Až budete podávat daňové přiznání, nebo nad výplatní páskou skřípat zuby při pohledu na krvavé peníze, které z nás ždíme stát, vzpomeňte s vděčností také na nejvyšší pražskou prokurátorku Bradáčovou, plukovníka Šlachtu či olomouckého „autistu“ Ištvana a jejich další mediálně populární společníky. A především na milovanou americkou ambasádu, centrálu, z níž byl „inspirován“ a řízen policejně-prokurátorský puč, který kvůli dostavbě Temelína svrhl českou vládu.
Přišlo nás to všechny kromě všech ostatních důsledků také na pěkných pár desítek miliard korun – a platíme dál jak mourovatí. Ištvan, Šlachta a spol. jsou nicméně nadále vysmátí. Přestože už i české soudy hodnotí jejich „výkon“ jako protizákonný, nic se neděje. Je vůbec myslitelné, že si to všechno necháme jen tak líbit?
Milióny tečou dál
Ve stínu mediálního vzrušení nad podivnou havárií německého letadla a rozhořčením veřejnosti z nadcházející drzé demonstrace síly americké armády zanikla zpráva, která by ve skutečnosti měla přivést lidi do ulic právě tak:
„Ministerstvo spravedlnosti se dohodlo s bývalými poslanci za ODS Markem Šnajdrem, Ivanem Fuksou a Petrem Tluchořem na ukončení sporu o odškodnění za jejich trestní stíhání a pobyt ve vazbě. Dostanou od 507 tisíc do 847 tisíc korun, oznámilo ministerstvo v tiskové zprávě. V soudním sporu exposlanci požadovali celkem asi 9,5 milionu korun. Všichni byli stíháni v kauze takzvaných trafik, v jednom z případů kolem někdejší šéfky kabinetu premiéra Jany Nagyové. Ministerstvo také uveřejní omluvu.“
Strašné je, že vinu za onu prohranou neprohratelnou arbitráž na nás chtěli hodit právě ti, kteří ji sami zavinili. Ještě strašnější ovšem je, že tihle mamlasové – namátkou Bohuslav Sobotka, Vladimír Špidla či Jan Mládek – tu opět vládnou.
Premiér Bohuslav Sobotka, kterého policejní puč vynesl do křesla šéfa vlády, to komentoval vskutku sobotkovsky:
„Předpokládám, že ministerstvo spravedlnosti pro to má právní důvody, aby postupovalo takovým způsobem. Nemám žádnou radost z toho, že to zpochybňuje stav naší justice a její schopnost řešit takovéto kauzy.“
Čtěte ZDE: Vládní puč jinými prostředky: Co mají společného Temelín a Majdan? Americké tajné služby rozehrály proti české vládě cynickou partii. A jaké zájmy má prezident Zeman?
Čtěte ZDE: Budování policejního státu: Před akcí Rath a protivládním pučem se policejně-prokurátorsko-justiční mafie cvičila v akci "Dálnice". Informace, o kterých mainstream mlčí.
Jde o mnohem víc
Vůbec přitom nejde o ministerstvo. To si naopak mne ruce, že „ušetřilo“, protože místo požadovaných skoro deseti vyplatí obětem policejně-prokurátorské zvůle vězněných v zájmu amerického „objednavatele“ vládního převratu „pouze“ necelé dva milióny korun z našich daní. Zatímco berňák pronásleduje každého poplatníka o pár korun, které třeba jen omylem „nepřiznal“, zločinci v justici a policii (kterým právě úřady rozesílají statisícové „doplatky“ k jejich už tak nehorázným platům) jsou nepostižitelní. Protože kde není žalobce, není soudce. Ministerstvo jen „nezúčastněně“ konstatuje:
„Exposlanci se v rámci uzavřené dohody zcela vzdali požadavku na peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, kterou by s největší pravděpodobností s ohledem na judikaturu v obdobných případech vysoudili, a své nároky již nebudou soudně vymáhat.“
Marek Šnajdr obdrží 524 500, Ivan Fuksa 847 502 a Petr Tluchoř 507 489 korun. Různé částky dostanou pro to, že měli rozdílné náklady na právní zastoupení i rozdílný ušlý zisk, o který přišli, když byli ve vazbě.
