Hrdlořezové Islámského státu dnes ovládají polovinu plochy Sýrie a značnou část Iráku. Brousí si zuby na Bagdád a jsou téměř na dostřel od Damašku. Každý den nás média krmí šokujícími obrazy brutality bojovníků této islamistické organizace, portréty psychotických velitelů, více či méně realistickými spekulacemi o hrozbách pro bezpečnost v Evropě a po celém světě. Přitom si každý z nás jistě musel již několikrát položit prostou a logickou otázku: Jak je možné, že s touto stále ještě nepříliš početnou sebrankou nikdo nezatočí? Není Islámský stát nástrojem pro dosažení geopolitických cílů USA, NATO, Izraele a jejich vazalů?
Nemůže jím nebýt. Ve výsledku je vlastně jedno, zda Západ podporuje ISIL (s nímž naoko současně bojuje) přímo či nepřímo. Většina blízkovýchodních serverů o této dvojí tváři Západu spekuluje a poukazuje na údajné přímé dodávky zbraní, dobrovolné odevzdávání původně americké vojenské techniky - tanků a obrněných vozidel - do rukou bojovníků ISIL ze strany iráckých ozbrojených sil a podobně. Jinak řečeno: spojenecká válka proti ISIL je neudržitelnou fikcí.
Islámský stát není náhoda
Je navýsost jasné, že ISIL by nemohl uchvátit toto území bez předchozí destabilizace Iráku a podpory protivládních rebelů v Sýrii. Je to pořád stejná krvavá píseň: Údajná snaha o demokratizaci těchto zemí prostřednictvím přímých či nepřímých vojenských intervencí nese dračí ovoce. Stejně jako v případě zásahů v Libyi.
Celá existence Islámského státu a medializace jeho brutality a zvrácenosti není ničím jiným než přípravou světového veřejného mínění pro překreslení hranic Blízkého východu, legitimizací budoucí masivní intervence v této oblasti. Po fiasku v Iráku je každému jasné, že jedna vylhaná záminka by k tomu dnes již nestačila. Je potřeba postupovat systematičtěji. Zároveň se tím američtí stratégové pokoušejí zabít více much jednou ranou. Eliminovat tím možné Putinovy spojence, odkrýt zranitelné břicho Ruska a oslabit strategický obranný potenciál Íránu. Za to jim těch několik stovek tisíc mrtvých a milióny ztýraných stojí.
Situace je velmi nepřehledná Západ si však evidentně hraje s ohněm, jaký dosud nezapálil. Syrský prezident Asad je klíčovým spojencem Ruska, v Sýrii se nachází ruská námořní základna. Také irácký premiér Haidar Al-Abádí se v květnu obrátil s žádostí o pomoc na ruského prezidenta Putina a ministra zahraničí Lavrova. Ti mu přislíbili materiální podporu pro boj proti ISIL a prozatím to vypadá, že může být uskutečněna bez obstrukcí a bezpočtu formálních podmínek vyžadovaných za týmž účelem Spojenými státy. Je i toto kalkul? Překážka pro realizaci amerických plánů, nebo naopak hledání záminky pro další konfrontaci s Ruskem?
Čtěte ZDE: Náš (unesený) člověk v Libyi: NATO bombardovalo Utopii a otevřelo tak bránu do pekel. Krev statisíců na rukách našich spojenců. Komu může poděkovat (nejen) Pavel Hrůza?
Halal polívčička
Svoji polívčičku si v tomto konfliktu přihřívá sunnitská Saúdská Arábie a další země v okolí Perského zálivu, spojenci USA. Ve snaze o oslabení šíitského Íránu a urychlení radikálních změn na geopolitické mapě Blízkého východu, nejen že zastává liknavý postoj vůči ISIL, navíc spouští propagandistickou ofenzívu o údajném hození Asada přes palubu ruským spojencem.
USA se mezitím stále snaží hrát hru na bojovníka proti ISIL. Chce tak jednak legitimizovat posílení své pozice na Blízkém východě, jednak si vytvořit prostor pro další intervence. Vede bombardovací kampaň proti ISIL, která má však za následek především ničení syrské a irácké infrastruktury za bezpočtu civilních obětí. Samotný dopad na ISIL je přitom zanedbatelný. Bojovníci Islámského státu se v klidu přesouvají se svými konvoji stovky kilometrů otevřenou pouštní krajinou, aniž je kdokoli či cokoli ohrožuje. Je jasné, že pro supermoderní americké letouny by nebyl nejmenší problém tyto na pickupech Toyota a pouze ručními zbraněmi vyzbrojené jednotky vymazat z povrchu zemského bez jakýchkoli dalších škod a obětí.
Promyšlená strategie - rozděl a panuj
Jakmile se do války více zapojí Írán - bude se ekonomicky vyčerpávat a zabředne do nepřehledného špinavého konfliktu - přiblíží se chvíle pro tradiční americké "rozděl a panuj". K tomu je ovšem zapotřebí zlikvidovat Asada.
Suma sumárum, Spojené státy potřebují:
- Zavčasu zatáhnout do konfliktu Hizballáh, nechat jej vyčerpat se bojem a dostat tím více pod kontrolu Libanon (případně poté pod jeho vliv dostat syrské pobřeží).
- Svrhnout Asada, spojence Ruska a silného strategického hráče na Blízkém východě. Tím eliminovat další strategický opěrný bod Ruska v euroasijském prostoru.
- Srazit na kolena Írán, Západu neloajální mocnost Blízkého východu. Otevřený konflikt se za léta snah vyprovokovat nepodařilo.
- Překreslit mapu blízkého východu výše zmíněným principem "rozděl a panuj". V ideálním případě vznikem loutkového státu sestávajícího z jihovýchodního Iráku (západ necháme nekonsolidovaným a ve výsledku impotentním pouštním hrdlořezům - nárazníková zóna pro Izrael; sever můžeme nechat Kurdům, alespoň si Turecko nebude na nějaký čas moc vyskakovat) a v ideálním případě i části pobřeží Íránu - bohaté na ropné naleziště.
- Odkrýt "břicho" Ruska - jižní hranici federace.
- Posílit a zároveň ospravedlnit svoji přítomnost na Blízkém východě šikovnějším způsobem než byla zpackaná intervence do Iráku.
Čtěte ZDE: Špinavá válka pokračuje: Na řadě je Makedonie. Národy určené k likvidaci. Budeme jezdit do Islámského státu na dovolenou? Dědictví nesvaté trojice Havel, Schwarzenberg, Albrightová
Plán na nový Blízký Východ
Všechny tyto cíle zapadají do plánu na "Nový Blízký východ" v podobě, jak jej roku 2006 představila v Tel Avivu americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Jde o typický neokonzervativní koncept "konstruktivní destrukce" případně "konstruktivního chaosu" jako nástroje dosažení strategických cílů. Tato metoda není v americké zahraniční politice ničím novým, nyní však přišla její velká chvíle. Myšlenka (novodobou terminologií) "balkanizace" Blízkého východu má ostatně svoje kořeny již u prezidenta Wilsona.
Pokud půjdeme ještě více ke kořenům, nalezneme tři motivy, tři stálice americké zahraniční politiky: Rusko, ropa, a globální hegemonie. Pro USA je to běh na dlouhou trať, sféra vlivu od Bělehradu po Kábul však Američanům za tuto "trpělivost" stojí. Řeky krve, zničené fungující státy a tsunami uprchlíků valící se do Evropy jsou zanedbatelnou cenou za tento satanský výdělek.
