Útok na dvou frontách, tedy válka pomocí ceny ropy a útoku na rubl, měl zničit ruskou ekonomiku a dostat ji do útlumu, v němž by se Rusko stalo vazalem Západu a zdrojem přírodního bohatství. Jenže útok selhal.
Vždy jde o přírodní zdroje
Přírodní zdroje byly také v pozadí snahy dostat do vazalství vůči Západu Írán. Politický tlak na Írán nikdy neměl nic společného s faktem, že Teherán vyvíjí jaderné zbraně. Ty byly stejně zakázány jak vůdcem islámské revoluce ajatolláhem Chomejným, tak nejvyšším vůdcem ajatolláhem Chamenejím.
„Nová velká hra“ v Eurasii byla vždy o tom, kdo bude kontrolovat eurasijskou pevninu. Pro americké elity neznamenají menší neúspěchy v „projektu Eurasie“, že se hra bude omezovat jen na pouhou „opotřebovávací válku“. Spíše naopak.
Až skončí sankce, přijde jaderný útok?
Když Kreml vytyčil dvě nepřekročitelné linie na Ukrajině, byl víc než jednoznačný: za prvé, Ukrajina se nepřipojí k NATO. A za druhé, Moskva nedovolí, aby lidové republiky Doněck a Luhansk byly rozdrceny.
Blížíme se k potenciálně výbušnému termínu. V červenci vyprší evropské sankce. EU ve zmatku, ale stále pod vlivem NATO, viz patetická „dragounská jízda“ konvoje z Pobaltí do Polska, nebo ukázkové cvičení NATO „Atlantické odhodlání“, může přikročit k dalšímu rozšíření sankcí a dokonce se může i pokusit vyloučit Rusko ze SWIFTu.
Jen blázni věří, že Washington bude riskovat americké životy kvůli Ukrajině, nebo dokonce i kvůli Polsku. Přesto se podíváme o několik kroků napřed. Pokud někdy dojde na nemyslitelnou válku mezi NATO a Ruskem na Ukrajině, ruské vojenské kruhy jsou si jisté konvenční a jadernou převahou na moři a na zemi. A Pentagon to ví. Rusko by NATO rozcupovalo na kousky během několika hodin. A pak by přišla drsná volba pro Washington: přijmout potupnou prohru, nebo eskalovat napětí na úroveň použití taktických jaderných zbraní?
USA prošvihly technologický skok soupeřů
Pentagon ví, že Rusko má schopnosti v oblasti vzdušné a raketové obrany čelit čemukoliv začleněnému do amerického Rychlého globálního úderu (PGS). Nicméně zároveň Moskva říká, že by raději, kdyby k odvetě nemuselo dojít. Generálmajor Kirill Makarov, zástupce velitele ruských leteckých a kosmických sil, se ohledně hrozby PGS vyjádřil velmi jasně. Nová vojenská doktrína Moskvy z prosince 2014 kvalifikuje PGS, stejně jako současné navyšování stavu sil NATO, jako dvě hlavní bezpečnostní hrozby pro Rusko.
Čtěte ZDE: Válka v Evropě je asi nevyhnutelná: Ukrajina mezi benzínem a hasičákem. Co Putin chce? Amerika potřebuje rozpoutat válku. Mír totiž znamená pro Rusko vítězství. Je ještě naděje?
Na rozdíl od neustálého chvástání Pentagonu/NATO, snažících se současně o démonizaci protivníka, ruské vojenské kruhy nepotřebují propagovat, že jsou nyní u svých moderních zbraní o pár generací před USA.
Podstatné je, že zatímco Pentagon zabředl do válek v Afghánistánu a Iráku, zcela mu unikl technologický skok Ruska vpřed. Totéž platí o schopnosti Číny zasáhnout americké satelity, a tím rozdrtit americké satelitní naváděcí systémy mezikontinentálních raket.
Udeří Amerika jako první?
Současným ruským scénářem číslo jedna je hra o čas, dokud Rusko prostřednictvím systému (protiraketové obrany, pozn. red.) raket S-500 zcela nezavře ruský vzdušný prostor pro americké balistické rakety, stealth letadla a střely s plochou dráhou letu.
