Evropské unii už prý konečně došla trpělivost! Bouchla do stolu a rozhodla se neúnosnou situaci rázně řešit. O co jde? O ruskou propagandu přece, jak nám sděluje, s udýchanou a neskrývanou radostí, hned několik velkých serverů.
V Evropském parlamentu se prý právě teď sestavuje rezoluce, podle níž by unijní státy měly ostřeji zakročit vůči prokremelské propagandě. Podle deníku Blesk by „Evropská komise měla dozorovat podrobný průzkum účinnosti stávajícího financování a předložit návrh na pružné řešení, které by poskytlo přímou podporu nezávislým médiím.“
Profesionální trollové
Hmm, nezávislým mediím… Kterápak to asi, například u nás, budou? Že by třeba Svobodné fórum „typického disidenta“ Pavla Šafra? To je přece přímo školním příkladem určitého typu nových, prounijních webů, které se v poslední době vyrojily, prorůstají mediálním prostorem jako plíseň a pokoušejí se předstírat nezávislost ba chvílemi i „alternativu“. Medium, které zaměstnává zkušené a všude přeplácené profesionály bruselské a americké propagandy, jako třeba Tomáše Klvaňu, Jana Jandourka, Barboru Tachecí, Jefima Fištejna a další, a přitom chce světu namluvit, že žije z milodarů čtenářů a příznivců. Že by těm chudákům chtěli zvýšit gáži?
Stejně jako ty dnešní, si i tehdejší elity, uzavřené do bubliny své mimoňské, utopické ideologie, tenkrát myslely, že stačí přetřít hanlivé nápisy na zdech, zakázat potměšilým uměleckým živlům zpívat a řádně zarušit cizí vysílání… a vše ještě může být zachráněno
Tak…určitě. Jak by řekl klasik. Ale mnohem více prostředků asi půjde na úplně jiný typ „podpory“ Velice zajímavé údaje o ní přinesl před nějakou dobou server Aeronet.
Jde o výpis tak zvaného trollingu. Tedy „rozbíječských“, „prudičských“ a dalších škodících aktivit na webech a zejména pak v diskusních fórech u článků, zpráv a komentářů, které mainstreamu nějak nejdou pod nos.
Všichni jste se s tím už určitě setkali. Agresivní útoky na osoby, které mají v diskusi „nevhodné“ názory, odvádění pozornosti k jiným, než diskutovaným tématům, „tapetování“ vloženými nesmysly… až po snahy vyprovokovat účastníky diskuse k žalovatelným a postižitelným výrokům. Tím ale bohužel snahy, alespoň těchto špičkových trollů, nekončí. Byly již zaznamenány i případy zjišťování (a zveřejňování) identity „nevhodně“ diskutujících, vyhrožování, udávání v zaměstnání…. až po trestní oznámení, která naše gumové paragrafy v čím dál větší míře umožňují.
Jestli jste si ale představovali typického trolla jako odredovaného, osamělého pošuka s jointem v hubě a neomarxismem v hlavě, jako něco z „Kliniky“ a podobných obskurních spolků, pak vás následující výpis uvede do reality.
Čtěte ZDE: Lidovečtí a topáčtí bolševici se radili s homo pornohercem: Jak se zbavit působení nezávislých médií? Smazat, vypnout! Zavřít je, až zčernají! Ve sněmovně a Havlově Knihovně se politruci třásli strachy
Bojovníci informační války
- Rádio Svobodná Evropa, Praha [55 IPs, 1079 Proxies, 417 PCs]
- Evropský dům, Jungmannova ulice, Praha [12 IPs, 28 Proxies, 98 PCs]
- Filosofická fakulta UK, Praha [122 IPs, 318 Proxies, 1477 PCs]
- Fakulta sociálních věd UK, Praha [94 IPs, 457 Proxies, 137 PCs]
- Fakulta humanitních studií UK, Praha [26 IPs, 114 Proxies, 214 PCs]
- Fakulta sociálních studií, MU, Brno [31 IPs, 96 Proxies, 106 PCs]
- The Prague Security Studies Institute, Praha [12 IPs, 0 Proxies, 36 PCs]
- Open Society Fund, Hradecká ulice, Praha [6 IPs, 2 Proxies, 22 PCs]
- Český Rozhlas, Praha [36 IPs, 119 Proxies, 42 PCs]
Údaje v závorkách uvádějí počty registrovaných entit trollů na ruských zpravodajských webech. Zkratky pak znamenají toto:
- IPs – Číslo uvádí počet koncových IP adres z budovy. Zahrnuje jak pevné PC, tak i připojení přes místní WiFi.
- Proxies – Číslo uvádí, za kolika proxy adresami se trollové z daného objektu pokusili ukrýt svojí identitu.
- PCs – Číslo uvádí počet fyzických zařízení, se kterými trollové z daného objektu do diskusí vstupovali. Nejde pouze o počítače, ale o veškerá zařízení, včetně mobilů.
Nejzajímavější je to poslední číslo v závorce. Dá se z něj zhruba odhadovat počet „bojovníků informační války“ v daném objektu. Nelze samozřejmě předpokládat, že každý z nich vstupuje na web pouze jediným, a to svým zařízením. Ale více než 3 - 4 další v dosahu mít nebude. Zvláště když je trolling prováděn v pracovní době těchto institucí a „bojovník s propagandou“ dbá alespoň trochu na utajení své činnosti.
