Vražedné běsnění v americkém Orlandu, kde islámský terorista prostřílel v gay baru nejméně 49 lidí (někteří zranění ještě bojují o život), získává výrazný politický rozměr a hlasitě může promluvit i do výsledku podzimních prezidentských voleb.
Od první chvíle není sebemenších pochyb, že v pozadí tohoto odpudivého masakru stál radikální islamismus: Vrah Omar Mateen přísahal věrnost Islámskému státu, opakovaně se k němu přihlásil na sociálních sítích Twitter a Youtube a Islámský stát potvrdil vazbu dokonce dvakrát, což hrdě učinil i zabijákův otec.
Vysoká hra se smrtí
Před prezidentskými volbami v USA je téma islámu a imigrantů něco jako trumfové eso. Masakr v Orlandu je jasným signálem, že se spolužitím pod vlajkou multi-kulti není něco v pořádku. Že to možná ani nejde - a pokud ano, pak jen za cenu obětí na životech. Tedy že na razantních výrocích republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa něco je. Že jeho odhodlání zakázat muslimům vstup na území Spojených států má racionální kořeny.
Rada národní bezpečnosti USA, plně kontrolovaná establishmentem, však jakékoli přímé napojení orlandského vraha Omara Mateena na struktury Islámského státu zpochybnila, banalizovala a odmítla. Označila Omara za sexuálního pomatence, kterému přeskočilo, protože příliš často z nudy brouzdal po internetu, který je ve své podstatě zkažený, přebujelý a je třeba ho zcenzurovat jak jen to jde a to co nejrychleji.
Prezident Obama, který výsledek zasedání rady přednesl veřejnosti, dokonce nabídl vysvětlení, že motivem činu nebyl nenávistný útok jedné kultury na druhou, nýbrž útočníkova nevyjasněná sexuální orientace, tedy že vrah byl možná gay. Jinak řečeno: Skutečným viníkem smrti nejméně 49 lidí prý nebyl islámský fanatik, džihádista - sebevrah, ale smutný fakt, že se Omar, věřící muslim, neodhodlal ke „coming outu“, tedy k přiznání své velmi skryté, údajné a možná neexistující homosexuality.
Je to stále stejné: Jakmile nad jakýmkoliv problémem zavlaje vlajka "zpolitizovaného pohlaví" je třeba být ve střehu, protože tahle vlajka je vždycky falešná.
Se svou troškou do mlýna okamžitě přispěchala i FBI když oznámila, že Omar Mateen nebyl v gay klub Pulse poprvé. Nabídla tedy verzi příběhu, podle které si tam zmatený Omar chodil hledat partnera, že byl klub pro jeho mysl sexuálního štvance něco jako útočiště. FBI tak oficiálně zcela opomíjí prostou možnost, že si vrah přicházel prohlédnout místo chystaného činu a jak tam tak sedával, o to víc v něm rostl vztek vůči chování homosexuálů, "životního stylu", který pravověrný islám trestá smrtí.
Jsme prostě opět účastníky mediální manipulace před prezidentskými volbami, kde vlaje mnoho falešných vlajek. Je proto třeba opatrně třídit fakta od drbů. Volby v USA ovlivní naše osudy až následně - ale o to pozornějí je třeba vnímat mechanismus manipulativního ovlivňování veřejnosti - a poučit se z něj.
Čtěte ZDE: Otevřený dopis vyšetřovatelům z FBI: Jako vždy je to opět jen na vás, kdo bude prezidentem USA. Jak Hillary s Billem hrabali, až nahrabali. Známý syndrom Al Capone. Co je Sitting Duck? Všechno je jinak
Obama - nejvyšší džihádista?
Střelba v Orlandu, největší masakr svého druhu v historii USA, hraje pochopitelně do karet Donaldu Trumpovi, který by teď mohl směle prohlásil: „Vidíte, já vám to říkal.“ Nic takového se však nestalo. Trump poukazuje na něco mnohem závažnějšího, když spojuje událost s prezidentem Obamou:
„Buď to Obama vůbec nepochopil, nebo to chápe lépe, než si umí kdokoli představit. V čele USA stojí muž, který buď není silný ani chytrý, anebo nám něco tají. Nechce ani vyslovit slova „radikální islámský terorismus“. Tady se odehrává něco, co mnoho lidí nedokáže ani rozeznat, natož pochopit. Děje se něco nepředstavitelného,“ prohlásil Trump pro televizi Fox.
Trump v souvislosti se střelbou v Orlandu vyzval prezidenta Obamu, aby složil funkci. Dokonce naznačil, že je Obama, muslim, do masakru zapleten, nebo přinejmenším ví o jeho zákulisí víc, než si dokáže veřejnost představit. Spojení Obamy s muslimským masakrem "amerického mládí" je hodně silná káva - a to jsme od Trumpa zvyklí na ledaccos. Což ovšem neznamená, že se plete.
Představa, že je Obama „mandžuský kandidát“, čili agent džihádu, spadá do kategorie spikleneckých teorií, které jsou sice tu a tam americkými politiky občas zmiňovány, ale vždy jen okrajově. Patří mezi ně například podezření, že útok na mrakodrapy v New Yorku 11. září byl zinscenován tajnými službami USA, aby byla vytvořena záminka zaútočit na arabský svět, a získat tak odbytiště pro zbrojařské firmy (USA jsou suverénně největším obchodníkem se zbraněmi na světě).
