Kauza exšéfů dálnic z prosince 2011 je nejstarší a snad díky tomu je i první, v níž vyplouvají na povrch prapodivné metody, jakými zdivočelí prokurátoři "bojují s korupcí". A skutečně to vypadá, že právě zde si represivní aparát nanečisto vyzkoušel, co vše projde bez povšimnutí.
Téma cvičení: policejní trojčlenka
Vše začalo teatrálním zatčením tří bývalých manažerů státního správce silnic a dálnic (ŘSD) a jednoho podnikatele několik dnů před Vánocemi 2011. Podstatou obvinění je fakt, že čerpací stanice u dálnic vystavěl developer a ten je následně pronajímá čerpadlářům. Podle policie to měl prostřednictvím ŘSD udělat přímo stát. Tato úvaha, jakkoli se zdá logická, však odporuje platným zákonům: státní ŘSD nejenže ze zákona čerpací stanice stavět nemůže, ale dokonce nesmí.
Údajné stamiliony, které kauze dodaly náležitý lesk, by tak stát nikdy nezískal. Prostou ekonomickou úvahou je ale nezíská ani stíhaný developer: policejní matematici totiž kalkulují s tím, že výnos rovná se zisk a dokonce i s tím, že daň z přidané hodnoty je součástí zisku podnikatele. Pokud přes státního zástupce i vazebního soudce projde takováto "perla", není se co divit, že podobná matematika mohla být aplikovaná pro (dnes již zastavené) stíhání exministra Julínka.
Téma cvičení: vazební důvody
Na všechny čtyři stíhané byla uvalena vazba, přičemž mediální nejznámější aktér kauzy - někdejší výkonný ředitel ŘSD Hala - v ní zůstal po nejdelší možnou dobu osmi měsíců. Za zmínku stojí, že o jeho vazbě rozhodoval ten samý soud a dokonce ten samý soudce, jako později o Davidu Rathovi. Meritem vazebního důvodu u Haly byla jeho neschopnost prokázat, že nemá v zahraničí vazby plynoucí z jeho údajného "skrytého" majetku. Těžko prokazovat, že něco není, a tak to ani Hala neprokázal. Zarážející je však rozhodnutí Ústavního soudu, který jeho stížnost odmítl s odůvodněním, že "koneckonců neuvedl nic, čím by tvrzení obecných soudů vyvrátil."
I Ústavní soud tak posvětil plné uplatnění presumpce viny. Obviněný je tedy napříště povinen prokázat, že tvrzení soudu je nepravdivé. Stejný model je úspěšně aplikován i na Ratha, když ani on nemůže beze zbytku prokázat, že nemá spojení v zahraničí. Lze už jen spekulovat, že by to taktéž neprokázali donedávna vazebně stíhaní exposlanci. Koneckonců i v kauze exposlanců vyhodnotili detektivové v případě úředníka Bočka jako operativní poznatek nasvědčující plánovanému útěku jeho plánovanou zahraniční rodinnou dovolenou...
Bývalý výkonný ředitel Ředitelství silnic a dálnic Michal Hala
Téma cvičení: když se kácí les, lítají třísky
Obhájci obviněných v kauze ŘSD od prvopočátku marně poukazují především na nestandardní způsob získání klíčových svědectví, kdy podle nich byl zneužit institut utajeného svědka. Těžko od obhájců čekat cokoli jiného. Zlom však nastal na jaře letošního roku, kdy šéf v pořadí druhého vyšetřovacího týmu upozornil na zjevně nezákonné praktiky, které stály na samém počátku celé kauzy. V oficiálním policejním dokumentu popsal, že korunní svědkyni předchozí vyšetřovatelé vydírali. Odvlekli ji ze zaměstnání, drželi o hladu, pak ji opili a donutili podepsat připravený protokol. Těžko uvěřit, že nejde o výslech vedený estébákem Grebeníčkem v roce 1951, ale o běžný (a jak se dále dočteme evidentně legální) postup soudobých detektivů Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.
Přitom právě toto svědectví umožnilo celé stíhání a uvalení vazby. A není bez zajímavosti, že už i některé servery (Babišova ceskapozice.cz) se - bez povšimnutí těch zcela mainstreamových - nad tímto vývojem oprávněně podivují. Dokonce sám bývalý příslušník protikorupční policie Zdeněk Ondráček na Babišově serveru píše: "(...)Policie a státní zastupitelství v honbě za „velkou rybou“ vykonstruovala a zmanipulovala důkazy, na základě kterých pak zahájila trestní stíhání." Po té co byl záznam prokazující manipulace s důkazy založen do spisu, dostal se k obhájcům a následovala série trestních oznámení a vyšetřování vedené Generální inspekcí policejních sborů.
Téma cvičení: co se doma uvaří, to se doma sní
Takovýto vývoj by v jiné zemi znamenal nedozírný skandál. Jenže v Čechách si dovedeme poradit. Kauzu od počátku dozorovala státní zástupkyně Jana Jahodová, dočasně přidělená k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Je přitom zřejmé, že o nezákonných praktikách vyšetřovatelů musela přinejmenším vědět a nejméně jednoho z nezákonných výslechů se prokazatelně sama účastnila. Existuje-li důvodné podezření, že se sama dozorová státní zástupkyně podílela na nezákonných praktikách při vyšetřování, bylo by logické, aby kauza okamžitě přešla jinam. Jenže to současně představuje "riziko", že by se kauza mohla dostat na stůl někoho neinformovaného.
