Zvednou je, či nezvednou? Na tuto vpravdě hamletovskou otázku, týkající se úrokových sazeb, dostaneme odpověď nejspíš ve čtvrtek, kdy končí zasedání členů americké centrální banky FED. Možná si však kladete jinou otázku – je tato událost natolik důležitá, abychom jí v Protiproudu věnovali pozornost? Vždyť ať už američtí banksteři rozhodnou jakkoli, bude to mít dopad i na naše životy?
Domeček z karet
Zaleťme v myšlenkách do nedávné minulosti a vzpomeňme na paniku, jež nastala koncem září roku 2008. Pád jediné investiční banky v USA spustil řetězovou reakci, jež ohrozila samotnou existenci globálního finančního systému. Systému, založeného na stále se zvyšujícím dluhu a důvěře v jeho splacení. Tehdy jsme byli svědky toho, že když se tato důvěra vytratí, začne se finanční pyramida hroutit jako domeček z karet.
Finanční zbraně hromadného ničení
„Rozvinutý svět“ se v důsledku sanace mnoha bank z veřejných rozpočtů pohroužil na nějakou dobu do hluboké hospodářské recese, z níž se – navzdory ujišťování o opaku – dosud plně nevzpamatoval. Cena za odvrácení třaskavého pádu finančního letadla přitom nebyla vůbec malá. Kromě již zmíněných nemravných „bailoutů“, tažených z našich kapes, došlo k bezprecedentnímu snížení úrokových měr a systematickému znehodnocování hodnoty peněz jejich bezhlavým množením pod hlavičkou „kvantitativního uvolňování“ (QE).
Výsledek? Reálná ekonomika nadále stagnuje a to jediné, co roste, jsou trhy s akciemi, dluhopisy či různými deriváty, proslulým investorem Buffettem označenými za „finanční zbraně hromadného ničení“. Trhy, na nichž ti bohatí ještě více zbohatli, aniž by se to pozitivně promítlo do života těch méně majetných. A nyní hrozí, že tato sedm let soustavně přifukovaná bublina praskne a nejen toto kasino, ale celé globální hospodářství se propadne výrazně níže, než kde se nacházely v letech 2008-2009. Zda se to stane již v průběhu následujících týdnů, či o něco později, se již brzy dozvíme.
Většina mainstreamových analytiků považuje zvýšení úrokových sazeb za neodvratné, současně se však přiklánějí k názoru, že je pro tento krok ještě příliš brzy. Obávají se, že v situaci, kdy růst amerického hospodářství ještě není stabilní, by každé, byť sebemenší zdražení peněz, mohl místní ekonomice – a spolu s ní i ekonomice globální – srazit vaz.
Škoda každé promarněné krize
Také mezi „alternativci“ převládá názor, že FED sazby nezvýší. Někteří jsou toho názoru, že nedávné propady na burze cenných papírů byly výsledkem cílené manipulace, jež má předsedkyni FED Janet Yellenové posloužit jako argument pro uchování současného stavu, případně ohlášení dalšího QE – tedy pumpování nových levných peněz do americké ekonomiky.
Čtěte ZDE: Černé pondělí: 11. září na finančních trzích? Čáry centrálních bankéřů. Letadlo padá. Proč boháči skupují odlehlé pozemky? Pár prepperských rad. Nečeká nás nic lehkého
Zaznívá však také názor, že ke zvýšení sazeb dojde. Ovšem proč by tak činili, když mohou s jistotou počítat s tím, že by tím vyvolali na akciových i dluhopisových trzích – a jistě nejen na nich – paniku, minimálně srovnatelnou s tou po pádu Lehman Brothers? Odpověď na tuto otázku hledejme v kontextu dnes již legendární myšlenky bývalého ředitele kanceláře Bílého domu v letech 2009-2010 Rahma Emanuela: „Škoda každé krize, jež není využita. Ty vám umožní to, čeho byste před nimi dosáhnout nemohli“.
Z druhé volby neplyne, že se situace uklidní a k vážné finanční krizi nedojde. Přijde jen o něco později
Není důvod pochybovat o tom, že američtí centrální bankéři patří mezi aktivní hybatele procesů, posouvajících svět ke globální vládě. Tohoto cíle bude snadněji dosaženo tehdy, vznikne-li vážná globální krize, vyžadující rázný koordinovaný zákrok. Po něm se důkladně vyplašené veřejnosti oznámí, že má-li se předejít opravdové katastrofě, bude se muset podřídit novému globálnímu pořádku, včetně toho finančního.
Nekonečný mejdan?
Možná však v Jackson Hole převládne – ještě na chvíli – o něco přízemnější motiv. Komu by se chtělo odcházet z mejdanu, na němž má skoro všechny dobroty zadarmo? Proč se tedy „kvantitativněji neuvolnit“ ještě více?
Bůh ví, pro který scénář se centrální bankéři v USA nakonec rozhodnou. Ovšem pozor: Ani z té druhé volby rozhodně neplyne, že se situace uklidní a k vážné finanční krizi nedojde. Přijde jen o něco později, ovšem s o to větší silou. Je to pochopitelné - čím je bublina větší, tím větší rána, když praskne.
Buď připraven!
Proto rozhodně neuškodí, když se bez ohledu na to, jak soudruzi banksteři ve čtvrtek rozhodnou, začneme na finanční a hospodářskou krizi, jež dříve nebo později přijde, připravovat. Po všech stránkách - materiálně, psychicky, duchovně. Jen žádná panika a strach – ti bývají nejhoršími rádci, zvláště ve vypjatých situacích. A i kdyby k žádnému většímu maléru nakonec nedošlo – což není příliš pravděpodobné, jakkoli si to všichni ze srdce přejeme – staneme se alespoň o trochu nezávislejšími na těch, jež by nás už nejraději viděli v okovech.
