Vzpomínáte na skvělý film Někdo to rád horké? Šéfové Cosa nostra se sjíždějí na Floridu, aby v luxusním milionářském doupěti rozhodovali o další strategii své zločinecké organizace. Připletou se jim do toho ale dva obyčejní lidičkové, kteří se stali svědky jejich řádění, a proto musí být „uklizeni“. Báječná komedie, při které ovšem těm „obyčejným“ jde o život.
Mafie má právě další sjezd. Tentokrát v milionářském doupěti v Bruselu. Říká tomu summit a regionálním bossům politici. Jeden z nich – komický autista Sobotka řečený „psí dečka“ – reprezentuje region, který se trochu bouří. Psí dečka ne, naopak. Chtěl by to všechno urovnat, protože má hrůzu z velké kmotry zvané Merkel. Obyčejní lidičkové, které tam oficiálně jede zastupovat, ho samozřejmě vůbec nezajímají. Ani žádného jiného z těch mafiánů, užívajících si luxusní životy z našich peněz. A při tom všem – nám jde o život.
Problémy „Přátel opery“
Psí dečka a jeho soudruzi jedou „řešit“. Mafie má totiž několik problémů současně. Především hrozí, že se jí začne rozpadat Říše, kterou ovládá. Jeden z kmotrů zvaný Cameron potřebuje podvést lidi, které údajně zastupuje. Jeden z problémů totiž spočívá v tom, že mafiáni zatím ještě musejí předstírat hru na demokracii. A tak Cameronovi lidičkové budou brzy hlasovat v referendu, zda zůstat či odejít ze spolku, který je vysává.
„Přátelé opery“ (jak si říkají mafiáni ve filmu) o svém výnosném spolku tvrdí, že je nejdemokratičtějším rájem na zemi. Lidičkové si to však nemyslejí. Strmě přibývá těch, kteří dokonce už pochopili, že jsou předmětem šíleného experimentu, který jim má vzít zbytky občanských svobod, národní identitu a nakonec i domovy. Ty mají brzy obsadit vetřelci, které do „společného domu“ pozvala kmotra Merkelová. Samozřejmě z vysoce ušlechtilých humanitárních důvodů. Pozoruhodné na tom je, že ona ušlechtilá humanita se nemá týkat těch, kteří si ten „fešácký kriminál“ vybudovali. A protože si toho všimli, stále více reptají.
A navíc jsou nevděční. Správně to řekl Psí dečka, než odjel na „summit“: Pokud Británie vystoupí z EU, mohlo by to inspirovat veřejnost v dalších zemích. Lidi by mohlo napadnut, že ještě není vše ztraceno. Že existuje cesta, jak z toho spolku bolševické mafie odejít. Jenže komu by potom vládli? To aby nakonec snad lidé v jednotlivých státech rozhodovali o svém osudu a ne jen trpně brali na vědomí diktát mafiánské centrály v Bruselu? Kam bychom to měli okna? A tak na nejvyšší stupeň roztáčejí kola propagandy – a straší, straší a straší...
Čtěte ZDE: Boháč Sobotka jede rozhazovat naše peníze migrantům: Nesvatá trojice s nataženou dlaní. Kolik by stál plot? Za co vlastně platíme Turkovi? Jak obstarat naše národní zájmy. Přiležitost se nebude opakovat
Čtěte ZDE: Tichý teror bez samopalů a výbušnin: Spojenci rozvratu mezi námi. Žijí z našich peněz. Chtějí nás zničit a smějí se nám do očí. Bělí mozky už i dětem. Dokdy si to necháme líbit? Je třeba otevřít druhou a třetí frontu
Hranice bezpečí
Jedním z největších nebezpečí by prý bylo, kdyby státy opět měly hranice. Těch škod, ekonomických, politických, humanistických! Už jen zdržení firemních náklaďáků na hraničních přechodech by způsobilo hospodářskou katastrofu nedozírných následků! Nezaměstnanost, krize, Putin by toho (kdo ví jak, ale on, čert, by si s tím poradil) využil pro válku. A hlavně ideály svobody bez hranic by vzaly za své!
