Něco se stalo. U nás. V České republice. Pár dnů před Velikonocemi. Přesněji ve „Svatém týdnu“, který právě končí: Na jeho počátku – na Květnou neděli, v níž křesťané oslavují vjezd „Krále míru“ do Jeruzaléma – překročily naše hranice ze tří směrů konvoje obrněných transportérů s po zuby ozbrojenými vojáky. Jako vždy – našimi spojenci, kteří se – jako vždy – do této role pasovali a do naší země pozvali sami. Jako vždy naše vláda jejich přítomnost dodatečně legalizovala – i když na to formálně neměla právo a vyjádřit se měl parlament. Ale nenechávejme se zbytečně uchvátit naší ústavou, či jejím porušením. Samozřejmě by to dopadlo stejně i v případě, že by ústavní procedura byla respektována, protože jako po většinu času v posledních sto letech nejsme suverénní země, pouze nám to politici a „intelektuální elity“ oficiálně předstírají.
To, co se stalo, má však jinou než formální „legalistickou“ podobu. Demonstrativní „průjezd“ americké armády měl kromě mezinárodních aspektů (výhrůžka Rusku) především rozměr domácí. Zvnějšnění faktu, který do této doby byl sice každému znám, ale projevoval se dosud pouze pod povrchem. Velikonoční svátky, pro většinu lidí nanejvýš důvod pro příjemně delší víkend, celou záležitost mediálně málem smetly do bezvýznamna. O „konvoji“ se už v médiích definitivně přestalo mluvit, s nadějí, že vše překryjí jiná témata.
Jenže – ono to kupodivu tak docela nejde. Něco se totiž stalo – a bude to mít své důsledky. A ne jen pro některé. Pro celou zemi. Nedovolme si rychle zapomenout.
Zkusme to vzít z druhého konce. Připomeňme si hlavní událost týdne, na jehož konci řekl prezident Zeman Parlamentním listům pozoruhodnou věc. Na otázku, co říká tomu, že americký velvyslanec kritizoval jeho připravovanou cestu do Moskvy na oslavy vítězství nad Hitlerem, prohlásil:
„Nedovedu si představit, že by český velvyslanec ve Washingtonu radil americkému prezidentovi, kam má cestovat. A nenechám si mluvit do plánů svých zahraničních cest žádným velvyslancem. Po tomto prohlášení má velvyslanec Schapiro dveře na Hrad zavřené.“
Jenže to se pan prezident bohužel hluboce mýlí. Občas (marně) zapomíná, že není prezidentem suverénní země, ale jen místním zástupcem bruselsko-amerického protektorátu. Konvoj – a to, co se kolem něho odehrálo – to předvedl dokonale.
Sametová občanská
Vojáci pobyli pár dní. Tancovalo se a zpívalo. Někteří dobrosrdeční pošukové jim nosili dary. Jiní mávali cizími vlajkami. Umělci uspořádali koncerty na jejich počest – protože družba je družba. Ta má své železné zákony, které se podle druhu protektorátu (nacistický, sovětský, bruselský či americký) nemění. Médii duněla propaganda – jako vždycky ve prospěch cizí mocnosti, která nás aktuálně „chrání“. Kolaborující novináři a „kulturní fronta“ se zachovali také jako vždycky. Mezi snímky našich politických, kulturních a mediálních elit, hajlujících na Václavském a Staroměstském náměstí při demonstraci „věrnosti Říši“ či předvádějících se na shromáždění v Národním divadle při představení zvaném „Anticharta“, přibyly další. Ty první dvě jmenované události jsou dnes tabu a fotografie z nich se v novinách a televizích neobjevují. Tyto (a další, které k nim zanedlouho přibydou z podobných „akcí“) budou mít za čas podobný osud.