To neuniklo pozornosti Britského společného výboru rozvědky (JIC). Ten před jistým časem zkoumal, nakolik je pravděpodobné, že Washington spustí první úder proti Rusku. Podle JIC by Washington mohl začít hrát tvrdě pokud „a) by Spojené státy převzala vláda s extrémními postoji; b) Spojené státy by kvůli politickému vývoji v zemích spojenců přestaly důvěřovat v jejich loajalitu; c) a došlo by k nějakému náhlému pokroku v USA v oblasti zbraní atd., na základě čehož by stoupenci válečného řešení nabyli vrchu.“
To však nevylučuje, aby Washington udělal nemyslitelné, pokud si někdy bude Pentagon myslet, že je v pozici, ve které je nyní Rusko. Varování amerických mozkových trustů, že ruští vojenští plánovači by mohli využít své převahy pro zahájení prvního jaderného úderu proti Spojeným státům, jsou lež; ruská doktrína je pouze obranná. O něčem to však svědčí.
Kontrola nad moři je ovládnutím světa...
Celá hra bývala o tom, kdo ovládal vodu – geopolitický dárek, který USA dostaly od Velké Británie. Kontrola moří znamenala, že USA zdědily pět říší: Japonsko, Německo, Velkou Británii, Francii a Holandsko. Všechny ty obrovské americké letadlové lodě hlídkující v oceánech, aby zaručily „volný obchod“ – jak tomu říká hegemonistická propagandistická mašinérie – by mohly nabrat kurz na Čínu během okamžiku. Je to podobný mechanismus, jakým bylo pečlivě organizované „vedení zpoza opony“ při finanční operaci, která měla zároveň položit rubl a zahájit ropnou válku, a tím přinutit Rusko pokleknout.
Čtěte ZDE: USA: Donutíme vás zatoužit po válce. Umíme to na deset způsobů a vždy na tom vyděláme. Vlastníme média i přisluhovače. Stoletý vrak parníku Lusitania má aktuální poselství
Hlavní plán Washingtonu zůstává zdánlivě jednoduchý: „Neutralizovat“ Čínu Japonskem, a Rusko Německem, přičemž USA budou podporovat svá želízka v ohni: Německo a Japonsko. Rusko je de facto jedinou zemí BRICS, která tento hlavní plán blokuje.
...dokud nebude „hedvábná stezka“
Nebo spíše bylo – přesně do chvíle, kdy Peking spustil „novou hedvábnou stezku“, což v podstatě znamená propojení celé Eurasie vysokorychlostní železnicí. Neježe její spuštění povede ke vzniku obchodní bonanzy. Je to výhra pro všechny – kromě toho, kdo kontroluje oceány. V tomto procesu je totiž dopravovaná tonáž přesouvána z moře na souš.
Takže neustálá démonizace Ruska NATO má ve skutečnosti hlubší kořeny. Zamyslete se na okamžik nad tím, proč chce NATO bojovat s neustále se vyvíjejícím, komplexním rusko-čínským partnerstvím. A jak jsem již podotkl, okamžik, kdy budou mít Německo, Rusko a Čína vše potřebné, aby byly základními pilíři plně integrované Eurasie, není dokonce ani nijak vzdálenou budoucností.
Jak to vypadá, klíčovou hrou skrytou za stínohrou současných událostí, je především dvojí: Moskva a Peking v tichosti připravují vlastní systém SWIFTu, zatímco Rusko se připravuje uzavřít svůj vzdušný prostor pomocí raket S-500. Západní Ukrajina je odsouzena k zániku, ponechána úspornými opatřeními zničené EU – která ji mimochodem nechce. A to vše v době, kdy se tytéž země EU pokoušejí dostihnout USA komerčně pomocí "podvodného" eura, které jim stále neumožňuje proniknout na více amerických trhů.
A co se týká dávno už nedůležité aliance jménem NATO, ta může jen vřískat a plakat, plakat a plakat.
Zdroj
