Na české politické scéně se toho - až na obligátní "tanečky", mající připomínat politiku - vlastně poslední dobou až tak mnoho neděje. Klasická politika zemřela a ještě nedávno se zdálo, že se nacházíme v době "postpolitické".
Jenže se stále se zhoršující situací v našem civilizačním okruhu, nejnověji představovanou pokusem místních elit zničit Evropu definitivně pomocí převálcování "uprchlíky", lidé zjišťují pozoruhodnou věc: mají autentické zájmy. Na prvním místě ochránit sebe a své rodiny.
Z tohoto podhoubí vyrůstá "nová politika". Představují ji mimo jiné i "Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO". Tato organizace je v lecčems pozoruhodná a jistě jí lze fandit. Ale - máme jí doopravdy věřit? Má potenciál skutečně změnit tristní situaci v naší zemi?
Apatie a omyly
Hrozba násilí a války se v posledních letech přiblížila a Česká republika se díky svým minulým i současným politickým reprezentantům dostala do tragické role, v níž stojí na straně agresora. Neokonzervativní americká politika a nástroj na prosazování jejích zájmů - NATO - ničí suverénní státy, přímo či nepřímo podporuje terorismus, otevírá hráze imigrantským vlnám a ohrožuje existenci celé naší civilizace.
Zažitá – dávno neplatná – podoba politické mapy z dob studené války, nesmyslná politika Evropské unie a především špinavá práce médií způsobuje zmatek v hlavách naši občanů. Mnozí by této cestě do pekel ještě rádi ze všech sil pomáhali pro své mnohé byznysové zájmy, mnozí tak činí v roli "užitečných idiotů" ze samé dobroty srdce. Ve chvíli, kdy válka dorazí k jejich dvěřím, bude již pozdě na procitnutí.
Někteří to vědí. Spousta Čechů, Moravanů a Slezanů je ale apatická vůči hrozbám, které přesahují hranice vlastních pozemků, přicházejí postupně, nevysávají jejich peněženky naráz, nekříží cesty do nákupních center a navíc je bagatelizují či dezinterpretují média. Existuje sice množství občanských iniciativ zabývajících se dílčími problémy, těch ambicióznějších a zároveň vnímajících problém v celém kontextu, je však jen hrstka.
Čtěte ZDE: Náš (unesený) člověk v Libyi: NATO bombardovalo Utopii a otevřelo tak bránu do pekel. Krev statisíců na rukách našich spojenců. Komu může poděkovat (nejen) Pavel Hrůza?
Čtěte ZDE: Islámský stát jako nástroj americké zahraniční politiky: Boj proti islamistům jen naoko. Jak zabít více much jednou ranou? Rusko, ropa, moc. Řeky krve a uprchlické tsunami
Landšturmáci a jejich velitel
Na tuto setmělou scénu náhle přichází sdružení, které vedle sepisování memorand, petic či prohlášení přináší něco podstatného navíc: praktickou stránku, vojenskou zkušenost i ochotu k činu. V jeho čele stojí Marek Obrtel. Člověk zkušený, věrohodný a mnohým imponující. Podplukovník MUDr. Marek Obrtel sloužil v Afghánistánu, Kosovu, Bosně a Hercegovině. Koncem minulého roku vešel ve známost tím, že vrátil vojenská vyznamenání a prohlásil:
„S mezinárodní politikou USA se dlouhodobě nemohu ztotožnit a poté, co jsem se aktivně začal zajímat o kořeny, podstatu, průběh a důsledky akcí, vedených od druhé světové války organizacemi a strukturami USA po celém světě, ji naopak zásadně odsuzuji. Pro mne má jednoznačně podobu bezohledného, zištného a nenasytného imperialismu, který se nezastaví před nikým a před ničím. Jejími důsledky jsou pak především spálené země a miliony mrtvých po celém světě.“
Tímto krokem nevědomky spustil iniciativu Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO s cílem sdružit podobně smýšlející české a slovenské vojáky v záloze nebo ve výslužbě. Záhy se stal jejich velitelem.
Jasný plán
Po několika měsících živelného zakládání krajských sdružení došlo na prahu letošního léta k upřesnění pravidel fungování celé organizace a k jasnější formulaci jejích cílů. Tím hlavním je zabránění válce. Neméně důležitým je pak řešení problémů spojených s imigrací. V případě nutnosti hodlají záložáci zajistit bezpečí svých rodin a spoluobčanů před nebezpečím újmy na jejich majetku, zdraví a životech.
Plánem A je zajištění dostatečného počtu členů, propracovaná organizace a kvalitní prezentace programu na veřejnosti. Pokud bude sdružení silné a jednotné, hodlá se stát protiváhou všem proválečným aktivitám, a potom její další případná opatření nebudou zapotřebí.
