Pokus o státní převrat v Makedonii zatím poněkud selhává. Série protivládních protestů, organizovaných a placených podle obvyklého scénáře z Washingtonu (za asistence Bruselu), nebyla totiž dostatečně připravena - a práce kvapná... Jenže zámořští specialisté na rozvrat "neposlušných států" tentokrát museli spěchat. Makedonský premiér Nikola Grujevský se totiž rozhodl "posoudit" možnost stavby části plynovodu Turecký proud přes území Makedonie.
Bulharsko, které se nedávno dostalo pod stejný tlak ze strany USA a EU, bylo nuceno odmítnout ruský projekt tranzitu zemního plynu do Evropy přes Balkánský poloostrov, takže tamní vláda zatím nepadla. Další na řadu přišla Makedonie. Protože však narozdíl od Bulharska není dobytou kolonií, protektorátem Bruselu, přišel na řadu uspěchaný "Majdan". Ze dne na den se stal makedonský premiér pro Západ "zkorumpovaným nacionalistou". A lid vyšel do ulic.
Bude to těžší, než předpokládali?
Jenže něco se tentokrát "porouchalo". Zatím. Šéfredaktor listu Chronicles, expert na Balkán, politilog Srda Trifkovič to vysvětluje:
"Všechno probíhá podle klasického scénáře změny režimu. V Makedonii bude ovšem tato taktika znovu fungovat jen s obtížemi. Proto zatím mluvíme jenom o tisících, a ne o desítkách tisíc protestujících. Jinak ale vidíme v ulicích další nezapomenutelné představení, kterého se mezi protestujícími účastní i velvyslanec EU ve Skopje.
Je zřejmé, že signál ke změně režimu přišel z Bruselu a Washingtonu, avšak kořeny protestu vedou k akcím albánských teroristů v Kumanovu 9. května. Myslím si, že se staneme svědky další epizody dlouhého geopolitického boje USA a jejich lokajsky shrbených evropských přátel na jedné straně a Ruskem na straně druhé".
Čtěte ZDE: Seriál barevných revolucí pokračuje: V Makedonii nejde Spojeným státům jen o plyn. Další ohnisko napětí na našem kontinentu. Balkánský sud s prachem opět doutná. Hasiči již tankují benzín
S tím hodnocením lze bezpochyby souhlasit. "Albánská stopa" je zde viditelná. Američané vsadili na ambice vůdců "Velké Albánie" od počátku. Až se jim vymknou z rukou jako jejich koně v Iráku, Libyii a spol., budou vášnivě přesvědčovat Evropany, aby se přidali k jejich dalšímu tažení proti nějaké formě Islámského státu v jejich bezprostřední blízkosti. Jenže si musíme uvědomit, že tato metoda není nová. Dokonce v těchto dnech má malé jubileum. A Česká republika v této další nebezpečné politické frašce - v níž ovšem umírají tisíce nevinných lidí - už dokonce sehrála svou hanebnou roli.
Schwarzenberg a řeznice
Drogy, mučení, vraždy, bezpráví, expanze islámu. K tomu se Česká republika hrdě přihlásila právě před sedmi lety. Byla to "pravicová" vláda Mirka Topolánka, která na popud ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga 21. 5. 2008 uznala nelegitimně vyhlášený stát Kosovo, jinak historické území Srbska, správně nazývané Kosovo a Metohije. Teroristická válka ozbrojených příslušníků albánského etnika sdružených do organizace UÇK - Kosovské osvobozenecké armády - tím byla završena, ďábel však postupuje dále.
Území s rozsáhlou autonomií bylo de facto samostatné již od roku 1999, kdy vojska NATO vybombardovala Jugoslávii (zbytek původní SFRJ složený ze Srbska a Černé Hory). Tento imperiální akt byl iniciován především americkým prezidentem Billem Clintonem a ministryní zahraničních věcí, "balkánskou řeznicí", Madeleine Albrightovou.
Socha Billa Clintona v kosovské Prištině
Ničitelé Jugoslávie
Všechny války v Jugoslávii v 90. letech byly do značné míry podníceny snahami Západu o likvidaci této poměrně silné a nezávislé země. Sypání soli do ran vzájemně si způsobených jednotlivými národy ve vzdálenější minulosti vyústilo v sérii krvavých konfliktů, z nichž na delší dobu poslední, avšak z hlediska motivů nejšpinavější, proběhl v Kosovu a Metohiji.
Prezident Clinton potřeboval jen mediálně uchopitelnou záminku. Stejně, jako se v roce 1995 stal záminkou pro bombardování srbských pozic v Bosně a Hercegovině dodnes velmi sporný masakr ve Srebrenici či inscenované výbuchy mezi civilisty v Sarajevu. V Kosovu jako záminka posloužil údajný masakr civilistů v Račaku (ve skutečnosti šlo o zabité vojáky) a zčásti násilím na vlastních lidech vynucený, zčásti simulovaný exodus albánských obyvatel před údajnou hrozbou ze strany jugoslávských vojsk.
Havel a albánská narkomafie
To byl přesně ten okamžik, kdy Spojené státy (formálně prostřednictvím NATO) bez mandátu Rady bezpečnosti OSN zahájily bombardování někdejší Jugoslávie, především Srbska. Stálo to tisíce obětí na životech a vyústilo ve vyhnání většiny srbských obyvatel z Kosova a Metohije (zavražděné, umučené a na orgány vykuchané již nikdo přesně nespočítá).
