Politický vývoj ve světě nás v posledních hodinách dovedl na křižovatku, z níž dále vedou jen dvě cesty: Buď Spojené státy pochopí a „spolknou“, že došlo k zásadní změně v jejich roli světového hegemona, nebo to „nevydýchají“, a pak může kdykoli vypuknout „velká“ válka.
Obě alternativy se promítly do slov ruského i amerického prezidenta na právě probíhajícím zasedání Valného shromáždění OSN. Barack Obama zůstal u svých obvyklých frází, pololží a udržování sebeklamu o americké výjimečnosti a historickém poslání USA. Vladimír Putin zaujal tím, že se nebál realistického popisu krize mezi Východem a Západem, jejíž ostří se aktuálně přesunulo z Ukrajiny do Sýrie.
Projev Vladimira Putina na 70. zasedání VS OSN
Solženicyn by zatleskal
Před papaláši z celého světa obvinil USA z pokrytecké zahraniční politiky a dlouhodobé podpory teroristických organizací, proti nimž nyní údajně bojuje. Takřka solženicynovsky znělo přirovnání dnešních Spojených států k bývalému Sovětskému svazu, o němž kriticky prohlásil, že revoluce, jež vyvážel, nevedly k pokroku, ale společenskému úpadku. Obvinil poslední americké administrativy z pošlapání mezinárodního práva a nerespektování principu státní svrchovanosti.
Čtěte ZDE: Obama ve zmatku: Ruská přítomnost v Sýrii znamená smrtelné nebezpečí. Je ohrožena válka, Islámský stát i zdroje migrační krize. Putin před branami!
Čtěte ZDE: Tajenka Blízkého východu: Všechno je jinak. „Teroristický“ Hizballáh bojuje za křesťany. Nenáviděné Rusko přináší mír. Drží „muž na zabití“ klíče k řešení?
Ruská regionální aliance s Čínou v zádech
Tentokrát však nezůstalo jen u slov. Zapojením ruské armády do obrany legitimní syrské vlády a boji proti Islámskému státu dal prezident Putin zřetelně najevo, že se dokáže „novému světovému řádu“ v režii USA postavit i se zbraní v ruce. A že je k tomu schopen vytvořit vlastní „alianci ochotných“: v den, kdy na půdě OSN pronášel svůj projev, irácká vláda ohlásila, že se připojuje ke koalici se Sýrií a Íránem, v níž má Putin hlavní slovo. Jako by již toto nebylo dostatečně přelomové, podle hodnověrných zpráv se k nim v příštích dnech hodlá připojit i Čína, jejíž letadlová loď již kotví v „ruském“ přístavu Tartus na syrském pobřeží Středozemního moře.
Ruské letecké útoky na základny Islamistů v Sýrii
Také Izrael je z vývoje nervózní
Koncept „světového společenství“ založeného na výlučné hegemonii USA a NATO se dnes prostřednictvím „boje o Sýrii“ otřásá v základech. Ve hře je toho však ještě mnohem víc. Dosavadní americká politika na Blízkém a Středním východě se odvíjela od strategických zájmů židovského státu, živícího v sobě sen o Velkém Izraeli. Pokud Američané tváří v tvář ruské odhodlanosti hájit své zájmy kapitulují, může to mít pro Izrael – navíc na pozadí posílené role Íránu – nedozírné důsledky. Putinův šach může nakonec být matem nejen pro Izrael, ale i Saudskou Arábii, Katar a do jisté míry i Turecko. Udrží-li Rusko kontrolu nad vývojem v Sýrii, mohou si výše tři zmíněné státy o plánovaném plynovodu do Evropy, jenž jako jediný má potenciál ohrozit výsadní postavení Gazpromu, nechat leda tak zdát.