I u nás jsou ještě (někteří) stateční soudci
Spiklenci Ištvan, Bradáčová, Šlachta a spol. přitom od počátku samozřejmě věděli, že nám kradou nejen poslední zbytky iluzí o demokracii a právní jistotě, ale že nás to navíc bude stát hromadu peněz. Spoléhali však na to, že ve vypjaté mediální hysterii se žádný soud neodváží jejich zločinům postavit. Ten nejvyšší (respektive jeden ze statečných senátů Nejvyššího soudu) to však učinil. Čest a sláva mu – i když to znamená, že nyní pokračujeme ve splácení dluhů, které z našich peněz beztrestně vytáhli nedotknutelní „přátelé americké ambasády“.
Shodou okolností v těchto dnech další soud řešil něco podobného. Záležitost, která se vleče již mnoho let, takže na ni veřejnost pochopitelně už zcela zapomněla. A zase budeme platit. A zase ti, kteří vše způsobili se nám smějí do očí. Jeden ze „spolupachatelů“ (tehdejší ministr financí) je dnes dokonce premiérem, který toliko nemá „žádnou radost z toho, že to zpochybňuje stav naší justice a její schopnost řešit takovéto kauzy“.
Kauzu naprosto zbytečně prohrané arbitráže o televizi NOVA a jejích důsledků, které stále trvají, nám v tomto případě připomíná jedna z obětí někdejšího mediálního a politického lynče, Petr Štěpánek:
Slyšíte to ticho? Stát bude platit další miliony
Slyšíte to ticho?! Média hlavního proudu ani nehlesnou. Asi proto, že kdyby o tom jejich novináři napsali, museli by hned ve druhé větě dodat: My jsme ti pitomci, kteří za to nesou spoluodpovědnost, protože jsme po celou dobu poslušně přitápěli pod kotlem!
Boží mlýny sice melou hodně pomalu, ale melou. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 3. 2015 vyhověl žalobě bývalých členů Rady pro vysílání o náhradu škody v plném rozsahu.
O co jde? V roce 2003 předseda vlády Vladimír Špidla odvolal členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Stalo se tak na návrh poslanecké sněmovny, respektive tehdejší vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Česká televize tu popravu (bez možnosti obhajoby) jako jednu z nejdůležitějších politických událostí roku dokonce vysílala v přímém televizním přenosu. Špidla a spol. potřebovali veřejnosti předhodit viníka prohrané mezinárodní arbitráže ve věci TV Nova, ve které vyletělo komínem více než 10 miliard korun. Rada pro vysílání posloužila jako vhodný obětní beránek.
Teprve následně si tatáž poslanecká sněmovna k prohrané arbitráži zřídila vyšetřovací komisi. V její závěrečné zprávě se konstatuje, že „žádný ze skutků, nebo absence skutků ze strany mediální rady, nezpůsobil investici pana Laudera přímé či nepřímé škody“. Jinými slovy: ten samý orgán, který v dubnu 2003 navrhl odvolání členů rady, následně v lednu 2005 své rozhodnutí sám zcela zpochybnil. Ke stejnému závěru, totiž že Rada pro vysílání se v souvislosti s prohranou arbitráží nedopustila žádných pochybení, v roce 2005 dospělo i šetření Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Policie České republiky, který případ odložil.
Petr Štěpánek: Boží mlýny melou
Šest ze třinácti odvolaných radních, konkrétně Zdeněk Duspiva, Pavel Foltán, Josef Musil, Jiří Novotný, Petr Štěpánek a Petr Žantovský, si Špidlovu politickou prasárnu nenechalo líbit. Začalo neuvěřitelné soudní martyrium. V roce 2007 naše odvolání soud zrušil. Následovala žaloba na předsedu vlády o náhradu škody. Vyčíslili jsme ji pouze jako náhradu ušlých platů, o které jsme v důsledku nezákonného odvolání přišli. Stranou jsme ponechali morální újmu (dodnes kdejaký trouba na internetu píše, že mu za prohranou arbitráž dlužím tisíc korun) i náhradu za zdravotní komplikace. Nejstaršího z nás, filmového historika Jiřího Novotného, tehdy stihl těžký infarkt. Stačilo málo a s klidným svědomím bych o Špidlovi psal, že je vrah.
