Po nesmyslných předčasných volbách - "vítězně prohraných" - musí premiérka Mayová vyjednávat se severoirskými unionisty, aby dosáhla na parlamentní většinu. Mnoho lidí v této souvislosti zaujal zvláštní "problém", který se mohl stát překážkou jejich spolupráce: Irští konzervativci totiž, narozdíl od těch anglických - jsou skutečně konzervativní. Odmítají například "sňatky" homosexuálů.
Možná se to nakonec vyřeší, ale dokonale to ilustruje stav britské politiky. Volby vyhráli konzervativci, kteří jsou však už dávno konzervativní - tedy oddaní tradičním hodnotám - jenom podle jména. Nedělejme si iluze. Anglie už dávno není ta "stará dobrá". A týká se to celé Velké Británie.
V britském parlamentu, kdysi pyšném a noblesním ústředí největší koloniální mocnosti světové historie, již nějaký čas funguje seskupení zvané LGBT ParliOUT, složené z homosexuálů a jejich podporovatelů. Dolní sněmovna je velmi hrdá na to, že je „inkluzivním zaměstnavatelem“ a „parlamentem 21. století“. Poslanci i zaměstnanci se nadšeně účastní gayparád (jezdí duhovým doubledeckerem).
V loňském roce na parlamentních stožárech dokonce poprvé zavlála duhová vlajka (ještě předtím vlála i na sídle vlády a na ministerstvu školství) na znamení úspěchu: více LGBT politiků než kterákoli jiná země na světě. Tak tomu již bylo před letošními volbami, nyní tato skupina ještě posílila, jak popisuje slovenský dopisovatel z Londýna Vladimír Mohorita:
Duhová sněmovna
Mezi 650 poslanci nového britského parlamentu je údajně 45 představitelů "sexuálních menšin", tedy 7 %, což je světový rekord. Na stránkách PinkNews to s hrdostí uvedl profesor politologie na univerzitě v Severní Karolíně Andrew Reynolds.
V článku se dokonce uvádí kompletní seznam poslanců "netradiční orientace" i s uvedenou stranickou příslušností. Mezi "sexuálními menšinami" mají po 19 zástupcích "konzervativci" i labouristé. Sedm "netradičních" uspělo v boji o poslanecká křesla pod hlavičkou Skotské národní strany.
Jelikož Skotské národní straně bude v novém parlamentu patřit 35 míst, znamená to, že v jejích řadách je až 20 % "odlišně orientovaných", což je další rekord. Přitom mluvíme jen o těch poslancích, kteří již stihli vyjít s barvou ven a kteří se nejenže nestydí za svou orientaci - jako to bylo ještě v nedávných dobách - ale dokonce ji i považují za cosi lepšího a prestižnějšího.
Zdá se, že politické zákulisí v Británii (a nejen tam) začalo v bojích o poslanecká křesla již opravdu v masovém měřítku využívat představitele LGBT komunity, kteří z různých důvodů nejednou bývají osobně vydíratelní, a proto i lépe zmanipulovatelní svými centrálami. Dávají jim prostor na politických kandidátkách, a to navíc v takových počtech, že již mnozí Britové, ale i jiní Evropané očekávají, že po nějakém čase se bude tato menšina snažit získat v parlamentech a vládách většinu.
Čtěte ZDE: Asistujeme své vlastní sebevraždě: Proč se žába nechá bez odporu uvařit? Epidemie a smrtelné nemoci se státní podporou. Muži mají právo na nosnice s pronajatou dělohou! Kdo je tady blázen? Frontální útok na děti
Schizofrenie úpadku
V západní Evropě jsou tak vidět dvě tendence, které jsou na první pohled velmi protichůdné, ale ve skutečnosti mají stejné duchovní kořeny a za jejich podporou stojí titíž loutkoherci, kteří se sami přímo neprezentují, mají však velký vliv a jejich zájmy zastupují politici typu Macron, Merkelová či donedávna Obama...
Na jedné straně se západní Evropa postupně - a podle mnohých vzhledem k duchovní pustotě a požitkářskému životnímu stylu původního obyvatelstva i neodvratně - mění na chalífát, což se právě v Británii před krátkým časem projevilo i velmi názorně. Poprvé byl starostou Londýna, v němž je již delší dobu nejčastějším jménem dávaným novorozencům Mohamed, zvolen muslim. Původem z Pákistánu.
Na druhé straně západní Evropu čím dál více dostávají do svých osidel a do politické kazajky ideje "politické korektnosti" s klaněním se LGBT hodnotám na prvním místě. V západní společnosti se propagace LGBT komunity a její nekritizovatelnost už natolik rozmohly, že mnozí občané si nejenže nedovolí mít k tomuto tématu postoj odlišný od linie ústředního výboru v Bruselu a ve Washingtonu, ale prostoupeni přímo paranoidním strachem považují za svou povinnost - ačkoli je nikdo nevidí - hodit do urny volební lístek za kandidáta s orientací, která je podle médií obsluhujících globalistickou diktaturu "trendy".
V této situaci poslední zbytky křesťanů a jiných tradičně smýšlejících lidí v západní Evropě jako na svou poslední naději hledí na mnohem konzervativněji smýšlející východní Evropu, na tu slovanskou Evropu, kterou západoevropané po staletí nejenže dobývali, ale především na ni vždy hleděli svrchu.
Zdroj.
