V roce 2002 se udála největší výměna peněz v historii lidstva - alespoň tak to v té době prezentovala Evropská centrální banka (ECB), která je od roku 1999 zodpovědná za jednotnou evropskou měnovou politiku. 1. ledna 2002 bylo euro s obrovskou slávou zavedeno ve dvanácti evropských zemích, od 17. února 2002 se začala nová evropská měna používat i ve Francii.
V současnosti má Evropská měnová unie - tedy eurozóna - již 19 členů, zatím posledním členem se stala v lednu 2015 Litva. Z postupně se rozrůstající eurozóny by se mohlo zdát, že euro bylo správnou volbou, neboť Evropa se sjednocuje a sliby politiků a ECB se tak naplňují.
Opak je však pravdou. Po patnácti letech existence eura, kdy ho používá téměř 340 miliónů obyvatel eurozóny, se ho chce téměř polovina z nich zbavit. Dočkáme se již letos konce eura, které podle mnoha ekonomů totálně ničí celou Evropu?
Proč přišlo a kdo za ním stál?
Za kmotra eura se považuje kanadsko-americký profesor a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Mundell, který již v 80. letech minulého století propagoval zrušení národních měn a zavedení jednotného evropského platidla. Mundell byl poradcem Světové banky (SB), Mezinárodního měnového fondu (MMF) i Evropské komise (EK) a podílel se tak na plánech vzniku eurozóny. I když evropští politici a ECB naslibovali Evropanům výhody, které s sebou nová měna přinese, již v roce 2002, v celé eurozóně poklesla spotřeba a vše výrazně zdražilo. Euro však nebylo vytvořeno pro evropské národy k jejich prospěchu, ale právě naopak.
Další nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz ve své knize Euro: Jak společná měna ohrožuje budoucnost Evropy napsal: "Euro se často přirovnává k špatnému manželství. Špatné manželství tvoří dva lidé, kteří se nikdy neměli dát dohromady, svázáni sliby, které se považují za nezrušitelné. Euro je ještě složitější: je to unie 19 výrazně rozdílných, dohromady svázaných zemí." Podle amerického ekonoma Stiglitze bylo vytvoření jednotné měny bez instituce, která by zajistila její fungování, osudným rozhodnutím pro eurozónu: "Aby eurozóna přežila, musí se eura co nejdříve zbavit".
Dnes již všichni významní ekonomové mluví o euru jako o neúspěšném projektu, euro se vyvíjí přesně tak, jak to naplánoval a zamýšlel Robert Mundell a jedno procento nejbohatších lidí na světě. Základním cílem tajné globální vlády bylo oslabit celou Evropu s její rozmanitou kulturou, duchovním a duševním bohatstvím, protože pokud si budou jednotlivé evropské národy stále uvědomovat svou vlastní historii, do té doby budou pro globální elity nebezpečné a neovlivnitelné.
Globalisté se však nejvíce obávali nejsilnějšího článku Evropy, kterým bylo Německo se svou silnou ekonomikou a velmi tvrdou měnou - německou markou. Proto musela být hospodářský nejsilnější evropská země pevně svázána s hospodářsky slabšími státy, aby se nevymkla kontrole. A dobře to věděl i německý kancléř Helmuth Kohl, který po rozpadu Sovětského svazu a po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 začal s vyjednáváním znovusjednocení Východního a Západního Německa. A právě zde se začala rodit myšlenka společné evropské měny.
Při vyjednáváních o sjednocení Německa totiž ze strany Velké Británie, kterou zastupovala "železná lady" Margaret Thatcherová a ze strany Francie prostřednictvím prezidenta Françoise Mitteranda padla podmínka, že budou souhlasit se sjednocením Německa jedině v případě, když se vzdá své měny. O tom však nechtěli Helmuth Kohl a jeho poradce Alfred Herrhausen ani slyšet.
Kohl i Herrhausen byli zásadně proti, protože věděli, že hlavním cílem je oslabení Německa. Stalo se však to, co nikdo nečekal. Alfred Herrhausen, který byl členem představenstva Deutsche Bank, se stal 30. listopadu 1989, tedy jen tři týdny po pádu Berlínské zdi, obětí bombového atentátu. Oficiální místa se pokoušela atentát připsat na vrub německé levicové teroristické skupině Frakce Rudé armády (RAF), ta se však od atentátu distancovala. Vyšetřování nebylo dodnes uzavřené, ale podle toho, co po atentátu následovalo, musí být již dnes všem jasné, odkud vítr vanul.
