Tak máme za sebou zase jedno dějství nekonečného seriálu televizních komedií s názvem Vládnutí v Evropské unii. Pokud ještě někomu neleze ušima, očima a nosem slovo Řecko, pak jenom proto, že je buď na dovolené, nebo již definitivně přestal sledovat média a věnuje svůj čas něčemu užitečnějšímu.
Velmi jsem proto váhal, zda k této mimořádně odpudivé inscenaci z produkce „elit EU“ vůbec psát recenzi na médiu tak vážném jako je Protiproud. Jen profesionální povinnost mi diktuje nenechat zcela bez obrany naše čtenáře, vystavené dalšímu brutálnímu útoku mediálního mainstreamu na jejich zdravý rozum.
Aby, jak nám často píšete, jste si alespoň u nás ověřili, že jste se ještě úplně nezbláznili. Dobře to znám: Pozorovat, jak někteří spoluobčané, ovládaní „kavárnou“, stále ještě věří těm manipulativním šaškárnám proudícím z novin a televizí, je opravdu na stržení nervové soustavy. Ale zase je fakt, že řecká komedie byla v tomto směru svým způsobem unikátní. Holt okurková sezóna, museli přidat.
Opravdu šokují zpráva jen omylem
Pokud někdo trávil poslední dva týdny někde (třeba v Řecku) u moře a zůstane (je tam teď lacino) ještě týden, tak až se vrátí, nebude nejspíš o „řeckém dramatu“ vůbec nic tušit. A už se o něm nic nedozví. Představení skončilo, rekvizity se sbalí, herci převléknou do jiných kostýmů a za mediální podpory vyrazí na další štaci. Milióny slov, analýz, komentářů, vzrušených výhrůžek, celonočních jednání, televizních „speciálů“, přímých přenosů – vše se propadne do nenávratna. Překryje to zase jiné představení, v něž politici a média budou opět něco veledůležitého (a opět úspěšně) „řešit“:
Jsou to logické zákonitosti společné hry na demokracii
Teď to nejspíše zase bude „uprchlická krize“, protože začínající občanská válka na západě Ukrajiny není do kabaretu zatím to pravé ořechové: Velmi špatně se do toho dá naroubovat „ruská karta“, takže si budeme muset chvilku počkat, než se upraví scénář. Když jsme u toho, včera jsem ve zprávách „veřejnoprávního“ rozhlasu zaznamenal báječné „freudovské“ uřeknutí. Moderátorka přinesla šokující zprávu, že „Ruští povstalci na východě Ukrajiny...“ a blablabla. Také se už asi nemůže dočkat dovolené.
Nic se nestalo a nestane
Jediným světlým mediálním okamžikem bylo Interview 24 s Václavem Klausem před údajně „klíčovým hlasováním“ řeckého parlamentu. Jeho úvaha o tom, zda si evropští lídři po „celonoční dřině“, z níž vylezl hanebný řecký diktát, před tiskovkou maskérkami ještě nechali „domalovat hlubší kruhy pod očima“, aby veřejnost na obrazovkách viděla, jak usilovně pracovali, byla inspirativní. Náš exprezident má (nejen) v pohledu na EU samozřejmě pravdu – jako vždycky. Jen trvá vždycky pár let, než se jeho „skandální názory, které nám dělají v Evropě ostudu“ stanou „hlavním proudem“. Tak i nyní se stalo přesně to, co jsme (ve shodě s VK) psali od počátku „řecké krize“: Nestalo se nic.
Žádné drama se nekonalo, protože všechno bylo samozřejmě předem dohodnuté. Celý tyátr spočíval jako vždy jen v nalezení co nejdramatičtější metody, jak reptajícím odíraným daňovým poplatníkům prodat stejnou „figuru“ v novém balení: Vlk (němečtí, francouzští a další bankéři) se musel nažrat a koza (řecké setrvání v eurozóně) musela zůstat celá.
Čtěte ZDE: Řecká kapitulace a viklající se kameny v jižní hradbě NATO. Dejte Řekům co chtějí, jen aby se nespojili s Ruskem! Po ztrátě Krymu vzaly za své plány USA na ovládnutí Středomoří. A teď by ještě Řecko? Vyloučeno!
Všichni (Řekové na místě čelném) si museli nakonec s úlevou oddechnout: Je to sice nevídaná hrůza, ale asi to jinak nešlo. Vždyť jsme to viděli, všichni dělali, co mohli. I ne-agent (a ten ví víc než my, Putinovi agenti) soudruh Babiš nakonec zařadil zpátečku a souhlasil: Za řecké dluhy (eufemismus pro německé vysávání zbytků řeckého majetku a státní suverenity) se „zaručí“ i český daňový poplatník. Přestože (díky, Václave K!) dosud s tou astronomicky drahou hrou na společnou měnu neměl nic společného. Nechceš, musíš.
Kuře a hadr
Je ale fakt, že výkony herecké družiny byly tentokrát tak přehnaně hysterické, že zpozorněl i oblíbený mouřenín: Prezident Obama a (jeho) Mezinárodní měnový fond dali pro jistotu veřejně najevo, že žádný „Grexit“ nepřichází v úvahu. Protektorátní okovy svírají přece obě řecké nohy: ekonomickou (bruselské euro) a vojenskou (washingtonské NATO). Pokud by se z té méně podstatné první nespolehliví Balkánci vyvlékli, mohla by prasknout i železa na té důležitější druhé noze. Výhrůžka to byla však zcela zbytečná a divadelní společnost Angely Merkelové musela hodně rozladit, protože předbíhala „překvapivou“ pointu. Amerika tím jen opět prokázala, že evropským komediím rozumí, bez urážky, asi jako... Andrej Babiš. Jenže ten přece není politik.