To už byl předsedou vlády právní nihilista Jan Fischer, který si s tou patálií poradil jednoduše. V roce 2009 nás zkrátka znovu odvolal. Z funkcí, ve kterých jsme už nebyli, neb nám mezitím šestiletý mandát doběhl. Fischerův povedený právník (bývalý náměstek ministra spravedlnosti František Korbel) nám příslušný dokument rozdal přímo u soudu během jednání. Také tuhle prasárnu č. 2 další soud posléze zrušil a co do příslušného rozsudku napsal, si Jan Fischer rozhodně za rámeček nedá.
Po celou dobu jsme státu nabízeli vyřešit spor smírnou – to znamená kompromisní – cestou. Namísto seriózního a aspoň trochu civilizovaného jednání si ovšem státní orgány věc přehazovaly jako horký brambor. Předseda vlády to záhy hodil na ministerstvo kultury a to zase na současnou Radu pro vysílání.
To už jsme v současnosti. Boží mlýny sice melou hodně pomalu, ale melou. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 3. 2015 vyhověl žalobě bývalých členů Rady pro vysílání o náhradu škody v plném rozsahu. Stát má šestici nezákonně odvolaných radních vyplatit ušlé platy v souhrnné výši cca 15 milionů korun plus úroky, které činí přibližně dalších 10 milionů. Stát má rovněž uhradit náhradu soudních výdajů ve výši více než 2 miliony korun.
Čtěte ZDE: Jak Česká televize udala sama sebe: Nevídaný útok na hlavu státu. Nezávislost? Jen pokud ČT někdo nesáhne na miliardy vysávané z občanů. Vezmeme věci do vlastních rukou?
Kdo za to může?
Je to docela pálka, že? Co myslíte, jakpak se k tomu asi postaví Vladimír Špidla jako hlavní viník, respektive devadesát bývalých a namnoze i současných poslanců, kteří mu u té politické prasárny v roce 2003 asistovali?
Není pravda, že ti poslanci nevěděli, co činí. Na to, že je odvolání členů RRTV protiprávním krokem, za který dříve či později přijde účet, je upozorňovali právníci z řad tehdejší opozice, konkrétně třeba Ivan Langer (ODS) či Vojtěch Filip (KSČM), ještě před tím, než jako bohorovné, leč nemyslící stádo návrh na odvolání odhlasovali. Stačí nahlédnout do stenozáznamu z jednání poslanecké sněmovny ze dne 2. 4. 2003.
Myslíte, že některého z těchto devadesáti poslanců napadne vyslovit obyčejné slovo „promiňte“ nebo že snad někdo z nich dokonce rozbije prasátko, aby přispěl na škodu, kterou spoluzavinil? Kdepak! Bude to přesně naopak. Stát se nepochybně odvolá a soudní martyrium bude pokračovat.
Viníci opět vládnou
Strašné je, že vinu za onu prohranou neprohratelnou arbitráž na nás chtěli hodit právě ti, kteří ji sami zavinili. Ještě strašnější ovšem je, že tihle mamlasové – namátkou Bohuslav Sobotka (tehdy ministr financí, dnes předseda vlády), Vladimír Špidla (tehdy předseda vlády, dnes hlavní Sobotkův poradce) či Jan Mládek (tehdy náměstek ministra financí, dnes ministr průmyslu a obchodu), kteří škodu více než 10 miliard korun (nyní plus dalších skoro 30 milionů) svým neskonalým amatérismem způsobili – tu opět vládnou.
A propos – kde jsou ti zpropadení novináři, kteří jindy píšou o každém pšouku? Ty českotelevizní si dokonce platíme povinnou daní, aby nás informovali objektivně, vyváženě a všestranně.
Zdroj.
