Jiří Kajínek se dostal na svobodu bezmála přesně ve chvíli, kdy jeden báječně integrovaný muslim zavraždil v Manchesteru více než dvě desítky úplně nevinných lidí včetně dětí a další desítky zranil a zmrzačil. A protože cyničtí čeští politici rádi „prodávají“ své povětšinou ohavné výroky jako oblíbené „dva v jednom“, někteří z nich si pospíšili, aby na předvolebním „trhu“ výhodně prodali. Jenže jsou to mizerní hokynáři.
Ti nejotrlejší – na místě prvním jako obvykle velký TOP Havloid Miroslav Kalousek – je dokonce kauzálně propojili. Ti méně obratní je alespoň postavili vedle sebe. Nevadilo jim v tomto případě dokonce ani to, že většina veřejnosti prezidentovo rozhodnutí o milosti schvaluje – protože oni se právě do hrdel a statků navzájem hlava nehlava mydlí v předvolební kampani.
Spolčení hlupců
Usoudili totiž, že ta menší část, ta více havlistická, čili hlavními médii snadněji manipulovatelná, má o Kajínkově propuštění pochyby – a chtěli toho využít. Jenže žijíce po desetiletí ve skleníku svých funkcí, papalášsky netuší, že důvodem „pochybností“ je něco úplně jiného. Asi jako si omylem mnuli ruce, když na Václavské náměstí přišla demonstrovat skupinka „červených karet“, aby znechucení lidí z uměle vytvořené vládní krize otočila proti prezidentu Zemanovi, využívajíce k tomu jméno Andreje Babiše.
Je téměř bezrozměrná ta hloupost Sobotků (ČSSD), Kalousků (TOP 09), Bendů (ODS) či Bělobrádků (teď ještě KDU, než se z nich od víkendového sjezdu stanou rukojmí Gazdíkových „nekřesťanských starostů“, té beztvaré mocichtivé améby – ještě včera přísahající na Kalouska). Oni „pochybující“ totiž nejsou jejich voliči. Pouze snadno manipulovaná „hmota“, která pod praporem Hate free (něco jako osvobození od nenávisti) nenávidí Miloše Zemana.
Mnozí z nich to nakonec klidně „hodí“ Velkému Andrejovi, protože závěrečné tympány jeho kampaně budou nejen dokonale zafinancované (což si shora jmenovaní nebudou moci kvůli nasekaným dluhům dovolit), ale též kreativně manipulativně provedené. To dali Babišovci ostatně inteligentně najevo, když „rudé karty“ z Václaváku nejen nekritizovali, ale dokonce nad jejich „rozzlobením“ vyslovili „pochopení“. Dělají to dobře, tihle nebezpeční hoši a dívky „Nové doby“. Do „spolčení hlupců“ z takzvaných tradičních stran opravdu nepatří. Tím hůř pro nás. Tihle se „nezakecají“.
Čtěte ZDE: Případ český Monte Christo vrcholí: Dostane se Jiří Kajínek skutečně z vězení? Kdo na něj bude čekat venku? Zemanova facka justiční mafii. Je za tím něco víc? Další tah v riskantní partii. Co se stane pak?
Katalyzátor krásy nechtěného
Propuštění Jiřího Kajínka se tak stalo katalyzátorem, který bezděčně přiměl řadu „nenapravitelných“ politických zločinců, aby se krásou nezamýšleného vyznali ze své tuposti. V čele, jak jinak, vodič cirkusového medvěda („číro“ Schwarzenberga), jenž svou už jen napůl živou loutku povede nelidsky ještě jednou před sebou do předvolební arény: „Zatímco v Manchesteru sprostý vrah zavraždil desítky dětí, v naší zemi je jiný sprostý vrah mediální hvězdou. Je to jenom pro politickou kampaň pana prezidenta Zemana. Slušnému člověku je z toho nevolno.“ Tak pravil Kalousek.
To tedy znamená, že jemu z toho určitě šoufl nebylo. Zato způsobil, jako obvykle, tlaky u žaludku nám, kteří budeme muset ještě nejméně do podzimu poslouchat jeho často oplzlé projevy. „Veřejnoprávní“ televizi má totiž kavárna propachtovanou v „družstevním spoluvlastnictví“ se Sobotkovými socialisty. A to je další úkaz krásy nechtěného, jenž Kajínkovo propuštění způsobil:
Andrej Babiš si sice s pravdivostí svých výroků příliš hlavu nedělá, ale jeho teze o zájmovém mocenském paktu Kalouskovců se Sobotkovci se zde projevila vskutku v plné parádě. Soudruh premiér pravil, že je rovněž z toho tak trochu na palici, že z dvojnásobného nájemného vraha je „celebrita“. Pro něj je to prý přitom spíš „záporák“. To slovo opravdu řekl. Tento klaďák.
Opačný problém
Ti dva totiž vytvořili mocenský pakt, neb mají společný problém. Opačný od toho Kajínkova. Zatímco oběť policejně-soudní mafie právě vykráčela právě z lochu a „tepláky“ (stejně jako všechno ostatní) nechala za sebou, pro ně se toto „všechno“ právě rýsuje jako reálná budoucnost. Nelze totiž pochybovat, že po Babišově drtivém volebním vítězství (o němž rovněž již nelze pochybovat) budou oba čelit témuž – jenže v opačném směru.
Policejně-prokurátorsko-soudní obluda, kterou již brzy dostane Babiš plně pod kontrolu, se ovine kolem jejich krků. Tentokrát ovšem důvodně – neboť systém, který pomáhali zplodit proti svým soupeřům, se nyní obrátí proti nim. A nebudou to jen staré kauzy s vojenskými padáky a zločinnou privatizací OKD. Už dávno je všechno nahráváno. A uschováno. Jak jim sám řekl v parlamentu. A pouze čeká, až dá Velký kormidelník naší prodané nevěsty (republiky) pokyn.
Se stejnou jistotou lze tvrdit, že jim se ovšem milosti jako „výjimky z pravidla“ od Miloše Zemana nedostane. Ostatně na tom něco je: Teprve výjimka potvrzuje, že jde o pravidlo. Boj proti Zemanovi je tedy součástí jejich boje o život. Pokud se na Hradě objeví Horáček či Drahoš, s radostí jim milost udělí. A nepůjde o výjimku.
Čtěte ZDE: Orwellova zvířecí farma po Česku: Všechna prasata jsou si rovna, ale některá si jsou rovnější. Hon na dva mimo kotec. Platíme si stát, který už politiky nezajímá. Stane se Macronův „nový úděl“ naším údělem otroků?
O důvod víc
Novináři se spolu s Kalouskem a Sobotkou teď mohou vzteknout. Vůbec jim samozřejmě nejde o Kajínkův naprosto šílený osud. Ostatně byla to právě „sedmá velmoc“, která na jeho (nikoli výjimečný, ale výjimečně dramaticky vděčný) případ upozornila jako první. Dokud se jí to hodilo. Dokud to bylo téma: Uvězněný nevinný. Po propuštění už bude své příběhy psát a vyprávět sám Jiří Kajínek. Bude-li chtít. Bude-li žít. ONI totiž po něm půjdou. Zažil toho (a v í toho) přece jen příliš mnoho.
A tak se ti zločinci zvaní Kalouskovi a Sobotkovi „novináři“ nyní (hlupácky) ptají: Proč prezident udělení milosti nezdůvodnil? Jistě, není to jeho povinnost, ale v tomto případě je to prý jiné. Jistě. Má přece před volbami. Nestačí jim proto, že tři ministři spravedlnosti žádali (marně), aby se justice začala Kajínkovým případem znovu zabývat. Hlavně přece jde o to, aby zdůvodnění znělo jako „milosrdenství“, nikoli jako „kritika justice“.
Jenže o nic jiného jít nemůže. Kdyby justice hledala spravedlnost (to byl skutečně původně její úkol, jakkoli tomu asi sotva kdo dnes uvěří), musela by před téměř čtvrt stoletím rozhodnout pro Kajínka. Nemá smysl všechny argumenty opakovat, jsou notoricky známé. A hlavní zásadou by mělo být, že pokud jsou „pochybnosti“, musí se použít ve prospěch obviněného. Prezident Zeman svou milostí neudělal nic jiného, než že tuto zásadu – narozdíl od zkorumpovaných soudů – nyní použil. A dal tím justici facku. O důvod víc pro Kajínkovu svobodu.
Zemanova schválnost
Ale abychom Zemana jen nechválili. Svým prodlužováním podpisu milosti, kterou oznámil již před cestou do Číny, na svůj odvážný a správný čin vrhl stín. Pokud si tím chtěl ještě trochu pohrát s novináři (a tak je „likvidovat“) čekajícími několik dní před vězením, bylo to nechutné. Za zdmi žaláře totiž na jeho ohlášený akt čekal člověk. Na rozdíl od bestií vně mříží dvacet tři roků. A každá hodina, o kterou prezident svou hru natahoval, měla pro něj rozměr měsíců. Bez ohledu na to, že je to zjevně neskutečně silný muž.
Kdo rychle dává, dvakrát dává, říká české přísloví. V tomto případě Zeman dal i vzal. Jen kvůli své „soukromé válce“. A to je také jeho další sebepoškozující příspěvek do vlastní předvolební kampaně – pokud do ní nakonec vůbec půjde.
Ta milost byla prezidentská. Její protahování naopak dementní.
No Pán Bůh s námi!
