Jak může někdo nad pět let věku nepochopit mateřskou školku? Absurdní otázka? Možná na první pohled. Ve skutečnosti je to problém velmi aktuální. V případě první česko-čínské mateřské školy, která nedávno v Česku vznikla, totiž kupodivu platí, že i předškoláci a jejich maminky mohou vyvolávat absurdní reakce. A to zvláště ve vodách mediálně-“sluníčkářských”.
Už to samo o sobě byl bylo zajímavé téma. Nekonvenční centrum předškolního vzdělávání ChinCen (které chystá v brzké době i kurzy čínštiny pro dospělé) je ovšem ještě mnohem zajímavější. V jeho středu totiž leží koncept bilingvální (dvojjazyčné) výchovy dětí.
Děti se učí rychle
Proto stojí za to celou věc, mediálně vydávanou málem za produkt čínských tajných služeb v Česku, prozkoumat trochu podrobněji. Jde snad - stejně jako u množství dalších “novot” ve vzdělávacím systému - jen o moderní snahu tlačit děti do absurdních výkonů, o “krysí závod” už od školky? Nebo jde o věc v zásadě přirozenou, která skrývá klíč k další “přihrádce” v obrovitém potenciálu lidského mozku?
Ředitelka školky, ing. Michaela Kinkorová, má své zkušenosti: “V předškolním věku chytají děti jazyky neuvěřitelně rychle. Můj syn, který je tu se mnou, umí už teď čínsky lépe než já,” říká blonďatá dáma, která Na Číňanku rozhodně nevypadá. “To je obvyklý omyl. Mnoho lidí si myslí, že když jsme čínská školka, máme učit čínské děti česky. Ve skutečnosti jsme zaměřeni na žáky obou národností, jak děti české, tak čínské. Vyučujeme paralelně v obou jazycích, ale s důrazem na čínštinu, čínské reálie a kulturu. Samozřejmě ale pracujeme podle plánu, schváleného ministerstvem školství, takže české vzdělávací nároky splňujeme beze zbytku.”
Čtěte ZDE: Říše středu povstává: Nahradí Čína Spojené státy? Rusko má velkou šanci na přežití. Utopí se zatím Evropa ve vlastních problémech? Šťastnou cestu po Hedvábné stezce!
Jak mňouká hasič
Školička sídlí ve vile s krásnou vyhlídkou na vltavské údolí, Modřany a Barrandov. Prostředí se neliší od jiných výborných soukromých školek. Jídelna funguje v biokvalitě (je převážně vegetariánská), ale také splňuje české předpisy, určite se tu nevaří “čínsky”. Snad jen důraz na lehká jídla a pití teplé, převařené vody namísto čaje s třemi litry cukrového sirupu, na němž ve školkách vyrůstala moje generace, odkazují k východní inspiraci projektu.
V patře, kde je učebna a herna, už je ovšem orientální prostředí znatelnější. Na dveřích visí kohout, který podle čínského kalendáře “vládne” letošnímu roku (popsaný patřičnými znaky), v učebně mě pozdraví jedna z “mluvících nástěnek”, která “mňouká” jak se čínsky řekne hasič, a houká do toho sirénou. Má asi třicet polí s různými slovíčky a zvuky. “Dokážete si asi představit, co dělají ta auta a vláčky s kluky,” říká ředitelka.
Školka, nebo politika?
Školka začala nabírat žáky teprve k letošnímu lednu a zatím má ještě volná místa - hlavní fungování začne samozřejmě v září. Paralelně se rozbíhá projekt vzdělávání dospělých. Na otázku, zda půjde o rodiče budoucích česko-čínských předškoláků, dostávám odpověď, že také. Především tu ale budou pravidlené kurzy čínštiny pro veřejnost. Což je dobrá zpráva, protože skutečně kvalitní výuky čínštiny pro dospělé je zatím jako šafránu. Zajímavé mi přijdou i chystané víkendové kurzy základů čínštiny a čínských reálií pro cestovatele, kurzy obchodní čínštiny a etikety, cvičení taiči a další. Zatím jemné zdravotní cviky z “čínské jógy” cvičí alespoň děti.
Jak se to u nás vlastně objevilo? Projekt vznikl z iniciativy několika soukromých nadšenců pro čínskou kulturu a není sponzorován žádnou čínskou státní institucí. “Přesto třeba na našem facebooku nacházím občas neuvěřitelné komentáře. Vůbec to nechápu. Jsme zařízení pro předškolní děti. Jak můžeme někomu překážet?” nechápe paní Kinkorová. “Také nám volal jeden novinář z mainstreamových novin, nebudu ho jmenovat, a chtěl o nás napsat - ale když byl článek hotový, ukázalo se, že z toho vyšel politický pamflet o vztahu České republiky k Číně.” Ach jo.
