Slovenský prezident Andrej Kiska a ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák se na newyorské akci OSN stylizovali do rolí citlivých jedinců a odpovědných politiků dojatých migrační krizí a ochotných přiložit ruku k dílu. Oba přišli zachraňovat svět, podpořit amerického Big Bosse Obamu a podiskutovat si s Madeleine Albrightovovou i Henry Kissingerem.
V tom okouzlení z prostředí nejvyšší mezinárodní politiky a v přítomnosti proslulých postav z panoptika geopolitických žonglérů zapomněli, odkud přišli. Slovensko, jehož zájmy mají obhajovat a prosazovat v rámci mezinárodní arény, chápou pouze jako svou dočasnou gubernii.
Pro současnou hlavu státu v roli zahraničního lokaje je totiž prvořadým úkolem udržování poslušnosti ve svěřené gubernii a pro šéfa diplomacie je státní post jen kariérním odrazovým můstkem do nejvyšších sfér světové scény.
Projev plný frází
Andrej Kiska se rád stylizuje do role moderního politika, který chápe výzvy současné doby a důsledně prosazuje kroky ke zlepšení světa ohrožovaného extremismem, nacionalismem, rasismem a bigótností. Nezklamal ani na takovém fóru, jakým je Valné shromáždění OSN, a ve svém projevu prohlásil:
"Jsem si jistý, že jsme více než schopni zvládnout takové výzvy, jakými jsou chudoba, hladovění, nemoce, nespravedlnost či diskriminace. Nová agenda nebude možná bez efektivní mezinárodní spolupráce a koordinace podporované institucemi OSN. Současně bychom neměli zapomínat na naši domácí úlohu - získat si srdce, myšlenky a důvěru našich lidí. Svět se zmenšil díky globalizaci a moderním komunikačním technologiím. Problémy, jimž náš svět čelí, jsou globálnější a více se prolínají. Přesto naše sociální instinkty často zůstaly na lokální úrovni a náš smysl pro zodpovědnost je často limitován našimi národními hranicemi."
Prezident Kiska vskutku není limitován hranicemi, protože ví, že v kurzu je globalismus a národní zájmy jsou přežitkem minulosti, protože budujeme a vytváříme nový svět - multikulturní skanzen pod vedením Velkého bratra ruku v ruce s Bílým domem a OSN.
Důsledkem tohoto vytváření nové celosvětové struktury na povel jedné vlády, jedné armády a jednoho hospodářského centra, jsou konflikty, destabilizace, masy migrantů a uprchlíků z oblastí napětí a ekonomického úpadku. Prezident Andrej to možná ví, možná netuší, každopádně usilovně podpoří jakékoli americké vojenské dobrodružství, převrat nebo humanitární bombardování v zájmu demokracie a boje proti terorismu.
A pak se diví, odkud se bere tolik uprchlíků.
Čtěte ZDE: Newyorská deklarace: Vyhodíš kvóty dveřmi, vrátí se ti oknem. Rozumkové už naslouchají šustění bankovek. Jak prezident pohovořil na Rockefellerově gruntě. Bude Zeman bombardovat Rijád a Washington?
Od papeže k šachovnici
Humanista ze slovenského prezidentského paláce cituje i papeže v svém dojemném monologu v souvislosti s hrozivými počty uprchlíků: "Posloucháme je tak často, že někdy zapomínáme na to, že nejde o hru. Jak nám papež František připomněl, migranti a uprchlíci nejsou pěšáky na šachovnici lidstva. Jsou dětmi, otci, matkami, skutečnými muži a ženami."
Prezident, který ve své globalistické mysli a službě mocným architektům světa již překročil a zrušil všechny hranice, již nevnímá ani to, že nejen uprchlíci a migranti, ale ani země a národy Evropy nejsou figurkami na šachovnici, se kterými si dělají co chtějí velcí samozvaní hráči bez jakéhokoliv mandátu. Důležité je, že jejich plánům poslouží odhodlaný lokaj z kraje mezi Dunajem a Tatrami ve snaze předvést v New Yorku svoji spolehlivost.
Andrej Kiska hovoří o pěšácích na šachovnici, přičemž sám hraje tuto roli dobrovolně a při plném vědomí, když prosazuje zájmy cizích mocností a podporuje svými prohlášeními i činy jakoukoli slátaninu z washingtonsko-bruselské dílny. Ve vlastní zemi přesvědčuje občany, navzdory odmítavému postoji většiny, že je správné podporovat na Ukrajině prezidenta Porošenka, každé stanovisko americké vlády či rozhodnutí NATO, a otevírat náruč muslimskému obohacení středoevropských zemí. Jeho vůle nevydařené státnické figurky končí u instrukcí a příkazů poradce Martina Bútory, bývalého slovenského velvyslance v USA, fanatického americko-sionistického lobbisty.
