Německá kancléřka Angela Merkelová je po vítězství Donalda Trumpa vůdkyní svobodného světa, konstatoval německý tisk - a pečlivě se vyhnul slovu „führer“. Je to poprvé od pádu Adolfa Hitlera, kdy si německý kancléř(ka) opět přivlastňuje ambice spasitele světa.
Přítomnost není (zatím) psaná krví, ale mrtvolným potem. Zoufalou snahou současného, po desetiletí budovaného establishmentu, přežít. Propagandou zmasakrovat voliče, až bude lapat po dechu, a urvat co se ještě dá. Zítra už může být pozdě.
Kruh započatý na konci 2. světové války se tak uzavírá. Teprve dnes můžeme docenit "prorocké" zoufalství bývalé britské premiérky M. Thatcherové, když po Gorbačovově souhlasu se sjednocením Německa za hubičku konstatovala, že vzniká "Čtvrtá říše". Je více než symbolické, že ve stejné chvíli začal Brusel projednávat návrh na militarizaci unie (podporuje ho nadšeně premiér Sobotka) vytvořením "armády EU".
Führer na zhroucení?
Hlavní německá média přijala s nadšením oznámení Angely Merkelové, že bude usilovat o post kancléřky i po volbách v příštím roce a okamžitě ho přičinlivě doplnila zaručeným "průzkumem", že jde koneckonců o vůli lidu. Merkelovou by si prý přálo za kancléřku 55 procent dotázaných Němců.
Průzkum pořádal největší německý deník Der Bild, o jehož průzkumech se říká, že je třeba "vítězům" odečíst 20 procent - a těm, co tam vůbec nejsou, 20 procent přidat. Proto nepřekvapí, že se na předních příčkách umístil i nechvalně známý vyučený knihovník - předseda Evropského parlamentu Martin Schulz z SPD, která je hlavním soupeřem CDU/CSU v německých volbách v září příštího roku.
Není však třeba žádných průzkumů na to, co je vidět na první pohled: Merkelová je dlouhodobě za pokraji zhroucení a nepatří do Bundestagu, ale do sanatoria. V křeči se potácející "imigrantské" Německo potřebuje zásadní změnu, novou krev, nový impuls. A co rozhodně nepotřebuje, je nevolený úředník z Bruselu, který dovedl Evropskou unii "zu grunt".
Čtěte ZDE: Německo opět na ceste k totalitě: Demokratická opozice pod těžkou palbou jako kdysi. Teror proti Alternativě stát nestíhá. Ústava je cár papíru - a všichni Merkelové tleskají. Bolševický vzor pro celou EU
Trump: Merkelová uvedla Německo v chaos
Oznámení Merkelové kandidatury znamená, že německé voliče čeká stejně obludná masáž, jakou předvedla média v USA před prezidentskými volbami. Masáž o to silnější, že Merkelová drží CDU jako rukojmí. Nestraníkovi Trumpovi se podařilo média porazit, v Německu to ovšem bude mnohem složitější.
Na nějaké přátelství až za hrob Trumpa s Merkelovou, plné vřelých objetí a vzájemného "protykaného" porozumění, to také rozhodně nevypadá. "S těmi imigranty udělala tragickou chybu. Způsobila Německu obrovské problémy. Zruinovala Německo," řekl Trump ve vítězné předvolební kampani, když voliče varoval, že pokud zvolí Clintonovou, dopadnou jako Němci s Merkelovou.
V případě další, k uzoufání nastavované politické kariéry Merkelové, ani tak nezáleží na tom, co udělá ona, jako spíše na tom, co udělají ostatní. A to především dvě politická uskupení: SPD a Alternativa pro Německo. Zatímco americká média skočila po Trumpovi jako smyslů zbavená - a tím mu nakonec paradoxně pomohla, německá média jsou (zatím) o něco obezřetnější. Lze však téměř s jistotou říci, že to nakonec nevydrží a "zkopírují" kampaň svých zámořských vzorů.
