"Jsme na pokraji občanské války." Tento citát nepochází z úst fanatika nebo šílence. Pochází od šéfa francouzské vnitřní bezpečnostní služby DGSI (Direction générale de la sécurité Interieur) Patricka Calvaryho. Calvary hovořil o nebezpečí občanské války již mnohokrát. Dne 12. července varoval v tomto smyslu členy komise parlamentu, která měla na starosti zprávu o teroristických útocích z roku 2015.
V únoru 2016, před komisí Senátu, která má na starosti zpravodajské informace, řekl: "Zaměřujeme se nyní na krajně pravicové extrémisty, kteří jen čekají na další teroristické útoky, aby se zapojili do násilné konfrontace".
V květnu 2016 vydal téměř stejnou zprávu pro jinou komisi poslanců, tentokrát z výboru národní obrany. "Evropa," řekl, "je v nebezpečí. Extrémismus je na vzestupu všude a my se nyní začínáme zaměřovat na některá krajně pravicová hnutí, která se připravují na konfrontaci ". Jaký druh konfrontace? "Konfrontaci mezi komunitami," řekl - což je eufemismem pro vyjádření války proti muslimům. "Jeden nebo dva další teroristické útoky," dodal, "a můžeme docela dobře zažít občanskou válku."
Nažhavený startér
Nikdo neví, zda kamión, kterým terorista 14. července na Den Bastilly vrazil do davu v Nice a zabil více než 80 lidí, se v budoucnu stane „startérem“ pro francouzskou občanskou válku, ale můžeme se kvůli těmto atentátům podívat na to, co vytváří riziko války ve Francii a dalších zemích, jako je Německo nebo Švédsko.
Hlavním důvodem je selhání státu:
1. Francie je ve válce, ale nepřítel není nikdy pojmenován, neboť politická korektnost a „eurohodnoty“ to znemožňují.
Francie je hlavním terčem opakovaných islamistických útoků; shrňme si nejvýznamnější islamistická teroristická krveprolití:
- v časopise Charlie Hebdo a supermarketu Hypercacher ve Vincennes (2015);
- v divadle Bataclan, v nedalekých restauracích a na stadionu Stade de France (2015);
- neúspěšný útok na vlak v Thalys;
- stětí Hervé Cornara (2015);
- atentát na dva policisty v Magnanville v červnu 2016;
- a nedávno vražedný náklaďák v Nice, v den výročí Velké francouzské revoluce.
Většina z těchto útoků byla spáchána francouzskými muslimy: občané vracející se ze Sýrie (bratři Kouachiovci v Charlie Hebdo), nebo francouzskými islamisty (LaRosse Abballa, který zabil policejní rodinu v Magnanville v červnu 2016) a jenž později potvrdil svou oddanost Islámskému státu. Řidič kamionu v Nice byl Tunisan, ale ženatý s Francouzkou, se kterou měl tři děti a žil klidně v Nice, dokud se nerozhodl zavraždit více než 80 lidí a desítky dalších zranit.
Čtěte ZDE: Jak se z evropských zemí stanou chalífáty bez jediného výstřelu: Fikce, nebo poslední varování před "podvolením"? Jasný signál rakouských voleb. Již zítra se můžeme probudit jako cizinci ve vlastní zemi!
Zavírání očí před nepřítelem
Po každé z těchto tragických epizod prezident François Hollande odmítl pojmenovat nepřítele, odmítl pojmenovat islamismus. A především odmítl pojmenovat francouzské islamisty jako nepřátele francouzských občanů.
Pro Hollanda je nepřítel abstrakcí: "terorismus" nebo "fanatici". Dokonce i když se prezident odvážil vyslovit, že "islamismus" je nepřítel, odmítá mluvit o tom, že uzavře všechny saláfistické mešity, zakáže Muslimské bratrstvo a organizace saláfistů ve Francii, nebo že zakáže závoje pro ženy na ulicích a na univerzitách. Ne, místo toho francouzský prezident znovu potvrzuje své odhodlání k vojenským akcím v zahraničí: "Zintenzivníme své aktivity v Sýrii a Iráku," řekl po útoku v Nice.
Pro francouzského prezidenta je nasazení vojáků uvnitř země pouze na obranné účely: jde o odstrašující politiku, nejde o útočné přezbrojení republiky proti vnitřnímu nepříteli. Takže, tváří v tvář tomuto selhání našich elit, které byly zvoleny aby ochránily zemi před nebezpečím doma i v zahraničí, může někoho překvapit, pokud se polovojenské skupiny samy organizují, aby se bránily?
Sebevražedná tvrdohlavost
Mathieu Bock-Côté, sociolog z Francie a Kanady, uvedl pro Le Figaro: "Západní elity se se sebevražednou tvrdohlavostí vzpírají pojmenování nepřítele. Konfrontovány s útoky v Bruselu nebo Paříži, dávají přednost představám filozofického boje mezi demokracií a terorismem, mezi otevřenou společností a fanatismem, mezi civilizací a barbarstvím ".
2. Občanská válka již začala a nikdo to nechce vyslovit.
Občanská válka začala před šestnácti lety s druhou intifádou. Když Palestinci provedli sebevražedné útoky v Tel Avivu a Jeruzalémě, francouzští muslimové začali terorizovat Židy žijící ve Francii. Během šestnácti let byli Židé zabíjeni, napadáni, mučeni a zraňováni francouzskými muslimskými teroristy. Údajně proto, aby byl pomstěn palestinský lid žijící na Západním břehu Jordánu.
