Je to bída, co ti Yankeeové na bojištích po celém světě předvádějí. Takhle ještě naházet ze stovky mil vzdálených letadlových lodí na nějakou zemi pár bomb a raket, aby v ní zavládl zmatek a následně se dostali k moci ti největší gauneři a hrdlořezové, to by jim šlo. Ale kloudné vojenské operace?
Jeden velký průšvih za druhým. Afghánistán, Irák. Dobrodružství dohromady asi za 6 biliónů dolarů. Tisíce mrtvých Američanů, statisíce obětí mezi domorodci. A výsledek? Bída, hlad, násilí, terorismus, migrace, obchod s drogami a bílým (či osmahlým) masem, islámský fanatismus a tak dále.
Libyi nedávno rozmlátili, aby se také přes ni mohla hladce prohnat žádoucí vlna imigrantů do Evropy. V Sýrii pomáhali teroristům (což museli často tajit, zvlášť, když jim padaly na hlavu ruské bomby v místech, kde jakoby nebyli). A když už se snažili někde předvést – například v Mosulu – byla to pořád ta stejná bída s nouzí. O bývalé Jugoslávii si raději už vůbec moc povídat nebudeme.
Dávají ročně do armády 700 miliard dolarů, skoro osmkrát tolik, co Rusko, a přesto sklízí po světě znovu a znovu ostudu. Zatímco si ten šíbr Putin jen tak lážo plážo zpacifikuje Gruzii, obrátí válečnou kartu v Sýrii a bez výstřelu vrátí Rusku Krym. Nejvyšší čas napravit sebevědomí.
Ví prezident Trump, jak na to? A pokud ano, jak to jde dohromady s jeho "izolacionistickou" politikou hry na vlastním písečku namísto všemožných dobrodružství ve všech koutech světa, tak oblíbených dosud vládnoucími neokonzervativci? Dokáže prezident uspokojit hlad zbrojařských koncernů po penězích, případně neokonů a amerických zelených mozků po válkách?
Ať tak či tak, Demokraté, neokoni, jejich média a vůbec celý Deep State v tom má jasno. Agentům Protiproudu (pochopitelně kremelským) se podařilo ve spolupráci s Putinovými hackery (ve skutečnosti robotickými zaměstnanci Baracka Obamy, jenž, jak se ukazuje, byl rovněž robot) odhalit plány na překvapivou změnu globální strategie Spojených států. Dáváme je tímto světu k dispozici:
Vážení soudruzi neokoni,
je potřeba si uvědomit, že teď, když nám odešel do nádherně zmodernizovaného dolarového pekla David Rockefeller a v Bílém domě sedí pod očouzeným obrazem George Washingtona Donald Trump, nebude to s tím ničením států a zakládáním superstátů pod taktovkou NWO kolem dokola zeměkoule nějakou chvíli tak snadné.
V Evropě nám tu nezištnou pomoc baští čím dál míň - a občas nějaký ten konvoj na ruské hranice je jen chabá náplast. Ani s tou Ukrajinou to už není taková zábava... Rušíme některé základny v ostatních koutech světa, tak se nám tu hromadí vojáci a jejich naštvaní důstojníci. Co s nimi?
Kam se vrtnout, když ten zpropadený Trump to nakonec asi myslí vážně a chce se držet jen na americkém kontinentě? Řešení existuje. Ostatně čeká se na něj už pěkně dlouho. A bude to za málo peněz hodně muziky: invaze do Kanady! Výhoda je, že to dlouho budou brát lidé jako vtip, ale on to vtip není. Elegantní na tom je, že ani Trump to nakonec nebude moct odmítnout. Co je ale hlavní: Motiv. Máme spolu nevyřízené účty - a už to skoro nikdo neví.
Jediný,
kdo kromě Britů v historii napadl naše posvátné a nedotknutelné území, byli Kanaďané! Bylo to v britsko-americké válce roku 1812 (to se nám to jejich napadení ještě moc nepovedlo), oboustranně dost zpackané a plné zbytečných excesů na civilistech. Toho roku se dostaly britsko-kanadské oddíly až do Washingtonu a dokonce nám zapálily náš velkolepý Bílý dům, o němž nám později ten pacholek princ Charles, co vypadá jako kůň, řekl, že to je útulný malý domek.