Podobný je i osud těch, kdo nesouhlasili s touhle nebezpečnou demonstrací posouvající nás zase o krok blíže válce a tažení Drang nach Osten číslo dvě: Stali se disidenty, aniž o to stáli. Byli jako takoví politiky (volenými i nevolenými, tedy novináři hlavního proudu) vyhlášeni a protektor a jeho místní spolupracovníci (cizím zčeštěným termínem kolaboranti) s nimi podle toho budou zacházet. A to je právě to, co se stalo. Po drobných letitých šarvátkách, v souhlase s počátkem druhé „studené války“, začala na českém území druhá občanská válka. Tváří se – podle svých „genetických“ původců – jako „sametová“. Projevuje se – a teprve se naplno projeví – rovněž havlisticky – jednou z neodpornějších verzí útlaku občanů „druhé kategorie“. Dědicové husákovské normalizace nabrali druhý dech.
Čtěte ZDE: Američané jsou pryč: Konvoj projel, kulisy nespadly. Obraz vazala se podařilo udržet. Odpůrci se zachovali racionálně. „Mávači“ standardně – jako vždy v naší historii
Dějství první
„Dobrý den pane Hájku,
rád bych se s Vámi podělil s mým zážitkem z nedělního odpoledne, kdy naší republikou projížděla americká armáda. Jelikož s americkou zahraniční politikou nesouhlasím, postavil jsem se za svodidla k hlavní silnici vedoucí okolo Hradce Králové s cedulí s nápisem „USA = AGRESOR“ jako vyjádření mého nesouhlasu s americkou zahraniční politikou, kde tento stát rozpoutává pod marketingovým sloganem „šíření demokracie“ války po celém světě (viz Kosovo, Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie atd.) a nyní totálně vyhrocuje celou situaci mezi Evropou a Ruskem skrze situaci na Ukrajině, na které mají nemalý podíl.
Asi po jedné hodině, kdy jsem stál u silnice s touto cedulí, u mě zastavila dvě auta. Jedna civilní Fabie a za ní policejní vůz. Pán z civilní Fabie mě požádal o můj občanský průkaz. Na otázku, zda jsem se dopustil nějakého přestupku, mi odpověděl že ne, ukázal mi svou legitimaci, načež nadále požadoval moji, takže jsem byl nucen mu dát svůj občanský průkaz, který si následně ofotil. Na další mou otázku, jestli takto prověřují každého občana, který nějak veřejně vyjadřuje svůj názor rozdílný od oficiální politiky, mi bylo řečeno, že ano. Na závěr mě ještě policisté přiměli, abych se nechal vyfotit s mojí protestní cedulí a občanským průkazem. Před jejich odjezdem na můj dotaz, zda tam mohu dále zůstat, mi řekli, že ano.
Samotní američtí vojáci, kteří poté kolem projížděli mi povětšinou zamávali a usmáli se, jeden dokonce ukázal i palec nahoru. Nevím, zda si jsou tak jistí, nebo si to myslí, anebo jim bylo sympatické, že někdo také dokáže bez emocí projevit svůj názor. Vůči těm vojákům žádnou nenávist nechovám. Dělají svou práci a asi se moc nezajímají o skutečný stav. I když do americké armády asi žádní pacifisté nechodí. Jediný boj, který uznávám, je boj na vlastním území, při napadení vlasti cizím nepřítelem. Tvrdit ale například jako jeden český voják v besedě u paní Jílkové, že v Afghánistánu hájil české zájmy a že je na to hrdý – dost mě překvapilo, že se ho nikdo nezeptal, jaké české zájmy hájil v zemi vzdálené tisíce kilometrů od domova, ze které nám žádné reálné nebezpečí nehrozilo a nehrozí –, je absurdní.
To je zvlášť komické, protože financováním kolaborantských médií, která tento „seznam“ údajně „proruských stránek“ zveřejnila, se autoři kupodivu nezabývají. Proč také nosit sovy do Athén? Je totiž notoricky známo, že jsou financována Američany, takže to žádné „otázky nevyvolává“.
Připadal jsem si jako zločinec, který je focen do policejní databáze při příjmu do vězení a připomnělo mi to doby hluboké totality, kterou jsem zažil a kdy byli rovněž mapováni a následně pronásledováni lidé, kteří dali veřejně najevo svůj názor.
Tímto aktem naší policie, ať už pod taktovkou naší či z USA, jsem se definitivně ujistil, že v naší zemi již žádná demokracie není – pouze slovně, pokud je tvořena databáze lidí s názory odlišnými od oficiální propagandy. Byla nastolena nová totalita pod taktovkou USA a její poslušnou odnoží – EU. Naši poslušní vládní činitelé dělají vše pro to (navíc tento přejezd byl zřejmě nezákonným, protože se jednalo o přejezd pouze americké armády, nikoli NATO a tudíž měl být schválený parlamentem), aby přispěli k rozdmýchávání válečného konfliktu mezi Evropu a Ruskem.
Ale zřejmě jim a ani těm policajtům, kteří zaznamenávají lidi s odlišným názorem nedochází, že pokud se jim uvedený konflikt skutečně podaří rozdmýchat, může tento být jaderný a tudíž včetně nás smete i je všechny a jejich děti. Co je kapitola sama pro sebe, je většina novinářů z mainstreamu, jejichž vina je dle mého názoru v dané situaci největší, protože svým neobjektivním, propagandistickým a lživým zpravodajstvím ovlivňují mínění většiny národa, která bohužel z jiných informačních zdrojů nečerpá.“
Ing. Petr Seidel
Mezihra o masakrech
Dopis pana inženýra Seidela patří mezi mnohé, které v těchto dnech do redakce Protiproudu dostáváme. Vytváření „seznamů nespolehlivých“ začalo samozřejmě už daleko dříve. Naplno ale až s takzvanou ukrajinskou krizí, jak se eufemisticky říká státnímu převratu a svržení demokraticky zvolené vlády a prezidenta na Ukrajině a dosazení vlády a prezidenta loutkového, kterého „vodí“ stejná světová mocnost, jejíž vojáci nás o Květné neděli navštívili a jejíž velvyslanec teď pokáral českého prezidenta.
Bezpodmínečný souhlas s nastolením této „exportované demokracie“ byl nejprve „měkký“. Masakr v Kyjevě, který „druhou barevnou revoluci“ odstartoval, pučisté zcela pochopitelně dodnes nevyšetřují. Stejně jako masakr v Oděse. Důsledkem je občanská válka, protože ti nejvíce ohrožení státním převratem se rozhodli bránit se zbraní v ruce svá základní občanská práva a svobody, která – jak pučisté ihned oznámili – budou nemilosrdně suspendována včetně práva používat svůj mateřský jazyk.
O tom se však v naší „příkladné demokracii“ mluvit nesmí. Ani o nacistických a fašistických ozbrojených praporech, navzdory tomu, že jejich antisemitská ideologie porušuje základní tabu Západu, nedotknutelnou „židovskou otázku“. Jenže ono se mluví. Předstíraná demokracie má jistý problém. Musí formálně nechat existovat „opoziční názor“. To ovšem místní havlističtí bolševici, kterým už tak dlouho chyběla milovaná totalita, neumějí dokonce ani imitovat.
Dějství druhé
Jedním z nejagilnějších „komsomolských“ vítačů amerických „bratrů ve zbrani“ byl novinář Pavel Šafr ze Svobodného fóra. Tak se jmenuje web založený a financovaný v nedávných měsících výsadkem americké propagandistické mašinérie na zastupitelském úřadě Spojených států v Praze. Není to jediný „věstník“ amerických zájmů u nás, ale o tom už jsme párkrát psali, takže kdo to nestihl a chce vědět více, má příležitost zde.
Ale postavy v této tragikomedii také vlastně nejsou podstatné – a dokonce ani jejich motivace. Lze se obávat, že v mnoha případech je především „romanticky svazácká“. Tihle hoši a děvčata, kteří rokem narození nestihli být bolševiky „prvního sledu“ (jako typicky dnešní největší komunistobijci, třeba pan europoslanec za TOP 09 Štětina či „televizní socioložka“, rovněž bývalá rudá soudružka Jiřina Šiklová), cítí frustraci z nenaplněných revolučních ambicí. A tak do toho jdou naplno.
Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to k popukání. Jak si ti ťulpasové hrají na „konspiraci“ podle béčkových amerických filmů, z nichž čerpají veškerou svou politickou ideovou výbavu.
Zmíněný Pavel Šafr takto „komentoval“ zpravodajskou práci Novinek.cz a Českých novin.cz (obojí je přitom tvrdý mainstream), které referovaly o zadnici vystrčené na americké vojáky a o přivítání Američanů jejich nepočetnými odpůrci. Tedy těmi, kdo se jako pan inženýr Seidel rozhodli vystoupit z „mlčící většiny“ a se všemi riziky dát veřejně najevo svůj nesouhlasný názor: „Neumím si dost dobře představit, že obě lumpárny člověk provede nevědomky. Dělá je buď na základě svého přání, jak by měla realita vypadat, anebo jej k tomu vede jiná motivace. Takoví novináři a publicisté jsou skrytou součástí ruské lobby a je třeba o nich vědět,“ pravil soudruh výhrůžně.
Druhé dějství „normalizace vzor 2015“ prostě začalo naplno. Jeho úskalím je ovšem „výpočet kvadratury kruhu“: Zachovat zdání demokracie v zemi, ale současně zabránit šíření „zakázaných názorů a informací“, které se objevují především na několika nezávislých internetových webech. A které stále větší část veřejnosti, jíž už se zvedá žaludek z jednostranné propagandy oficiálních režimních médií, stále více vyhledává a pomáhá šířit.
Čtěte ZDE: Uvědomělý lid vítal, jak Česká televize předpověděla: Radost až do rána. Z hotelů nemocnice? Chybičky se vloudily. Vlastizrádci odhaleni. Zatčený politik v Náchodě
Pochvala ze zahraničí
Čeští kolaboranti mají ode vždy ještě jeden společný komplex: Potřebují, aby jejich „loajalita“ byla posvěcena ze zahraničí. Teprve pak si přijdou světoví – jako součást někdejšího světového revolučního hnutí „naruby“. A tak zajásali, když se v těchto dnech objevil článek věhlasné BBC Ruská propaganda začíná Čechům vadit, jehož autory jsou v družné jednotě jistá soudružka (učitelka) Paula Kennedy a jistá česká (žákyně) Simona Králová. Kromě jiného se v jejich společném díle dočteme:
„Několik českých a slovenských médií zveřejnilo seznam proruských stránek, jejichž počet dosahuje několika desítek. Kombinace profesionálního vyvedení těchto stránek a velmi nejasné struktury jejich vlastníků vyvolává otázky, jak jsou tyto stránky financovány.“
To je zvlášť komické, protože financováním kolaborantských médií, která tento „seznam“ údajně „proruských stránek“ zveřejnila, se autoři kupodivu nezabývají. Proč také nosit sovy do Athén? Je totiž notoricky známo, že jsou financována Američany, takže to žádné „otázky nevyvolává“. Ve vztahu k nezávislým webům jde samozřejmě o pomluvu a drzost – kterou si ovšem režimní média mohou dovolit po libosti.
Například na webu Neovlivni.cz Sabiny Slonkové – v podstatě oficiálním udavačském „tiskovém orgánu“ amerických speciálních služeb operujících na našem území (které české tajné služby podle smlouvy nesmějí „vidět“) – se opřeli (jak jinak?) také do Protiproudu. Právě tvrzením, že je financován z ruských zdrojů, inzercí a firem. Kde tuto sprostou lež sebrali, je zbytečné se ptát. Oni přece nemusejí nic dokazovat. Soudit se s nimi? A čeho bychom tím po několika letech sporu vlastně dosáhli? Ostatně – vůbec by nám nevadilo, kdyby u nás nějaké německé, slovenské, rakouské či ruské firmy inzerovaly. Ale zatím to, žel Bohu, tak není. Vše kryjeme z našich osobních soukromých zdrojů, z nevelké domácí inzerce či příspěvků čtenářů – za něž jsme nesmírně vděčni.
Článek BBC však pokračuje zajímavým zjištěním:
(...) Další podobná média Čechům vsugerovala myšlenku, že je současná ukrajinská vláda fašistickým režimem a že hlavním cílem USA je globální nadvláda. Proruské weby se začaly objevovat po oznámení plánů na posílení přítomnosti vojska NATO ve východní Evropě. Jedním z cílů kritiky těchto webů byl nedávný přesun vojska NATO přes české území. (...)
Druhý den publikoval český Sputnik článek, v němž cituje Petra Hájka, někdejšího poradce prezidenta České republiky Václava Klause. Hájek je považován za sympatizanta s nynější ruskou politikou a je známý svými velmi kontroverzními názory. Jeho „kontrarevoluční“ blog Protiproud (Protivochod) je jedním z nemnoha v Čechách, který publikuje neanonymně - autory podepsané texty jasně proruského a protiamerického obsahu, jakož i materiály namířené proti EU.
Podle webu Sputnik Petr Hájek prohlásil, že konvoj NATO je „šokující demonstrací imperialistického jednání USA“ a obvinil Spojené státy z přípravy války s Ruskem.
Mezihra Tři v jednom
To jen, pane inženýre Seidele, abyste si nepřipadal, že jste v tom sám. Nejste. Představte si, že i podle věhlasné BBC se nám společně s dalšími podařilo „Čechům vsugerovat myšlenku, že je současná ukrajinská vláda fašistickým režimem a že hlavním cílem USA je globální nadvláda“. Té „sugesci“ dal právě „mírový konvoj“ skvělou korunu. Ale povšimněte si také té báječné rétoriky: „Hájek je považován za sympatizanta s nynější ruskou politikou...“ Kým „je považován“? No přece JIMI. A ONI jsou dnes udavači, žalobci i soudci. Tři v jednom. No nekupte to!
Pak už jsou to jen běžné lži, typově: „Jedním z cílů kritiky těchto webů byl nedávný přesun vojska NATO přes české území.“ To určitě nebyl. Nešlo přece o konvoj NATO, ale americké armády. Země, s níž bychom pro takový „přesun“ museli mít sjednanou zvláštní mezinárodní smlouvu – což nemáme. Nebo krásná „výtka“, že na Protiproudu publikují autoři pod svými jmény, zatímco jinde jde většinou o „anonymní“ publicisty. Mnozí prostě nevidí důvod, proč se kolaborantům vydávat do rukou. My zase vycházíme z toho, že jsme pod tak pečlivým „dohledem“, že by to stejně bylo zbytečné. Nemluvě o tom, že je to pro nás věc zásadní: Nebojíme se JICH a stavíme se proti NIM čelem.
Jak dlouho nám to vydrží, je samozřejmě otázka. Poměry houstnou den ode dne víc. Kolaboranti se začínají předhánět v projevech loajality.
Čtěte ZDE: Zločinci v policii, prokuratuře a politice se nám smějí do očí: Občane, zaplať za naše čachry milióny! Slyšíte to ticho? Nikdo se neodváží ani špitnout. Spolupachatelé jsou i novináři a ČT
Dějství třetí
Až se budou psát dějiny současného americko-bruselského protektorátu na území Böhmen und Mähren, bude v nich mít čestné místo interpelace soudružky Miroslavy Němcové (ODS) na premiéra Sobotku ve věci ruské propagandy v České republice. Přednesla ji příznačně – na Zelený čtvrtek, kterému v křesťanském pojetí vládne jistý Jidáš:
„Chtěla bych se vás zeptat, zda jste zaregistroval působení propagandistických serverů a různých iniciativ, které jsou podporovány z Ruské federace. Ptám se vás na to proto, že jako předseda vlády máte ústavní a další zákonnou povinnost chránit suverenitu České republiky a bezpečnost jejích občanů. Pokud jste tedy takové to propagandistické působení podporované z Ruska zaregistroval, můj dotaz zní takto: Jak hodláte zajistit, aby občané České republiky měli přehled o těchto serverech, o těchto iniciativách. Například některá média už se toho úkolu chopila a na svých stránkách pro své čtenáře nebo posluchače nebo diváky zveřejňují některé tyto adresy, ať už je to například týdeník Echo, Svobodné fórum, v Reflexu mám dojem, že jsem nějaké takové informace četla v České televizi. Chtěla bych se vás zeptat, jestli například vláda nechystá vypracovat takový seznam a vyvěsit jej na svých stránkách a průběžně ji aktualizovat jako jednu z možností obrany, kterou byste poskytl našim občanům.
(...) Chápu to, že jsme v rámci složitých věcí, které třeba naplno tady nemohou být řečeny, ale myslím, že tak, jak jsem je formulovala, tak bych tu odpověď dostat mohla.
To je přece přímo úchvatné! Vláda má vypracovat „seznamy nepohodlných“. Ty na ulicích – viz pan inženýr Seidel – si policie zaregistruje sama. Ty v médiích má podchytit vláda. Co s nimi pak asi bude dělat? Ale ono se vlastně už dělá, jak dobrá soudružka Němcová „tajemně“ propíchla: „Jsme v rámci složitých věcí, které třeba naplno tady nemohou být řečeny...“ Ejhle, ejhle! Takže kolegyně Bradáčová a kolega plukovník Šlachta se už asi na americké ambasádě dohodli na postupu, který je ovšem pro veřejnost zatím tajný?
Něco se stane
Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to k popukání. Jak si ti ťulpasové hrají na „konspiraci“ podle béčkových amerických filmů, z nichž čerpají veškerou svou politickou ideovou výbavu. A disidenti, kteří by měli všechny důvody „konspirovat“, zase naopak zcela otevřeně prezentují svobodné informace a názory. Jenže ono to vážné je. Ukazuje to na přípravu zásadního střetu. Jak, kdy a čím proti každému „mimo řadu“ zaútočí, nevědí zatím ani oni. Jsou samozřejmě pouhými pěšáčky v cizí hře. Že to ale udělají, o tom není sporu. „Občanská válka“ v sametovém formátu je jejich vášeň. Před tou skutečnou, jakou vidíme třeba na Ukrajině či v jiných zemích, kde Američané zařídili bratrovražedné války naostro, se domnívají, že jsou chráněni. Nejsou. Kdo seje vítr...
Nyní budeme chvíli sledovat dramatický nástup havlistické politické a mediální kavárny proti prezidentu Zemanovi. „Přibouchnout dveře na Hrad“ velícímu americkému „ambasadorovi“ je jistě mužné gesto. V ostrém protikladu k havlistickému prezidentu slovenské republiky, který se domnívá, že si právě vysloužil kolaborantskou „inspektorskou zahrádku“ (viz. film z nacistické okupace Ostře sledované vlaky), když „příkladně“ zaútočil na svého hosta, ruského ministra zahraničí Lavrova.
Přesto je mi však bližší postoj pana inženýra Seidela a jemu podobných. V podhradí totiž fouká víc. Jak to líčí jiný disidentský dopis, jenž popisuje další „patro“ počínající občanské války českých občanů s americkými kolaboranty:
„Kolem přejezdu jednotek US bylo řečeno snad vše, vrchovatou měrou, z obou stran barikády. Přesně tak to vnímám po následujících dnech tohoto týdne. Toto je můj osobní, smutný a asi i v pozadí tušený, postřeh.
Mám spoustu přátel. A také velmi laskavé a milé zákazníky. Měla jsem dojem, že si rozumíme. Po ,,Přejezdu“, jsem najednou absolutně SAMA. Všichni mi vyprávěli o překot, jak se tam byli podívat a jak si pěkně popovídali. A ta atmosféra a to nadšení!
Připadám si jako v béčkovém seriálu. Zůstal mi jediný člověk. Můj manžel. Tak dlouho jsem s ním mluvila o tom, co si myslím a čemu věřím. A on mi prostě naslouchal. Spolu tomuto budeme stát čelem.“
VJ
Tak hezký zbytek Velikonoc, moji všichni dobří rodáci. A neztrácejme naději. Tyto největší svátky v roce jsou zdánlivě o tmě. O zrazovaných osamělých. O zfanatizovaném davu, který křičí Ukřižovat! O politických elitách, které raději volají Sláva římskému císaři!, než by se zamyslely nad slovy „disidenta“ ze svého národa. Protože mají své vlastní (směšné, ale výnosné) politické zájmy.
Jsou ale také o nezničitelném světle Pravdy. A především o Vzkříšení. Někteří mu dodnes nemohou uvěřit.