Do této kategorie spadá i masakr ve škole v Sandy Hook v roce 2012, kdy vrah zastřelil 20 dětí, většinou prvňáčků. Tento čin měl být podle některých komentářů zinscenován jako záminka pro Demokratickou stranu na zpřísnění zákona o držení střelných zbraní, či jeho úplný zákaz. Tedy odzbrojení Američanů. Což se nepodařilo.
Velký džihád
Na Trumpových prohlášeních o Obamově nepřímém propojení se střelbou islamisty v Orlandu je zcela bezprecedentní to, že je pronesl kandidát na prezidenta a takřka jistý nominant Republikánském strany. Teorie o Obamových vazbách na radikální islamisty však není nová.
Již v roce 2010 napsal konzervativní spisovatel Andrew McCarthy ve své knize Velký džihád, že je Obama součástí spiknutí, jehož cílem je infiltrace islámu do vlády USA. V této souvislosti bývá často zmiňováno známé podezření, že se Obama nenarodil ve Spojených státech, a tedy nesplňuje základní podmínku, aby mohl být prezidentem. Tedy že byl Obama "nejvhodnější z nevhodných."
Tato teorie má podporu ve faktech: Byly to Spojené státy, které svou agresivní politikou vůči arabskému světu, bez znalosti souvislostí a v bezmezné víře v absolutní moc médií zapříčinily vznik Islámského státu. Kořeny této konfrontace byly položeny na začátku vlády prezidenta Georga Bushe mladšího (k útoku na mrakodrapy došlo krátce po jeho jmenování prezidentem) a následným útokem na Irák. Cíl byl jasný: Zlikvidovat regionálního vůdce Saddáma Husajna pod záminkou tzv. vývozu demokracie jako "prevenci" proti jeho zbraním hromadného ničení, které však, jak se vzápětí ukázalo, nikdy neměl.
Největšího rozmachu dosáhl Islámský stát za panování nositele Nobelovy ceny míru prezidenta Obamy (a za působení Hillary Clintonové ve funkci jeho ministryně zahraničí). Obamova předstíraná válka s Islámským státem (zásobovaným zbraněmi z USA) se dočkala korekce poté, co se do situace v Sýrii vložilo Rusko a začalo ten neřád čistit. USA mohly předstírat dál, ale už o něco méně. Mnohé tak nasvědčuje tomu, že Obamovým záměrem nebylo Islámský stát zničit, ale naopak podpořit jeho rozkvět – mimo jiné proto, že příliv imigrantů ochromí a islamizuje Evropu.
Připusťme, že orlandský vrah Omar Mateen nebyl gay, který se pomátl z internetu. Na místě je pak otázka: Do jaké hloubky politické, kulturní a společenské sahají kořeny jeho činu? Byl „jen“ součásti džihádu, nebo nástrojem širšího spiknutí?
Čtěte ZDE: Volby v USA, Evropě i v ČR: Vzpoura proti establishmentu. Trump na vítězné vlně. Dnes padouch a populista, zítra prezident a hrdina. Změní voličská revoluce západní svět? Zeman + Babiš = Trump?
Rozstřílené volby
O tom, jak zásadní vliv na politiku podobné události mají, svědčí nedávné prezidentské volby v Rakousku. Oba kandidáty dělil ve finále postoj k imigraci a také - ke zbraním. Předpokládaný vítěz Hofer, zastánce práva nosit zbraň, prohrál o několik tisíc hlasů – ač po prvním kole jasně vedl. Lze předpokládat, že ho o prezidentské křeslo připravila také událost, která se odehrála den před volbami: Na parkovišti v západním Rakousku zastřelil muž tři lidi a 11 zranil.
Také Donald Trump, kandidující za republikány, je zastáncem práva nosit zbraň. A to je přesně výseč, do které chtějí dostat mediální pozornost demokraté, za něž kandiduje Hillary Clintonová a na ní napojené struktury establishmentu: V Orlandu střílel nějaký pomatenec, takže zakažme zbraně, a proto volte demokraty.
V prezidentských volbách v USA je den za dnem jasnější, že platí bonmot „Kdyby byla Hillary muž, skončila by jako Jeb Bush“. Že průzkumy veřejného mínění byly (a jsou) „cinknuté“, tedy že ho neodrážejí, ale tvoří. Tyto průzkumy stále tvrdí, že Clintonová porazí Trumpa ve všech státech, ale (aniž by se cokoliv významného stalo) již ne o 10 či 20 , ale již jen o 2 až 5 procent.
Pokud není v zákulisí již dávno rozhodnuto o Trumpově vítězství a je zde ještě prostor „pro revizi“, pak nás čekají do 8. listopadu (volební den) události, které mohou být (ústy Donalda Trumpa) „pro mnoho lidí zcela nepředstavitelné“.
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, což pro politiku vládnoucího establishmentu USA platí jakbysmet, jen s tím rozdílem, že tohle už může být konečná.