Už ji znají (a my bohužel také)
SPD (socialisté) oznámí svého kandidáta na kancléře až v lednu. Kandidatura bruselského úředníka Martina Schulze je vysoce pravděpodobná a médii podporovaná. Voliči si tak budou moci vybrat mezi Merkelovou, která dovedla Německo do patrně největšího politického marasmu od pádu Adolfa Hitlera, a mezi bruselským úředníkem, pod jehož vedením se zase rozpadá Evropská unie.
Němečtí voliči to budou mít zkrátka pestré. Pokud se neobjeví někdo třetí, který jim nabídne šanci říci NE těm, kteří z nich dělají hlupáky. Skandalizovaná a ještě ne dokonale zorganizovaná Alternativa pro Německo (AfD) to ještě zřejmě nebude - i když se do roka a do dne může ještě stát mnohé. V každém případě však svět, který má Merkelová spasit, je jiný, než v roce 2013, kdy se stala potřetí kancléřkou. Má úplně jiné milníky: Brexit, Trump, pokračující migrantskou invazi (o níž se aktuálně všude mediálně mlčí) a blížící se prezidentské volby v Rakousku a ve Francii.
Merkelové heslo z minulých voleb "Znáte mě" tedy nejenže stačit nebude, ale právě naopak - Německo by potřebovalo na Merkelovou co nejrychleji zapomenout. Zná ji jako své boty - a veřejnost, tak jako jinde, je stále více rozdělena. Proto lze očekávat volební variace na téma "společně". Něco společně. Mohla by si adoptovat volební heslo Hillary Clintonové: "Společně silnější". Jak to dopadlo, je všeobecně známo.
Čtěte ZDE: Imigrace zapříčiňuje emigraci: Němci začínají utíkat z vlastní země. Skandální migrantské vzkazy přes média a "xenofobní" maminka z Mnichova. Merkelová vrazila židli do otevřených dveří. Má AfD šanci?
Tajný plán s médii v zádech
Předpokládaný dvojblok Merkelová – Schulz je jasným signálem povolebního stavu, tedy zopakování velké koalice CDU/CSU a SPD se Zelenými v záloze. To by znamenalo většinu v parlamentu a zašpuntování stavu na nejméně další čtyři roky. Tak vypadá plán "jednotného establishmentu" odleva doprava, který je ze stejných cihel, jako byl ten "neprůstřelný" ve Spojených státech - než do něj hodili bombu Trumpovi voliči.
Jaké jsou jiné alternativy než ta, kterou si postavil establishment s médii v zádech? Je vlastně opět jen ta zmíněná jediná: Alternativa pro Německo. Pouze od překvapivě razantního úspěchu tohoto hnutí ve volbách v září 2017 se odvíjí další osud Německa, Angely Merkelové, Evropské unie a potažmo i osud České republiky.
"Merkelová uvedla Německo v chaos a způsobila mu miliardové škody. To voliči vědí, a proto je pro nás oznámení její kandidatury dobrá zpráva," řekla předsedkyně AfD Frauke Petryová, neskrývajíc své nadšení z opětovné kandidatury Merkelové.
Jaké má AfD šance? Soudě podle médií a průzkumů veřejného mínění absolutně žádné. Je (jako každý, kdo jde v té které západní zemi proti establishmentu) médii označována za extrémisty, nacionalisty, xenofoby (viz Trump) a její členové za šílence, kteří jsou možná s to vyvolat emoce na nějakém shromáždění, ale absolutně nejsou schopní řídit zemi (stejně jako Trump). Byla by (podle médií) velká nezodpovědnost je volit!
AfD je tak trochu ve stejné pozici, v jaké byl Trump během primárek, kdy už bylo jasné, že je toho chlapa s divnými vlasy třeba brát vážně. Po několika volbách do zemských parlamentů se z hnutí AfD (vzniklo v roce 2013) stalo prokazatelně třetí nejsilnější politické uskupení v zemi (po CDU/CSU a SPD). Má dynamiku, roste, a jeho vrcholem by mohly být právě volby 2017.
