Když se řekne Rusko, rozezní se nejen na Slovensku ostrá výměna názorů z protichůdných táborů, mající podobu argumentační přestřelky i emocionálních výlevů - od patologické nenávisti až po důvěru v mesiášskou ochranu a řešení všech problémů mocným slovanským bratrem. Pro jedny je ruský prezident „Putlerem“, diktátorem a ztělesněním imperiálních choutek, pro druhé mimořádně schopným politikem, nositelem pozitivních vizí a výborným stratégem. Mezi nimi se snaží o jakýsi neutrální postoj další skupina, která nemá iluze o Východě, ale zároveň sdílí i hluboké zklamání z taktizování Západu a jeho dominance.
Pak jsou tu pragmatici, pro něž je nejdůležitějším hlediskem výhodnost a vzájemná spokojenost. Pro „rusofoby“ představuje Moskva permanentního strašáka a nepřítele, kterému nelze za žádných okolností důvěřovat. A „rusofilové“ ji vnímají jako jediný účinný ochranný val před degenerací, zvráceností a mocenskou nenasytností osy Washington - Brusel. Proto cesta slovenského vysoce postaveného politika do Ruska okamžitě vyvolává dohady a různé hypotézy o sférách vlivu a dalším směřování země.
Moskevské debaty Fico - Putin
Slovenský premiér Robert Fico v ruské metropoli jednal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ujistil přes média veřejnost na Slovensku o spolehlivosti ruského partnera jako dodavatele v oblasti energetiky. Z jejich rozhovoru jsme se ovšem nedozvěděli, zda bude vybudován plynovod Nord Stream 2, který by Slovensko ekonomicky poškodil.
Navzdory nejisté budoucnosti projektu Nord Stream 2 slovenský premiér prohlásil: „Obhájili jsme naše národní zájmy a v každém případě, ať už Nord Stream bude nebo nebude, zůstane přepravní kapacita přes Slovensko zachována.“ Kdyby totiž ruský plyn přes slovenský plynovod přestal proudit úplně, ročně by Slovensko přišlo o 800 miliónů eur.
Nord Stream 2 v podobě dvou plynovodů z ruského pobřeží Baltského moře do Německa by odstavil Ukrajinu jako tranzitní zemi, přičemž ta by přišla o dvě miliardy dolarů. I Slovensku jako tranzitní zemi ruského zemního plynu by chyběly tyto příjmy do státního rozpočtu. Kritici probruselského postoje slovenské vládě vyčítají, že zpětným chodem plynu na Ukrajinu poškozovala ekonomiku Ruska miliardami dolarů ročně. Podle nich je reverzní plyn pro Ukrajinu zásadně kontraproduktivní k národně-energetickým zájmům Slovenska.
Ve hře o odstavení Ukrajiny a jiných konkurentů jako tranzitních zemí je kromě Severního proudu i Turecký proud, který bude spojovat Rusko s Tureckem přes Černé moře. Plynovod může být dále prodloužen do Řecka, Itálie a Rakouska. Ruský gigant Gazprom se chce dostat na nové trhy v jižní Evropě, kde mu může konkurovat Alžírsko a břidlicový plyn z USA. Plynovod přes Turecko je způsobem, jak obejít Ukrajinu a sankce uvalené Evropskou unií na Rusko, a tak se zbavit závislosti na Ukrajině při dodávkách plynu do Evropy.
Čtěte ZDE: Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne od moci "Sorosovy" elity? Šéf "družstva podivínů" už opatřil Němcům Mercedesy. Evropa stojí na tunelu - a zdi se třesou
Od plynu k sankcím
Dalším předmětem bilaterálního jednání byl pokles obchodu mezi Slovenskem a Ruskem. Vzájemným ekonomickým vztahům by mohlo dát nový impuls urychlené zasedání rusko-slovenské mezivládní komise, naplánované na leden 2017. S tím souvisí i sankce, které na Rusko uvalila Evropská unie. Robert Fico je znovu označil za škodlivé pro obě strany.