Když skupina francouzských občanů (muslimů) deklaruje válku proti jiné skupině francouzských občanů (Židů), jak to nazvat? Pro francouzský establishment to není občanská válka. Jen politováníhodné nedorozumění mezi dvěma "etnickými" komunitami.
Až dosud nechtěl nikdo naznačit propojení mezi těmito útoky a útokem v Nice proti lidem, kteří nebyli jenom Židé - a pojmenovat to tak, jak by to správně mělo být: občanskou válkou.
Čtěte ZDE: Islámské právo šaría v Evropě: Již brzy. Zrazují nás i vlastní duchovní. Kardinál Burke o jediné účinné formě vzdoru. Dvojí tragédie zabitého kněze. Najdeme odvahu říci ďáblu NE?
Voliči Národní fronty
Pro francouzský establishment nebezpečí občanské války začne být aktuální až tehdy, když se někdo pomstí francouzským muslimům; avšak když tito každý den předkládají své požadavky, tak je vše v pořádku. Až dosud si nikdo nemyslel, že teroristické útoky proti židům provedené francouzskými muslimy; proti novinářům Charlie Hebdo, proti podnikateli, který byl před rokem sťat, proti mladému Ilanu Halimovi, proti školákům v Toulouse, proti cestujícím ve vlaku Thalys, proti nevinným lidem v Nice, byly příznaky občanské války. Do dnešního dne jsou tato krveprolití považována za něco jako tragické nedorozumění.
3. Francouzský establishment se považuje za nepřátele chudých, starých a zklamaných, tedy nevoličů "liberálních" elit.
Kdo si ve Francii nejvíce stěžuje na muslimskou imigraci? Kdo nejvíce trpí místním islamismem? Kdo si nejraději vypije sklenici vína nebo sní sendvič se šunkou a máslem? Chudí a staří, kteří žijí v blízkosti muslimských komunit, protože nemají peníze na přestěhování se někam jinam.
Výsledkem je, že milióny chudých a starých lidí ve Francii jsou dnes připraveni volit Marine Le Penovou (Národní fronta) za budoucí prezidentku republiky z toho prostého důvodu, že jedinou stranou, která chce bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví je právě tato elitami proklínaná Národní fronta.
Protože však tito francouzští občané chtějí hlasovat pro Národní frontu, stali se i oni nepřáteli francouzského establishmentu, jak zprava, tak zleva. Co Národní fronta říká těmto lidem? "Chystáme se obnovit Francii jako zemi francouzského lidu". A chudí a staří tomu důvěřují - protože nemají na výběr.
Podobně tato kategorie občanů v Británii neměla jinou možnost než hlasovat pro Brexit. Chopili se první příležitosti, aby vyjádřili své zklamání, že žijí ve společnosti, která se jim už nelíbí. Oni svým hlasováním neříkali, "Zabij tyto muslimy, kteří mění mou zemi, kradou mou práci a vysávají moje daně". Jen protestovali proti společnosti, kterou globální elity začaly kolonizovat bez jejich souhlasu.
Čtěte ZDE: Nuda v Nice: Okázalé popravy občanů evropských zemí pokračují. Integrovaní muslimové se baví. Zakáže Brusel kamióny? Pro velký úspěch brzy i u nás. Řešení? Czexit!
Muslimové jako opora vládnoucího establishmentu
Ve Francii si globální elity vybraly. Rozhodly se, že "zlí" voliči byli nevyspělí lidé, příliš hloupí, aby viděli krásy společnosti otevřené pro imigranty, kteří se prostě nechtějí asimilovat, kteří chtějí abyste se asimilovali vy vůči nim. A kteří vám hrozí zabitím, pokud to neuděláte.
Elity si vybraly i další možnost: postavily se na stranu proti jejich vlastním občanům z nižších sociálních vrstev, protože tito lidé už pro ně nechtějí hlasovat. A vybraly si smířlivost s islamismem, protože muslimové obecně pro ně hlasují.
V roce 2012 hlasovalo 93% muslimů pro současného prezidenta Françoise Hollanda. Ve Švédsku sociální demokraté uvádějí, že ve všeobecných volbách v roce 2006 pro ně hlasovalo 75% švédských muslimů a nové studie ukazují, že "červeno-zelený" blok dostává 80-90% muslimských hlasů.
4. Je občanská válka nevyhnutelná?
Pokud establishment nechce vidět, že extrémističtí muslimové občanskou válku už vyhlásili, pokud nechce vidět nepřátele v islamistech ve Francii, v Belgii, ve Velké Británii, ve Švédsku, ale naopak v Národní frontě ve Francii, AfD v Německu, nebo Švédských demokratech - pak občanská válka propukne brzy naplno.
Francie, podobně jako Německo a Švédsko, má armádu a policii dostatečně silnou a na boj proti vnitřnímu islamistickému nepříteli vycvičenou. Ale nejprve ho musejí zbabělí "politicky korektní" politici pojmenovat a přijmout proti němu všechna nezbytná opatření.
Pokud se tak nestane - v případě, že ponechá své původní občany v zoufalství, bez jiných možností než se ozbrojit a začít se bránit, pak je "horká" občanská válka je nevyhnutelná.
Zdroj.
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde