Donald Trump při souboji o republikánskou nominaci na prezidenta USA smetl své soupeře v dalších pěti státech najednou. Jeho vítězství bylo jako už mnohokrát předtím drtivé – a to opět navzdory předpovědím průzkumů veřejného mínění.
Volby ve Spojených státech tak především ukazují jasnou vzpouru voličů proti stávajícímu prohnilému politickému systému. Totéž, co s mírným zpožděním pozvolna propuká u nás i v celé Evropě.
Ve všech pěti státech USA přisuzovaly průzkumy Trumpovi slabší volební výsledek a někde i dvouciferně. Tento podivuhodný úkaz provází Trumpa celými primárkami. Snaha ovlivňovat veřejné mínění skrze „průzkumy“ je již neskrývaná, v podstatě jde již jen o to, aby byl tento podvod obtížně prokazatelný.
Možnost, že by republikáni Trumpa nenominovali, i když nezíská potřebných 1237 volitelů k automatické nominaci, je již takřka v říši fikce
Stále otevřenější a v tomto případě i hloupější manipulace spočívá v tom, jak přesvědčit váhající voliče, aby si udělali "vlastní názor" na základě mainstreamovými médii nabízených "nezávislých" průzkumů. Jak na to? Odpověď zní: Přiměřeně.
Když získá "populista" podle "měření" pět procent - a ve volbách jich nakonec bude mít 50, to by se vysvětlovalo špatně. Když ale establishmentem (a průzkumy) odmítaný kandidát získá místo "plánovaných" 40ti procent 50 - to už se nějak zakamuflovat dá (tzv. statistická odchylka), ale... Už by snad mohlo někoho konečně trknout, že se tak děje opakovaně a pokaždé směrem dolů...
Čtěte ZDE: Volby v New Yorku: Zázračná proměna Donalda Trumpa – z otloukánka náhle zlatým teletem. Skřípění zubů z Floridy až na Aljašku. Stíny Rothschildů a Rockefellerů. Drama také v táboře demokratů – půjde Hillary do vězení?
Když to nejde silou, tak to půjde větší silou
Ve Spojených státech se agentury, živící se průzkumy veřejného mínění, dostávají v tomto ohledu do úzkých, protože během prezidentských voleb je jejich kredibilita prověřována konkrétními výsledky průběžně po dobu několika měsíců. To je dost podrobný test - a dosavadní výsledky jsou alarmující.
Naplno se tak ukazuje vazba establishment – průzkumy – média. Tedy trojice, která by měla být podle zásad demokracie jednotlivě zcela nezávislá. Přitom vládne stále zřetelněji, a to zdaleka nejen v USA. Iluzí údajné kredibility a serióznosti pořád zřetelněji probublává realita manipulace. Vlastně by stačilo k tomuto paktu jen přidat justici a policii - a jsme v totalitě.
Triumvirát establishmentu jako by jednal již bez zábran podle zásady „Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou.“ Jenže: Akce vyvolává reakci a tak to samé platí i pro voliče. Čím víc ho média a agentury krmí svými bludy, tím silněji se volič intuitivně bouří.
Například vítěz prvního kola voleb prezidenta Rakouska: „Populista“ Hofer získal o takřka třetinu hlasů víc, než mu dávaly průzkumy (35,5 ku 24). Na Slovensku zase získal „fašista“ Kotelba dokonce desetkrát tolik. V Německu podobně překvapila zaručeně „extrémistická“ Alternative für Deutschland a ve Francii „nacionalistka a populistka“ Le Penová. A to se blíží pro Evropu klíčový plebiscit o setrvání Velké Británie v Evropské unii - tam je to podle průzkumů zaručeně půl na půl.
V České republice má masivní podporu voličů „populista“ Miloš Zeman a „populista“ Andrej Babiš (a nacionalisté číhají za rohem). Oběma se tak daří navzdory mediální masáži, kterou páchají etablovaná média v čele s Českou televizí, placenou z daní voličů (především těch, kteří volili Zemana a Babiše, protože jich bylo nejvíce). Při troše nadsázky: Pokud bychom složili Zemana a Babiše dostaneme Trumpa.
Čtěte ZDE: Hon na Trumpa dostává osudový rozměr: Má být zničen, i když vyhraje. Dojde k masovým nepokojům? Muž, který vyvolal "voličskou revoluci" si už přímý souboj o Bílý dům vzít nedá. Pošle OSN na volby pozorovatele ze Sýrie, Číny a Severní Koreje? Měla by
Kalašnikov už není potřeba
Voličská revoluce proti establishmentu a mediokracii, která se právě odehrává v USA, je vlastně táž jako ta v České republice. Zatímco v USA bojují proti změně paradigmatu neokoni (což jsou stejně tak etablovaní republikáni i demokraté) a jako zbraň používají dotovaná média a dotované „neziskovky“, u nás vedou válku o přežití strany jako ČSSD a TOP 09 a používají stejné zbraně.
Rozdíl je v tom, že stará dobrá protiruská (komunistická, čínská) karta, se v USA už nehraje, protože nefunguje - Jen u nás to zbloudilí "bojovníci proti komunismu" ještě nepochopili. Zatímco v USA se hraje poker s cinklými kartami, u nás se hraje vole padni s kartami od pexesa (také cinklými, ale na výsledek partie to nemá žádný vliv).
Česká televize, stále v opojení své rozplývající se moci, tak bojuje z nadhledu Kavčích hor poněkud bláznivě proti americkému miliardáři - jako by nějak mohla ovlivnit výsledky voleb v USA, ehm, ve svůj prospěch. Mohlo by to být až komické, ale není. V podstatě je to totiž také boj o přežití.
Na Kavčích horách vědí, že při vhodné konstelaci by si nový parlament ČR po volbách 2017 mohl položit otázku, zda je toto propagandistické médium pražské kavárny a Bruselu (Berlína, Washingtonu) vůbec potřeba. Zda neuzrál čas ho posadit na volný trh za stejných podmínek, jaké mají ostatní. Jestli není Česká televize (s mnohamiliardovým rozpočtem) jen pohrobek totality.
Je zřejmé, že pokud by Andrej Babiš nekoupil MF Dnes, už by v politice nebyl. Došlo by k podobnému odstřelu jako v případě Grosse, Ratha, Chládka, Nečase, Mynáře a mnoha dalších. Pod Babišovým vlastnictvím MF Dnes zachovává (aspoň přibližnou) neutralitu, což vzhledem k neustále se zesilující proměně paradigmatu v podstatě bohatě stačí.
Na stránkách MF Dnes tak zůstala údajná kauza Čapí hnízdo tam, kde je její místo, na periferii zájmu - Někde mezi údajně vydojenými fondy EU a prokazatelně osiřelými komíny již neexistujících továren kdesi na severu.
Mediální nálepku „populista“, „nacionalista“, „extrémista“, nebo dokonce „fašista“ tak získává každý, kdo nesouhlasí s tím, že „tak, jak je to teď, je vše v naprostém pořádku“, tedy každý, kdo nevyje s vlky umírajících médií a politických stran. Většině veřejnosti je stále jasnější, že „tak, jako je to teď, to v pořádku není“. Proto je tak nebezpečné, že na základě voleb (tedy ne kalašnikovem) se z "populistů" stanou prezidenti a z "nacionalistů" nová politická garnitura, která bude slyšet (ve jménu demokracie) na skutečné zájmy veřejnosti.
Čtěte ZDE: Další Trumpův triumf: Washingtonská kavárna piští a šílí. Socialista Sanders zvyšuje šance proti Clintonové. Lidová voličská revolta nabírá na síle. Dojde k nepřátelskému převzetí "akciovky Amerika"?
Kdo chce výti s ratlíky
Je jasné, že vlci (tedy etablovaný triumvirát moci) neprodají svou kůži lacino, byť už se z nich stali spíše nenávistní ratlíci. A právě ve Spojených státech se teď láme chleba. Vstup Trumpa do Bílého domu by byl dramatickým signálem pro všechny satelity USA, tedy pro všechny státy „sjednocené“ Evropy. Navzdory Trumpově vítěznému tažení - ještě zdaleka není konec.