Připomeňme, že do „Schengenu“ vstoupilo Česko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko v roce 2007 – a nenásledovala prosperita, ale největší finanční a hospodářská krize od třicátých let minulého století. „Vymazání“ hranic tomu ani nezabránilo, ani nepomohlo. Je to v podstatě hospodářsky neutrální. Pro dopravce asi jednodušší, pro země zaplavené nekonečnými kolonami těžkých náklaďáků ničících silnice zase složitější – a to je tak asi všechno.
Jenže hlavní smysl „vymazaných hranic“ spočívá od první chvíle v něčem jiném: Bylo to vražedné otevření tepny českého státu. Když prezident Václav Klaus před naším vstupem do schengenského prostoru varoval, byl předmětem výsměchu i brutálních politických a mediálních útoků. Přesto, či možná právě pro to, že tehdy vládla Topolánkova ODS. Avšak teprve to, co nyní nazýváme „migrační krizí“ (a proti čemu umírající ODS právě tak „vyváženě“ pokřikuje), odhalilo skutečné záměry konstruktérů „Evropy bez hranic“: Likvidace národních států a stvoření „nového evropského člověka“ – respektive přímo rasy – je již téměř realitou.
To, co nyní mafiáni údajně na summitu „řeší“, je tedy přesně to, co s námi od samého počátku zamýšleli. Pouze však neodhadli, že veřejnost ještě není úplně zdecimovaná a mrtvá, ale že má pořád ještě sebezáchovné instinkty. Jsou před nimi tedy dva úkoly – coby spojené nádoby: Vytvořit mystifikační divadlo pro britské občany, aby nakonec přece jen hlasovali pro setrvání ostrovů pod bruselskou (berlínskou) nadvládou. A pro zbytek gubernií zase inscenovat iluzi, že migranty chtějí „zpomalit“ (povšimněme si, že o zastavení apokalypsy už ani nemluví).
Jak je důležité míti Rozum(ka)
Může se jim to podařit? Samozřejmě, že ano. Ani zdaleka nejsou „kůl v plotě“, jak se optimisté domnívají. Mají v rukou nejen nekonečné nástroje propagandy (byť nyní trochu rozladěné), ale především armády dealerů své finanční drogy – a zástupy feťáků na migrantském byznysu bezprostředně závislé. Kmotra Merkelová již nyní zapojila desetitisíce firem a subjektů, které půldruha miliónu migrantů v Německu živí, šatí, ubytovávají, školí, hlídají, léčí, chrání – a vydělávají stamilióny a miliardy.
V gubernii Psí dečky to není jinak – bez ohledu na to, že migrantů je tu jen pár a záplava, jak realisticky předpokládá prezident Zeman, nás teprve letos a napřesrok čeká. Dealeři a feťáci už fungují naplno.
Na obrazovkách České televize je například už dlouho „ubytovaný“ třeba jistý pán s příznačným jménem Rozumek. Osud migrantů mu trhá srdce. Není to však žádný „sluníčkář“, ale byznysmen: ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Rozumkova organizace má spoustu lidí s vysokými platy (mezi nimi i jistou Pavlu Rozumkovou) – a velký rozpočet.
Už dnes čerpá z dotací milióny. Dokonce již v roce 2014:
- ze státního rozpočtu ČR: 3 200 659,-Kč
- z rozpočtu krajů a obcí ČR: 2 776 282,-Kč
- z evropských fondů: 14 186 0701,-Kč
Z toho plných 70%, konkrétně 14 025 000,- Kč, tvoří mzdové náklady na platy páně Rozumka a jeho příbzných a soudruhů - profesionálních vítačů.
