Sevastopol oslavil 23. února dvojitý svátek: Den obránců vlasti a třetí výročí demonstrace lidové vůle, jíž započal návrat Krymu do Ruska. Pravda, toto datum by mohla slavit celá zem jako datum sjednocení Ukrajiny a Ruska.
Osvobození Krymu proběhlo bez prolité krve. Oddíly ukrajinských nacistů, které tak snadno zastrašily Janukovyčovu vládu, raději zůstaly sedět „na chatách“. Zalekl se i opovrženíhodný Dmytro Korčinskij, který ještě v roce 1993 veřejně slíbil, že Krym bude „buď ukrajinský, nebo pustý.“
Dezertuj, kdo můžeš!
Ozbrojené síly Ukrajiny a zpravodajské služby se ukázaly stejně bezmocné. Ukrajinský generální vojenský prokurátor Anatolij Matios nedávno zveřejnil fascinující statistiku přechodu příslušníků ozbrojených složek Ukrajiny na ruskou stranu. V období 26. - 27. února 2014 bylo na Krymu 20.315 ukrajinských vojáků v činné službě dislokovaných v různých ozbrojených skupinách, z nich se po obsazení poloostrova na pevninskou část Ukrajiny vrátilo 6.010 vojáků.
Takže, do konce května 2014 přešlo z Krymu na stranu Ruské federace:
- z Armádního sboru Ukrajiny 70,4% příslušníků;
- z Národní gardy (vnitřních vojsk MVD) - 54,3%;
- ze Státní pohraniční služby - 72,3%;
- ze Státní kosmické agentury - 77,8%;
- z SBU (důstojnický sbor) - 85%;
- z vedení Státní ochranky - 96,3% (!).
Na stranu Ruska přešly prověřené a zkušené kádry. SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny), to jsou profesionální vlastenci. Státní ochranka, ochrana úředních osob a zařízení státní moci, je analogií ruské FSO (Federální služba ochrany RF). Generálové a admirálové složili dokonce ruskou přísahu.
Na území kontinentální Ukrajiny by čísla byla samozřejmě jiná. V případě ruské invaze - očekávané „majdanisty“ - by na levém břehu Dněpru bylo procento armádních přeběhlíků 55-65% (ne-li více), a na pravém břehu ne méně než 35-45% (číslo postupně klesá ve směru Haliče).
Čtěte ZDE: Putinovo přelomové rozhodnutí: První krok k uznání donbaských republik. Porošenko jako kůl v plotě? Západ ztrácí o Kyjev zájem. Již i OBSE ho obviňuje z agrese
Banderovské iluze
Zastánci myšlenky smíření s nacisty panujícími v Kyjevě mohou jistě namítnout, že v případě vstupu „zdvořilých lidí“ do Charkova, Dněpropetrovsku a Oděsy by „celý ukrajinský národ povstal jako jeden muž proti ruským řezníkům". Ne, nikdo by nepovstal.
Dokonce i po třech letech nepřetržité fašisticko-banderovské propagandy jsou mezi příslušníky silových orgánů velké problémy s přísahou věrnosti Ukrajině. Ukrajinskou armádu by bylo lépe přejmenovat na „národní běžecký tým na útěku z bojiště.“ Jak prohlásil 17. února 2017 zástupce velitele DLR Eduard Basurin, pouze ze 72. armádní brigády za týden zběhlo více než 20 vojáků.
„Naše rozvědka nadále odhaluje fakta o rozkladu ukrajinské armády. Zejména jsme obdrželi potvrzení o úplné demoralizaci vojáků 72. brigády, která utrpěla těžké ztráty v bojích pod Avdějevkou. O situaci vypovídá nadměrná konzumace alkoholu u celého vojenského sboru, včetně důstojníků, stejně jako vlna dezercí," sdělil.
Údaje opolčenců z Donbasu potvrzuje oficiální ukrajinská statistika. Již v roce 2015 hlavní vojenský prokurátor Ukrajiny Anatolij Matios napočítal v zemi 16 tisíc (tři divize) vojenských zběhů, z nichž se v době zveřejnění jeho odhalení podařilo zatknout jen 344 osob. Nyní se pochopitelně armáda dezertérů výrazně zvýšila. A ti, kdo zůstali, se nikterak neženou do boje.
Bude v Kyjevě převrat?
Z bojiště utíkají nejen etničtí Rusové „zaseknutí“ na západní Ukrajině po „euromajdanu“. Nohy na ramena berou i výteční nacionalisté „divokého západu“ „nezávislé otčiny“. Pozoruhodným příkladem je příběh 128. samostatné zakarpatské horno-pěchotní brigády z Mukačeva. Během války v Donbasu brigáda ztratila 129 padlých vojáků a důstojníků a 109 lidí (!) zběhlo.
Je zřejmé, že v případě rozhoření masových bojů, jaké nelze srovnávat s karatelskými výpady z území takzvaného „ATO“, by taková armáda okamžitě skončila „masovým úprkem“. Zato pro své vlastní velitele představuje velmi reálnou hrozbou. Rozložená a demotivovaná armáda má sklon ke vzpouře. Soudím, že pro další scénář rusko-ukrajinských vztahů je více než pravděpodobný vojenský převrat v Kyjevě.
V případě vojenského puče se k moci dostanou generálové a admirálové, kteří prokázali, že mohou a jsou schopni se tiše a bez jediného výstřelu vzdát rozsáhlého území. Proto bude budoucí vojenský diktátor Ukrajiny moci snadno vysvětlit svým soukmenovcům nutnost „narovnání frontové linie“ a nouzového stažení vojsk z celého historického Novoruska.
Zdroj.
