Kauza Babiš je opět na stole. Prohlédněme si ji rychle, dokud září, protože stejně rychle zapadne a brzy zmizí beze stopy – ačkoli v jiných případech by se na ní zatřásla (a možná i padla) vláda. Ale to ještě v dobách, kdy jsme si alespoň hráli na demokracii.
Inteligence koblihy
Muselo to přijít a muselo to být právě takto absurdní – protože jsme... u nás. Zdejší – napůl komický, napůl obscénní – oligarcha, šéf hnutí ANO, ministr financí a distributor (předvolebních) koblih musel dříve či později vstoupit do kruhu, který sám svou pýchou začaroval. Proč? V tomto případě jednoduše proto, že je v jednom směru zoufale hloupý. Pýcha deset. Sociální inteligence nula.
V jednom (jediném) směru je však velmi naopak inteligentní – pokud jde o shromažďování svého majetku a jeho ochranu: Naši skomírající politiku šel ostatně ovládnout výhradně kvůli němu. Jeho donedávna předlužené firmy (střízlivým odhadem 25 miliard) potřebovaly dostat nový impuls, nové úvěry.
Od chvíle, kdy usedl do křesla šéfa státní kasy, mu samozřejmě banky už leží u nohou a přímo škemrají, aby si u nich vzal další výhodné úvěry. To však není jediná konkurenční výhoda, kterou tím získal. Především připravuje na míru šité zákony, jež mu umožní další raketovou prosperitu (a zničí konkurenci). Jelikož však má nulovou sociální inteligenci, nestačilo mu to. A protože nikdy nebyl estébák (jak navzdory poměrně přesvědčivým důkazům rozhodl slovenský soud), chtěl si ty pro něj „neznámé metody“ nejspíš v praxi otestovat, než je rozjede naplno. A proto typicky buransky vyjel po svém oponentovi.
Otevřené vydírání
Poslanec Ladislav Šincl (ČSSD) předložil pozměňující návrh do zákona o pojišťovnictví. Andrej Babiš, původce zákona, se nad tou drzostí strašně rozčílil. Nepokoušejme se vyznat v motivech obou aktérů sporu. Pro tuto chvíli je úplně jedno, jestli ministr financí bojuje za pojišťovací makléře (syn jeho bratra je údajně jedním z nich), nebo zda naopak poslanec je ve vleku lobby pojišťoven. Může být pravda obojí – nebo ani jedno.
Velký Andrej bude mít v kteroukoli chvíli dokonalý přehled o konkurenci. Té velké
Podstatná je pouze metoda, kterou se „neposlušného“ ústavního činitele pokusil místopředseda vlády „přesvědčit“, aby svůj návrh stáhl. Vytáhl na něj nějaké skandalizující články z médií (tvrdí Babiš) a nepřímo mu pohrozil, že má k dalším „domluvám“ připravenou celou složku (při jednání ji měl údajně pod papíry, z nichž citoval mediální drby, poslanec tvrdí opak).
Opět: Vůbec nejde o to, zda na pana Šincla něco skutečného „má“ a citacemi z médií mu chtěl pouze ukázat cestu, kterou mu, nebude-li hodný, půjde po krku. Ani o to, zda mediální články z minulých let jsou pravdivé či nikoli. Nová je jen ta metoda, nebo spíše její veřejné použití: vyděračská schůzka se konala za účasti některých ministrových zaměstnanců z „politické divize Agrofertu“, jak poslaneckému klubu ANO říká vcelku výstižně Miroslav Kalousek.
Vrána klove vráně do očí?
Nepochybujme o tom, že podobná vydírání politických protivníků probíhala i v minulosti. Právě pan Kalousek, minulý ministr financí, by o tom jistě mohl mluvit celé hodiny a – pokud bychom znali realitu – vstávaly by nám z toho vlasy hrůzou na hlavě. Vzpomeňme třeba jen, když ve vládě svému koaličnímu partnerovi (ODS) „odpráskl“ ministra obrany A. Vondru: Pomocí své finanční policie (tzv. Analytický útvar ministerstva financí) rozjel korupční kauzu Promopro. Šlo o odvetu za to, že Vondra se chystal podívat hlouběji na někdejší Kalouskovy korupční „obchody“ na obraně.
