Ukrajinská karta je v protiruském tažení stále žádaným zbožím. Po novoročním pokusu o prolomení fronty a dobytí Donbasu se Kyjev pokusil neúspěšně o totéž na jižní frontě u Mariopolu počátkem března. Porošenkova snaha zavděčit se "washingtonským bažinám", které stále sní o válce s Ruskem, je stále křečovitější.
Umělecká čísla Kyjeva
Kromě udržování alespoň zdání bojů na frontové linii, což má důležitý psychologický efekt pro zkomplikování jakéhokoliv smysluplného jednání nové americké administrativy s Moskvou, se Kyjev uchyluje také k propagandistickému masírování svalů. V případě rozpadající se země, která míří k ekonomickému kolapsu, je toto jednání obzvláště bláznivé.
Naposledy jsme jedno z takových "uměleckých čísel" mohli sledovat minulý týden, když se Kyjev rozhodl zakázat účast v soutěži Eurovize ruské zpěvačce Juliji Samojlovové, neboť její účast by byla podle ukrajinských cenzorů prý porušením zákonů. Toho se měla mladá interpretka, která kromě ukrajinských úřadů bojuje i se svým tělesným handicapem (je upoutána na invalidní vozík), dopustit účastí na oslavách připojení Krymu k Ruské federaci letos v březnu.
Čtěte ZDE: Eurovize dosáhla dalšího z vrcholů: Pěvecká výuka v demokracii po bruselsku. Známe už i vítěze pro příští rok! Pochopí konečně Rusové, o co v Evropě jde? Náckové kácejí pomníky a Pussy Riot jim zpívají do pochodu
Vozíčkářka ohrožuje juntu
Zpěvačka s podmanivým hlasem tam zazpívala lidem, kteří v referendu odmítli vpustit na poloostrov ukrajinské neonacistické bojůvky a přenést zničující občanskou válku do klidného letoviska. Kyjev se snaží potrestat každého, kdo vůli Krymčanů, vyjádřenou ve svobodném referendu, respektuje. Kromě zpěváků se tak dostali na černou listinu vládnoucí junty poslanci Evropského parlamentu i zákonodárných sborů v Evropě, sportovci a jiné celebrity, kteří poloostrov po připojení k Rusku navštívili.
Minulý týden se hněv Porošenka a jeho "melody boys" obrátil proti křehké dívence, která prý vystoupením v Eurovizi ohrožuje bezpečnost Ukrajiny. Tato soutěž Eurovize, jako všechno co je organizováno z bruselského impéria, se dávno změnila na ryze politickou záležitost, která nemá příliš společného s pěveckými kvalitami interpretů, ale o vítězi rozhoduje politické zadání a propagace myšlenek světové globální revoluce. Dokonalým a nezapomenutelným příkladem je vítězství transsexuálního monstra zvaného Conchita Wurst. V minulém ročníku zase krymská Tatarka zpívající o Stalinových etnických čistkách. A to navzdory tomu, že podle formálních pravidel prý nemá politika v soutěži místo.
Právě její vítězství, jako interpretky reprezentující Ukrajinu, dalo Kyjevu do rukou tento politický nástroj, neboť rozhodlo, že hostitelem letošního "festivalu politické písně", bude tentokrát opět Ukrajina. Jenže skandál, který odmítnutím ruské zpěvačky Kyjev vyvolal, je už příliš i na objektivitu předstírající pořadatele Evropské vysílací unie (EBU), která soutěž pořádá.
Hudební klip Julie Samojlové k písni Flame Is Burning Russia nazpívané pro Eurovizi
Pokrokoví soudruzi z Eurovize
Soudruzi z Eurovize se tedy rozhodli, vyřešit spor kompromisem a navrhli, že pokud je přítomnost ruské interpretky, která podporuje připojení Krymu, na Ukrajině nezákonné, mohl by se přenos uskutečnit přes telemost. I tuto variantu ale Kyjev odmítl. žádnou interpretku, která nezpívá podle Porošenkových not, do soutěže pustit nedovolí.
Rusko samozřejmě neuvažuje o změně interpreta, ani o tom, že by měl zpívat přes telemost. S díky odmítlo i nabídky britského zpěváka Robbieho Williamse, který se nabídl, že by v případě znemožnění vystoupení Samojlovové Rusko reprezentoval. Do května, kdy se finále soutěže uskuteční, zbývají ještě dva měsíce a bude zajímavé sledovat, zda bruselští protektoři kyjevskou juntu přesvědčí, že si podobným postojem dále zkomplikuje "sympatie" evropské veřejnosti.