Dolley Madison, statečná to žena tehdejšího prezidenta, během úprku zachránila právě obraz Washingtona, který nám tam dnes znovu visí. Později jsme si tuto válku pro učebnice samozřejmě patřičně propagandisticky upravili a zbavili nežádoucích faktů. Ještě předtím jsme vpadli do Kanady v roce 1775, kdy jsme se krom jiného marně pokoušeli získat ty nesnesitelné frantíky z Québecu pro naši revoluční věc.
Naštěstí se už moc neví o tom, že plány na pořádnou vojenskou invazi do Kanady byly skutečně ve 20. a 30. letech dvacátého století naším generálním štábem pečlivě zpracovány. A my se teď o ně můžeme opřít.
Byla to ostatně podobná situace jako dnes. Prezident se chtěl věnovat spíše Americe než dobývání světa, a tak bylo zapotřebí takovými strategiemi disponovat a "udržovat mysl důstojníků svěží". Později, když dokumenty přece jen vyšly na povrch, jsme to veřejnosti uměli stejným způsobem správně vysvětlit - jako "mentální cvičení pro vojenské velitele". Spousta podobných mentálních cvičení pro kamarády se nám pak nějakým nedopatřením přehoupla do reality. Stane se.
Čtěte ZDE: USA: Donutíme vás zatoužit po válce. Umíme to na deset způsobů a vždy na tom vyděláme. Vlastníme média i přisluhovače. Stoletý vrak parníku Lusitania má aktuální poselství
Tehdy
jsme si pěkně označili potenciální strategické nepřátele barvami - oranžovou Japonsko, černou Německo a červenou Velkou Británii. Dlouhodobou válku s Velkou Británií jsme brali jako do budoucna reálnou s tím, že se její podstatná část bude odehrávat právě v Kanadě. Proto bylo součástí červeného plánu Kanadu co nejdříve rozdrtit a dostat pod kontrolu (hnez zkraje srovnat se zemí Halifax a další strategické přístavy), aby se předešlo možnosti britské invaze. V roce 1934 jsme si plán pro jistotu aktualizovali, aby počítal také s masivním nasazením chemických zbraní v Kanadě.
V rámci oněch "mentálních cvičení" jsme při hranicích s Kanadou postavili tři vojenská letiště, což tehdejší média tak rozmázla, že nakonec i sám Roosevelt musel vyvracet spekulace o chystaném útoku na naše přitroublé sousedy. Pak přišel rok 1939, kdy jsme zjistili, že britská invaze do Kanady nebyla ve skutečnosti tou největší hrozbou.
On nás totiž vyplašil svérázný kanadský důstojník James "Buster" Sutherland Brown, který již v roce 1921 popsal, jak by se mohla Kanada pokusit napadnout sever USA, obsadit Seattle, Portland, Fargo a oblast Velkých jezer, zničit infrastrukturu a počkat na Brity, kteří jim přijdou na pomoc. Dokonce za tím účelem s kumpány v převleku cestoval po oblasti a mapoval budoucí bojiště...
Na to se nezapomíná
a marketingově to pro veřejné mínění sedí! Vzpomeneme všech křivd a opřeme se do toho. Trump se z toho zblázní. Mexiko už jsme taky jednou napadli a pokořili, ale tam teď Donald staví zeď. Kanada, to je něco jiného. Má všechno: nechráněnou hranici, ropu, zlato, stromy, uhlí, nerosty. Kanaďané jsou pitomci, ale umějí většinou trochu anglicky, takže budou rozumět, až jim budeme vysvětlovat, proč s námi mají společnou měnu. FED už se na to teď třese, dluh se tím trochu rozředí.
Aljašku, kterou jsme kdysi za pár šupů koupili od Ruska, tím konečně hezky připojíme k naší zemi. Severní magnetický pól je na ledu kousek od břehu Kanady - musíme konečně připojit území Santa Clause! Sami Kanaďané pak evidentně strádají - všimněte si, jak jsou proti Američanům hubení. Pod námi se konečně budou mít dobře.