Čtěte ZDE: Jílková na odstřel: Havlisté nikomu "dávat slovo" nepotřebují. Když se Kavárna v přímém přenosu štítí "ulice". Černá pasažérka a rváč ze záchodků. Dno už je na dohled. Za tohle jim platíme sedm miliard ročně
Kolik nás to stojí?
Ta čísla nastolují otázku, kolik nás tahle „informační vítězství“ všechny stojí. Nelze totiž rozumně předpokládat, že by to tyhle přinejmenším stovky lidí dělaly jen tak z plezíru a nebo z lásky k Bruselu. Ano, část aktivit může být provozována studenty v rámci jakýchsi praktik či diplomových prací, vycházejících z výuky. Na fakultách typu sociálních věd, humanitních studií nebo filosofie je asi dnes možné všechno. Ale ta čísla jsou příliš velká, aby se dala vysvětlit ročníkovými pracemi, nebo snahou zavděčit se vyučujícím.
A v případě institucí typu Českého rozhlasu už podobná vysvětlení vůbec nepřipadají v úvahu. Proto lze celkem realisticky předpokládat, že za velkou částí těchto aktivit budou stát slušně placení profesionálové. Proč slušně placení? Je to přece lehká, nenáročná práce v teple, vhodná i pro matky na mateřské a případně i pro práci z domova… Ale nesmí se o ní moc mluvit. Takže proto.
O těchto aktivitách se však v Blesku (ani jinde) nepsalo. Zato je všude hojně citován rusobijce Štětina, z něhož zoufalství přímo odkapává: „Nejde jen o jejich (míněno ruská) média, ale i o ta česká, která to přejímají. Například Parlamentní listy citují, co ruské troll factories napíšou.“
Tomu se říká krása nechtěného. Ostatně každý správný zloděj křičí co nejhlasitěji „chyťte zloděje!“ I naši propagandisté se činí. Jiným připisují to, co sami provádějí. Ale aspoň jsme se tak, díky panu europoslanci, dozvěděli z první ruky, jakže se teď jmenují ona profesionální centra na půdě neziskovek, státních institucí a (některých specifických) vysokých škol – troll factories.
Čtěte ZDE: Nevolení, nechtění a mocní: Nevládky placené vládou. Aktivisté a jejich "neziskovky" jako zahraniční agenti. Zákon proti nim má nejen "tyran Putin", ale i vzor demokracie Spojené státy. Jak to zařídit u nás?
Bruselští prohrávají
Mnohem důležitější, než novátorský název placených škůdců, je ale páně senátorovo plačtivé přiznání, že bruselští prohrávají. Oni to lidé, přes všechno nálepkování, přes mediální pomluvy a nasazování psích hlav stále čtou! A čím dál víc! Jen zmíněné Parlamentní listy se loni v březnu (při posledním průzkumu tohoto typu) přehouply přes laťku 600 000 čtenářů měsíčně. A od té doby jich rozhodně neubylo. Podle jiného, rovněž staršího průzkumu, je považovalo za nejpravdivější zdroj informací 22% čtenářů českého webu, což představovalo druhý největší podíl po 24% iDnes.cz.
Nad otázkou, proč tomu tak je, se ale rusofob Štětina, ani jeho druhové z nejrůznějších Evropských hodnot a dalších center propagandy nezamýšlejí. Alespoň veřejně ne. Odpověď by mohli získat třeba pouhým nahlédnutím do dnešního vydání (ó hrůza) přiznaně a neskrývaně ruského webu Sputnik. Narazili by na článek „Průzkum: Slováci nejvíce důvěřují Rusku, nejméně USA“ . Pod tímto zdánlivě bombastickým titulkem se ale skrývají výsledky průzkumu slovenského, bratislavského Institutu pro veřejné otázky (IVO).
A o tom to je: Výsledky průzkumu veřejného mínění na Slovensku, provedeného slovenskou agenturou, které ale jaksi nezapadají do obrazu pokrokové proevropské společnosti, si musejí slovenští zájemci najít na ruském a ne na domácím webu!
Jde o přežití Evropské unie
V jednom má ale již citovaný Jaromír Štětina přece jen pravdu. Ono i slepé kuře občas zrnko najde… Pro Blesk totiž otevřeně prohlásil, že tu „jde o přežití Evropské unie.“
Ano, pane europoslanče, jde. Tak, jako v roce řekněme 1988 šlo o přežití Sovětského svazu a jeho pásu podřízených, nesamostatných gubernií, k nimž patřila i tehdejší Československá republika. A stejně jako ty dnešní, si i tehdejší elity, uzavřené do bubliny své mimoňské, utopické ideologie, tenkrát myslely, že stačí přetřít hanlivé nápisy na zdech, zakázat potměšilým uměleckým živlům zpívat a řádně zarušit cizí vysílání… a vše ještě může být zachráněno.
No, nedopadlo to. Ani tentokrát to nevyjde. Navzdory všem rezolucím, cenzorům a udavačům, navzdory miliardám do propagandy neudržitelného. Takže, narozdíl od pana Štětiny a jeho druhů, se máme na co těšit.
