Sobotní parlamentní volby na Slovensku mohou ovlivnit atmosféru v Evropě před pondělním "migračním" summitem pozvolna se rozkládající Evropské unie. Berlín (zvaný Brusel) se bude snažit přesvědčit Ankaru, aby přece jen alespoň částečně na nějaký čas zbrzdila systematický masový export migrantů do Evropy. Hrozí totiž, že dojde ke skutečné protiněmecké vzpouře - věc ještě před pár měsíci nemyslitelná - prostě pro to, že politici jsou pod stále rostoucím tlakem rozhořčené veřejnosti. A mnohde se blíží volby.
Platí to i o Německu. Přesto však živořící Řecko bude znovu spolu s Merkelovou a bruselským tvrdým jádrem volat po zavedení povinných přerozdělovacích kvót, které - jak nám tento týden připomněl hlavní bruselský politruk toho času předseda Evropského parlamentu Němec Martin Schulz - prý vůbec mrtvé nejsou. A kancléřka Merkelová je opravdu nadále odhodlána prosadit jejich zavedení i přes odpor zemí Visegrádské čtyřky a řady dalších států (včetně Francie), které se k ní v posledních týdnech přidaly. Patří mezi ně nyní už i dřívě vzorně "merkelovské" Rakousko, jehož ministr zahraničí dnes opět zopakoval, že Řecko nesmí pouštět migranty přes svou hranici - jinak sbohem Schengene.
Ostře sledvané volby
A právě na tomto horkém stole sehrává současná slovenská vláda rozhodující partii. Premiér Robert Fico totiž v posledních dnech opakovaně potvrdil nejen trvající neústupnou pozici vůči kvótám, doprovázenou žalobou na Brusel, ale rovněž stanovisko, že Slovensko - narozdíl od České republiky - nepřijme migranty žádné, a to ani na základě dobrovolnosti. I proto budou slovenské volby ostře sledované celou bruselskou věrchuškou, která bude upínat naděje ke komukoliv, kdo pomůže zbavit „problémového“ Fica moci.
Čtěte ZDE: Chuligáni na Hradě: Policejní provokace? Slet radikálů, nebo demonstrace zdravého rozumu? Vyděšená kavárna. Také se svobodou shromažďování bude brzy amen
Situace na Slovensku je bedlivě sledována také proto, že Bratislava ve druhé polovině letošního roku převezme předsednictví Evropské unie. I když jde o zcela formální záležitost (EU šéfuje nyní už bez předstírání pouze německá kancléřka), ve spojitosti s obnoveným premiérským postem pro Roberta Fica by to byla pro Brusel přece jen poněkud hořká pilulka. Především proto, že jeho "buřičský" hlas by byl slyšet ještě o něco více. A také ještě viditelněji povleče spolu s Maďary a Poláky za sebou na špagátě i zmítajícího se premiéra Sobotku. Toho pochopitelně spolupráce s Orbánem, Kaczinským a Ficem ani trochu netěší. Nic jiného než ji předstírat mu však v dané situaci nezbývá.
Těžko si lze přestavit, pokud Fico potvrdí svoji pozici a obhájí post premiéra, že země pod Tatrami bude sehrávat při německém předstírání snahy o zvolnění imigrační zkázy roli nezaujatého prostředníka mezi Merkelovou, tvrdým bruselským federalistickým jádrem a zeměmi Visegrádské čtyřky. Navíc - slovenské předsednictví spadá do období referenda o vystoupení Velké Británie z EU, které by se mělo konat v červnu. To, spolu s migrační vlnou, která se bude zjevně valit na Evropu s ještě větší rasancí než minulé léto, může být pro Brusel takřka smrtící koktejl.
„Bruselané“ proti Ficovi
Zájem bruselského politbyra na Ficově pádu je neoddiskutovatelný. Brusel by v podstatě přivítal jakýkoliv výsledek, který by neumožnil Ficovi sestavit vládu a obhájit premiérský post. A průzkumy ukazují, že vše je vskutku otevřené. Přestože vítězství Ficova Smeru bude nejspíš jednoznačné, přece jen zřejmě nedosáhne výsledku, který by mu umožňoval sestavení jednobarevné vlády (jako má dosud). Brusel a slovenská „pátá kolona“ - představovaná především prezidentem „Wilkomen“ Kiskou a bratislavskou pobočkou pražské havlistické kavárny - stále živí sen, že by se mohlo podařit postavit všechny strany proti Ficovi a sestavit „duhovou kiskovskou koalici“ proti Smeru. Ta by byla adekvátním partnerem Sobotkově probruselské vládě a rozbila by současnou antimigrantskou jednotu V4.
Tato varianta má však jednu velkou trhlinu, a tou je Slovenská národní strana (SNS). Těžko si lze představit, že by se ji podařilo získat pro případnou eurohujerskou vládu. Zástupci SNS v kampani totiž vystupují proti Evropské unii a migrační vlně ještě ostřeji než Fico. Podle posledních průzkumů to ale bez SNS „Bruselané“ proti Ficovi zřejmě nepostaví.
Další neznámou ovšem je, zda by se předseda SNS Andrej Danko byl ochoten domluvit na koalici s Ficem. Zatím se ohledně této varianty vyslovoval vyhýbavě, což ovšem také znamená, že ji úplně neodmítl. Podle některých komentátorů by právě tato koalice byla pro slovenské národní zájmy nejvýhodnější - což automaticky znamená, že pro Brusel by byla nejméně přijatelná.