Pan Kalousek má tedy samozřejmě nejmenší morální právo něco Babišovi vytýkat. Na druhou stranu především on ví, jakou má nyní jeho nástupce moc. A protože se dost možná (právem) obává, co by na něj mohl Andrej Babiš vytáhnout, je jeho nejhlasitějším kritikem: Pokud se tak stane, je zde totiž okamžitě k dispozici úvaha – likviduje svého hlavního nepřítele.
Není to nic moc – ale aspoň něco. Miroslav Kalousek je starý harcovník a ví, že krčit se v koutku by ho nezachránilo. Ladislav Šincl je bezvýznamná figurka – a proto se teď třese. Ale konstatujme spravedlivě: Miroslav Kalousek je prototypem mimořádně cynického politika. Ale takovým nebezpečím pro tuto zemi, jakým je – z definice – jeho nástupce v křesle ministra financí, nebyl ani stínem.
Čtěte ZDE: Americká armáda pochoduje na ruské hranice: Budeme jednou ze základen – i cílem odvety? Andrej, Temelín a Mládek. NATO vojenské i hospodářské. Melou si nás do salámu
Všechno je jinak
Žádným srovnáváním se však nedejme nyní unášet. A už vůbec ne úvahami o tom, zda z aférky vznikne koaliční krize. Nic takového se nestane. Kapři si rybník nevypustí. Slaboučký premiér Sobotka je vděčný za každé nové ráno, a jeho strana tudíž také. Šéf povodí Babiš ho sice nakonec stejně nechá leknout – ale až ve chvíli, kdy to bude vyhovovat jemu. Ta chvíle zde ještě není. A do té doby je možné přece ještě mnoho využít a „zhmotnit“ vliv, který panu Sobotkovi zpackaným povolebním „pučem“ (lánská schůzka) spadl do klína.
Jediné, co by na tom mělo rozumného člověka zajímat, je nepochopitelné poodhalení metod politického boje v pojetí Andreje Babiše. To, co udělal, je samozřejmě chyba. Byla by, kdyby šlo o někoho jiného. Ale na tuhle se brzy zapomene. Tisíckrát se dokola obrátí zbytečná a falešná otázka, zda na Šincla vytáhl „jen“ mediální pomluvy, nebo měl připraveno i něco jiného. Znovu a znovu uslyšíme od Babišových „genossen“, že spor je o tom, že chtěli „obyčejným lidem“ (majitelům životních pojistek) zachránit jejich miliardy.
Andrej Babiš je samozřejmě trumbera, že to předvedl tak názorně a veřejně před mnoha svědky.
V nepřehledném hluku „argumentů a protiargumentů“ se všechno stane brzy pro běžného mediálního konzumenta nesrozumitelné – a mávne nad tím rukou. A to gesto způsobí, že zapomene na podstatu celé věci: Totiž že všechno je jinak.
Kozel zahradníkem
Andrej Babiš má v jednom pravdu – a mediální mainstream se to kvůli své vlastní tuposti snaží popírat: On opravdu, jak stále opakuje, není politik. Odskočil si jen ze svého obrovského průmyslového impéria k pákám státní moci, aby nastavil výhybky tak, jak pouze jemu budou vyhovovat.
Zatímco dříve se musel s konkurencí bít, uplácet ji, vyjednávat, podrážet, korumpovat – nyní jí diktuje. Tohle je princip, který jeho voliči nepochopili. Jistě také kvůli tomu, že investoval do médií, čímž způsobil, že jej média v rukou konkurenčních oligarchů (a jejich spojenců) v podstatě nechávají na pokoji. Že s ním nepůjdou do války, ale raději do koalic. Nejde o to, co o sobě navzájem nechají napsat či vysílat – ale o to, co o sobě vzájemně nenechají do médií proniknout.
Podle důvěrných informací z České televize (která je v tom kartelu samozřejmě také, ale jejími „vlastníky“ je konkurenční politická oligarchie, tedy „pražská kavárna“, řízená majiteli TOP 09 a dalšími havlistickými centry) začíná být situace vážná: S Babišem už téměř nikdo nechce jít ani do „diskusí“ v manipulativně režírovaných exhibicích Václava Moravce a spol. Ne že by se snad „soupeři“ obávali prohry v soutěži argumentů. Jejich strach je zcela jiné podstaty.