Čtěte ZDE: Tisíceletá novinka z východu: Anatomický atlas pro pokročilé. Předepisuje gynekolog kozí bobky? Zkušenosti chovatelky králíků, aneb čínská medicína na český způsob. Zachránil Mao svůj obrovský národ?
Dvěma jazyky proti ADHD
Skutečnou podstatou projektu je bilingvální výchova dětí ve dvou jazycích, které jsou naprosto zásadně odlišné. Tak odlišné, že učí-li se je dospělý, až na světlé výjimky nikdy není schopen doopravdy druhým jazykem vládnout. Čínština má poměrně malý počet slabik, téměř jen jednoslabičná či dvouslabičná slova a čtyři tóny, v nichž se tato slova mohou vyslovovat, přičemž pokaždé znamenají něco jiného. Takže, jak si před několika sty lety posteskl jeden vyčerpaný jezuitský misionář, “připomíná spíše zpěv ptáků, než řeč lidí”. Děti - s ohromnou plasticitou mozku vlastní mládí - ovšem zvládají “zpívat s ptactvem” docela bez problémů.
Bilingválních školek je v Čechách dnes už samozřejmě hodně, žádná ale nenabízí kombinaci takto odlišných jazyků. Přitom je to právě bilingvální výchova, která dělá s dětskými mozky divy.
Doby, kdy se soudilo, že bilingvní děti jsou “zaostalé”, nebo mají “narušený kognitivní vývoj”, jsou ty tam. Podobné přesvědčení totiž pocházelo především z faktu, že byly děti podrobovány standardizovaným testům. Ty vůbec nebraly v potaz fakt, že se dítě učí paralelně dvěma řečem. Jinými slovy, i pokud má náhodou v obou jazycích slovní zásobu o polovinu nižší, pořád ještě umí stejně, jako jeho jednojazyční, “monolingvální” vrstevníci. Slovní zásobu časem dožene - a pak umí dvakrát více, než běžné dítě. O bilingvální výchově se dokonce uvažuje jako o terapii poruch pozornosti.
Některé nové výzkumy totiž potvrzují, že se bilingvní dítě učí jiným, efektivnějším způsobem myslet. Především se totiž jeho mozek musí naučit při rozpoznávání slov “vytěsňovat” tu řeč, kterou právě nepoužívá. To mu současně dává větší schopnost koncentrace a také adaptace na změny: při standardních testech, při nichž jsou děti žádány, aby vybraly ze skupiny předmětů jeden podle barvy, a pak je kritérium rychle změněno a je po nich chtěno něco jiného - například vybrat tvar - si “dvojjazyčné” dětičky vedou podstatně lépe. Nemluvě o tom, že lépe se později učí i třetí a další jazyk. Už sedmiměsíční kojenci se podle výzkumníků rychleji učí, pokud jsou z bilingvního prostředí.
Bude se hodit
Jinými slovy: odhlédnuto od některých hyperambiciózních rodičů, kteří mohou podobný způsob výuky zneužívat k “experimentům na dětech” s cílem si na dítěti ukojit své ambice, bilingvální výuka prostě rozvíjí mozek. Nutnost fungovat ve dvou a více jazycích navíc posiluje schopnost soustředění.
Že by někde tady leželo jádro přísloví “kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem”?
Když se s paní ředitelkou loučím, přichází na obhlídku prostor čínská maminka s chlapečkem. Jsou mu dva roky a něco a vypadá jako malý Buddha: rozhlíží se kolem s naprosto nedětskou, soustředěnou a klidnou pozorností. Zajímavé ale je, že evropský chlapeček ze školky, blonďatý anděl z renesančního obrazu, který celou výpravu doprovází, vyzařuje podobný klid, i když vypadá celkově mnohem dětštěji. Že by vliv čínských učitelek?
Maminka malého Číňánka ovšem není tak docela spokojená - chtěla by internátní školku. To znamená nechat dítě v zařízení od pondělka do soboty. Pracuje pozdě do noci a dítě nemá kdo vyzvednout. Ptám se ředitelky, jestli je to běžné.
“V Asii ano, my to zatím z různých důvodů nechystáme,” krčí rameny. “Ale divila jsem se, když jsem zjistila, že internátní školky fungují i u nás už hodně dlouho.”
Dnešní doba bohužel přeje “čínskému” pracovnímu tempu. Je tu však jeden omyl: Zdaleka k nám nepřichází skrze kontakty s pětitisíciletou čínskou civilizací. Právě naopak.
Možná adaptabilnější mozky našich (dvojjazyčně či jinak vychovaných) dětí jednou přijdou na to, že je to nesmysl. A až vyrostou, to dokážou prosadit. Do té doby nelze než konstatovat, že se jim “příprava do života” typu ChinCen bude velmi hodit.
