Dvě široce medializované, v mnoha ohledech velmi podobné "hrdelní" kauzy lidí obviněných z násobných vražd: Věra Marešová a Petr Kramný. Soud vynáší opačné rozsudky. Jde o šokující okamžik: Náhlé zjevení esence zmaru (protože rozpačitost je slabé slovo) nečekaně, ale jasně odhalující svou podstatu.
Výsledkem tohoto frustrujícího pocitu je především pochybnost o nezávislosti stáního represívnho aparátu včetně soudního systému. Přízrak války "nedotknutelných" soudních znalců, rejdy vlivových skupin, stíny zákulisních čachrů a zřetelné kontury propojení médií, policie a soudu. Plyne z toho neradostný závěr: Zítra to můžeš být ty, koho bez důkazů zavřou na doživotí.
Zdravotní sestra Věra Marešová, obviněná z vraždy šesti pacientů: NEVINA. Údržbář Petr Kramný, obviněný z vraždy manželky a dcery: VINEN, trest 28 let vězení a devět miliónů Kč pokuty.
Prostým srovnáním obou případů lze snadno dojít k závěru, že nezávislé soudy jsou pouhou iluzí, chimérou demokracie, že stále žijeme ve skanzenu marnosti, jehož totalitní prvky se změnily jen formálně, ale v podstatě jsou stále tytéž. Je to dokonce ještě horší, než jsme se obávali.
Soudní znalec ex machina
Obě kauzy díky zcela mimořádné pozornosti médií (zvláště v případě údržbáře Kramného) a faktu, že rozsudky padly rychle za sebou, naplno odhalily zpráchnivělost českého soudního systému. V sázce není nic menšího než chatrné zbytky důvěry veřejnosti v systém jako takový.
Rozsudky v kauzách Kramný a Marešová (a všech podobných) totiž stojí a padají s jedinou osobou – soudním znalcem, tedy tím, kterého si vybere soudce. Někdo, kdo ví, co je polynukleár. Už to je problém - Soudce si vybírá svého znalce, a to ze seznamu na základě své zkušenosti z minulých případů. Často tak snadno odhadne, jaké stanovisko jeho znalec vydá – a následně tak zdůvodní rozsudek. Tím dochází k situaci, že to není soud, kdo rozhoduje, ale jím vybraný soudní znalec, za jehož verdikt se pak soudce "schová".
Systém stojící na mínění (často sporném) jednoho člověka, je vždy problematický, což platí dvojnásob u případů s tak velkou absencí důkazů, jako je kauza Kramný. Pokud by byl soudem určený znalec neomylný, a to mimo veškerou pochybnost - pak by to fungovat mohlo. Ale znalec prokazatelně neomylný není a ani být nemůže.
Oba případy (Kramný a Marešová) jsou plné pochybností, námitek, pozornost odvádějícího balastu a zásadních rozporů ve znaleckých posudcích. Vykazují absenci jakýchkoli (v kauze Kramný dokonce i nepřímých) důkazů. V obou hrála klíčovou roli zásada In dubio pro reo - tedy když má soud pochybnosti, musí rozhodnout ve prospěch obviněného. V kauze Marešová proto, že na této zásadě soudce Felzmann postavil osvobozující rozsudek, a v kauze Kramný proto, že ji soudkyně Gilová zcela ignorovala.
Čtěte ZDE: Spadla klec: Rozsudek nad Petrem Kramným je zvůle v přímém přenosu. Média jsou spokojená. Soud nehledal spravedlnost. Do žaláře bez důkazů. Žijeme v nebezpečném státě
Shrňme si stručně oba případy
Kauza Petr Kramný. Na dovolené v Egyptě zemřou z nejasných příčin jeho žena a dcera. Případ řeší egyptská policie, pak česká – každá s jiným výsledkem. Jsou provedeny dvě pitvy – každá s jiným výsledkem. Při soudním procesu (v ČR) se neobjeví jediný přímý ani nepřímý důkaz (jen desítky tlachajících "svědků"). Není žádná relevantní výpověď, česká policie nebyla na místě činu, přímí svědci z místa činu (hotel Titanic) vypovídají naopak ve prospěch obviněného.
Tři skupiny soudních znalců, odborníků s nejvyšší kvalifikací, docházejí každá k jinému závěru. Soudkyně se však nakonec rozhodne podle znalce, kterého si sama vybrala (soudní znalec Vorel) a vynese "osvícený" verdikt: 28 let vězení a devět milionů pokuty. In dubio adversus reo (v případě pochybností proti obviněnému).
Kauza zdravotní sestra Věra Marešová. Během jejích služeb zemře šest pacientů na předávkování draslíkem. Korunní svědek, lékař z nemocnice, kde zemřel poslední pacient, svědčí v její neprospěch. V krvi pacienta je zjištěna mimořádně vysoká hladina draslíku. V infúzi naopak draslík chybí.
Tři skupiny soudních znalců (obhajoby, obžaloby a revizní) docházejí k rozdílným závěrům. Soudce se rozhodne podle toho, kterého si sám vybral (revizní). Pozůstalí žádají doživotí a 19 milionů odškodného. A – protože má soudce pochybnosti - vynese osvobozující rozsudek. Rozhodne ve prospěch obviněného. In dubio pro reo.
Zatímco v případu Marešová jsou indicie, vypovídající spíše o její vině (svědectví lékaře, který případ ohlásil, prázdná infuse s draslíkem, mimořádně vysoká hladina draslíku v krvi zemřelých), v kauze Kramný není nic, ani stopa či náznak. Jen jakési vzdálené jiskření v drátech hotelu u Rudého moře.
Skutečně bez důkazů
Pochybnosti jsou mnohem silnější, než v kauze Marešová, když už kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli faktu, že policie nebyla (a nikdy nebude) na místě činu (a tedy neprovedla rekonstrukci) a těla zemřelých byla dopravena z Egypta ve stádiu rozkladu bez většiny vnitřních orgánů (celý trávící trakt).
Když případ Kramný zbavíme balastu drbů a bulvárních blábolů, zůstane jediná fotografie, zvětšenina oděrky na krku zemřelé Moniky Kramné. Na tomto snímku (zvětšenině fotografie pořízené v egyptské pitevně) vidíme šmouhu, která buď má a nebo nemá tmavý okraj. Podle znalců právě tudy vstoupil do těla proud (který prý zabil i dceru, která se údajně držela matky – a proto žádný vstup nemá) a onen okraj je - spálenina. Jejda!
Autor tohoto článku měl možnost se touto klíčovou fotografií seznámit – a žádný tmavý okraj (spáleninu) neviděl. I kdyby tam však byl (snímek je nekvalitní), stejně to nic nedokazuje. Oděrka mohla vzniknout až po smrti - manipulací s tělem (v Egyptě nebo cestou). Po převozu do ČR to už ověřit nešlo (podle svědků prý těla "tekla").
A to záměrně vynecháváme popis groteskní (a zcela nemožné) scény z hotelového pokoje, kdy se dcera zoufale tiskne k matce, které přikládá vrah (ať je to, kdo je to) zezadu na krk příliš krátký chuchvalec barevných drátů z nočního stolku mezi postelemi. Proud probíjí obě (matku i dceru) – na první pokus (šance je podle odborníků asi 20 %, ale stane se). Oděrka je (podle dokumentace) vzadu na krku (Moniky) - matka by tedy musela dceru zalehnout tváří dolů - jinak by to nešlo... atd. Jářku! Soud této psycho - verzi uvěřil (bez pochybností). Proč?
Jak dostal Matlach přes prsty
V obou případech se "náhodou" objevuje stejné propojující jméno: Soudní znalec Radek Matlach. Jeho posudek v první kauze (na objednávku obhajoby) plně vyzněl ve prospěch obviněného Petra Kramného, ve druhém (na objednávku žaloby) usvědčil obviněnou Věru Marešovou z vraždy. V obou případech byly Matlachovy posudky "přebity" stanoviskem tzv. revizního znalce, kterého si určil soud. V obou případech šlo verze vysoce pravděpodobné - ale...
