Británie po osvobozujícím referendu o opuštění bruselského Titaniku nabírá nový svěží a zdravý dech. Nová administrativa připravuje rozvázání tisíců lan, které Londýn svazovaly s potápějící se kontinentální lodí. A v Bruselu proto narůstá stále větší panika. Vždyť nová britská vláda ruší i pečlivě chráněné rakovinné buňky nadnárodní ekologické lobby, která se stala významným hráčem proevropské bruselské politiky Cameronovy administrativy.
Vrásky z brexitu
Nová ministryně životního prostředí Andrea Leadsomová ruší Ministerstvo energetiky a klimatické změny, které do britského vládního systému nakladla jako kukaččí vejce ještě Blairova labouristická vláda - a růžovo-zelený "konzervativec" Cameron si jej ponechal. Zrušenou agendu převezme Ministerstvo obchodu, energetiky a průmyslové strategie pod vedením Gregga Clarka, jenž rozhodně nepatří mezi "ekoalarmisty".
Kromě těchto tvrdých ran zelené probruselské nadnárodní lobby způsobuje brexit vrásky na čele současné "eurošlechtě" v níž se postupně změnili byrokraté sídlící v Bruselu. Euroúředníci totiž zjišťují, že odchodem Británie přijdou o citelnou část příspěvků, které jim jejich pohodlný život na úkor daňových poplatníků umožnovaly. Zejména armáda britských "eurodůchodců", kteří již služby v bruselské centrále ukončili s vyhlídkou královské penze, se rozhodnutím spoluobčanů o opuštění EU cítí zaskočena.
Čtěte ZDE: Už i vědci se bouří: Přijde po Brexitu CLEXIT? 42 miliard platíme do "fondu zničení civilizace" každý rok. Zvykáme si? Je čas říci Dost! Klaus mezi disidenty. Je pět minut po dvanácté
Strach eurokratů
Penze vyplácené úředníkům zaměstnaným v institucích Evropské unie se totiž mohou stát dalším - a velmi citlivým - jablkem sváru mezi Bruselem a Británií. A nejde o malé peníze, právě naopak. Hraje se o miliardy eur. Penzijní závazky Unie vůči jejím všem současným i bývalým zaměstnancům mohou činit podle listu The Financial Times kolem 60 miliard eur, tedy asi 1,6 biliónu korun. Eurokraté je samozřejmě nedostanou naráz. Je to ale celková suma, která by měla krýt jejich astronomické důchody až do konce života.
Ročně se jim na penzích vyplatí 1,4 miliardy eur. Na tyto důchody průběžně přispívají všechny členské státy EU včetně České republiky. Problém je ovšem s brexitem, neboť Británie zanedlouho tento spolek rozhazující cizí peníze plnými hrstmi opustí. Brusel se nyní všemožně snaží udržet nějakým způsobem britský závazek i po opuštění unijního korábu. To bude ovšem obtížné a nezdá se být pravděpodobné, že by na podobné vydírání svobodný stát, kterým se Británie zanedlouho stane, slyšel.
Spíše jde o zbožná přání Bruselu, který si uvědomuje, že bez Británie, jednoho z doposud nejdůležitějších plátců, bude financovat chod euromolocha jen za cenu zvýšení odvodů do evropského rozpočtu, což nemůže u většinou fatálně zadlužených členských států nenarazit na odpor.
Šéf unijních eurokratů proto bubnuje na poplach. "Británie má pravdu, když poukazuje na to, že platba penzí je zodpovědností evropského rozpočtu. Ale evropský rozpočet je společnou zodpovědností členských států," pravil šalamounsky Felix Geradon, zástupce generálního tajemníka největších unijních odborů – Union Syndicale Bruxelles. Jeho centrála volá po řešení ve stylu předválečné Společnosti národů.
Když tato absurdní organizace po vzniku (ještě absurdnější) OSN oficiálně zanikla, platily penze jejím zaměstnancům bývalé členské státy. To by pak ale znamenalo, že Británie by příslušnou část penzí pro eurokraty hradila i po svém odchodu.
Královské platy bruselského panstva
Není divu, že britská média proti této myšlence tvrdě zaútočila. Představa, že by Londýn měl ještě dlouhá léta posílat peníze úředníkům, jejichž platy a výhody považují běžní občané za nemravné, vyvolává v Británii dodatečně ještě další averzi vůči EU. Zvlášť ve chvíli, kdy britská média zveřejnila údaje o tom, že více než deset tisíc zaměstnanců unie bere vyšší plat než britský premiér!
Nejvíce peněz od daňových poplatníků z evropských států dostává předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Rady EU Donald Tusk. Oba berou více než 32 tisíc eur měsíčně (zhruba 900 000 Kč). Špatně na tom není ani sedm místopředsedů komise Frans Timmermans, Federica Mogherini, Kristalina Georgieva, Andrus Ansip, Maroš Šefčovič, Valdis Dombrovskis a Jyrki Katainenu, kteří pobírají plat ve výši 28 000 euro (760 000 Kč). Ani zbylých 20 komisařů včetně naší ANO Jourové nepřijde zkrátka. Se svými 25 000 euro měsíčně (675 000 Kč) mají pořád třikrát větší plat než český předseda vlády, který pobírá (kdo ví za co) kolem 200 000 Kč za měsíc. Tedy zhruba stejně jako každý europoslanec, kterých sedí v Bruselu bezmála 800!
Když si k tomu připočteme desetitisíce úředníků, z nichž jich podle listu Die Welt má 5 000 vyšší plat než německá kancléřka (která bere něco kolem 17 000 eur měsíčně), je neuvěřitelné, že se pod touto armádou tučných parazitů evropský finanční systém ještě nezhroutil. Uplácení této "eurošlechty" je vlastně gigantickou korupcí v přímém přenosu.
Čtěte ZDE: Londýnská svazácká kavárna: "Ať všichni staří lidé chcípnou!" My to už známe, Britové se učí. Zaorálkův komický přerod v unijního Gorbačova. Německý evropský gambit jako obvykle: O nás bez nás
Kolik úředníků zaměstnává unie?
Nejde přitom jen o úředníky sídlící v bruselských a strasburských katakombách, ale o celou další armádu královsky placených úředníků rozsévajících myšlenky "bruselské socialistické revoluce" po celém světě. Oficiálně Evropská unie zaměstnává kolem 30 000 úředníků, skutečný počet je ale zhruba šestkrát vyšší. Podle organizace Open Europe pracuje pro Komisi a Parlament EU více než 170 000 lidí.
Oficiální čísla uváděná Bruselem totiž nezahrnují zaměstnance pracující v tzv. expertních skupinách, kterých je více jak tisíc, což představuje zhruba 50 000 úředníků. Dalších 8 000 vyplácených zaměstnanců se skrylo pod tzv. dohodovací výbory a další desetitisíce sedí v kancelářích pro zastoupení EU ve světě, kde dublují ambasády členských států EU.
Pokud si uvědomíme, že jde o parazity, jejichž jediným posláním je ztěžovat a otravovat život běžným občanům členských států, kteří berou za svoji práci nepatrný zlomek jejich příjmů, je tu další z mnoha důvodů, proč říci tomuto nenasytnému molochu DOST.
Je zjevné, že "czexit" by rázem vyřešil i problémy armády našich důchodců. Ti bruselští s českým pasem by ovšem zaplakali. Že bychom jim však jejich slzičky otírali, nelze předpokládat. Proto czexit nedopustí. Nebo jim jejich plány na nezasloužený luxus z našich daní zkřížíme?
