Hovořit o renesanci politiky, vyjadřující skutečné zájmy obyvatel napříč Evropskou unií, je sice ještě brzy, vývoj posledních týdnů však ukazuje, že k totalitě směřující eurorežim bude čelit - a patrně již velmi brzy – lidovému hněvu. Toho lidu, který se přes všechnu ideologickou masáž a příslušné direktivy dosud nepodařilo přetvořit z národně orientovaného v evropský. A jsou to paradoxně právě ty kroky, jimiž chce Brusel společnou politickou euroidentitu vytvořit, jež v jednotlivých státech EU probouzejí k občanskému a politickému životu „vlasteneckou domobranu“.
Zotročující euro
Příkladem nade vše je euro. Měna, jejíž hlavním cílem nebylo zjednodušit podnikání a mezinárodní obchod, ale vytvoření zóny, směřující k nadnárodní formě vlády. Jak mnozí předpovídali – u nás především Václav Klaus - není možné používat společnou měnu pro tak sociálně, kulturně a hospodářsky odlišné oblasti, jaké v Evropě existují, aniž by to nebylo na úkor některé z nich. V případě, že podobu eura diktují potřeby Německa, trpí tím hospodářsky méně rozvinuté země. Typicky nyní Řecko.
Evropská utopie (EU) se nachází v dosud největší krizi svých dosavadních dějin
S napětím sledujeme události v kolébce demokracie, nacházející se na pokraji hospodářského a sociálního kolapsu. V zemi, v níž se překvapivě velký počet občanů - navzdory hrozbám, že ztratí zaměstnání či již nikdy nedosáhnou na své bankovní vklady, že nebudou k dostání léky a jiné zboží, jež Řecko dováží - nebáli říci nadnárodní oligarchii, skrývající se za fasádou „evropských institucí“, své hlasité OXI. Mnozí z nich přitom neskrývají touhu po odchodu z eurozóny, návratu k vlastní měně a národně politickém sebeurčení.
A i když zatím nevíme, zda se Řekové ze svého vazalského postavení vůči Němci dirigované Unii opravdu vymaní, jedno víme jistě: Tento balkánský národ již nikdy nebude snadné vehnat zpátky do klece, v níž by se poslušně podrobili nátlaku Velké Trojky. Pokud premiér Tsipras nakonec přeci jen kapituluje, přijde o politický krk. V referendu si totiž ověřil, že značný počet jeho spoluobčanů ještě nerezignoval na politické vyjádření svých zájmů bez ohledu na to, co si o tom myslí europapaláši. A to je velké varování nejen pro něj.
Čtěte ZDE: NE za všechny prachy: O dluhy nešlo a nejde. Řecký test mířil jinam. Hrůza z demokracie. Bude v Athénách americký Majdan? Malá bitva ve velké válce proti tyranii
Čtěte ZDE: Tlak v evropském papiňáku národů stoupá: Dánové v odboji. Půjde Rakousko britskou cestou? NATO porušilo neutralitu země. Jsou Rakušané německy mluvící Češi? Nebo naopak? Neutrální inspirace
Co zmůže jediná důchodkyně
Uměle vytvářená „euroidentita“ se však, pokud zde někdy vůbec nějaká byla, rozpadá i v jiných státech, než je Řecko. V Rakousku se v rozpětí pouhých šesti dnů (26. 6. – 1. 7.) podařilo nasbírat 261.159 podpisů pod petici, požadující vyhlášení referenda za vystoupení našeho souseda z Evropské unie. K tomu, aby se otázkou vyhlášení referenda musel zdejší národní parlament zabývat, přitom stačilo podpisů sto tisíc. Vzhledem k tomu, že nešlo o iniciativu některé z místních politických stran - jakkoli u euroskeptických formací nalezla podporu - ale šestašedesátileté důchodkyně Ingy Rauscherové a malé skupiny jejích přátel, pracujících s minimálním rozpočtem a čelících mediální blokádě, je výsledný počet signatářů nesporným úspěchem. Kdy se bude rakouský zákonodárný sbor otázkou vyhlášení referenda zabývat, ještě není jasné. Vzhledem k výraznému nárůstu eurokritických hlasů i mezi místními politiky je však předem jisté, že jednání parlamentu bude – navzdory tomu, že návrh na vyhlášení referenda nejspíš neprojde – značně bouřlivé.
