Česká televize před blížícím se opakováním prezidentských voleb v Rakousku nezvykle "ubrala plyn". Zpravodajství, které dosud jednoznačně preferovalo "bruselského" zeleného kandidáta Alexandera Van der Bellena proti Norbertu Hoferovi (podle vzoru Clintonová vs. Trump), vypustilo nečekaný zkušební balónek: Za vítěze první předvolební televizní debaty označila ČT "pravicového extrémistu" Hofera. A dokonce připodotkla, že kandidát Vídeňské kavárny Bellen byl v debatě nezvykle agresivní.
Kam vítr...
Že by si snad v ČT konečně uvědomili, jak moc jejich vysílání připomíná normalizační zelenkovskou ČST v době nastupující perestrojky? Chystají se snad místní kádry připravit na "novou dobu", která už klepe na dveře?
Tak moc žhavé to určitě nebude. Výběr hostů k debatám nad přelomovými událostmi minulého roku, tedy především brexitem a americkými prezidentskými volbami, jasně ukázal, že "glasnosť" na Kavčí hory ještě nedorazila, a soudruzi si tedy žijí hezky po staru. A nutno také říci, že soukromá TV Nova (patřící do stejné ideové stáje) ČTčku zdatně sekundovala. Jak by ne, když patří americkým "Clintonovcům"?
A jak je to tedy s tím Hoferem?
Odpověď by možná mohla vyplynout z taktiky Miroslava Kalouska, jenž označil případné vítězství Norberta Hofera za událost, která není zdaleka tak přelomová, jak vypadá, neboť mnohem horší populista sedí dnes podle něho na Pražském hradě. Takže to vypadá, že se kavárna poučila z chyby, kdy veškerou energii sází na jednu kartu, z čehož výsledným dojmem je totální porážka včetně "řízené neprofesionality" v odhadech volebních výsledků i komentování "nečekaného překvapení". Čili - novou taktikou je bagatelizace a buzení zdání, že to není tak jednoduché a uklidňování se, že jeden "výbuch" toho zase tolik nemění.
Stejným způsobem ostatně kavárna konejšivě komentuje brexit: má mnoho překážek před sebou a kdo ví, jak to celé dopadne; jaké bude rozhodnutí soudu či zda Skotsko ještě všechno zvrátí, a podobně.
Čtěte ZDE: Ostuda v Rakousku pokračuje: Nepřítel režimu nesmí být zvolen. Kterak Juncker olízal obálky Hoferovi. Jak nejrychleji ven z EU? Milošovy visegrádské pruty dráždí Brusel. Co nejvíc vzrušuje Bohuslava Sobotku?
Samý nacista
Jisté je jedno. Pokud se v prosinci opravdu podaří vstoupit Hoferovi do Hofburgu, bude to další puklina ve zdi bruselské pevnosti. A kavárny v celé Evropě na čele s vídeňskou se tomu snaží pochopitelně zabránit.
Užitečným evergreenem v propagandistickém boji je nacismus. Po celém Rakousku se proto objevují plakáty kandidáta Svobodných v hitlerovské uniformě. Stále stejná písnička (něco jako jako Trump v podobných uniformách či dokonce v hábitech Ku-klux-klanu).
Jak se tak kavárna snaží dostat lidem tuto asociaci do podvědomí, o to ironičtěji působí informace, že to byla právě Van der Bellenova rodina, kdo tak pěkně vycházel s hitlerovskou okupační mocí v Rakousku.
Takže je z toho dokonalý kabaret - oba protikandidáti jsou na plakátech a sociálních sítích zobrazováni v podobných uniformách a s nacistickými insigniemi. Prostý člověk pomalu neví, kterého z nacistů by měl vlastně volit.
Navrch označil Hofer Bellena za "zeleného fašistu" - a ten zase svého protikandidáta za "dědice rasistické politiky Třetí říše".
Komu vadí rakouská neutralita?
Kromě hysterické kampaně, v mnohém tedy připomínající tu americkou, se ovšem řeší také zásadnější otázky. A ty dobře ukazují, kdo z kandidátů ve skutečnosti navazuje na jaké "dědictví". První televizní prezidentská debata kromě jiného totiž otevřela i zásadní otázku neutrality Rakouska a vztahu kandidátů k tomuto statutu, jenž je zakotven i v rakouské poválečné ústavě.
Hofer poukázal na prohlášení Bellenovo, jenž právě tento pilíř rakouské státnosti zpochybnil, neboť nepřímo podpořil vznik společné armády EU s účastí Rakouska. Dále Hofer jedním dechem dodal, že rakouskou neutralitu považuje za velmi důležitou. Celkem jasná ukázka toho, kdo kde stojí a kdo z těch dvou chce Rakousko suverenity zbavovat v souladu se současným nervózním kurzem celé EU.
A byl to také samozřejmě Hofer, kdo v debatě otevřel otázku referenda o případném vystoupení Rakouska z Evropské unie, které by v případě svého vítězství a v souladu s politikou Svobodných navrhl uspořádat.
Málokdo tedy pochybuje, kdo a proč se pokoušel zfalšovat zrušené květnové volby. Fraška s nekvalitním lepidlem na obálkách při jejich nevydařeném opakování ani nepotřebuje další komentář. Uvidíme, o co se pokusí tentokrát. Zatím vrcholí snaha o rovrácení voličské základny rakouských lidovců (v květnu nezřídka přecházejících ke Svobodným a volících Hofera) prostřednictvím několika politických trosek. Ty vyzvaly k nevolení Hofera a sepsaly si k tomu dokonce jakýsi manifest. V dokumentu, na kterém se podílel i bývalý eurokomisař pro zemědělství Franz Fischler, se uvádí, že Rakousko "musí zůstat důvěryhodným evropským a mezinárodním partnerem".
Úpornost těchto snah jde dokonce tak daleko, že Hoferovi vyčítají "zneužití" fráze "Tak mi pomoz Bůh" na jeho předvolebních plakátech. Proti tomu se ohradily některé protestantské skupiny a katoličtí modernisté.
Čtěte ZDE: Zpackaný podvod ve Vídni: Další rána stohlavé sani. Zeman pro lidové hlasování o Czexitu z EU i NATO. Horké politické léto s bouřemi a přípravou válečné povodně před námi
Jen houšť!
Kromě Rakouska je samozřejmě tato důležitá událost sledována i v sousedních zemích. Hofera podpořili současný i bývalý prezident České republiky Miloš Zeman a Václav Klaus. Bývalý prezident tak učinil minulý týden na konferenci ve Vídni pořádané stranou Svobodných. Klaus ve svém projevu mimo jiné uvedl, že doufá, že vlna brexitu a Trumpa dorazí s nadcházejícími prezidentskými volbami i do Rakouska.
Rakouské volby, které po celá desetiletí poutaly poměrně malou pozornost, se najednou stávají dalším z řady bitevních polí mezi reprezentanty eurototality a nového světového řádu na straně jedné - a obhájci národních zájmů a víceméně přirozených hodnot na straně druhé. Ve hře toho tedy není málo.
Ve stejný den proběhne i referendum o ústavní reformě v Itálii, s nímž spojil svoji politickou budoucnost jeden z hlavních reprezentantů probruselské mašinérie - premiér Mateo Renzi.
Poté se naše zraky upnou k Trumpově vytoužené inauguraci, faktickému začátku brexitu, parlamentním volbám v Nizozemí, střetu o Elysejský palác v Paříži a nakonec pochopitelně i k našim a německým parlamentním volbám. Bude to ještě velmi dramatické, partie však není rozehrána úplně špatně.
