Vypukne válka? Obava, která v posledních měsících a letech napohled nečekaně zaměstnává většinu dlouhodobě ukolébávané veřejnosti nejen v naší zemi. Jenže: ve válce už dávno jsme. A ne jen jedné. Nevybuchují v ní sice zatím bomby, ulicemi nejezdí tanky - to se zatím děje jen poměrně nedaleko od nás. Propaganda však už dlouho vede válku o naše vědomí a rozhodování. A mnoho lidí netuší, že již dlouho jsme uprostřed “tiché studené války”, kterou potravinářský průmysl vede proti našemu zdraví. A není vlastně žádným překvapením, že fronty probíhají v podobných souřadnicích jako bojové linie té viditelné studené války.
Bojiště Země
Významným bojištěm je proto Evropa. Na jedné straně fronty jsou nadnárodní koncerny a armády tak či onak na jejich výplatních páskách, na druhé občané - spotřebitelé - povětšinou netušící, že se vlastně vůbec něco nebezpečného děje. Mám teď na mysli pesticidy, jejichž zbytky konzumujeme poslední dobou téměř v každé potravině, a GMO, geneticky ovlivněné potraviny - nebezpečné “hračky”, často upravené právě na míru lepšímu používání pesticidů.
Kdo by si byl před pár lety pomyslel, že i zahradničení může být ve skutečnosti podvratná činnost?
"Nepřátelské" Rusko má přitom paradoxní štěstí: vzhledem ke stále ještě (proti Západu) relativní chudobě a obrovské rozloze zemědělské půdy, na které “sedí”, se dost možná brzy stane hlavním světovým producentem, vyvážejícím čisté potraviny, nezasažené různými GMO a jinými “libůstkami”. A sankce, uvalené v rámci “nové studené války”, mu stejně paradoxně v tomto ohledu (a vlastně i v dalších) spíše prospěly, než ublížily.
ČR zato takové štěstí nemá: naše politické elity se chvějí s těmi ovládajícími Evropskou unií mezi dvěma extrémy - diktátem amerického "spojence" a poměrně silným hlasem lidu spotřebitelského, který glyfosáty a další jemnůstky jaksi stále více odmítá. Totéž ovšem nelze říci o zemědělcích.
Čtěte ZDE: Zakáže Evropská unie zahrádkaření? Ve hře je zákon, který dramaticky ztíží možnost pěstování plodin soukromými farmáři. Ještě je možné podepsat protestní petici!
Čtěte ZDE: Pesticidy v našich luzích a hájích: Agrovlk se nažral a EU-koza je celá Jsou ovoce a zelenina ještě zdravé? Květináč s řeřichou jako zbraň
Vyspělý český chemický průmysl... v našem jídle
Za totality, se tradoval vtip: “Proč máme u nás víc blondýn na sto tisíc žen, než v Maďarsku? No protože máme vyspělejší chemický průmysl.” Blondýny stranou - faktem je, že čím západněji člověk směřuje, tím více chemie kolem sebe v půdě i zemědělských produktech (těch rostlinných i živočišných) nachází.
Amerika je v tomto smyslu skutečným “rájem” - pro producenty hnojiv, postřiků a pro agrobyznys obecně. V “zemi svobody”, která si v lepších časech tolik zakládala na svobodě tisku, platí už nějakou řádku let takzvaný “ag-gag”, tedy náhubkový zákon, týkající se velkých podnikatelů v zemědělství. Novinářům není dovoleno ani vidět, ani fotografovat jejich výrobní linky.
Především se toto "ochranné opatření" nejsvobodnější země světa ovšem týká masného průmyslu. Důvod? Jak poznamenal jeden americký komentátor: “Kdyby Američané věděli, co jedí, stali by se v okamžiku vegetariány.” Agroprůmysl si dokonce minulý rok prosadil zrušení oznamovací povinnosti na prodávaných baleních masa. Důvodem, podle zasvěcených, je to, aby mohl dovážet levné a nekvalitní maso především ze zemí třetího světa. "Hmota" se samozřejmě posléze upraví a "navoní" tak, aby byla v podobě masa k jídlu...
Ale nejde zdaleka jen o maso. Parafrázovat známý komentář můžeme tak, že kdyby Američané věděli, co jedí, přešli by pravděpodobně na "pránickou výživu" - nebo se masově odstěhovali východním směrem. Podobně je na tom totiž “Impérium” i s GMO potravinami: Amerika je přímo zemí zaslíbenou, v níž se extrakty z geneticky upravené kukuřice a sóji nacházejí téměř v každém jídle, prodávaném bez nálepky “organic” nebo “home grown”.
Čtěte ZDE: Podvod zvaný TTIP: Pokus potají přijmout zničující pakt s USA vrcholí. Za záchranu dolaru máme položit na stůl své zbývající peníze a obětovat zdraví. Je za tím i Andrej Babiš?
Čtěte ZDE: Andrej Babiš pěstuje „superřepku“, zatímco krysy tiše umírají na rakovinu. Vládne nám „firemní hnutí“ MonsANtO? Už i Princ „Bilderberg“ Charles „opatrně nesouhlasí“
Evropská polovičatost
Evropská unie, tradičně posedlá různými regulacemi a zákazy (především v oblasti zemědělství), stojí tak někde na půli cesty. Rozhodně se neodvažuje vzepřít “Hodnému Strýčku Samovi” - to bylo zřejmé loni na jaře, kdy se odhalil skandál z roku 2013: Evropská komise tehdy měla zveřejnit nová kritéria přístupu na trh, která by z užívání v EU vyřadila jedenatřicet různých pesticidů, podezřelých z negativních vlivů na lidské zdraví, v tomto případě především štítnou žlázu. Nestalo se. Americká delegace, vyjednávající obchodní megadohodu TTIP, se o to už postarala.
