V pondělí 18. května poslal Bernd Lucke, šéf strany Alternative für Deutschland (se spolupodpisem dalších čtyř členů vedení, včetně profesorů Henkela a Starbattyho), „milým členům a podporovatelům AfD“ otevřený dopis s názvem Weckruf 2015 (neboli Budíček 2015). Je to něco, co jsem již dlouho očekával. Pořád ještě chabě strukturovaná strana, spíše hnutí, se právě v přímém přenosu hroutí.
Konec jedné alternativy?
To, co známe z naší vlastní zkušenosti s Občanským fórem, tedy souboj těch, kteří chtěli jasně definované politické strany, s těmi, kteří chtěli pouhé bezbřehé a všeobjímající hnutí, se přeneslo – jako bacil – do Německa. On to vlastně není bacil, on je to vždy a všude střet těch, kteří chtějí ostře artikulovaný politický postoj, s těmi, kteří chtějí „mírný pokrok v mezích zákona“. Tento „mírný pokrok“ právě vyhlásil svým dopisem Bernd Lucke. Všechny odpůrce svého postoje označil za radikály, sektáře, fundamentalistické opozičníky jakéhokoli establishmentu, kteří jsou prý připraveni na vnitrostranické „převzetí moci“ (německé Machtübernahme zní ještě zlověstněji).
Možná, že už jsou ti páni profesoři jinde než jejich původní strana, že ta strana jde dále a že začne mít nový reálný politický obsah bez nich
Od Alternativy pro Německo (AfD) jsme očekávali strašně moc. Věděli jsme, že jakákoli kritika a korekce evropského nedemokratického superstátu musí přijít především z některé velké evropské země, nejlépe z Německa, hlavního tvůrcem konceptu dnešní EU. A věděli jsme rovněž, že musí přijít od politického seskupení, které vznikne tak, aby nemohlo být označeno za takzvaně populistické. To se pánům profesorům sdruženým kolem Bernda Luckeho unikátním způsobem podařilo. Získali i první poslanecké posty v Evropském parlamentu (tím se ale současně přestěhovali do Bruselu a vzdálili se svým voličům a spolustraníkům). Dnes je tento nadějný projekt zásadním způsobem ohrožen.
Čtete ZDE: Nová strana v Německu: Kontrarevoluci vedou významní vědci, ekonomové a právníci. Naše elity činí většinou opak.
Čtěte ZDE: Německé volby: Podivné vítězství Angely Merkelové a „neúspěch“ Alternativy pro Německo. Možná i kvůli atentátu na předsedu této strany, o němž nemůžete vědět.
Česká inspirace?
Šlo by říci: Nic nového. Známe to všechno z naší zkušenosti, zejména z osudu k mýtickému politickému „středu“ se hlásících, údajně pravicových stran (ODA, Unie svobody, Cesta změny atd.).
Tito lidé chtějí být pravicoví, ale současně pravicoví nebýt. Chtějí silácky kritizovat, ale nechtějí nic radikálního. Chtějí být celebritami, ale bojí se osudu Thilo Sarrazina (politik a ekonom, kritik imigrace, autor „skandální“ knihy Německo páchá sebevraždu, aneb jak dáváme vlastní zemi všanc, pozn. PP), kterého německý politický establishment nemilosrdně smetl. Chtějí být v politice, ale tak trochu v ní i nebýt. Teď najednou pochopili, že se musejí stát politiky na plný úvazek – a to se jim nechce.
Thilo Sarrazin
Mluví-li Bernd Lucke o „Machtübernahme“, naznačuje tím, že do AfD přišli lidé, kteří tuto stranu někam posouvají, a že mu ji chtějí ukrást. I to je nesmírně podobné našemu vývoji na počátku 90. let. Také Václav Havel měl pocit, že mu někdo ukradl Občanské fórum. On mu ho ale nikdo neukradl. Lidé pouze vzali Občanské fórum vážně, a tím se stalo, že do něj začali vstupovat „normální“ lidé. To už ale bylo něco úplně jiného než původní elitistický (u nás disidentský) koncept.
Formulace Bernda Luckeho jsou neuvěřitelné (nebo jsme ho dříve špatně četli a poslouchali). Říká-li, že AfD má být strana, která má zastupovat „věcné, konstruktivní, nejen konzervativní, ale i liberální a sociální hodnoty“, pak tím obhajuje známý koncept všeho – ale vlastně ničeho. V závěru svého otevřeného dopisu píše, že „AfD musí zůstat neideologickou (!), věcně a konstruktivně pracující, lidovou, na střed společnosti mířící stranou“.
Bernd Lucke
Konec, nebo začátek?
Chtít být politickou stranou neideologickou je absurdita, protimluv, contradictio in adjecto. Věcně a konstruktivně pracovat je sice hezké heslo, ale naznačuje omezení se na „práci“ v systému, souhlas s existujícím systémem.
Být nesystémový (nejen) v Německu není, zdá se, dodnes možné. Politický život Hitler v Německu zničil a jak je vidět, měl dlouhé prsty. Funguje to i dnes. Lidová strana (německy Volkspartei) znamená také něco jiného, než to, co bychom si přáli – chtěli bychom stranu občanskou, nikoli lidovou.
Lidu chtěli sloužit, či se jím ohánět, Lenin i Hitler. Smysluplnost zacílení politické strany na – v realitě nikdy neexistující – střed společnosti, což je místo, kde žádný člověk není, neboť střed je pouze abstraktní pojem, u nás snad dostatečně odsoudil Petr Hájek ve své knize Smrt ve středu.
Takto by bylo možné si s touto jednou větou, s předposlední větou otevřeného dopisu Bernda Luckeho, ještě dlouho hrát. Je ale jen smutným produktem konce nadějné strany „univerzitních profesorů“.
Ale možná, že je všechno ještě úplně jinak. Možná, že už jsou ti páni profesoři jinde než jejich původní strana, že ta strana jde dále a že začne mít nový reálný politický obsah bez nich. Možná, že to není konec, ale nový začátek.