Ale to všechno jsou jen střípky z Ukrajiny dnešních dnů. Sice příznačné a charakteristické pro zemi, která chce získat bezvízový styk s EU (třeba Turka by za to hnali na kdovíkolikátý pokrytecký pranýř domnělých evropských "demokratických hodnot") - ale přece jen marginální. Mezitím v rozpadající se a přímo astronomickou korupcí pověstnou zemí bublá něco mnohem vážnějšího.
Čtěte ZDE: Těžké boje u Mariupolu: Blokáda trvá. Kyjev nezamýšleně dláždí cestu k suverenitě Donbasu. Porošenko dál ztrácí. Střílel Manafort na Majdanu? Proč jede Trumpův Tillerson do Moskvy a ne do Bruselu?
Politický uprchlík?
Porošenkovi se situace již dávno vymkla z rukou a sklizeň hroznů hněvu stále více znechucené veřejnosti může propuknout vlastně kdykoli. Je konfrontován se stále menší loajalitou občanů k rozpadajícímu se státu, kde místo práva a zákonů vládne organizovaný zločin. Jak by ne, když je od počátku majdanského státního převratu a svržení demokraticky zvoleného prezidenta určujícím činitelem a spoluhráčem státní moci. Symbióza tzv. dobrovolnických praporů a státního aparátu, jejichž členové se z velké části rekrutují z kriminálnických gangů, kterým poskytují pro jejich činnost skvělé krytí, vytváří rozsáhlou síť ovládající veřejný život a nahrazující z velké části státní orgány.
Výmluvně to ilustruje případ bývalého ruského poslance zastřeleného v Kyjevě minulý týden. Denis Voroněnkov byl v Moskvě obviněn z rozsáhlé defraudace a z napojení na organizovaný zločin. Když mu začala hořet půda pod nohama rozhodl se - tak jako mnozí jiní - k útěku do "země zaslíbené". Tou je pro prchající ruské desperáty samozřejmě na prvním místě Ukrajina, kde mají kriminálníci - pokud se zapojí do protiruské propagandy - dveře otevřené a beztrestnost zaručenou.
Vražda Denise Voroněnka jak ji zachytily pouliční kamery
Vrahem kriminálník z Národní gardy
Voroněnko dnes tvrdí, že hlasoval v ruském parlamentu pro připojení Krymu z donucení a vůbec říká kyjevskému režimu přesně to, co výměnou za beztrestnost chce místní propaganda slyšet. Jednou přirovnal poměry v Rusku k nacistickému Německu, jindy zase tvrdil, že má závažné důkazy o zapojení Ruska do války na Donbasu. Uprchlý mafián a defraudant se měl stát "svědkem" v procesu proti nezákonně svrženému prezidentu Viktoru Janukovyčovi, kterého pučisté-vlastizrádci viní - samozřejmě z vlastizrady.
Bezprostředně poté, co byl Voroněnko v poledne 23. března před hotelem Premier Palace v Kyjevě zastřelen třemi ranami z pistole, měl prezident Porošenko jasno: aniž by počkal alespoň na formální vyšetřování a důkazy, označil vraždu za čin ruského státního terorismu. Jenže vzápětí se ukázalo, že vrahem, kterého na místě zastřelila Voroněnkova gorila, byl příslušníkem fašistických dobrovolnických praporů Azov a Donbas, který na vedlejšák působil, jako mnoho jeho kolegů, ještě v mafii. A pak už byl brzy znám celý portrét vraha:
Čtěte ZDE: Neohrožení banderovci: Běžecký tým na útěku z bojiště. Kyjevské iluze narážejí na realitu. Dezertovalo vše, co má ruce a nohy. Důstojníci se raději opíjejí. Cesta k narovnání hranic: Bude vojenský převrat?
Voroněnko, Paršov, Porošenko a ti ostatní
Osmadvacetiletý Ukrajinec Pavel Paršov byl oddaný Banderovec, který se zúčastnil i kyjevského tažení proti Donbasu. V letech 2014 až 2016 sloužil v ukrajinské Národní gardě, která spadá pod ministerstvo vnitra. Rovněž zastřelený Paršov měl u sebe v době vraždy identifikační průkaz člena ukrajinské Národní gardy mariupolského útvaru 3057, kam spadaly právě prapory Azov a Donbas. Podle agentury DPA byl od roku 2011 Paršov hledán policií v souvislosti s hospodářskou kriminalitou.
Kriminálník byl tak jako mnoho jeho kolegů naverbován pro "revoluci" na Majdanu. Později se stejně jako tisíce dalších příslušníků galérky účastnil tažení proti Donbasu. Po návratu z neslavné války se rychle znovu zapojil do struktur organizovaného zločinu. Nechávat se platit jako nájemný vrah na vyřizování účtů mezi znepřátelenými mafiánskými skupinami. Na to také doplatil Voroněnkov, který ihned po příjezdu do Kyjeva před dvěma lety pokračoval kromě šíření protiruské propagandy i ve své "obchodní činnosti", pro kterou musel z Ruska uprchnout. V prostředí ukrajinských oligarchů se mu ovšem jeho obchody staly zřejmě osudnými.
I přes toto zjevné kriminální pozadí vraždy se snaží Kyjev celou záležitost hodit na Rusko s tvrzením, že sice je pravda, že vrahem byl příslušník Národní gardy pracující na vedlejšák pro organizovaný zločin, ale ten byl podle Porošenka údajně naverbován již dříve Ruskem. Bylo by to komické, kdyby to nebylo tak vážné.
Odpálili muničák u Charkova partizáni?
Ukrajinský prezident dal vše dokonce do souvislosti s explozí muničního skladu u Charkova, za níž podle úřadů pochopitelně stojí Rusko - nebo proruskými "separatisty" vyslaná diverzní skupina.
Obrovský muniční komplex, ve kterém byly uloženy dělostřelecké granáty, tankové střely a rakety, vybuchl o středeční noci u obce Balaklije. Nacpaný muničák, ze kterého byla zásobována ukrajinská armáda mířící do zhruba sto padesát kilometrů vzdáleného Doněcku, skladoval obrovské množství výbušného materiálu. Skutečně proto nelze vyloučit, že akce byla operací doněcké rozvědky a partyzánských oddílů působících v okolí Charkova.
Válka na východě je stále všudypřítomná i přes změny v chování evropských lídrů, kteří mají dnes jiné starosti než podporovat stále méně oblíbený režim v Kyjevě. Na Západě je však stále ještě dost sil, které se po Trumpově vítězství odmítají smířit s odpískáním války proti Rusku. A dávají jasně najevo, že udělají všechno proto, aby jejich plány byly i přes obtížně se prosazující změny ve Washingtonu realizovány.
Čtěte ZDE: Savčenková: Ukrajinu by vedl lépe Putin než Porošenko. Znárodnění podniků na Donbasu jako další krok k samostatnosti DLR. Chystá se prezident majdanských pučistů na útěk do Španělska?
Plány z politického záhrobí
Přesun jednotek NATO na východ pokračuje zrychleným tempem, stejně jako zvyšující se aktivita islamistů v měkkém podbřišku Ruska na Kavkaze. Obě zjevně koordinované akce dávají tušit, že válečné struktury zdaleka neřekly poslední slovo. Všechno naopak nasvědčuje tomu, že operace naplánované na letošní "osudový rok" se budou snažit zrealizovat bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě.
Víkendový teroristický útok islamistů v Čečensku, při kterém zemřelo kromě mnoha útočníků i šest příslušníků bezpečnostních sil, ukazuje, že Kavkaz je jednou z karet, se kterými tyto síly do budoucna počítají jako s možnou roznětkou útoku na Rusko.
Útok v Čečensku a demonstrace v Minsku a v Moskvě
Do stejné kategorie patří i víceré tréninky Pátých kolon na Majdan v Bělorusku a v Rusku. Ostrůvky demonstrantů, nafouknutých západními medií do "lidového vzbouření brutálně potlačeného státní mocí", samozřejmě nemohou ohrozit stabilitu Lukašenkova režimu - o převratu v Moskvě ani nemluvě. Jsou však signálem opětovného vytažení "barevné karty" ve hře, jejíž ukončení ohlásil Donald Trump. Zejména státní převrat v Minsku, by významně zahýbal geostrategickými siločarami. Je ale otázka, zda by to bylo v zájmu Západu, který se již dlouho (neúspěšně) pokouší použít Lukašenka proti Putinovi. Spíše to připomíná zpackaný státní převrat v Turecku - a může to mít i podobné důsledky.
Oznámení o výcvikových táborech revolučních komand objevených minskou policiií v běloruských lesích působí jako "kyjevské deja vu" těsně před Majdanem. Je proto nutné všímat si událostí uplynulého víkendu na celé východní frontě. Velmi rychle by totiž tento vývoj mohl - ve snaze zkomplikovat s nadějí očekávanou cestu ministra zahraničí Spojených států Rexe Tillersona na konci dubna do Moskvy - přejít do horké fáze.
Prostředků na to mají "váleční spiklenci" více než dost. Není divu, že je ukrajinská "expirovaná komodita" opět tak žádaným zbožím. Bláznivou provokací s Eurovizí počínaje a útokem na Donbas či výcvikem běloruských nebo islamistických diverzantů konče.