Čtěte ZDE: Spojené státy mají nový zákon k likvidaci zbytků občanských svobod: Ten "vlastenecký" byl málo rafinovaný. Fízlovat budou nyní i soukromé firmy. Nějaké námitky? Již zítra s tebou zatočíme!
Striptýz v přímém přenosu
Tak trochu to ilustrovala epizoda s podnikatelkou, která v pořadu paní Jílkové Máte slovo Babišovi oponovala – a druhý den měla ve svém podniku kontrolu z finančáku. Šéf Agrofertu ji tam sám sotva poslal – to spíš nějaký ochotný „lemur“ si chtěl udělat u pana ministra „očko“. Princip je v tom ale přesně předveden. Aférka Šincl jej pak pouze ve velkém reprízovala v zákonodárném sboru.
Pěkně přehledné je to na „sporu“ o takzvanou elektronickou evidenci tržeb, tedy podnikatelský „on-line stiptýz“ v přímém přenosu do Babišovy kanceláře. Je zoufalé sledovat probíhající vzrušené diskuse o tom, zda je to dobře, nebo špatně, jestli to malé podnikatele a živnostníky poškodí či zlikviduje venkovské hospody a tak dále a tak dále.
To jistě také, ale v tom není podstata věci. To není hlavní důvod, proč o zavedení on-line hlášení oligarcha tolik bojuje. Proč raději riskuje i přechodný odliv části svých voličů (před volbami jim předhodí ze státního rozpočtu nějakou tučnou kost – a oni mu to do uren stejně zase „naházejí“). A naprosto už nejde o zlepšení výběru daní. Státní kasa to ani nepocítí – nebude-li to pro ni nakonec spíše v záporných číslech, protože teprve teď živnostníci a malí podnikatelé začnou hledat (a najdou) dostatek způsobů, jak tu buzeraci obejít.
Má je v hrsti
Vtip „elektronické evidence“ spočívá přece v něčem úplně jiném: Velký Andrej bude mít v kteroukoli chvíli dokonalý přehled o konkurenci. Té velké – která prodává a nakupuje skrze ty menší a malé. Je to naprostý sen: Vědět kdykoli o tom, co ten či onen (kde a za kolik) prodává či nakupuje, na co se orientuje, kdy mění strategii – znamená nesrovnatelnou konkurenční výhodu úplně přede všemi. Je to první rozhodující krok k monopolnímu ovládnutí kteréhokoli odvětví.
Absolutní informace budou mít zničující dopad na každého, na nějž Babiš ukáže prstíkem. Nebo ani ukázat nebude muset – viz „lemur“ z případu zmíněného výše. A to mluvíme o situacích zcela regulérních. Obchody se však někdy pohybují na samé hraně zákona (o těch za ní ani nemluvme). Pak nastupuje Babišův Analytický útvar.
Připraví složtičku podobnou té, co zahlédl poslanec Štincl. A pan ministr odkráčí „na jednání“:
„Tak co, hochu, už sis to rozmyslel? Budeš sekat dobrotu? Dělat to, co ti já či moji lemuři „doporučíme“? Ne? Pak s tebou bude už příště hovořit vrchní státní zástupkyně Bradáčová či policejní plukovník Šlachta...“
Hra o velké peníze
Toto v různých modifikacích je podstatou současné vyděračské kauzy Šincl. Malá ukázka toho, co přichází. Andrej Babiš je samozřejmě trumbera, že to předvedl tak názorně a veřejně před mnoha svědky. Jenže holt ta pýcha... Ukázat všem těm malým chcípákům, kdo je tady pánem.
Na tiskovce, obklopen nejbližšími lemury, z nichž uctivost, podlézavost a devótnost kapala tentokráte v přímém přenosu snad jako ještě nikdy (znak vědomí vážnosti jejich situace), Andrej Babiš jako vždy suverénně perlil. S nechutí dovolenkáře na lehátku se oháněl po těch několika mediálních mouchách, které se ovšem neodvážily zamířit k podstatě věci, pouze ho bzučením obtěžovaly.
Pak se nadechl, aby sdělil pointu, kterou by si všichni jeho současní i budoucí voliči měli přece jen výjimečně zapamatovat. Má hlavu a patu, protože souvisí s onou jedinou oblastí, v níž jejich milovaný „malý česko-slovenský“ oligarcha vládne slušnou inteligencí:
„Celá tato aféra je o tom, že se tady hraje o velké peníze.“