Helmutha Kohla atentát na jeho důvěrného poradce hluboce zasáhl, o týden později pak podepsal na summitu EU ve Štrasburku smlouvu, která donutila Německo vzdát se marky. Kohl později tento den označil jako "nejčernější moment svého života".
Čtěte ZDE: Euro dřív nebo později zanikne: Krize a dluhy států nevyřeší tištění nových a nových peněz. Malér je v základech EU. Žádný evropský národ neexistuje a nikdy existovat nebude
Za kolapsem Evropy je euro
Zavést společnou měnu je závazkem všech zemí EU, ale Dánsko a Velká Británie, která paradoxně stála za myšlenkou společné evropské měny, si už při jejím rozběhu dohodly trvalou výjimku, tzv. opt-out. Název měny euro sice vybrali hlavy členských států na summitu Evropské rady v Madridu v prosinci 1995, ale byli to právě Němci, kteří prosadili, že se nové měně bude říkat euro. S tímto návrhem přišel Kohlův ministr financí Theo Waigel, který zmařil přání Francouzů, aby se nová měna jmenovala ECU.
Ještě před zavedením eura mnoho ekonomů poukazovalo na to, že se Evropa skládá z různě ekonomicky silných regionů, a proto nebude společná měna pro slabší země výhodou, nýbrž obrovskou zátěží, která se bude neustále zvětšovat a nabalovat jako sněhová koule. Globální elity to však dobře věděly a ani jim nešlo o to, aby se všem členům eurozóny dařilo stejně dobře. Tady se totiž začala rozehrávat jiná hra. Postupně se ukazuje, že zavedení eura proti vůli většiny obyvatel EU, mnoha politiků a významných ekonomů bylo jen prvním krokem k zavedení světové měny.
Globalisté nepřemýšlejí jako běžní lidé, oni přemýšlejí na desetiletí a generace dopředu. Možná se zdá, že jim to nevychází, protože se eurozóna hroutí, ale o to právě šlo. Banky a centrální banky uvolnily úrokovou politiku, aby se oživila spotřeba, což na krátkou dobu vedlo k prudkému růstu méně rozvinutých evropských zemí. Ale pak se ukázalo, že všichni se neuvěřitelně zadlužili - a právě to bylo cílem. Vždyť bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger řekl: "Globalizace je pouze jiné slovo pro americkou nadvládu."
Americko-německý novinář a spisovatel F. William Engdahl ve svém nedávném komentáři o euru uvedl: "Globalizace je ve své podstatě destruktivní, podvodní hra, přibližně několik velkých globálních hráčů. Globalizace ničí národy, které musí postupovat v souladu s politikou několika stovek gigantických, nikým nekontrolovaných nadnárodních společností, povětšinou americké provenience." Což se nakonec potvrdilo téměř okamžitě po vzniku eurozóny v roce 2002, kdy se ekonomický růst zpomalil dávno před vypuknutím světové finanční krize - a ukázalo se, že ty země, které euro nepřijaly, rostly rychlejším tempem.
Při zavádění eurobankovek a euromincí v roce 2002 tehdejší prezident ECB Wim Duisenberg řekl: "Pravděpodobně žádná jiná měna nereprezentovala lepší vzájemnou důvěru, která by byla základem společenství, jako euro". Jeho slova by možná platila tehdy, kdyby všechny země eurozóny podávaly stejné hospodářské výkony, to však není a nebude možné. Vždyť téměř všechny státy před vstupem do eurozóny nesplňovaly a dnes ani neplní maastrichtská kritéria, která například povolovala maximálně 60% veřejný dluh na HDP. To však politickým elitám nevadilo a vědomě spáchaly na obyvatelích svých zemí kolosální podvod. Nebylo to jen Řecko, které zfalšovalo své ekonomické ukazatele, jako o tom neustále informují i mainstreamová média. Na podvodu se tehdy podílely téměř všechny země, které do eurozóny vstupovaly, vždyť například Itálie měla až 120% zadlužení a Belgii dokonce až 130%! A jak to vypadá dnes?
