Celá kampaň před německými volbami se nesla v duchu obrovské mediální manipulace. Do médií prakticky neměla možnost proniknout letos na jaře založená euroskeptická strana Alternativa pro Německo (AfD), vedená univerzitním profesorem Berndtem Luckem. I přes tento obrovský handicap dokázala AfD docílit neuvěřitelných 4,7 procenta hlasů a účast v parlamentu jí unikla jen o vlásek.
Alternativa nejen pro Německo?
Na stranu, která se ustavila půl roku před volbami, je to výsledek fantastický. Dává tušit, že v květnových volbách do Europarlamentu se může stát černým koněm německých voleb do EP. Alternativa pro Německo ale není jen monotematickou stranou odmítající euro, jak o ní píší naše a německá média, ale představuje věrohodnou alternativu, s programem na obhajobu konzervativních rodinných hodnot a státní suverenity, bez ohledu na zájmy bruselské byrokracie.
V Protiproudu jsme přinesli před několika měsíci komplexní programu AfD a podrobně jsme se této alternativě, která je nadějí nejen pro Německo, věnovali.
Čtete ZDE: Nová strana v Německu: Kontrarevoluci vedou významní vědci, ekonomové a právníci. Naše elity činí většinou opak.
Více než dva miliony Němců, kteří tuto stranu v nedělních volbách volili, ukázali, že tlak na změnu současného bruselského uspořádání na našem kontinentu bude v brzké budoucnosti sílit. Zuřivá kampaň, kterou roztočila německá média proti AfD, poukazující na údajnou účast tzv. neonacistů na kandidátních listinách AfD a mezi přiznivci strany, jako by z oka vypadla kampani proti alternativě pro ČR s názvem Hlavu vzhůru!
Utajený atentát
Postoj médií k AfD kombinoval dva přístupy. Buď o AfD absolutně mlčet, nebo veřejnost strašit údajnými neonacisty a eurofoby ve straně. Pokud vám to něco od nás rovněž připomíná, podobnost není vůbec náhodná. Je tu však zatím přece jen rozdíl: Mediální štvanice byla korunována pokusem o atentát na předsedu AfD profesora Bernda Lucka. O tom, že byl napaden šílenými útočníky s noži v ruce, se zjevným záměrem zastrašit potenciální další kritiky Bruselu v Německu, jsme se z našich médi, zcela samozřejmě nedozvěděli nic.
Můžeme proto jen hádat, kdo asi poslal zabijáky před měsícem na mítink AfD v Brémách a v čí „inspiraci“ obhájci bruselského superstátu útočili. Profesor Luck se tomuto útoku ubránil, což ukazuje i následující video z celého incidentu. To že útočníci zmizeli, a policie dosud nikoho nedopadla, jen příznačně a přízračně dokresluje atmosféru, v které se německé volby konaly - a o níž, díky našim "nezávislým médiím" hlavního proudu, pochopitelně nic nevíme.
Pokus o atentát na předsedu AfD Berndta Luckeho
Proč má CDU na začátku písmeno K ?
Křesťansko demokratická strana (CDU) kancléřky Merkelové před volbami plně nahradila v tématech sociální demokracii - a vlastně ji tím vymazala z mapy politické konkurence tím, že převzala socialistickou agendu – včetně „liberálního“ přístupu k hodnotovým otázkám. Znovu se ukázala jako prorocká slova německého arcibiskupa Joachima Meisnera, který se již před více než deseti lety ptal při jedné pouti v Bavorsku, proč tam mají ti hoši a děvčata z CDU na začátku to písmno K, když ta strana s křesťanstvím nemá dávno nic společného? A opravdu: Merkelové CDU je dnesu už zcela programově zaměnitelná za socialisty z SPD a křesťanství má jen jako mystifikační vějičku. Stejně jako její sesterské strany KDU – ČSL a TOP 09 u nás.
Německo, EU i ČR bez alternativy?
Výsledek Německých voleb rovněž ukázal, že i když vážných a zásadních kritiků současného Berlínsko- Bruselského bloku rychle přibývá, jak v Německu, tak v celé Evropě, dosud nenastal čas, aby rozumní občané, odmítající především euro a bruselský absolutismus, mohly představovat rovnocennou alternativu „říšskému projektu“ Socialistické internacionály. To také vzkázal Václav Klaus svým jednoduchým shrnutím výsledku voleb: „Německo nemá alternativu, stejně jako EU a ČR.“ Němečtí voliči dali prostě přednost košili před kabátem: Merkelové a jejímu „ekonomickému zázraku“, postaveném na zničení ekonomiky jižních evropských zemí, svázaných eurem a Lisabonskou smlouvou s Říší.
Neexistuje uzdravující alternativa pro těžce nemocnou Evropu, dokud se síly svobody nesjednotí a nenajdou lídry, kteří budou schopni srozumitelně veřejnosti vysvětlit, jakému nebezpečí jejich země čelí. Jak ošidný je blahobyt, stojící na nekonečném tištění ničím nekrytých eur, na otevřených i skrytých rostoucích dluzích a dramatickém ubývání demokracie a svobody. A jaký výbuch to všechno může v celé Evropě v nedaleké budoucnosti způsobit.
V tomto smyslu totéž platí i pro naši rozhádanou euroskeptickou pravici, která bez společného postupu také úspěchu nedosáhne. A to zatím na jejich představitele nikdo atentáty nepřipravuje. Nebo alespoň ne ty na ulicích. Zatím se odehrávají jen v režii Bradáčová, Šlachta, Ištván. Možná se v tom u nás zase naopak poučí "dobří Evropané" v Německu.