Zvláštní není ani tak to, že ve dvou největších kauzách posledních let vystupuje stejný znalec, ale spíše to, že byl v obou svých posudcích "překřičen". Soudní znalec a plete se? To snad ne! Je to snad diletant? Nebo není, pak je pouze třeba se sklonit před "superznalcem"?
Znalec Matlach v případě Kramný vydal posudek, který byl v přímém rozporu s verzí jeho kolegů. Podle něj o žádný proud nešlo - příčinou smrti byla otrava (došel tedy ke stejnému závěru jako egyptští vyšetřovatelé). To by ovšem měnilo situaci způsobem zcela zásadním.
Tento rozpor ve znaleckých posudcích není zas až tak neobvyklý. Je běžnou praxí, že si obě strany pozvou své odborníky - tzv. soudní znalce - a ti vydají stanoviska, vyhovující tomu, kdo si je najal - tedy stanoviska odlišná. A pak (zhusta) přijde třetí, soudem vybraný znalec, který se přikloní k jednomu z nich, nebo k žádnému.
Čtěte ZDE: Neslavné výročí případu Kajínek: 15 let cesty ke svobodě. Protestují ministři, veřejnost, přesto sedí dál. Justice si na něm vyzkoušela svou moc. Rath, Nečas, Kramný jsou jen pokračováním tohoto šíleného seriálu
Mediální objednávka
Případ Kramný je ale jiný, a to zcela zásadně. Důvodem je mediálně - společenská objednávka mimořádné naléhavosti.
Tlak médií na verzi, že je Kramný vrah (ač propuštěný z Egypta jako nevinný), byl nevídaný. Důvodů, proč tato kauza média tak vzrušovala, bylo hned několik: exotické prostředí, zasloužená dovolená, téma rodiny, blonďatá modrooká holčička s krásnou modrookou maminkou, podivné chování Kramného a hlavně: Desítky "šťastných" fotografií z "místa činu" (den před tím!) a potažmo Kramného naivní spolupráce s bulvárem.
Že měl Petr Kramný "divné vlasy" a že byl "málo smutný"? Možná, ale... Na prodejích kauzy Kramný tištěný bulvár vydělal (odhadem) 20 milionů Kč - prostým počtem prodaných výtisků (300 tisíc ks denně za 10 korun), tedy cca 3 miliony Kč každý den (tzv. "seriózní alternativa" MF Dnes prodá 3x méně).
Od začátku kauzy Kramný jako by tak nešlo o to, zda se případ ponese v duchu nezávislého rozhodování soudu o vině a nevině, ale o splnění společenské objednávky, stvořené médii. Jako by to měl být důkaz, že ta spolupráce funguje - a bulvár (média) mají skutečně dostatečnou sílu a moc například zařídit odvolání soudce, ředitele, nebo zničit libovolně zvolenému jedinci život (údržbář z Karviné) . Důkaz, že "virtualita", když se to vezme za "správný" konec, je víc, než "realita".
Kauzu Kramný tak rozhodl revizní soudní znalec František Vorel, kterého si vybrala na základě svého "nezávislého" úsudku soudkyně Gilová - průběžně vychvalovaná bulvárem, že je "fakt drsná". Jistě stojí za pozornost, že pan Vorel je předsedou České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie a členem výboru této společnosti je pan Igor Dvořáček, nadřízený patologů (Smatanová, Dokoupil), kteří prováděli pitvu obou (velmi neúplných) těl, přivezených z Egypta.
Znalec žaloby a revizní znalec se tedy velmi dobře znají a pravděpodobnost, že vydají opačné posudky byla zcela mizivá. Matlach však, s odpuštěním, členem této party není, takže...
Hledá se diletant, zn.: Ihned
Role znalců byla v kauze Kramný více než pozoruhodná. Okomentoval ji i prezident Miloš Zeman: "Posudky se naprosto diametrálně lišily. Z toho lze vyvodit, že buď část těch soudních znalců – a teď neříkám na jaké straně – byla nekvalifikovaná a nebo zaujatá."
Takže – hledá se diletant a kdo ho najde, má bod (a tím bychom to měli, ehm, z krku). Může se tak zdát, že pan Matlach dostal po svém "podrazáckém" vystoupení v kauze Kramný "přes prsty". Revizní znalec v kauze Marešová ho vůbec nešetřil, označil ho za diletanta takového kalibru, že... škoda mluvit. Takže – splněno.
Jako by v kauze Marešová nešlo o vinu či nevinu, ale o to dokázat, že je Matlach diletant – a tím vyřešit soudně - znalecký rozpor v Kauze Kramný. Mráz běhá po zádech z toho, že je to možné. Tím se však dostáváme k tomu, že soudní znalec není bůh. Je omylný, byť, doufejme, snaživý, a za svou práci, doufejme, dostává zaplaceno.
Mnoho soudních znalců – tedy zdaleka ne jen pan Matlach - se v průběhu své kariéry ocitlo na obou stranách "barikády". Tedy – předložili posudek ve prospěch či neprospěch obviněného a byli nakonec "přehlasováni" posudkem, který vypracoval soudem vybraný tzv. revizní soudní znalec. Tedy jakýsi "superznalec".
Tento fakt jednoznačně zpochybňuje neomylnost jakéhokoli soudního znalce, který se účastnil soudního sporu a byl "přehlasován". Pokud jsou tedy soudní znalci omylní, jak pak lze důvěřovat systému, který stojí a padá s jejich neomylností?
V kauze sestra Marešová byl "řetězec nepřímých důkazů" zcela zjevný. Soudce však rozhodl o její nevinně, a to z důvodu, s kterým je třeba souhlasit. Ano, u všech zemřelých pacientů byla zaznamenána mimořádně vysoká hladina draslíku, ale… byl tento fakt skutečnou příčinou smrti?
Odškodnění?
Mohl být a nemusel. Zkrátka – soudce měl pochybnosti. In dubio pro reo. Proto vynesl (a zcela pochopitelně) osvobozující rozsudek. Případ však nekončí u soudu první instance – následuje odvolání. Odškodnění v řádech statisíců korun, po kterém volá paní Marešová, je tedy poněkud předčasné. Jak velké odškodnění by měl požadovat pan Kramný (což je, mimochodem, velmi zajímavá otázka)?
V kauze Kramný žádný "řetězec nepřímých důkazů" není. Jen drby, plky, žvanění a bulvární halucinace (obcování s mrtvými těly v přítmí pokoje smrti). Soudní znalci (dva ze tří) došli k závěru (že smrt nastala v důsledku zásahu elektrickým proudem) vylučovací metodou – zřejmě poprvé v historii českého soudnictví. Tedy – oběti nebyly utopeny, nebyly oběšeny, nebyly ubodány… takže – musely být (asi) zabity proudem.
V rozporu však byly nejen posudky znalců obhajoby a žaloby, ale v mnoha bodech (posmrtné skvrny) i posudky žaloby a revizních znalců. I to je naprosto postačující důvod k vydání osvobozujícího rozsudku In dubio pro reo a třeba i k následnému vyšetřování, jestli náhodou nebyla vrahem (a sebevrahem) Monika Kramná. Motiv: Krásce se hroutil svět, a tak se rozhodla odejít a vzala dceru s sebou. Její manžel (na rozdíl od ní psychicky zdráv) přežil jen shodou okolností (nepil otrávenou kolu, ale jen vodu).
Táta, který přišel o rodinu (manželka na psychofarmakách) a ještě za to pyká? I takhle verze příběhu stojí za pozornost.
Čtěte ZDE: Hydra policejního státu pořád nemá dost: Likvidace chatrných zbytků svobod ministrem pro lidská práva. Korupce víc než vražda. Lumpem snadno a rychle na politickou objednávku
Heparin vs. draslík
Zvláštní byl přístup soudu k oběma obviněným, z něhož se dalo velmi snadno vyčíst, jak proces dopadne. Zatímco Kramný už dva roky sedí a soudkyně se během procesu ani příliš nesnažila skrývat své pohrdání, sestra Marešová byla na Vánoce doma (po roce za mřížemi).
Vstřícný přístup soudu k obviněné (údajné) šestinásobné vražedkyni ostře kontrastuje s velmi podobným případem z roku 2006. Tehdy tzv. Heparinový vrah, nemocniční ošetřovatel Petr Zelenka píchal pacientům heparin. Tedy: zřejmě eutanázie z vlastní "vyšší" vůle. V soudním procesu za mimořádně naléhavé pozornosti médií, usilující o "exemplární" odsouzení, dostal Zelenka za údajných sedm vražd doživotí. Tentýž trest hrozil i zdravotní sestře Marešové.
Mnoho odborníků však dodnes tvrdí, že Zelenka heparinem nikoho nezabil, protože to nejde. Například bývalý přednosta ARO Fakultní nemocnice v Ostravě František Kunčík dokonce navrhl soudci Vacíkovi, že si nechá píchnout heparin v soudní síni - aby dokázal Zelenkovu nevinu. Soudce Vacík to však nepřipustil a dal Zelenkovi doživotí. Byl přesvědčen o jeho vině - mimo veškerou pochynost. In dubio adversus reo.
Souvislost mezi heparinem a smrtí pacienta - a mezi draslíkem a smrtí pacienta je podobně sporný. Výsledek? Jeden obviněný (Marešová) byl uznán nevinným (In dubio pro reo) a druhý (Zelenka) dostal doživotí (In dubio adversus reo). Co tedy? Jsou vůbec nějaká pravidla? Vacík vs. Felzmann - proti sobě v jednom ringu - nebo jak?
Zásadní roli v obou případech (včetně Zelenky ve třech) tak sehrála média – a především (jak smutné!) ta bulvární. Zatímco na údržbáře Petra Kramného uspořádala média hon, jaký nemá v dějinách obdoby (byl ještě krvelačnější než štvanice na Zelenku), sestra Marešová byla od začátku jako by "hájena". Žádná "Bestie s injekcí", "Draslíková vražedkyně", "Sestra draslík", nebo prostě "Sestra smrt". Kdepak. Žádné spekulace. Žádný tlak. Jen shovívavé, místy až mírumilovné vyčkávání.
Média vykreslila sestru Marešovou jako poněkud vyjukanou, usouženou paní, která jako by nevěřila tomu, co se kolem ní děje. A opět – může to být náhoda, ale Věra Marešová je ztělesněním čtenářky bulváru: žena, 50 plus, střední a nižší vzdělání, malé město. Rozhoduje o otázce viny a neviny "prodej"?
Klademe otázky
Takže se ptáme: Může mediální tlak (jako v případě Kramný a Zelenka), či jeho absence (jako v případě Marešová), ovlivnit rozhodování soudu tak, že ho určí? Jednají soudy na objednávku policie? Jedná policie na objednávku médií? Je to tak, že média vytvoří konstrukci, která se jim hodí, protože "prodává" a policie ve spolupráci se soudem (a soudním znalcem) "dílo" dokoná...? Žijeme ve státě, kde je to nejen možné, ale dokonce se to i běžně děje?
Pokud jsou média strážci demokracie (jejíž součástí jsou nezávislé soudy) je třeba se ptát: "Kdo ohlídá hlídače?"
Ještě však není konec. Obhájkyně Petra Kramného i žalobce (státní zástupce) v kauze Marešová, podali odvolání k vrchnímu soudu. Ten může vynést verdikt, který obě kauzy spojí.
A pak to bude zajímavé, protože výsledek může být klidně i opačný. Nebo bude opět záležet, ehm..., na dalším soudním znalci?