Čtěte ZDE: 11. září 1990: Zrození Nového světového řádu. Maastricht byl zřízen k odstranění států. Nezákonné NATO. A co euro? Německo už nemá z EU cestu zpět. Rusko se vymklo kontrole Západu - a tím se zachránilo
Dluhy v biliónových číslech
Zadluženost 19 zemí eurozóny na konci roku 2015 byla podle Eurostatu na úrovni 90,7% HDP, což je více než 9 biliónů eur. Zadluženost celé EU je na úrovni 85,2%, což je téměř 12,5 biliónu eur! Mezi jednotlivými státy eurozóny je na tom procentuálně sice nejhůře Řecko s gigantickým dluhem 176,9% HDP (311,5 miliardy eur), ale Itálie, která má dluh 132,7% HDP je na úrovni neuvěřitelných 2,17 biliónu eur! V celé Evropské unii je však na tom nejhůře paradoxně Velká Británie, která sice neplatí eurem, ale její dluh činí v přepočtu na eura až 2,27 biliónu eur (89,2% HDP).
Před veřejností se však zamlčují i další fakta - třetí nejzadluženější zemí v přepočtu na eura byl na konci roku 2015 "motor" EU Německo s veřejným dluhem 2,15 biliónu eur (71,2% HDP), na čtvrtém místě pak Francie s dluhem 2,09 biliónu eur (95,8% HDP).
A jak je na tom taková Slovenská republika? Dluh veřejné správy na konci roku 2015 byl na úrovni 52,9% HDP, takže všichni Slováci spolu dluží 41,3 miliardy eur, což je více než 1,2 biliónu bývalých slovenských korun (přesněji 1 244 203 800 000 SK).
F. William Engdahl ve svém komentáři vystihl, jaká situace v současnosti v celé eurozóně vládne: "Zavedením eura jako jednotné měny se státy, které tuto měnu používají, dostaly do ekonomické svěrací kazajky. Výsledkem je, že největší průmyslová velmoc eurozóny - Německo, těžilo ze stabilní měny, zatímco slabší ekonomiky na periferii EU, včetně Francie, byly poznamenány katastrofálními následky fixního kurzu eura," a dodává, že "jednotná měna a ‘nezávislá‘ ECB byly spuštěny bez jakékoliv politické či legální kontroly. Euro a ECB jsou nadnárodní výtvory, které nejsou vůči nikomu a ničemu zodpovědné."
Proto se nelze divit, že polovina Evropanů se chce eura zbavit - Francouzi se chtějí vrátit k francouzskému franku, Němci k německé marce Slováci ke koruně a tak bychom mohli pokračovat. Jak dlouho ještě bude euro v současné podobě fungovat, není jisté, ale mnozí významní ekonomové se domnívají, že rok 2017 bude pro euro zlomový. I když se nám bruselští politici snaží neustále namlouvat, že euro bylo správné rozhodnutí, čísla hovoří proti.
Hospodářské výsledky eurozóny jsou ve skutečnosti katastrofální, a aby se to zakrylo, započítává se od roku 2013 do HDP i obchod se zbraněmi, překupnictví, prostituce, ilegální obchod s drogami a cigaretami. A pak se na nás z médií hlavního proudu valí jedna lež za druhou, protože HDP si každá země počítala po svém a jednotlivé státy si tak prý výrazně polepšily.
Z Bruselu se šíří další lži o tom, jak je EU úspěšná a máme se stále lépe. Globální elity vůbec nezajímá, že od konce 2. světové války nebylo v Evropě tolik chudých a vyhladovělých lidí, jako je tomu dnes. A jak dlouho tuto chudobu a obrovskou nezaměstnanost budou obyvatelé Evropy snášet, když se jen před pár dny dozvěděli od britské nevládní organizace Oxfam, že osm nejbohatších lidí světa vlastní majetek v takové hodnotě jako chudší polovina světové populace, což je 3,6 miliardy lidí? A to se přitom o těch skutečně nejbohatších lidech na této planetě, kteří vše z pozadí řídí, vůbec nemluví.
Čtěte ZDE: Černé svědomí Bruselu: Deset tisíc eurokratů bere vyšší plat než britský premiér! Umíte počítat zlomky? Astronomické platy a penze eurošlechty ohroženy brexitem. Víte, kolik úředníků zaměstnává EU?
Slovenský případ
Ekonom Konzervativního institutu M. R. Štefánika Peter Gonda ještě před vstupem Slovenska do eurozóny upozorňoval kompetentní činitele na to, že následkem tohoto kroku bude nadměrný růst množství peněz, a tedy i inflace a růst cen. Dnes můžeme konstatovat, že měl pravdu.
V roce 2008 Eurostat potvrdil Slovensku splnění maastrichtských kritérií s inflací 2,2%, deficitem veřejných financí 2,2% a veřejným dluhem 29,4% HDP. Rada Evropské unie definitivně potvrdila vstup Slovenska do eurozóny 20. června 2008. Rada ministrů financí zemí EU (Ecofin) pak 8. července 2008 rozhodla, že slovenská koruna se bude při přechodu Slovenska na společnou evropskou měnu přepočítávat kurzem 30,1260 SKK/1 EUR. V souvislosti s určením kurzu se však objevila podezření, že ho tehdejší ministr financí Ján Počiatek vyzradil skupině J&T, která na něm měla vydělat stovky miliónů korun během jediné noci.
V době přijetí eura se sice v médiích objevovaly mezi ekonomickými analytiky pochybnosti o směnném kurzu, dnes si většina z nich myslí, že koruna měla být mnohem silnější a někteří ekonomové jsou dokonce přesvědčeni, že kurz 30,1260 byl velkým podvodem, kdy se elity na chudých Slovácích opět jednou nabalily. 1. ledna 2009 se Slovensko nakonec stalo v pořadí šestnáctým státem, který přijal společnou evropskou měnu. Slovenští politici o správnosti zavedení eura nikdy nepochybovali a v listopadu 2015 slovenský ministr Peter Kažimír řekl: "Kdybychom euro neměli, tak by ten ekonomický růst byl o deset procent nižší. Pro nás je to úspěšný příběh." Ano, úspěšný pro ty, kteří se i díky eurofondům pěkně nabalili. Jak však nedávno řekl slovenský ministr vnitra Róbert Kaliňák, korupce v nejvyšších kruzích neexistuje, proto ji nelze stíhat.
Takže všichni Slováci mohou nadále klidně spát. Vždyť dluh Slovenska od zavedení eura v roce 2009 stoupl "jen" o 23, 5% HDP a k 60% dluhu veřejných financí máme ještě "hrubý" polštář na úrovni 7, 1% HDP. A o tom, že i pro zavedení eura je u nás čím dál tím více chudých, nechtějí naše politické špičky ani jen slyšet, vždyť podle "fundovaných" statistik průměrná mzda na Slovensku každým rokem stále stoupá a nezaměstnanost naopak klesá. Jak se dá z tohoto eurokolotoče politických a mediálních lží vymanit?
Game over
Podle Engdahla je jediným možným řešením rozbít celou eurozónu spolu s ECB a jednotnou evropskou měnou, protože "likvidují Evropu stejně efektivně, jako 2. světová válka, jen bez bomb a hromady trosek". Stiglitz si naopak myslí, že "nejlepší cestou pro eurozónu je flexibilní euro, přičemž každá členská země přijme svou vlastní verzi měny; flexibilní euro by jihoevropským zemím pomohlo zvýšit objem vývozu a importovat méně, což by jim umožnilo dosáhnout kladnou obchodní bilanci a plnou zaměstnanost".
Jak celý neúspěšný projekt s názvem euro bude pokračovat, se podle několika prestižních ekonomů a prognostiků dozvíme možná už letos. EU ani euro nemají šanci na přežití, když běžní lidé vidí, co dělají s ekonomikami malých zemí jako Slovensko nebo Řecko. Zde však nejde o malé ani velké země, euro totiž pomáhá hlavně bankám. Evropská unie je ideálním nástrojem pro zadlužování a korupci. A to, že korupce podle Kaliňáka "neexistuje" v nejvyšších politických kruzích na Slovensku, neznamená, že není v nejvyšších kruzích bruselské vládní aristokracie. Vždyť sama EK v únoru 2014 představila zprávu o boji proti korupci, protože právě ta připravuje hospodářství EU o 120 miliard eur ročně! Většina politiků, kteří se nikdy v životě neživili skutečnou prací, v podstatě krade z veřejných zdrojů.
Výmluvy politiků, že na nic nejsou peníze, už dlouho neobstojí. Zachování EU v její současné podobě spolu s jednotnou měnou je už jen zbožným přáním globální elity, která chce prostřednictvím svých dosazených politických figurek změnit celé uspořádání světa v duchu Nového světového řádu. K tomu však potřebují nevědomé lidi, což začíná být problém, neboť ti se začínají probouzet. Mnoho lidí již vkládá naději do toho, že celý tento zvrácený systém se nám společnými silami podaří svrhnout.
Naděje umírá poslední, hra na euro a Spojené státy evropské se zjevně chýlí ke konci.
