Kancléřka Angela Merkelová a prezident Joachim Gauck byli během oslav sjednocení Německa v Drážďanech konfrontováni s demonstranty žádajícími jejich demisi. Vyjádřit nesouhlas s imigrační politikou současné vlády přišly tisíce lidí. Demonstrující třímali v rukou transparenty s hesly jako "Zrádci" nebo "Merkelová musí pryč".
Těsně před demonstrací proběhly dva pokusy o atentát. Jedna bomba byla nastražena před mešitou a druhá před mezinárodním konferenčním centrem. Policii se je podařilo včas zneškodnit, ale bylo to o fous.
Odpůrci "oslav sjednocení Německa" připomínají, že sice padla Berlínská zeď, ale že východní Německo je na tom hůř než předtím, takže kdyby tam ta zeď zůstala (například jako pěkné místo pro vylepování plakátů na představení alternativních divadel), vyjadřovalo by to realitu mnohem přesněji.
Jako vždycky - "nenávist"
Deník der Bild, který má redakci hned za zdí (v ulici Axel–Springer Strasse), nepovažoval za nutné drážďanskou demonstraci proti dvěma bývalým občanům NDR v pozici nejvyšších ústavních činitelů sjednocenného Německa vzít na vědomí. Usoudil, že mnohem aktuálnější (a více sexy) bude zařadit novinky ze sekce "Erotik".
A tak se v hlavních zprávách nejčtenějšího německého deníku dostalo pozornosti především lepým dívkám v zásadních pozicích, válce v Sýrii a průzkumům veřejného mínění, podle nichž je Frau Merkel třetím nejoblíbenějším politikem Německa (po dvou spřátelených ministrech).
Autorem toho průzkumu (jeden by řekl, že Merkelová padá do propadliště, ale prý kdepak) byl magazín Die Welt, který - jistě jen shodou okolností - vydává rovněž Axel Springer.
Všechna hlavní německá média označila rozhořčené drážďanské občany jako obvykle za extrémisty, krajně pravicové fotbalové fanoušky, zfetované bezdomovce a z práce vyhozené vyhazovače - prostě fanatiky podporující hnutí typu Alternativa pro Německo a Pegida. Deník der Bild ve svém komentáři označil hnutí Pegida za "Sektu nenávisti". Snad více než jindy se lišily odhady počtu demontsrantů - podle mainstreamových médií jich proti Merkelové, imigrantům a sjednocenému Německu "šířilo nenávist" zhruba asi tak "několik", podle nezávislých svědků několik desítek tisíc.
Čtěte ZDE: Teror v Drážďanech: Opozice nucena Merkelovými SA opustit Německo. Milión imigrantů a přepadovky Antifa. Je libo romskou "běženeckou nevěstu"? Kreditky lákají. Přicházejí převlečené kvóty i náhubkový zákon
Blbá nálada: Většina je méně
Obě "opovrženíhodná" a "ultrapravicová" hnutí přitom mají masovou podporu mnohde větší než Merkelové CDU - a to nejen v Drážďanech, ale i v celém Německu, včetně toho západního, tedy toho za zdí (která tam dodnes vlastně pořád je a střeží ji deník der Bild).
"Ti, kdo dnes zvláště hlasitě pískají, křičí a dávají najevo neuvěřitelné znechucení, nemají zjevně vůbec potuchu o tom, v jakém stavu se tohle město a tahle země nacházely před tím, než bylo znovusjednocení Německa možné," řekl z forbíny, zasypávané odpadky a nadávkami šéf spolkového sněmu Norbert Lammert, soudruh nadbytečné Merkelové a dosluhujícího protestantského kazatele, prezidenta Gaucka.
Genosse Lammert určitě ví, co říká, protože kdyby jen tak blouznil a plácal samé nesmysly, nemohl by být přece šéfem Spolkového sněmu. Ale přesto není od věci se na jeho slova podívat podrobněji.
Německo bylo rozděleno právě kvůli pískání, znechucení a nedostatku potuchy o tom, co je na druhé straně zdi. Takzvané "znovusjednocení" (9. listopadu 1989) bylo ostatně stejně překvapivé, jako stavba Zdi, a stalo se symbolem dominového pádu celého Tábora míru a socialismu. Jenže sen o svobodě v "sociálně-tržním" kapitalismu se jaksi nekoná.
Východní marka volí NDR
A je to právě toto poznání, které v Drážďanech přivítalo Frau Merkelovou a jejího soudruha ve zbrani prezidenta, kteří již zapomněli, odkud pocházejí. Pokud čekali od svých bývalých spoluobčanů ovace, fáborky, mávátka, nedočkali se – a bratwurst v německých národních barvách jim asi byl jen slabou útěchou.
26 let po "sjednocení" nadále pokračuje vysídlování bývalého východního Německa. Například Frankfurt nad Odrou, který měl v roce 1990 skoro devadesát tisíc obyvatel, jich má dnes méně než šedesát tisíc. Státní podniky, které padly po sjednocení většinou do rukou západoněmeckým firmám (podobně jako u nás) většinou zbankrotovaly, a navzdory každoročním astronomickým částkám, jimiž státní rozpočet stále "dotuje" Východní marku, je výsledkem trvajícící vysoká nezaměstnanost.
Frustrace "die Osten", jak východním Němcům zbytek země s úšklebkem říká, prudce narostla migrantskou invazí. Opovrhovaní "východňári" zatím jakž takž přežívali díky penězům, které do vyrabované části země proudily ze "Západu". To však (i vzhledem k nutnosti "dotovat uprchlíky") končí. A východní Němci se oprávněně cítí být "horší" než přistěhovalci ze Sýrie.
Saská policie nasadila před demonstracemi u příležitosti "oslav sjednocení" do ulic 2.600 strážců zákona, kteří museli část demonstrantů vytlačit, aby se Merkelová, Gauck, Lemmert a spol. dostali až na náměstí, kde se "oslavy" konaly. Takové pozornosti represívních orgánů se "uprchlíci" terorizující "sjednocené Němce" rozhodně netěší. A všichni se diví, proč se i několik policejních vozů v Drážďanech v předvečer oslav stalo terčem žhářských útoků.
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Jaké jsou dnes bitevní linie v zápase o svobodnou Evropu? Zápisky z podivného města. Batohy, větrníky a divocí cyklisté. Do roku 2050 v Německu zakážou všechno. Alternativa nejen pro Berlín
Když to shrneme...
Média mají jasno. Řešení je snadné: Chyba je v lidech, ne v systému. Bylo by zapotřebí vyměnit národ. Merkelová s Gauckem se o to právě skrze "vítejte migranti" usilovně pokoušejí. A ti nevděčníci v Drážďanech i jinde tomu státnímu dobru nějak nechtějí rozumět. Problémy jsou přece úplně jinde. Jen je správně pojmenovat.
Jak říkal už Miloš Jakeš, velitel KSČ a kamarád Ericha Honeckera (velitele NDR) nedlouho před pádem a "sjednocením" (nejen Německa, ale celé Evropy):
"Přišel jsem k jedné pani, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi deset tisíc měli těch bojlerů, těch brojlerů, a měli sedm prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká děti pomáhaj', všichni pomáháme a tak dál."