Jenže na druhé straně - Němci nejsou Američané. A v pochopitelné snaze je denacifikovat prošlo několik generací "zostřenou převýchovou" politickou korektností. Jsou proto dnes plní komplexů, s nimiž se médiím dobře pracuje. A mají rádi oficiálně uznávaného vůdce, za nímž poslušně a disciplinovaně stojí. Voličská vzpoura bude proto v Německu patrně nejtěžší ze všech evropských států. I to je komplikace pro AfD.
Stačí maličkost: Projít zdí
Ostatní strany se nyní dušují, že by s AfD nikdy do kalice nešly, protože je (na rozdíl od nich, samozřejmě) populistická a vlastně i neonacistická (viz shora zmíněná "převýchova"). Jejich "nesmlouvaný" postoj se ale může snadno změnit po volbách. Výsledek se odvíjí od dvou základních momentů: Kolik voličů přetáhne AfD od Merkelové a zda se AfD podaří (jako v zemských volbách) přimět jít volit ty, kteří k volbám nechodí. Navíc je tu 30 % nerozhodnutých voličů a jejich zatím nevyzkoušený potenciál volit i v Německu nová politická uskupení.
SPD sice vyhlásilo, že po volbách nevylučuje případnou rudo-rudo-zelenou koalici (tedy s Levicí a Zelenými), ale tato varianta není příliš pravděpodobná. Mohla by sice Merkelové zesložitět cestu do Bundestagu, ale zdá se být spíše přípravou na "zašpuntování" společně s CDU/CSU. Rudo-rudo-zelená koalice může proto být podprahovým vzkazem pro AfD a její voliče: "Nemáte šanci".
AfD může porazit Merkelovou pouze tehdy, pokud se stane skutečně masovou protestní volbou, a to nejen proti migrantům, ale proti celému zabetonovanému systému. Jen tehdy může "projít zdí" stejně jako Donald Trump. Jenže na to nejspíš nebude mít dost času - pokud, jak řečeno, se ještě "něco" velkého nestane.
Čtěte ZDE: Oslavy "sjednocení": Německá demokratická republika vstává jako Fénix z popela dějin. Opovrhovaní "die Osten" jsou extrémisté, míní soudruh Springer. Občané jsou proti - a ruší předplatné
Léčba cenzurou
Vítězství Donalda Trumpa je nejen povzbuzením pro celou západní opozici vládnoucímu establishmentu (který je v podstatě všude stejný), ale i pro něj poučením. Rovněž mediální establishment dostal tvrdý úder mezi oči, když Trump opět ukázal (jako kdysi Reagan), že se bez něj může vítěz obejít. Že stále ještě lze porazit Goliáše prakem - v tomto případě sociálními médii a hrstkou nezávislých webů.
Po každém takovém vítězství následuje trest. Tento bude v podobě stále sílící cenzury internetu pod různými záminkami (například tolik oblíbenému "zabránění šíření nenávisti", což je jen emocionálně zabarvená nálepka pro skutečnou politickou opozici). Nebo vypínání inzertního obsahu (např. AdSense) alternativním webům. Facebook je již dnes v Německu pod tvrdou cenzurou poté, co si Merkelová pozvala jeho majitele Zuckerberga na kobereček (jak Protiproud informoval). Pod tlakem je Google a Twitter - což je zvláště komické, protože dosud to byli největší spojenci globalistického establishmentu.
Cenzura internetu bude proto sílit a není daleko doba, kdy budou o svobodě slova - zvláště v Evropě - vyprávět jen pamětníci. Jak říkal již klasik Milouš Jakeš: "Svoboda slova neznamená, že si může říkat každý, co chce."
Volby v Německu (a dalších zemích) tak jsou jednou z posledních příležitostí, jak vrátit v Evropě slovu demokracie jeho původní smysl. Se spasitelkou lidstva Angelou Merkelovou v čele militarizující se bruselské Čtvrté říše na to však můžeme zapomenout.