Trumpa se děsí nejen elity republikánů a demokratů, ale i evropské vládnoucí elity. Prezident USA Donald Trump by rozhodně nevyhrožoval Velké Británii, že pokud vystoupí z Evropské unie (a tím ji v podstatě zničí), bude mít problém - jak učinil jeho končící předchůdce prezident Obama. Nikdy by (doufejme) nelhal. že je v zájmu USA silná (tedy sjednocená) Evropa. Toto pokrytecké Obamovo zamávání na rozloučenou nepatří do Trumpova arzenálu. V zájmu USA je přece slabá Evropa a především: Mělo by to být jen na ní, jak se svou budoucností naloží.
„Jedinou výhodou Hillary Clintonové je, že je žena. Kdyby byla muž, nezískala by v primárkách ani pět procent,“ prohlásil Donald Trump po svém posledním „pětistátním“ triumfu. Ano, přesně tak.
Je zcela zřejmé, jaká bude Clintonové strategie v souboji "face to face" s Trumpem, i to, jak silná a (z hlediska Trumpa) nebezpečná bude. Půjde o to, odlákat pozornost od skutečně podstatných otázek a především od faktu, že je ona sama (Clintonová) symbolem starého establishmentu, proti kterému se voliči vzbouřili. Struktury o které a proti které tyto volby jsou.
Clintonová se pokusí zatáhnout Trumpa do otázky potratů a bude tvrdit: "Moje tělo, moje volba," tedy: "Nenechám partu cizích chlapů, aby zkoumaly mé tělo a rozhodovaly o něm." Zkrátka udělá z dané, nezastupitelné a zázračné schopnosti žen rodit děti politické téma. Udělá politické téma z pohlaví.
Strategie Clintonové, která mnohokrát prokázala, že jako politička a úřednice je naprosto nechopná a marná, že je "jen" žena, se tak bude odehrávat na virtuálním bojišti virtuálního souboje virtuálních žen proti virtuálním mužům s virtuálními maskovacími balonky - jako jsou údajně stále diskriminované barevné menšiny, práva gayů atd. Právě sem se pokusí svého protivníka zavléct. A pokud to Trump dovolí - a věřme, že ne - prohraje.
Když však postavíme tyto dva soupeře proti sobě a soustředíme se na konkrétní a skutečně podstatné otázky (práce, zbraně, imigranti) a porovnáme nabízená řešení, je Trump jednoznačným favoritem.
Při pohledu na „zaručené“ průzkumy veřejného mínění však zjistíme, že předpokládaným vítězem je Clintonová (49 ku 40). Vzhledem k předchozím zkušenostem s průzkumy je však třeba jedné straně deset procent přičíst a druhé odečíst - a najednou je všechno jinak.
Fakta jako zbraň
Největší Trumpovou zbraní jsou fakta. Ta říkají, že Američny zajímají témata jako práce, vlastnictví zbraní a imigranti. Že v primárkách získal již 950 volitelů a k automatické nominaci za republikány mu jich chybí jen 287. Do konce primárek zbývá ještě deset států s celkovým počtem takřka 600 volitelů. Jen v Kalifornii (7. června), kde je Trump velkým favoritem, je ve hře 172 volitelů a vítěz bere vše. Dosud Trumpa podpořilo přes 10 milionů voličů, což je víc, než oba jeho protikandidáty dohromady.
Možnost, že by republikáni Trumpa nenominovali, i když nezíská potřebných 1237 volitelů k automatické nominaci, je tedy již takřka v říši sci-fi. Nebližší volby jsou v Indianě 3. května (57 volitelů, vítěz bere vše). Podle průzkumů je i zde Trump favoritem. Pokud zvítězí v Indianě, jak prakticky vymalováno. A pak už to bude "face to face."
Zopakujme Trumpův výrok, který je pro další vývoj prezidenských voleb i "zbytku světa" klíčový. Zní: „Jedinou výhodou Hillary Clintonové je, že je žena. Kdyby byla muž, nezískala by v primárkách ani pět procent.“
Ať už to nakonec dopadne jakkoli, již dnes je zřejmé, že tam, kde ještě včera byla zamrzlá politická krajina, dnes začíná pučet tráva. Nebo přinejmenším, že se kry daly do pohybu.
