Tak prý nám v sobotu v Bratislavě řádili fašisti. Tisíce fašistů. Podle organizátorů akce deset tisíc, podle státní televize pět. Protestovali proti bruselským kvótám na přerozdělování uprchlíků a islamizaci Evropy. A tenhle jejich nenávistný sabat navíc přijely podpořit i stovky „extrémistů“ z České republiky.
Agresivní lůza prý pochodovala ulicemi a vzbuzovala strach. Tisíce holohlavých nácků a fotbalových chuligánů řvaly nenávistná hesla a pak, po rasistických projevech vůdců, se část smečky vrhla na bezbranné sportovce, účastníky mezinárodního cyklistického závodu. Hnus. Zkrátka opilí, agresivní vypatlanci. Však je znáte. Lůza co ničí vlaky, stadiony a vrhá petardy na rozhodčí. Baník, Sparta, Slovan…
Něco tu nehraje
Takhle nějak nám tuto událost předkládají mainstreamová média. Když ovšem zapátráme sami a vyhneme se při tom hlavním zpravodajským serverům (které stejně opisují z jednoho zdroje), zjistíme, že tu něco nehraje.
Jak je z mnoha záběrů z demonstrace průkazné, nešlo o žádné srocení neonacistů. Účastnili se jí lidé všech věkových i sociálních skupin, včetně dětí v doprovodu svých rodičů. Po celou dobu akce jak organizátoři, tak i nejpopulárnější řečník banskobystrický župan Marián Kotleba, opakovaně vyzývali účastníky, aby i po jejím ukončení a při cestě domů dodržovali zákony a nenechali se vyprovokovat k případným střetům s policií či jejich odpůrci.
Přesto byly večerní televizní záběry plné chuligánů v kuklách, jak porážejí plůtky, vymezující trasu cyklistického závodu v okolí Bratislavského hradu. Proč?
Vyděšená kavárna
Vysvětlení je prosté. Místní kavárna se zděšením sledovala, jak pokojně akce probíhá. Hrozilo, že se její organizátory nepodaří zdiskreditovat násilnými činy demonstrujících. Bylo je proto zapotřebí vyvolat. Ne, nepřeháníme. Jak si jinak vysvětlit, že policie, jež patrolovala snad na každé křižovatce v centru slovenské metropole, umožnila projít přibližně dvěma stovkám mladíků v kuklách až téměř k Bratislavskému hradu? Navíc v situaci, kdy se zde za přítomnosti mnoha politických celebrit konala mezinárodní konference o globální bezpečnosti.
Rovněž stojí za zmínku, že vlastní demonstrace v centru města se žádní „zakuklenci“ neúčastnili. Mediální mainstream rovněž přehlíží fakt, že k incidentu na trase cyklistického závodu došlo v době, kdy se demonstranti v centru města teprve začali rozcházet. Není tedy vůbec jisté, že údajní fotbaloví chuligáni, kterým se dostalo tak velké mediální pozornosti, na oficiální demonstraci vůbec byli přítomni.
Policejní „chuligáni“?
Z různých fotografií a videí lze soudit na poněkud podivné chování několika „ultras“, poukazující na jejich možnou spolupráci s policií. Na prvním snímku vidíme dva muže, kteří se podle svědectví fotografa neustále pohybovali v bezprostřední blízkosti policejního auta, aby se posléze stali jedněmi ze zadržených (viz video pod fotografií).
Na druhé fotografii vidíme ozbrojeného „chuligána“, jak kráčí směrem od policejního kordonu. Proč jej policisté nezadrželi, když kolem nich procházel s dlažební kostkou v ruce?
Z těchto záběrů a dalších zjištění lze oprávněně získat dojem, že po skončení demonstrace, jejíž pokojný průběh slovenské sluníčkáře tolik vyděsil, přistoupila státní moc k - jak to nazývala komunistická StB - „aktivnímu opatření“, tedy „operaci pod falešnou vlajkou“, jak tomu říkáme dnes. Zkrátka k vyvolání událostí, jež by vedly k diskreditaci organizátorů demonstrace a všech jejích mírumilovných účastníků.
Podívejme se nyní na celou věc v širším kontextu.
„Nevládky“ ve službách vlády
Jaké možnosti má státní moc, když v nespokojené a dosud jen podrážděně remcající společnosti začnou spontánně vznikat ohniska aktivního odporu? Co si počít s počínajícím lidovým hnutím, vedeným neznámými a dosud nepodchycenými jedinci? S hnutím, které si troufá veřejně formulovat myšlenky a cíle, jež se establishmentu ani trochu nelíbí?
V počátcích, dokud je hnutí ještě slabé a větší počet lidí si je prozatím netroufá otevřeně a veřejně podpořit, lze použít fintu „umělého lidu“. K tomu slouží „neziskovky a nevládky“, placené čert ví kým. Jedním z jejich hlavních úkolů je demonstrovat „lidovou“ podporu těm opatřením vládnoucí elity, u kterých je zřejmé, že je skutečný lid odmítá. V takovém případě se „NGO“ sektor hbitě vytasí s peticí, podepsanou „osobnostmi“, tedy hlavně nejrůznějšími umělci, žijícími dlouhodobě (a skvěle) ze státních peněz, pro něž je podpis přirozenou a existenční součástí jejich smlouvy s režimem.