Čtěte ZDE: Americké jezinky strkají prsty na Slovensko a do Maďarska: Základny NATO u Dunaje jako "rychlá reakce" na odbojný postoj Fica a Orbána? Strach z rusko - německé spolupráce
Spekulace nad "cinknutými" průzkumy
Podle posledních (bezpochyby "cinknutých") průzkumů se tato varianta jeví pomalu nejpravděpodobněji, neboť Smer by získal kolem 28 procent (podle jiných průzkumů dokonce až o deset procent víc). Druhý by se umístil s 16 procenty slepenec tvořený převážně „bratislavskou kavárnou“ a nevládními vítačskými organizacemi: „nepolitické hnutí“ podnikatele Radoslava Procházky, nazvané příznačně Síť. Zachytává totiž protificovské hlasy z celého politického spektra.
Třetí místo by obsadili stále posilující národovci ze Slovenské národní strany (SNS) se 13 procenty. Právě jejich výsledek bude pro sestavení vlády dost možná klíčový. Multikulturní probruselský a proimigrační projekt liberální maďarské menšiny MOST-HÍD by obdržel kolem 10 procent. Na pátém místě by proniklo do parlamentu další multikulturní protificovské hnutí vydavatele Igora Matoviče: Obyčejní lidé (OĽaNO-NOVA) - se 7 procenty. Sulíkova liberální euroskeptická Svoboda a Solidarita (SAS) by obdržela také kolem sedmi procent.
Rozporuplné KDH
Trochu překvapivě ztrácí Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), které by podle posledního průzkumu dostalo pouze něco kolem 6 procent. I když na kandidátce jsou některé věrohodné osobnosti křesťanské scény, spojené například s referendem o tradiční rodině a odporu proti homosexuálním svazkům, jako například jeden z aktivistů Hnutí Aliance za rodinu Marek Michalčík. Přesto hnutí i mezi katolíky před volbami ztrácí. Příčinou může být mimo jiné též nejasné vyjadřování předsedy KDH Jána Figela, který poté, co zkritizoval Fica nebyl schopen odpovědět na otázku, zda by se strana podílela na případné „probruselské protificovské duhové koalici“.
Na otázku, zda tím definitivně odmítá možnost vlády se Smerem, Ján Figel řekl: „V roce 2010 jsem už byl předsedou tohoto hnutí a odpověděl jsem velmi čitelně. (...) Nyní Slovensko potřebuje změnu směřování.“ To nepochybně křesťanské voliče vyděsilo, neboť by jejich hlasy paradoxně mohly pomoci do sedla „bruselské koalici“, která by nejen neváhala otevřít dveře imigrantům, ale současně by s radostí ve shodě s Bruselem zesílila i protikřesťanskou agendu.
Čtěte ZDE: V Bratislavě za Prahu: Slovensko před bitvou evropského významu. Špinavé metody proti obráncům rodiny. Výhrůžky zabitím dětí. Satanovi zbrojnoši na nohou
Černý kůň voleb Kotleba
Právě tento moment zřejmě povede mnohé křesťanské voliče k tomu, že nakonec podpoří radikální obránce křesťanských hodnot na kandidátce Kotlebovy Lidové strany – Naše Slovensko. Populární katolický hejtman (župan) Banskobystrického kraje sice Fica také tvrdě kritizuje, ale na rozdíl od KDH u něj nehrozí možnost zrady a připojení se k „bruselské duhové proimigrační koalici“, neboť v souladu se svým programem patří k nejtvrdším kritikům imigrace a k pořadatelům protestních demonstrací proti přijímání cizinců. Dlouhodobě také vystupuje proti členství Slovenska jak v EU, tak v NATO. Pro křesťanské voliče je přitažlivý také jeho odpor proti potratům a homosexualistické agendě.
Zdá se, že stále více konzervativně uvažujících voličů si uvědomuje, že vznik „bruselské protificovské vlády“ by byl počátkem národní katastrofy. Postupně proto opouštějí KDH a dávají stále patrněji přednost Kotlebovi. Ten se v oficiálních průzkumech pohybuje pod hranicí nutnou pro vstup do parlamentu. Může však ještě překvapit a zamíchat volebními kartami.
Dílčí průzkumy z důvěryhodného zákulisí, které přinášejí některá média typu deníku Postoj, totiž posouvají Kotlebu do parlamentu, což opět u mnohých slovenských „Bruselanů“ vyvolává paniku. Zvláště, když kandidátku Naše Slovensko podpořili veřejně nejen osobnosti z akademické sféry, ale dokonce i část katolického kléru. Někteří z politologů považují Kotlebu dokonce za černého koně voleb, který by mohl i přes obvyklou mediální blokádu překvapit.
Slovensko prostě v sobotu čekají jedny z nejdůležitějších voleb v jeho novodobé historii. Udrží a posílí se současný - přes všechny problematické momenty a kontroverze - přece jen pronárodní a protibruselský kurs? Nebo se k moci dostane Kiskova americko-bruselská klika? Ať už vše dopadne jakkoli, slovenské volby tentokrát mohou citelně ovlivnit i atmosféru u nás.
A budou současně důležitým testem, jak silně má mediokracie stále ještě situaci v rukou. Příliš se u nás neví, že slovenští nevolení politici v médiích ve své nenávisti k "národoveckému" Ficovi snad ještě překonávají "antizemanovské bratry" v Praze. I v tom bude výsledek slovenských parlamentních voleb pro nás důležitý.