Velký vliv na přihlížející a "moudře" pokyvující evropské politiky (Václav Havel si mohl hlavu ukývat) měla v té době již velmi mocná kosovsko-albánská narkomafie, která má své spojky rozmístěné po celé Evropě (formované v době emigrací v 80. letech). Ta financovala UÇK, podněcovala teror nejen na Srbech, ale i na Albáncích, kteří s těmito metodami nesouhlasili.
Během 90. let převálcovala umírněné albánské aktivisty a politiky, které se poté nestyděla vydávat za své předchůdce. Některé ze špiček těchto organizací se poté dostaly do vrcholných vládních funkcí nově vzniklého "státu", včetně např. premiéra Hashima Thaçiho, miláčka M. Albrightové.
Albrigthová + Thaçi
Špinavé cíle
Agrese NATO měla více motivů a důsledků:
- Ekonomická a morální devastace srbského národa, který má nyní nakročeno k pozvolnému zániku (o to se mnohé mocnosti snažily po celé 20. století)
- Rozkradení infrastruktury Kosova vybudované za Jugoslávie (vlastnický podíl v telekomunikační infrastruktuře zde má i samotná M. Albrightová)
- Otevření kanálu pro dopravu narkotik z Asie do Evropy (objem se od té doby zmnohonásobil) prostřednictvím kosovské mafie
- Geopolitické oslabení Ruska prostřednictvím likvidace jeho potenciálních spojenců
- Totéž prostřednictvím vybudování obrovské americké vojenské základny Camp Bondsteel na jihu Kosova
- Zesílení islamizace Balkánu a propojení "zeleného pruhu" do Bosny
Zbytky Srbů dnes živoří v kosovských enklávách a tvoří tak oplocené ostrůvky civilizace na území čehosi, nezřídka trefně nazývaného Mordorem. Kdo neviděl na vlastní oči, neuvěří. Dědictvím jsou stovky zničených kulturních památek, tisíce mrtvých a vyhnaných. Otřesná svědectví o zaživa vyjímaných orgánech unesených Srbů, permanentní strach a nenávist, všudypřítomné pomníky bojovníkům UÇK.
Bezpráví jistě zakusili i někteří Albánci ze strany Srbů (přestože byla tehdejší intervence jugoslávské armády při vědomí rizika zásahu zvnějšku vůči civilistům relativně opatrná). To všechno však byly záminky pro nesrovnatelně větší zlo rozpoutané Albánci za nadmíru vydatné podpory USA a jejich nohsledů.
Ke zhlédnutí doporučujeme dokument Nekonečná válka - Kosovo (slovenské titulky):
Pokračování v Makedonii
Problém v současné době ještě více ožívá děním v sousední Makedonii. Napětí mezi albánskou menšinou a Makedonci trvá také již celá desetiletí. Nyní má tato země nakročeno k "majdanizaci", pozadí problému je stále stejné, pouze se k němu přidaly další strategické zájmy (plynovod do Evropy). O to smutnější je skutečnost, že proti vládě zde společně demonstrují Makendonci s vlajkami Makedonie a makedonští Albánci s vlajkami Albánie. Až do tohoto absurdního bodu dospěla politická manipulace za posledních několik let (představme si, že by Srbové svého času demonstrovali spolu s Albánci za připojení Kosova k Albánii). Tito zčásti zmanipulovaní, zčásti zaplacení Makedonci tak nepáchají nic menšího než národní sebevraždu - podobně jako Ukrajinci.
Již za Osmanské říše byli islamizovaní Albánci nástrojem muslimské despocie pro útlak křesťanských Balkánců a nejinak tomu je dnes. V Makedonii, Kosovu a Metohiji a Bosně rostou mešity a medresy financované z arabských peněz - zejména Saúdské Arábie a Kataru. Pokud vystoupíte na kopec nad hlavním městem Skopje, uvidíte na obzoru při hranicích s Kosovem a Albánií zářivý les nových minaretů. Vypadají jako raketové střely namířené nad Evropu. Cílem těchto snah je vytvoření tzv. zeleného pásu z jihozápadní Asie přes Makedonii, Albánii, Kosovo a Sandžak (muslimský jižní cíp Srbska) do Bosny. Odrazový můstek pro další muslimskou expanzi do Evropy.
Expanzivní plány Islámského státu
Dvě cesty ke zkáze
Vypadá to na další díl seriálu "Nepochopitelná snahu Západu o vlastní zničení". Vedle ekonomických a mafiánských zájmů je zde totéž vysvětlení jako ve východní Evropě: Jde především o oslabení ruského vlivu za každou cenu.
V důsledku toho vyklidí atomizované a zdevastované křesťanské národy západního Balkánu pole pro přechod islámu suchou nohou do Evropy. Dříve nábožensky vlažní Albánci a Bosňáci se nyní radikalizují, trh s drogami a zbraněmi kvete. Na hranicích Kosova, Černé Hory a Sandžaku se cvičí bojovníci muslimských radikálů. Srbsko, dřívější štít Evropy, se topí v krizi identity a erozi západního liberalismu. Balkán bude ztracen, Islámský stát postoupí "na dostřel" - necelý den cesty po dálnici do České republiky.
I z tohoto hlediska bychom proto měli vnímat další pokus o "vývoz" státního převratu do Makedonie. Má opět stejné tři nohy, na nichž dnes bruselské elity v bratrské spolupráci s washingtonskými, uvazují umírající Evropě smyčku kolem krku: islamizace, bitva o energetický byznys - a válka (zatím studená) proti Rusku. Mají společného jmenovatele - zničení křesťanské civilizace.