Čtěte ZDE: Co odhalila kauza White Media: Je zveřejnění Sobotkových emailů ve veřejném zájmu? Krást odposlechy a hrabat se v soukromí celebrit je v pořádku. Odhalit, co s námi hraje premiér a jeho soudruzi, je zločin
Čtěte ZDE: Byznys ze Syřanama začina: Přivezte jich milijon. Hystoryje obvini Sobotku z multykulturni kolaborace. Penize a dotace, z kerych žiju neziskovky, nesmrdi
Dokonalý byznys
A podobných máme u nás spousty. Všichni teprve čekají příchod hlavní konjunktury, ale už nyní jsou přisátí na veřejné peníze. Tedy ty, které se údajně tak zoufale nedostávají na důchody, zdravotnictví, Klokánky a tak dále. Připomeňme alespoň některé „dealery“ – s jejich ročními „dotacemi“, které čerpali členové Konsorcia nevládních organizací v uplynulém období:
- Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) 46 786 527,- Kč
- Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) 30 079 876,- Kč
- Poradna pro integraci (PPI) 22 973 418,- Kč
- InBáze 10 565 144,- Kč
- Multikulturní centrum Praha (MKC Praha) 23 611 803,- Kč
- Člověk v tísni, o. p. s. 249 628 650,- Kč
- Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) 7 016 246,- Kč
- META, o.p.s. - Sdružení pro příležitosti mladých migrantů 21 042 731,- Kč
- Centrum pro integraci cizinců, z.s. (CIC) 25 969 612,- Kč
- Evropská kontaktní skupina o.s. (EKS) 31 227 714,- Kč
- MOST PRO, o.p.s. 6 004 237,- Kč
- Charita Česká republika (pozorovatel) (nepřehledné, v řádech desítek až stovek milionů)
- Lačhe Čhave (LČ) (pozorovatel) nedohledáno
- NESEHNUTÍ 3 779 695,- Kč
- Slovo 21, z.s. 25 148 073,- Kč
- AMIGA, z.s. (pozorovatel) nedohledáno
- La Strada CR, o.p.s. (pozorovatel) 1 169 596,- Kč
- Poradna pro občanství, občanská a lidská práva 50 547 441,- Kč
Celkem tedy 555 550 769,- Kč, něco přes půl miliardy. Maličkost pro začátek. Až se to také u nás spustí naplno – a vše tomu nasvědčuje – rozběhne se to teprve jako v Německu a dalších zemích.
Někdo to rád horké
Je to dokonalý byznys. Dokonalá „humanistická mafie“ (viz Havel: „humanistické bombardování“). A tak zatímco se velcí kmotři i s tragikomickým českým premiérem Psí dečkou právě scházejí na velkou komedii, aby se před televizními kamerami tvářili ustaraně, a nakonec (teď či příště) slavnostně oznámili, že vše vyřešili, Rozumkové vědí své. Vyřešeno mají už dávno. Aspoň si to myslí. A konjunktura je vskutku za rohem:
Ilustruje to například stručná zpráva, že ředitel Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra M. Koudelný skončí na vlastní žádost ve funkci k 29. únoru (nahradí ho P. Bacík). Rezignace podle všeho souvisí s očekávanou jarní vlnou migrantů, kteří nejen podle prezidenta Zemana vezmou útokem konečně i Českou republiku – čemuž pan Koudelný prý nemíní asistovat.
Teprve teď se začíná lámat chleba. Nikoli ovšem na sjezdu „Přátel opery“, jak se cyničtí kmotři domnívají. Mají sice v rukou všechny zbraně, ale „obyčejní lidičkové“ se v boji o život, jak se zdá, také ještě nevzdávají. Ba právě naopak.
Ti britští mají na dosah referendum.
U nás zase letoškem začínají volební roky. Ve filmu na Psí dečku vezmou kalašnikov. Volební urna je ale ještě drsnější zbraň.
Někdo to rád horké.