Eurokritické hlasy sílí po celé Evropě
Když k této rakouské iniciativě přičteme již ohlášené referendum o setrvání či vystoupení Velké Británie z EU - britský ministerský předseda Cameron pod tlakem Faragova UKIPu a eurokritických členů své vlastní strany nevyloučil, že jej vyhlásí již příští rok – či referendum francouzské v případě, že se příští hlavou státu stane značnou přízeň veřejnosti si udržující Marine Le Penová, musí si eurofilové z povolání i přesvědčení pozvolna uvědomovat, že zítřky pro jejich Utopii již nejsou tak světlé, jako v časech, kdy evropským národům dokázaly vnutit Lisabonskou smlouvu.
Také u nás se již sbírají podpisy za vystoupení z Evropské unie. Je jich sice zatím jen pár stovek (začaly se sbírat 22. června), ale pokud se pořadatelům petice podaří o její existenci informovat širší veřejnost, mohli by i Češi, Moravané a Slezané dát bruselské věrchušce a jejím místním quislingům výrazněji najevo, co si o nich myslí.
Čtěte ZDE: Nahé "elity" v zrcadle pokrytectví: Useknout na Václaváku hlavu Petru Nečasovi? Báječné! Oběsit „symbol češství“? Bžunda. Šibenicemi proti vlastizrádcům? Kde je policie?
Čtěte ZDE: Šibenice dostaly další rozměr: Vláda nezastřeně útočí na policii. Svoboda projevu jen pro někoho. Demonstranti žádali uzavření hranic a vystoupení z EU. Půjdou odpůrci spolu, nebo na popraviště?
Islamizace Evropy pod patronátem EU
Aktuální projevy sebeobrany historických evropských národů se však zdaleka nevyskytují jen ve vztahu k problematice společné měny a hospodářské politiky. Pomalu ale jistě se v Evropě probouzí povědomí o vlastních civilizačních a kulturně duchovních kořenech a to v souvislosti s právě probíhající masovou imigrací ze zemí evropským tradicím - nejen geograficky - značně vzdálených. Že nejde o ryze spontánní „stěhování národů“, ale uměle vytvořený a řízený proces, v němž statisíce cizinců mají napomoci vybudovat „evropský lid“, mentálně zcela odkloněný od křesťanských základů evropské identity, svědčí i nedávný výrok evropské „ministryně zahraničí“ Federiky Mogheriniové: „Islám patří do Evropy. Má své pevné místo v jejích dějinách, kultuře, gastronomii a co nejdůležitější, v Evropě dneška a budoucnosti. Nebojím se říci, že se to týká i islámu politického“.
Ostatně i její tweet z 26. června jasně vypovídá o tom, jakou má soudružka ministryně, pověřená řešením imigrační krize, představu o evropské budoucnosti.
Evropa národů, nebo Africká unie?
Podobnými manýry se propast mezi euroelitami a obyčejnými lidmi, kteří si přejí, aby si Evropa uchovala svůj dosavadní charakter, pochopitelně zvětšuje. Revolta proti Bruselu tak nedoutná jen v Řecku, ale všude tam, kam s požehnáním Mogheriniové míří stále větší počet černochů a muslimů. Kdo ví - snad v předtuše, že se jim projekt „Evropské unie na věčné časy“ začíná rozpadat, přichází ke slovu projekt alternativní - Unie africká. Jen si pro něj spletli kontinent.
Čím víc budou tlačit na pilu, tím větší bude i potenciál lidového odporu. Tváří v tvář realitě se Maďaři netrápí humanitářskými výtkami, že jsou xenofobní, a na hranicích se Srbskem začínají stavět čtyři metry vysoké oplocení. Lze se jim divit, když musí řešit situace podobné těm z Debrecína?
Narůstají hlasy požadující uzavření hranic nejen po okraji Schengenu, ale i mezi jeho členy. Suma sumárum - Evropská utopie (EU) se nachází v dosud největší krizi svých dosavadních dějin. A lidé, kterým není lhostejné, že Evropa páchá prostřednictvím EU sebevraždu, přestávají nečinně přihlížet a začínají se aktivizovat. Navzdory rekordním teplotám z minulého týdne se odvažujeme předpovědět, že letošní rok bude ještě dlouho horký.