Nemluvě o tom, že nemůžeme připustit, aby basketbalovou NBA hrály zahraniční týmy - to každý Američan pochopí. Vancouver a Toronto musí být naše, aby se ve zkratce mohlo zachovat to "N" (national - národní). Jen musíme zkrotit všechny ty separatisty z Québecu. Ti nemají rádi ostaní Kanaďany. I pro ně lépe, když budou všichni rovnými, svornými a bratrskými Američany. Zatím nám to, pravda, trochu kazí třeba Texas, kde máme krom jiných asi 160 tisíc cizorodých ozbrojených elementů (říkají si Češi nebo tak nějak), kteří mimochodem taky volili Trumpa - těm ještě domluvíme.
Ale vůbec nejkrásnější na tom je, jak to Trumpovi politicky přišijeme na zadek. Fakt je, že ten premiér Trudeau zvaný "prominentní fracek", nebo "džihádista Justin", je kanadská reinkarnace Merkelové. Nesnesitelný skoro jako naše milovaná Hillary. Tu jsme přišili elegantně Putinovým hackerům. Teď je na řadě fracek, skvěle naprogramovaný užitečný idiot:
Otevřel stavidla islámské imigrace, ministrem obrany jmenoval muslima, prosadil zákon proti hanobení islámu, zastal se kanadských občanů bojujících za Al Káidu a prosazuje všechny ty liberální vymoženosti ve vztahu k potratům, rodině, homoagendě a podobně. Rozpoutáme válku - a budeme ječet, že to udělal Trump!
Čtěte ZDE: Ruská operace u hranic Aljašky: Odpověď na tanky u Kaliningradu? Američtí hackeři v akci. Kam zmizel Eskymák, který rodil Obamu? Trump opět v kleštích senátora McCaina. To nám ten rok pěkně začíná!
Na Měsíci
jsme, to dá rozum, ve skutečnosti nebyli, ale v severní Kanadě to vypadá zrovna jako na Měsíci, takže si to vyzkoušíme pro futurology. Neříkám, že se nemohou vyskytnout drobné překážky. Největším problémem pro blitzkrieg budou ty všudypřítomné bobří hráze. Na nich musíme ještě takticky zapracovat, aby nám tam naše Abramsy neuvízly a nezrezivěly.
Drobným rizikem jsou taky guerillové nebo pouliční boje, kde by naše bajonety proti kanadským hokejkám neměly šanci. Dalším problémem možná budou medvědi. V Kanadě jich je možná tolik, co v Rusku.
Červený plán to vyřeší. Východ a sever napadneme bojovými plyny a z jejich nasazení obviníme Kanadu - jako obvykle. Na západě musíme počítat se zádrhelem podobným Vietnamu, protože ve Vancouveru je víc Asiatů než v New Yorku a Los Angeles dohromady. Naproti tomu v Torontu si nějaké změny lidé všimnou, až když dostanou americké řidičáky.
A největší legrace bude, že až budeme hromadit vojska na hranici, namluvíme Kanaďanům, že jde o cvičení proti Putinovi. Jsou skoro tak pitomí jako Evropané, takže nám to nám určitě budou věřit. A když ne, tak se to stejně neodváží veřejně říct. Tak jednoduché to je! Jak je možné, že jsme tuto největší vojenskou výhodu za poslední desítky let ještě nevyužili? Robotičtí kongresmani prostě ještě mají limity.
Máme to v kapse,
protože Kanada má nějakých 60 tisíc vojáků, my půl druhého miliónu. Oni mají 120 tanků, my přes 8 tisíc. Letadel mají asi 100, my 13 tisíc. Vojenských lodí 30 oproti našim 430. Armádní rozpočet máme třicetinásobný. O jaderném arzenálu ani nemluvě.
Kanada je naše budoucnost. Invaze skončí během pár dnů, většina Američanů si toho ani nevšimne. Putin nám sice vyhlásí sankce, ale ty s ním po pár týdnech vybártrujeme za ty naše, takže nula od nuly pojde a obchod se může rozjet na plné pecky. To by se mohlo Trumpovi líbit. A jestli ne, impeachment za připojení Kanady bez vědomí Kongresu a McCaina ho nemine. A jestli mine, tak... no tak ho přece jen zastřelíme.
Jak donedávna opakoval náš první plastový robot v Oválné pracovně:
Yes, we can!
Z podsvětí Váš oddaný druh
Vladimír Adolf Uljanov
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde