Leží na stáncích, často na místech, určených pro periodika s prodejními výsadami. Obálka časopisu Týden s velkými černými písmeny na šedém podkladě křičí do světa: TAKOVÍ NORMÁLNÍ PEDOFILOVÉ. S podtitulem Respektujte nás. Jsme sexuální menšina jako každá jiná, žádají milovníci dětí.
Salámová metoda
Kdo by čekal, že v článku bude pedofilie otevřeně propagována, nedočká se. Takové chyby by se její apologeti nedopustili. Jsou si až moc dobře vědomi toho, že otevřená podpora pedofilie by zájmům pedofilní „komunity“ společensky uškodila. Proto volí stejný postup, jako před pár desítkami let sodomité, později homosexuálové, dnes gayové. Již toto trojí označení pro stejný jev vhodně ilustruje, jak se jim podařilo postupně měnit veřejné mínění ve svůj prospěch. Z perverze, považované za nemoc, vznikla po letech mediální masáže a „falešných vlajkách“ typu Stonewall takřečená orientace. A z orientace byl již jen krok, opět s vydatnou mediální asistencí, k přednosti. A k perzekuci těch, kdo se s touto revolucí proti přirozenému světu odmítají smířit.
Čtěte ZDE: Zločiny na dětské duši nenechávají chladnými stále větší počet normálních lidí: Evropa by chtěla učit tříleté děti masturbovat? Už je to ale i u nás..
Čtěte ZDE: Homosexualismus byl jen nevinný počátek. Brzy budeme svědky legalizace pohlavních styků mezi dospělými a dětmi i skupinového "manželství". Poplašná zpráva?
Finta: Srdceryvný doják tragicky nenaplněné lásky
Článek v Týdnu si zasluhuje podrobnější rozbor. Začíná na straně 18 titulkem Ruce pryč od pedofilů. Do tématu "lásky k dětem“ čtenáře hned v prvních řádkách zasvěcuje dvacetiletý Jakub. Vyhlédl si o devět let mladšího chlapce v dětském domově. Dopisuje si s ním a občas jej i navštíví. K tělesnému kontaktu prý nedošlo a Jakub je přesvědčen, že ani v budoucnosti nedojde. Děti ho přitom přitahují natolik, že s nimi chce spojit veškerý svůj volný čas i profesní život. Působí jako vedoucí dětského sportovního oddílu, jenž prý „jeho zaměření toleruje“. Chystá se na roční hlídání dětí v cizině a po něm ke studiu pedagogiky. Je jedním ze tří administrátorů webu, kolem něhož se místní pedofilové sdružují. Prý o legalizaci pohlavního styku s dětmi on ani jeho kolegové neusilují. Jakubův příběh v druhé polovině článku nepřímo komentuje časopisem oslovený sexuolog Brzek těmito slovy: „Pokud chování pedofilů nesklouzne ke kriminalitě, bývají nejlepšími, nejoblíbenějšími a nejmilovanějšími vychovateli“. Neboli v čem je vlastně problém, že? Snad ani televizní obchodnice s emocemi a lidským neštěstím Ester Janečková by větší doják nevyrobila.
Čtěte ZDE: Jak se to dělá: „Overtonova okna“, aneb Technologie zkázy. Velká lež o přirozeném běhu věcí. Po homosexuálech legalizace pedofilie a incestu. I kanibalové mají svá práva
Čtěte ZDE: Temná duha nad Irskem: Lid kopl do svého národního patrona. Atlantičtí filantropové: Teď už máte, co jsme chtěli. Zrada katolických politiků a vlažných biskupů. Strach říci NE. A co u nás?
Overtonovo okno
Postava sexuologa Antonína Brzka hraje v článku klíčovou roli. Pedofilové zůstanou v příšeří tak dlouho, dokud se na scéně neobjeví „odborníci“, ochotní ve spolupráci s uvědomělými žurnalisty bořit další „zpátečnická“ společenská tabu. Bude to sice možná ještě nějaký čas trvat, ale půjde-li vše podle scénáře „Overtonova okna“, dočkají se legalizace a „společenského uznání“ i pedofilové. Všimněme si Brzkovy argumentace: „Člověk, který se narodí jako gynekofilní heterosexuál a je na dospělé ženy, má strašné štěstí. Pedofilové mají strašnou smůlu. Jejich hendikep je tlačí k porušování zákona. Žít život bez konfliktu se zákonem od nich ale vyžaduje hrdinství a obrovský výkon. Pedofilové, kteří nic nespáchali, by měli být ve velké úctě“.
Omyly křesťanského(?) sexuologa
Bez jakýchkoli pochybností tvrdí, že člověk se pedofilem rodí. Skutečnost je však taková, že žádný důkaz pro své tvrzení ani podat nemůže, neboť neexistuje. Je to stejné jako v případě homofilie. I zde jde o poruchu ve vývoji osobnosti, u níž se vzhledem k různým životním okolnostem vyskytuje zvýšená neurotická sebelítost. Je samozřejmě pravda, že k přemáhání různých sklonů je třeba jistého „výkonu a hrdinství“ (nestačila by jen pevná vůle?), neplatí to však pro každého člověka, který svým nezřízeným sklonům odmítne podléhat? Ve velké úctě, (Brzkem rezervované pro nepraktikující pedofily) je snad třeba mít všechny, kdo svůj tělesný pud usměrňují kýženým směrem. Co takhle manžel, jenž po celý život zůstává věrný jediné ženě? Nebo kněz či řeholní sestra, obětující svůj sexuální život pro vyšší cíl? Ti se snad přemáhat nemusejí?
Osoba Antonína Brzka je ve spojení s mediální „normalizací“ života pedofilů významná ještě z jednoho hlediska. Jde o starého lidoveckého harcovníka, jenž byl na počátku 90. let autorem první ucelené koncepce sexuální výchovy (pravda, o něco konzervativnější, než je ta současná), o jejíž povinnou výuku ve školách - nakonec neúspěšně - usiloval. S bořením různých tabu a politizací sexuality má však dlouholeté zkušenosti, jež se dnes mohou hodit i zárodečné lobby pedofilů.
Čtěte ZDE: Válka Západu proti rodině: Ital, Rus, Slovák i Václav Klaus diskutovali v Praze. První barevná revoluce měla rudou barvu. I britští konzervativci jsou mrtvi. Vše ztraceno ale není
Čtěte ZDE: Americký soud: „Jste gay? Dostanete, o co si řeknete.“ Harém dvou „otců“ a v něm zmatené děti. Novorozenec marně hledá mateřské mléko na mužské hrudi. Míříme do pekel
Pokrytectví homosexualistických předáků
Brzek v článku organizátorům blížící se letní homosexualistické Prague Pride vyčítá, že si účast pedofilů po rozruchu, jež to před dvěma roky vyvolalo, již nepřejí. Samozřejmě právem. Pořadatel nejteplejšího pražského festivalu Czeslaw Walek v článku říká: „Nemyslíme si, že jejich oficiální přítomnost je vhodná, protože Prague Pride je akce zaměřená na gaye, lesby, bisexuální a transgender (LGBT) osoby a nemáme v úmyslu svoji agendu rozšiřovat“. Jinými slovy říká, že „prajdisti“ jsou zbabělci. Proč chtějí bránit v účasti na své přehlídce perverzity lidem, kteří stejně jako „elgebeti“ tvrdí, že jejich „sexuální orientace“ je vrozená? Kdyby to celé nebylo k pláči, mohli bychom pobaveně glosovat, jak předák nejagresivnější „sexuální menšiny“, jež u nás prosadila takzvanou antidiskriminační legislativu, diskriminuje jiné pro jejich „sexuální orientaci“.
Pedofilní chlívek v sexuální ZOO
Proč se novinář Týdne Walka nezeptal, proč on může být na svou dezorientaci hrdý a pedofil Jakub ne? Odpověď samozřejmě známe – Walek se bojí, že oficiální přítomnost (jinými slovy – neoficiální nevadí) organizovaných pedofilů by uškodila strategii sodomitské lobby, jež stále ještě čeká na odkládané projednávání zákona o adopcích dětí osobami stejného pohlaví. Nejprve je třeba téma pedofilie odtabuizovat, aby si na jeho veřejnou sebeprezentaci lidé zvykli, teprve pak uvažovat o tom, kde jim pořadatelé Prague Pride ve své sexuální ZOO vymezí oficiální chlívek.
Čtěte ZDE: Hovory na pravici: Vše co dnes Západ považuje za „lidská práva“ má bolševický původ. Proč i česká „pravice“ podporuje „protirodinný džihád“, sexuální revoluci a juvenilní justici?
Čtěte ZDE: Amerika i EU se postavily proti rezoluci OSN o ochraně rodiny. Starý scénář se dnes otevřeně naplňuje. „Vzkaz“ homosexuální lobby: „Třeste se, heterosexuální svině...!“
Co vyroste ze švédských duhových ratolestí?
O krůček dál, ostatně jako i v jiných úpadkových jevech, jsou ve Švédsku. Minulý čtvrtek se na 120 předškolních dětí povinně účastnilo „pochodu hrdosti“ v Göteborgu. Děti se při této příležitosti naučily slogan: „Smíš milovat, koho chceš“. Na dotaz místního novináře, proč se této akce musely účastnit, jejich učitelka z „mateřské“ školy odpověděla: „Denně jim vysvětlujeme, že jsou si všichni lidé rovní a že nezáleží na tom, jaké jsou barvy nebo sexuální orientace“. Takže děti, které ještě neumějí ani číst a psát, už vědí, že je zcela normální, když v otcově ložnici neleží máma, ale soused.
Přestože ani ve Švédsku není pedofilie zatím uzákoněna, jak je vidět, k jejich zneužívání „sexuálními menšinami“ zde již legálně dochází.
Zkoušejí to přes naše děti
Walek a jeho samcoložci (výraz pro tuto úchylku z Bible kralické) to jistě vědí. Jsou mazaní, a proto se ještě nějaký čas budou od pedofilů distancovat. Mezitím budou ve školách svými „výukovými programy“ vymývat našim dětem mozky, ničit v nich přirozený stud a smysl pro přirozenost a čistotu. Velmi jim v tom pomáhá rok starý dokumentární film Danielův svět (jeho hlavní postavou není žádný násilník, ale platonicky milující student, jehož příběh má v divácích oslabit přirozený odpor k jeho pedofilnímu sklonu), jenž „díky“ festivalu Jeden svět respektive České televizi jistě shlédl již nemalý počet mladých lidí. Tato jimi dezorientovaná generace za nějakých deset let (možná dříve, všechno se strašlivě zrychluje) už vůbec nebude vědět, proč by měla legalizaci pedofilie odmítat. A angažovaní pisálkové z Týdne a jiných mediálních beranidel na nějaké pořádně odvázané LGBT+P party oslaví, jak k tomu svými téma otevírajícími články před lety přispěli.
A budou statečně bojovat za přijetí zákona o adopci dětí homosexuálními pedofily, který bude právě projednávat některá příští sněmovna. Vždyť kdo miluje děti víc než oni? Tohle není bláznivá sci-fi s poněkud odporným tématem. Před nějakými deseti patnácti lety by to ještě byla. Dnes jde o realitu zničující řetězové jaderné reakce „pokroku“ naší současné epochy.
Poločas rozpadu.