Čtěte ZDE: Je nový banskobystrický „hejtman“ Marian Kotleba neonacista? Jaké má šance v parlamentních volbách? Co se to vlastně děje za naší východní hranicí?
Umělý sluníčkovský lid
Když petice nepomáhá, nasadí se těžší kalibr – demonstrace. Je zpravidla profesionálně zorganizovaná a po materiální stránce dobře zajištěná. Jejími účastníky bývají zpravidla opět umělci, aktivisté z neziskového sektoru či studenti nejrůznějších, často společensky zcela neužitečných oborů. Středostavovsky vyhlížejících lidí, živících se skutečnou prací, bývá mezi účastníky takové „demošky“ jako šafránu.
„Umělý lid“ je také využíván v případě, když je třeba zorganizovat protidemonstraci. Její složení zůstává více méně stejné, účastnící se jen vybaví „sluníčkovými“ hesly a vyrazí do ulic. Jejich cílem je narušení průběhu demonstrace, kterou sice režim musel - se skřípěním zubů - povolit, ale jejíž cíle se mu hrubě nelíbí. Na vhodném místě „protiextremističtí“ aktivisté demonstraci překážejí a strhávají na sebe pozornost předem smluvených médií.
Vyšší stupeň „boje s extrémismem“
Když je ale hnutí silné a jeho myšlenky začne otevřeně sdílet většina národa, pak metoda „umělého lidu“ k účinné protiakci nestačí. Což je ostatně případ i sobotní bratislavské demonstrace. Do očí bijící nepoměr mezi tisíci pochodujícími „fašisty“ a několika desítkami členů „umělého lidu“ odhaluje až příliš názorně odtrženost, marginalitu a umělost jejich okrajového názoru a působí tak pro státní propagandu spíš kontraproduktivně. Proto je nutné postoupit na vyšší stupeň „boje s extrémismem“ – k cílené diskreditaci organizátorů demonstrace vyvoláním potyček mezi „lůzou“ a policií.
Má-li se nějaké hnutí úspěšně „neutralizovat“, je v prvé řadě nutné odvrátit od něj přízeň obyvatelstva spojením s něčím, co se většině lidí příčí. Tedy například s násilím. Ne nadarmo se říká, že máme holubičí povahu. Hnusí se nám tupé a bezdůvodné násilí, ničení a agresivita. Lidé našeho kulturního okruhu pohrdají hlučnými primitivy a vůči fotbalovým „rowdies“ si většina národa zachovává štítivý odstup.
Jako v Janově
Byli jsme tedy v Bratislavě svědky policejní provokace? S jistotou to nevíme, ale vyloučit to rozhodně nelze. Podobné jednání přeci známe i od nás. Vzpomeňme na pouliční boje v Janově v roce 2008, když v průběhu pokojně probíhající demonstrace zaútočili náhle se zjevivší maskovaní vejlupkové na policisty, čímž dali záminku k tvrdé akci policie a k zatčení organizátorů.
Účastníci demonstrace, kteří zcela oprávněně poukazovali na problematické aspekty soužití zdejších Čechů s Cikány, byli kolektivně označeni za rasisty. I zde se později prokázalo, že v řadách policie působili „skinheadští agenti“, ukazující těžkooděncům, koho z davu vytáhnout a naložit do antonu.
Je samozřejmě možné, že na janovské či bratislavské demonstraci mohli být agresivní týpci, kteří se přišli poprat. Pokud se však ptáme, kdo měl z jejich násilných činů prospěch, pak to nebyli svolavatelé demonstrace, ale ti, na jejichž selhání protest upozorňoval.
Zakážou Kotlebovi předvolební mítinky?
O tom, že naše úvahy míří správným směrem, svědčí i rychlá reakce slovenské vlády, která pod dojmem sobotního incidentu přišla s návrhem novelizovat zákon o shromažďování, aby bylo možné akce, u nichž nelze vyloučit „propagaci extrémistických myšlenek“ či násilí, předem zakázat.
Vzhledem k tomu, že organizátoři bratislavské demonstrace se dali slyšet, že hodlají v protestech pokračovat, může být postup slovenských státních orgánů motivován snahou jim pořádání dalších demonstrací znemožnit. A nejen jim.
Slovenský politický establishment dobře ví, že akce tohoto typu hrají do karet ústřední postavě slovenského národoveckého hnutí Mariánu Kotlebovi a jeho straně Naše Slovensko. Zcela právem se obávají jejich možného úspěchu v příštích parlamentních volbách, jež se mají konat na jaře příštího roku.
Je ale možné, že si slovenští vlastenci omezení svobody shromažďování líbit nenechají. Že přijdou i na demonstrace, které úřady nepovolí. V takovém případě hrozí, že ne všechny střety budou policií zinscenované. Možná bude lepší, když si politici, kteří budou nový shromažďovací zákon schvalovat, vzpomenou, co na adresu slovenských europoslanců, hlasujících ve prospěch návrhu na přerozdělování uprchlíků, volali demonstranti. Ono zlověstné „Obesiť!“ prostě nešlo přeslechnout. Hněv ulice by se již brzy mohl obrátit proti politické třídě jako celku. A to si asi přeje málokdo.