Čtěte ZDE: Rusko mění syrský poker na šachovou partii: Vybuduje Putin leteckou základnu v Latakíji? Američané opět v problémech. "Jejich" Islámský stát dostane skutečného soupeře
Čtěte ZDE: Šéf ruských tajných služeb: Obama USA nevládne, rozhoduje „Magnum 12“. Al-Kajdá a ISIL jsou jejich dílo. Amerika a Británie opět v nekonečné válce, kterou způsobily
Rusko je v Sýrii legálně
Reakce západních „vůdců“ či mediálního mainstreamu nepřekvapila. Zděšení z toho, že to Putin „myslí vážně“, se v ní prolíná s tupou propagandistickou linkou, vinící Putina z „destabilizace Sýrie“.
Spojené státy stojí před osudovou volbou – ponížení „výjimečného národa“ před celým světem, nebo válka s Ruskem – byť zatím ne na jeho území
Výrok amerického ministra obrany Ashtona Cartera, že ruské letecké útoky jen přilévají olej do ohně občanské války, je buď známkou jeho nízké inteligence, nebo naprosté rezignace na udržitelnost věrohodnosti americké strategie. Kdy už těm Rusům někdo konečně vysvětlí, jak se provádí „humanitární bombardování“?
Možná by panu ministrovi pro začátek stačilo, kdyby si uvědomil, že narozdíl od válečných operací USA a jeho vazalů létají ruské bombardéry nad Homsem a jeho okolím se souhlasem syrské vlády.
Včerejší ruské noční bombardování objektů Islámského státu v Sýrii
Pravda o Islámském státu
Snad si někdo myslí, že se po počátečních rozpacích Západ s ruským bombardováním pozic Islámského státu nakonec smíří. Ostatně – jde o boj proti společnému nepříteli, není-liž pravda? Ne tak docela. Islámský stát vznikl svého času – podobně jako Al-Kajda – z vůle USA a jejich regionálních sunnitských spojenců jako nástroj americké zahraniční politiky. Kdyby si Američané nepřáli, aby IS postupně dobýval jeden region za druhým, rozdrtili by jej hned v samotném zárodku. Nálety, jež americké letouny na pozice ISIL údajně podnikají, jsou pouhou propagandistickou clonou pro uchlácholení veřejného mínění.
Čtěte ZDE: Možná jsme v bodě obratu: Vstupuje Rusko do války s Islámským státem na straně Sýrie? Proč elity EU tak spěchají s přijímáním migrantů? Geniální Putinův tah. Západ hraje vabank
Čtěte ZDE: Exodus biblických rozměrů. Proč právě teď? Plynový zápach migrační krize. Islámský stát - Made in USA. Migrující pěšáci v hybridní válce proti Rusku. Proválčí se svět k „novému řádu“?
Obama stojí před osudovou volbou
Ruské útoky na základny IS či podobných teroristických uskupení v Sýrii je proto nutno chápat současně i jako nepřímý útok na Spojené státy, respektive jejich geopolitické zájmy. Obama to samozřejmě dobře ví. Otevřenou konfrontaci s Ruskem však zatím připustit nemůže, vyšlo by totiž najevo, že Američané proti Islámskému státu ve skutečnosti nikdy žádnou válku nevedli.
Nevíme přesně, o čem s Putinem začátkem týdne v New Yorku jednal, syrský konflikt však nepochybně patřil mezi priority. Souhlasil Obama s vojenskou přítomností Rusů v Sýrii? Pokud ano, za jakou cenu? Dohodl se kompromis ohledně budoucí role Bašára Asada? Pokud ano, pak Rusové – stejně jako před dvěma lety – dosáhli v Sýrii svého. A nikdo rozumný toho nemůže litovat.
Je však otázka, zda Obama – respektive jeho okolí – připustí, aby svět viděl, jak je americký král nahý. Stojí před osudovou volbou – ponížení „výjimečného národa“ před celým světem, nebo válka s Ruskem – byť zatím ne na jeho území?
Ať chceme, nebo ne, jsme v jeho rukou. Málokteré rozhodnutí „lídra Západu“ rozhodne o naší budoucnosti tolik, jako právě toto.