Na druhou stranu ovšem v Unii mají velké slovo různé “nazelenalé” lobby. A tak se “snaží” - například nedávno zakázaly dva pesticidy, Amitrone a Isoproturon, které se od 30. září nebudou smět na území EU používat. Jde o první zákaz látek, jejichž používání může narušit činnost štítné žlázy. Oba pesticidy samozřejmě nejsou “slavné” jen tím - mimo jiné zasahují i oblast reprodukčního zdraví (mohou způsobovat neplodnost) a patří mezi rakovinotvorné. A že nejsou jen “akademickou hříčkou”, dokazují čísla: například v roce 2014 se isoproturonu, který kromě lidských štítných žláz likviduje také vodní orgnaismy, “nasprejovalo” v českých a moravských zemích 94 tun…
Organická májová revoluce
Paradoxní ruský zázrak v tomto spojení ještě více překvapí. Bývalá obilnice Evropy se totiž už od 70. let 20. století, za generálního tajemníka Brežněva, zvolna měnila v dovozce americké pšenice. V devadesátých letech, za časů prezidenta Jelcina, byla absurdní proměna dokonána: Rusko se stalo hlavním odbytištěm nebezpečného “průmyslového jídla” ze Západu.
Přišlo tak o jednu z největších konkurenčních výhod, které mělo. I za těžkého socialismu totiž lékaři, kteří jezdili do ruských nemocnic na stáže, konstatovali pro ně nepochopitelnou věc: "chudá" ruská populace byla lépe živená, než česká. V Rusku se totiž stále pěstovala (a jedla) tradiční, docela zdravá jídla.
Jenže pak se párkrát neurodilo a bylo vymalováno. Petrodolary putovaly do Spojených států, které rády v rámci “velké obilné loupeže” (jak byla celá akce později nazvána) vyvážely silně dotované obilí na (tehdy ještě) sovětský trh. A že se po převratu během běsnění pro vše “západní” nic nezměnilo, je asi jasné.
Přesto jedno zůstalo: relativní nepromořenost trhu i půdy chemikáliemi. Jak konstatuje William Engdahl ve výborné analýze, nazvané “V Rusku zuří organická revoluce”, za totality mělo totiž to “štěstí”, že co vyrobil chemický průmysl, putovalo při relativní chudobě země pouze jako surovina do průmyslu chemického, nikoli do půdy - a tedy jídla.
Od okamžiku nástupu Západem dnes nenáviděného prezidenta Putina, započal dramatický obrat. Engdahl popisuje, že Putin dokázal přesměrovat Rusko během o něco více než desetiletí i v této oblasti (k velké nelibosti západních korporací) až na druhý konec pomyslného spektra. “I před vypuknutím krize s americkými sankcemi, tedy v letech 2011-13 Rusko exportovalo průměrně 23 milionů metrických tun (mmt) obilnin ročně. Rusko, Ukrajina a Kazachstán společně zajišťovaly 19% světového přeshraničního obchodu s obilím a 21% vývozu pšenice, čímž sesadily z trůnu bývalého největšího exportéra, USA.” Reálně tak “hrozí”, že se Rusko stane “velmocí organických potravin”.
Čtěte ZDE: Německý sedlák, který radí Putinovi: Rusko očima úspěšného cizince. Lepší je starat se o krávy než o dělení světa. Západní média o šéfovi Kremlu neříkají pravdu. Řešení Ukrajiny? Federace
Čtěte ZDE: Významný analytik: Přestaňme snít. Bez Ruska Evropa energeticky zkolabuje. Amerika straší Evropany. Sama žije z ruského uranu už od dob Sovětského svazu
Válka na zahradě
Sankce nový ruský trend paradoxně ještě podpořily: namísto toho, aby zemi potopily, popostrčily v podobě "protisankcí" domácí zemědělskou a potravinářskou produkci. Při loňském projevu ke Státní dumě se prezident Putin vyjádřil, že jeho cílem je naprostá soběstačnost země v potravinové oblasti do roku 2020. To by ovšem samozřejmě byla další ťafka do tváře “Impéria”, jehož dominance kromě jiného závisí i na globálním systému obchodních smluv.
Kdo si myslí, že podobná ujednání jsou jen abstraktním cárem papíru, který neovlivňuje životy “obyčejných lidí”, může se na celou záležitost podívat z trochu jiného pohledu: totiž z hlediska toho, co si denně dáváme do úst. Skandál z roku 2013 dává jasně najevo, jak tragicky je “megasmlouva” TTIP provázaná se zájmy všemocného chemického průmyslu. A proč za ni nedávno v Německu prezident Obama tak naléhavě loboval.
Poslední kosmetické "regulace" Evropské komise jsou výjimečně docela příznivé - ale skutečná bitva zuří dál a EU se ji rozhodně vyhrát nechystá. Můžeme ve válce tak velkých zájmů vůbec něco dělat? Ano. Jako u všeho i zde platí, že můžeme začít alespoň malými “drobnostmi”. Třeba nehnojit doma na zahrádce chemií a nelikvidovat plevel jedovatými glyfosáty.
Kdo by si byl před pár lety pomyslel, že i zahradničení může být ve skutečnosti podvratná činnost?