Jediné pozitivní, co si z tohoto dějství evropské frašky můžeme vzít, je totéž, co vždycky. Pokaždé se „krásou nechtěného“ trochu více poodhalí špinavá spodnička načinčaných bruselských kostýmů. Na chvíli se proto ukázalo, že národní státy ještě žijí – k velké lítosti konstruktérů evropského superstátu. Politici pronášeli své rozhořčené supliky na adresu „drzého Řecka“ s pohledem upřeným na svého domácího voliče. Předstírání demokracie má prostě také své náklady.
Teď se bude nejspíš zase hrát přerušený kus „Uprchlíci“. Jak dopadne? Zaplaví mouřeníni i Českou republiku?
O české vládě to platí dvojnásob. Mezi zkušenými profíky ukázala svůj trapný amatérismus. Musela jím otrávit jak bruselské herce, tak domácí diváctvo. Jak také jinak, když hlavní part má anti-politické Vodňanské kuře, jehož „lidskou tvář“ supluje socdemúředník s charismatem „mokrého hadru“, jak by řekl Nigel Farage, kdyby žil v Praze. „Stínový“ premiér Sobotka je prostě zoufalec, který nepatří ani na bruselská prkna, která znamenají astronomické honoráře. Ale co, zvolili jsme si je. Oba. Máme, co jsme chtěli.
Lítost? Ne!
Nyní by se nabízelo moudře říci, že celou tu šmíru nakonec zaplatí a odskáčou „obyčejní lidé“. Především ti v Řecku, kteří teď budou ještě více trpět. Ti hrdí Řekové, kteří se dokázali postavit bruselské moci, ale – opuštěni elitami přijdou nyní o všechno. A vedle nich ti z ostatních států EU, kteří – opuštěni elitami – budou dál jako mourovatí platit někdejší řeckou rozhazovačnost a luxus. To by ale byla největší lež, které bychom se v recenzi tohoto nechutného kusu mohli dopustit. Spustí ji za nás nyní pomocní herci-levičáci všech zemí, aby obhájili úděsný krach velkohubé Syrizy premiéra Tsiprase.
Není třeba nikoho litovat. Řekové ve své většině tohle ve skutečnosti chtěli. Potřebovali se jen na jevišti předvést, jací jsou kabrňáci – ale zpátky k méně pohodlné drachmě pochopitelně nechtějí. Vědí, že za pár týdnů všechno utichne, miliardy eur se přes jejich „aténský ohřívač“ dál povalí do německých bank a jim z toho dál bude alespoň slušně „kapat“ na nezaslouženě pohodlnou existenci.
A nějaké dluhy? Cha! A nějaké „povinné reformní zákony“, které mají platit za deset let? Cha, cha! Co bude za deset let, neví snad ani světoznámý prognostik – eurofederalista Miloš Zeman. Občas si v Athénách dle místního folklóru zademonstrují, možná i uspořádají za americké peníze nějaký ten zábavný Majdan, který svrhne Tsiprase, aby si mohli „zvolit“... Tsiprase. A možná, v americké režii, tentokrát ani ne Tsi.
Čtěte ZDE: Světová ekonomika na hliněných nohou: Zachrání Řecko Čína? EU sklízí bouři, kterou zasela zavedením eura. Rozdíl mezi bankovními machinacemi ČLR a USA? Nula. Krach na dosah
Neposmívejme se Řekům
A daňoví poplatníci ve zbytku EU – včetně České republiky? Ani ty netřeba litovat. Referenda o přistoupení k EU dopadla přece všude zcela jednoznačně. A dopadla by i dnes – se vším, co jsme právě viděli. Nebo spíše právě pro to. Máme, co jsme chtěli. Také euro za pár let poslušně zavedeme. Bude-li potřeba toto dějství eurokabaretu trochu opepřit, třeba i referendem. Proč? Ze stejného důvodu jako Řekové: Zvítězí strach. Nejistota. Zpohodlnělost z „neodpracovaného“ domněle importovaného blahobytu. Úzkost ze samostatnosti, kterou prožívá každý vězeň po několika letech kriminálu – byť fešáckého.
Stejně to proto dopadne i s případným britským referendem o vystoupení z bruselského chomoutu. Jsou to logické zákonitosti společné hry na demokracii, jež pouze občas krásou nechtěného poodhalí ušmudlanou totalitní spodničku. Kdyby ji ale fakticky nehrálo spolu s mizernými herci na pódiu i lhostejné publikum, dávno by je vypískalo. Tohle je dokonale zmáknuté. Vstupenky dostávají diváci zdarma. Proto jen občas zanadávají, že na občerstvení musejí stát frontu (viz. Řekové u bankomatů). A že jsme někteří (jako autor těchto řádek) hlasovali proti vstupu do unie?
To je, milánkové, právě ta demokracie jedenadvacátého století v praxi. Pokud by (ve sci-fi verzi) dopadlo naše referendum NE, nastoupily by výhrůžky sankcemi a reparáty, dokud by nepřišlo "spontánní" ANO. Ostatně v právě skončené řecké tragikomedii se to – onou zmiňovanou krásou nechtěného – ukázalo přímo symbolicky: Znamená řecké OXI ano, nebo ne? Podle toho, odkud na něj koukáme.
A tak je to se vším.
Krásné prázdniny! A zapomeňte alespoň na pár týdnů na politiku. Nic se nezmění. Teď se bude nejspíš zase hrát přerušený kus „Uprchlíci“. Jak dopadne? Zaplaví mouřeníni i Českou republiku?
OXI.