V tomto názoru není osamocený, protože například i šéf rakouské diplomacie Sebastian Kurz vyzval Evropskou unii, aby zrušila protiruské sankce. Napětí s Ruskem v ekonomické i vojensko-bezpečnostní oblasti v duchu současné linie NATO se vymstí všem zúčastněným. Německý vicekancléř Sigmar Gabriel si položil otázku: „Bude svět lepší, když budou obě strany pokračovat v manévrech na hranicích, zbrojit a vyhrožovat si?“
Slovensko je součástí EU i NATO, takže i přes Ficovo diplomatické vyjadřování o odmítání konfrontace s Ruskem, přece jen slovenská zahraniční politika v kontinuitě s washingtonskými instrukcemi v rámci NATO a bruselskými direktivami v EU nepůsobí na Moskvu přívětivým dojmem. Část slovenské veřejnosti i politiků, především neparlamentních, vyzývá k slovanské vzájemnosti a neobětovaní národních zájmů ve prospěch transatlantických kalkulací. Zřetelně je ovšem slyšet i tábor, který je ve své horlivosti ještě víc rusofobní než ti nejmilitantnější neokonzervativci a jestřábi z okolí Bílého domu - ať už je to v politice, v médiích nebo na diskusních fórech.
Rusko a jeho informační zdroje znají nálady na Slovensku a v případě vyhrocení ekonomického nebo vojenského nátlaku ze Západu nebude Moskva bůhvíjak ohleduplná nebo nostalgická po historické vzájemnosti ani v případě střední a východní Evropy. Nepochybně bude jednat velmi pragmaticky, o čemž svědčí i vyjádření Sergeje Karaganova, poradce prezidenta Putina, které zveřejnil týdeník Der Spiegel. Podle něj Rusko chce být centrem velké Eurasie, regionu míru a spolupráce - ale nedůvěřuje Evropě, protože evropské elity vyhledávají s Ruskem konfrontaci. Proto Moskva nebude Evropě pomáhat nebo dělat nějaké ústupky.
Čtěte ZDE: Slovensko-ukrajinská idylka: lichvář v objetí s fašistou. Prezident i média u našich sousedů nosí ukrajinské uniformy. Pomůže Slovensko Ukrajině do EU? Porošenko vesele vydělává na krachující zemi
Ani Západ, ani Východ, kdesi uprostřed
Slovenská atlantická komise a Institut pro středoevropskou politiku provedly průzkum, aby zjistili, jak Slováci uvažují a do jaké míry je masáž „rusofobního“ a „rusofilního“ tábora účinná. K prozápadní orientaci se přihlásilo 23,1 procenta oslovených, k Východu se přiklonilo 12,3 procenta respondentů. Téměř 52 procent Slováků si nevybralo ani jednu ze zmíněných možností. Slovensko by se tedy nemělo orientovat ani prorusky ani prozápadně. Podle většiny obyvatel by se mělo politicky, ekonomicky a bezpečnostně pohybovat někde uprostřed.
Podpora členství Slovenska v EU klesla na 52 ze 68 procent v roce 2010. Zhruba šest z deseti oslovených se negativně vyslovilo k roli USA ve světě. Většina slovenské populace souhlasí s významem NATO pro bezpečnost země, ale současně odmítá případné budování základen a logistických center NATO na Slovensku.
Ideální pozice kdesi uprostřed by byla pěkným řešením, na to však nestačí jen Slovensko samotné, protože tak, jako vždy v historii, je k něčemu takovému třeba ještě tichý souhlas i dalších hráčů v mezinárodní aréně. Bude Washington, Brusel nebo Moskva tolerovat specifické postavení uprostřed? Je něco takového z geopolitického hlediska reálné?
Poněkud velké břemeno pro jednu malou zemi. Nějaká taková pozice celé střední a východní Evropy v napojení na Balkán by byla reálnější. Ale chce to vůli politických představitelů i obyvatel všech zúčastněných zemí - a vyváženou diplomacii na Západ i na Východ. Je to jen velký sen nebo blouznění? Sny se často vyplní…