Takže, kdo na Slovensku vlastně prezidentuje? Ignorant zájmů a bezpečnosti vlastního státu a národa s maskou humanisty, nebo šedá bútorovská eminence v pozadí - ve stylu Henryho Kissingera?
Ministrův sen
V newyorském panoptiku nesměl jako slovenský zástupce chybět ani šéf diplomacie Miroslav Lajčák. Ten již vícekráte posloužil v rámci mezinárodních úkolů, například na Balkáně, kde na něho dodnes Srbové vzpomínají jako na služtičku mocenských zájmů transatlantické elity. Diplomatický kariérista, který již léta šikovně lavíruje mezi Ukrajinou, Ruskem a eurocentrálou, ochotný říci a udělat cokoliv, co mu poslouží na cestě vzhůru. V současné době touží po funkci generálního tajemníka OSN.
Aby si přilepšil v globalistickém kádrovém profilu, pochlubil se na newyorské seanci s prezidentem Kiskou iniciativou ohledně slovenského příspěvku k uprchlické krizi: "V případě Slovenska jsem oznámil finanční příspěvky. Ke dnešnímu dni jsme do různých agentur OSN i EU, které se věnují problému migrace, dali více než 12 miliónů eur, a do roku 2021 se tento objem finančních prostředků zvýší až na 19 miliónů. Druhá věc: dal jsem závazek, že přijmeme 550 stipendistů. To znamená, že poskytneme 550 vládních stipendií pro mladé lidi, kteří budou moci přijít na Slovensko studovat na našich vysokých školách."
Mělo by jít o studenty z Iráku, Sýrie a Libye. Jelikož vybraní uchazeči budou vládními stipendisty, vylučuje se to s tím, aby byli azylanty. Ministr Lajčák dobře ví, jaké nálady panují na Slovensku, takže nezapomněl dodat: "Budou mít možnost studovat, vzdělávat se, a naším úmyslem je, aby se po ukončení studia vrátili do svých zemí. Je třeba si uvědomit i to, že někdo musí pracovat na tom, aby se tyto země zvedly z prachu, aby začaly normálně fungovat - a nejlepší kategorie lidí jsou právě mladí vzdělaní lidé. Myslíme si, že je to investice do konkrétních lidí, ale i do budoucnosti těch zemí, které jsou dnes zmítané válkou."
To se z jeho úst příjemně poslouchá (případně čte z tištěných či a online médií), ale také to představuje nebezpečnou loterii. Kolik z nich se skutečně vrátí pomáhat své zemi - a kolik z nich zůstane, aby obohacovali evropskou zemi o korán, mešity, ramadán, šaríu a dominanci své víry, způsoby života a komunity nad zákony, tradicemi a pravidly původních obyvatel.
Západní Evropa od Francie po Skandinávii je toho varovným příkladem.
Čtěte ZDE: Slovensko-ukrajinská idylka: lichvář v objetí s fašistou. Prezident i média u našich sousedů nosí ukrajinské uniformy. Pomůže Slovensko Ukrajině do EU? Porošenko vesele vydělává na krachující zemi
Mezi zradou a solidaritou
To už však bude Miroslav Lajčák sedět v New Yorku v budově OSN ve vlastní kanceláři a na důchod se pro případ evropských turbulencí ukryje i s rodinou na Bahamách, případně na Havajských ostrovech. Duo Kiska - Lajčák určitě nebude chtít na vlastní kůži snášet negativní následky pokusů v multi-kulti laboratoři eurochalífátu.
Přitom vládnoucí strana SMER-SD, jejímž kandidátem je i šéf diplomacie, vypracovala dokument na svoji programovou konferenci. V něm jeho autoři, místopředseda strany Pavol Paška a poslanec slovenského parlamentu Ľuboš Blaha, mimo jiné uvádějí:
"Jako sociální demokraté cítíme obrovskou solidaritu s uprchlíky, obrovskou solidaritu s Evropskou unií, obrovskou solidaritu s každým, kdo trpí i kdo pomáhá. Ale největší solidaritu cítíme se Slováky, s našimi občany. Protože taková je naše odpovědnost. Odmítáme slabost. Stát musí být silný, rozhodný a chránit své občany. Ochrana našich hodnot je pro nás důležitější než multikulturalismus. Slovensko je otevřené slušným lidem. Ale ve všem musí být pravidla. Slovensko si musí chránit svůj charakter, svoji kulturu, svoji jedinečnost."
Prezidenta Kisku a ministra Lajčáka však neomezují žádné státní hranice. Oni totiž neznají a nechtějí znát žádné hranice, pokud jde o jejich kariéru, moc, vliv a pohodlnou existenci. Ať to stojí, co to stojí.