Plánem B - jestliže se nezdaří uvedenými způsoby zabránit zatažení naší země do války, ať už s Ruskem či muslimským světem – je plánování a organizace opatření, kterými členové organizace uchrání sebe a své rodiny. Podle možností bude znalosti způsobů přežití a s tím souvisejících činností předávat také jiným skupinám občanů z řad široké veřejnosti. Znamená to osvojit si způsoby přežití, zásobování, zajištění energetických zdrojů apod. K tomu je nutný výcvik, fyzická zdatnost, koordinace a součinnost. A to také souvisí s fenoménem prepperů, jímž se na stránkách Protiproudu rovněž zabýváme.
Organizace je ochotná jednat s každým, pro koho snaha o zachování míru, bezpečí a stability je hlavním bodem programu. Zároveň prohlašuje, že se nenechá vtáhnout do malicherného politikaření stran či hnutí a nebude v jejich vleku.
Čtěte ZDE: Strachotínská výzva (nejen) proti brannému zákonu: Občane Kalousku! Nedovolíme dětem umírat za zájmy USA. Tisíce fanoušků i mezi policisty a vojáky. Organizuje plukovník Blanické rytíře?
A co u našich „spojenců“?
Sympatické prohlášení - a o poctivých záměrech jeho původců nemůže být sporu. Mají-li však skutečně uspět, musejí vzít rozum do hrsti - a zajistit si širokou podporu. V optimálním případě i mezinárodní. Pak by se odhodlané gesto statečných mužů mohlo stát pověstnou jiskrou v sudu prachu.
Začátek byl slibný: Podplukovník Obrtel se nejprve sám, poté i se „svými“ záložáky, dostal i do zahraničních médií. V ostatních členských zemích NATO se ovšem podobně výrazné iniciativy vyskytují zatím spíše sporadicky, případně jsou v režii občanských hnutí a iniciativ, bez vazeb na ozbrojené síly.
I ve Spojených státech existuje frustrace a rozčarování z výsledků (a následků) vojenských tažení. Asi nejznámějším gestem podobným Obrtelovu bylo vracení válečných vyznamenání vojáky USA během summitu NATO v roce 2012. Fenomén amerických "vets" (neboli veteránů) je ovšem složitější, než u nás: Bývalí vojáci jsou často těžce poškozeni na duchu i těle a neschopní normálního fungování.
Současně ovšem množství na vlastní kůži přestálých "humantárních" (imperiálních) válek z "vets" činí významnou sílu: neteoretizují, vědí. A činit rozhodně také umějí. V případě, že se Spojené státy začnou vnitřně rozkládat, což se může při neudržitelnosti politické i ekonomické situace stát téměř kdykoli, bude zajímavé sledovat, jak tato "skutečná armáda" zasáhne do politického dění. Zatím je však jejich vliv spíše marginální.
Jako ISIL?
Naši záložáci "výhody" podobné těm americkým (naštěstí) nemají. Přitom je ale může potkat spousta podobných překážek. Vedle ignorování médii hlavního proudu jimi mohou být kolize s veřejnými institucemi či oficiálními bezpečnostními složkami, materiálními problémy či ideovými rozpory. Je třeba příznačné, že jihočeská skupina se pojmenovala „Rota Jana Žižky z Trocnova a Kalicha“ a přijala i husitskou symboliku. To poněkud připomíná romantiku chlapců hrajících si na vojáky, bez potuchy o tom, co husitství a Jan Žižka pro následující tragické osudy našeho národa znamenali.
Nikoli náhodou podobné názvy přijímaly oddíly legionářů či partyzánů. Pokud ovšem víme cosi o duchu osvícensko – zednářsko – komunistického dějepisectví, rázem celý symbol vyznívá jinak - a značně temně. Pánové Záložáci ani netuší, že se tím hlásí k jedné z nejnásilnějších a nejtemnějších kapitol evropských dějin, k něčemu hodně podobnému, ne-li horšímu, než dnes vidíme v Iráku a Sýrii: K loupení, vraždění a mučení, o jakém si zatím "uprchlíci" mohou nechat jen zdát.
Naděje umírá poslední
Jasný a smysluplný ideový základ jakéhokoli politického subjektu je přítom pro jeho úspěch naprosto nezbytný. Dobrým špatným příkladem je strašidelný krach ODS poté, co pod vedením "Denní husy" a fialovo-rudo-zelené "Luční Květeny" tragicky "zapomněla" na své konstitutivní ideové kořeny. Pokud se Obrtelovi Záložáci mají stát autentickou politickou silou v naší zemi, musejí mít v těchto základních otázkách jasno.
Jejich ušlechtilé úmysly jsou však nepochybné. Nezbývá, než se ptát: Formuje se před našima očima skutečně nové blanické vojsko, nebo si jen rozzlobení velcí chlapi hrají na malé kluky? Zda mají šanci oslovit veřejnost a něco změnit, ukáže již blízká budoucnost.
Držme jim palce, ať zvládnou, co si předsevzali. Mohou být jednou z našich posledních nadějí.
