před jejich prvním setkáním za čtrnáct dní při příležitosti summitu G20 v Hamburku.
Čtěte ZDE: Sestřelení Asadovy stíhačky: Začíná bitva o syrské dědictví? Labyrint intrik se dále zamotává. Čí kdo vede válku? USA si hrají s ohněm, Rusové odpovídají. Koho bude kdo zítra spojenec? Čert aby se v tom vyznal
Svoje islamisty ubráníme
Druhým signálem, který tento nebezpečný akt vysílá, je odhodlání starých washingtonských struktur pokračovat v původním plánu na vytvoření americké zóny v Sýrii kolem dobytého města Rakká.
Připomeňme si, že jedinou zemí, která je v Sýrii legálně, tedy na pozvání demokraticky zvolené Asadovy vlády, je Rusko. Ostatní státy včetně USA, jejichž vojska se na území Sýrie pohybují a které udělaly z této kdysi kvetoucí republiky spáleniště, působí na území nelegálně a zcela právem jsou syrskou vládou považováni za okupanty.
Tomuto označení plně odpovídá aktuální provokace. Sestřelení letadla legální vlády - bojující proti islamistickým teroristům - okupačními jednotkami, které naopak džihádistům poskytují všemožnou logistickou i bojovou podporu. Washington tím vysílá současně vzkaz všem, kteří proti islamistům bojují, že armády otevřeně bojující na straně teroristických skupin, mohou s jeho podporou nadále počítat.
Sestřelené syrské letadlo totiž shazovalo bomby na Kurdy vedené "Syrské demokratické síly", s nimiž se počítá jako s protektorátní vládou v americké zóně okolo Rakká. Americké velitelství podle agentury Reuters potvrdilo, že syrský letoun byl sestřelen "při kolektivní sebeobraně partnerských sil koalice". Probíhající pozemní boje o Rakká mezi syrskou armádou a islamisticko-kurdskými silami podporovanými USA jsou tak rozhodujícím střetnutím o to, kdo po porážce ISIL ovládne toto strategické město, centrum nové západní zóny se silným izraelským vlivem po rozdělení Sýrie.
Střet o syrský Berlín
Oproti Berlínu za druhé světové války, k němuž je dobytí Rakká někdy přirovnáváno (s ohledem na snahu jednotlivých mocností o podíl na rychlém ovládnutí města), však v tomto případě neexistuje žádná dohoda o rozdělení sfér vlivu. Šlo by také o absurditu, neboť Sýrie je suverénní zemí a logicky by nikdy nepřistoupila na jakékoli řešení obcházející legálně zvolenou vládu v Damašku.
I v tomto kontextu je třeba chápat nedělní sestřelení syrského letounu. Jako vzkaz USA, že rozdělení země je pro ně plánem, ze kterého nehodlají ustoupit ani za cenu daleko vyhrocenějšího střetu velmocí, jejichž letadla se nad syrským bojištěm pohybují.
Nakolik je situace vážná, ukazuje i pondělní prohlášení ruského ministerstva obrany o přerušení výměny informací o leteckých operacích. "Zničení letadla syrského letectva americkým letounem ve vzdušném prostoru Sýrie je cynickým porušením suverenity Syrské arabské republiky," zcela logicky reagovala Moskva. Rusko považuje krok amerického velení za vědomé porušení závazků memoranda o vzájemném informování o leteckých operacích, k němuž obě strany přistoupily v říjnu 2015.
Moskva zároveň upozornila, že velení mezinárodní spojenecké koalice před útokem nevyužilo existující komunikační kanál mezi velitelstvími na americké vzdušné základně Ul-Udajd v Kataru a ruskou leteckou základnou Hmejmím v Sýrii. Rusko proto pohrozilo, že v syrských oblastech západně od Eufratu, kde provádí své bojové akce, v budoucnu jakýkoliv stroj mezinárodní koalice, ať už půjde o dron nebo pilotované letadlo, bude sestřelen. S touto reakcí zřejmě strůjci pondělní akce počítali. Jedná se o největší vyostření situace mezi velmocemi v Sýrii za celou dobu konfliktu. Jenomže právě o to jde.
"Ruské prohlášení je nám známo. Nehledáme v Sýrii konflikt s žádnou jinou stranou než ISIS, nebudeme však váhat s vlastní obranou a s obranou svých partnerů, budou-li ohroženi," uvedl v pondělí mluvčí Pentagonu námořní kapitán Jeff Davis. Ještě ostřejší byl mluvčí Bílého domu Sean Spicer, který uvedl, že USA "si vyhrazují právo na sebeobranu v Sýrii." Bude Trump reagovat?
Čtěte ZDE: Islámský stát: Spojenec NATO? Roura, která tvoří dějiny. Válka uvnitř aliance? Putin šlápl USA na hračky. Napadení Evropy po osmi dekádách. Hrozí nám největší nebezpečí od našich "přátel" - jako obvykle?
Zkouška Putinovy trpělivosti?
Viktor Ozerov, předseda obranné komise ruského parlamentu, v reakci na to uvedl, že Spojenými státy vedené letectvo v Sýrii může čekat "zničení", pokud by ohrožovalo životy ruských pilotů. Ač Rusko doufá, že k takovýmto akcím nebude muset přistoupit, "tak nikomu nedovolíme, aby spáchal vůči našim pilotům to, co se stalo syrskému letadlu," uvedl Ozerov.
Putin si samozřejmě uvědomuje, že celá akce je s největší pravděpodobností další pastí, přichystanou před jeho hamburskou schůzkou s Trumpem. Proto, i když je situace vážná, se snaží konflikt nevyostřovat a vysílá - tak, jako v případě dubnového amerického raketového útoku na syrská letiště - spíše uklidňující signály. V dubnu Moskva také po prvních tvrdých reakcích o zrušení letové komunikace k zamezení střetů na obloze nad Sýrií po několika dnech kanál znovu obnovila.
Na podobně vstřícný postoj však nelze spoléhat věčně. I v ruské armádě jsou síly, jimž případný horký konflikt velmocí na Středním východě nepřijde nemyslitelný.
Stále se tedy hraje hra s nejistým koncem. Podobá se žonglování s otevřeným ohněm v muničním skladu. Dalo by se říci, že jsme si na to poslední dobou skoro již zvykli. A v tom spočívá asi největší nebezpečí.
Protože jednou se náhle ucho utrhne. A bude pozdě. Na všechno.