Rozhodnutím Lenky Bradáčové proto spis zůstal na stole Jahodové, která tak po dva měsíce vyšetřovala sebe samu. (Jen tak na okraj: Nejvyšší státní zastupitelství "nevidí důvod", aby do takovéhoto stavu jakkoli vstupovalo.) A aby toho nebylo málo - samotné vyšetřování policejní inspekce dozoruje (chvíle napětí) - Vrchní státní zastupitelství v Praze. Kruh se uzavřel definitivně, když "shodou náhod" žalobkyně Jahodová s koncem června "na vlastní žádost" (chybí dodat už jen "ze zdravotních důvodů") ukončila stáž a podle vyjádření Bradáčové tak není důvod proti ní jakkoli zasahovat. Pozornému čtenáři neuniklo, že je dokonale zameteno: u případu už není nikdo, kdo by mohl ve slabé chvilce mohl začít vyprávět, co ve skutečnosti stálo na jeho počátku.
Čteze ZDE: V procesu s Davidem Rathem nejde o hledání spravedlnosti. Justice a média pouze na „živém vzorku“ testují citlivost veřejnosti. To hlavní teprve přijde. Půjde o všechno.
Čtete ZDE: Zahájení procesu s Davidem Rathem a hlasování sněmovny o důvěře prezidentu Zemanovi proběhne tentýž den: Je všechno jenom náhoda? A zvedne někdo zničený prapor svobody?
Čtetě ZDE : Odporné natahování na bradáčovský skřipec aneb: Pusťte Davida Ratha!
Téma cvičení: obětuj pěšáka
Jedna nepříjemnost však zůstala: policista Kotrč, který odhalil skandální praktiky svých kolegů a dokonce byl tak drzý, že vrchní žalobkyni Bradáčovou upozornil na její osobní zaangažovanost v samotné kauze. Nedávno se ale i on dočkal: nejen, že byl z kauzy odvolán a případ dostal již třetí vyšetřovací tým, ale už si i vyslechl obvinění z "vyzrazení" identity utajeného svědka. To je totiž zatím jediný výsledek šetření policejní inspekce. Takže zatímco jeho kolegové možná právě teď někde drží vaši sestřenici, aby potvrdila, že viděla na chodníku PŘED (!) Sněmovnou, jak si jistý poslanec strká do kapsy tlustou obálku, čelí tento naiva obvinění z "vyzrazení" informace, která byla na jaře loňského roku zveřejněna v médiích. Na mysl se tak dere normalizační vtip, jak jistý občan dostal dvacet let za větu "Husák je vůl", neboť šlo o vyzrazení státního tajemství.
Téma cvičení: ...a na škody nehleďte
Ještě jeden aspekt stojí za hlubší zamyšlení. Každé trestní stíhání nutně páchá materiální i nemateriální škody. Český právní řád stojí na myšlence, že je-li obviněný v řádném a spravedlivém procesu uznán vinným, může si za tyto škody sám. V opačném případě je vzniklé škody povinen nahradit stát, tedy daňoví poplatníci. Nikoli tedy státní zástupce, který stíhal nesmysl (ať už úmyslně, nebo z nekompetentnosti) či soudce, který poslal nevinného do vazby. V tomto kontextu není od věci opakovaně zmínit žalobkyni Jahodovou, iniciátorku akce "Dálnice".
Z obecného pohledu je pak nejpodstatnější případ někdejšího primátora Kladna Milana Volfa, který byl na pokyn Jahodové teatrálně zatčen na radnici, držen ve vazbě, aby pak i on byl po letech tahanic soudem osvobozen.
Eufemisticky řečeno: její kariéra totiž není zrovna lemována jen samými úspěchy. Byla to ona, kdo léta zbytečně vláčel po soudech úředníky příbramské radnice v obdobně vykonstruované kauze "nevýhodných smluv". Verdikt: osvobozeni. Byla to ona, kdo se marně snažil prokázat korupci na Ministerstvu zahraničních věcí v éře Karla Srby. Osvobozující rozsudky mediálně přehlušilo Srbovo odsouzení za údajnou přípravu vraždy novinářky Slonkové. Z obecného pohledu je pak nejpodstatnější případ někdejšího primátora Kladna Milana Volfa, který byl na pokyn Jahodové teatrálně zatčen na radnici, držen ve vazbě, aby pak i on byl po letech tahanic soudem osvobozen.
Letos na jaře mu bylo státem přiznáno odškodnění 1,1 milionů korun z peněz daňových poplatníků. Dopad pro Jahodovou? Povýšení - již zmíněná stáž na Vrchním státním zastupitelství. Jak asi dopadne žalobce, který neprávem stíhal exministra Julínka? Co se stane s Bajgarem a Ištvánem, co bude se soudci, kteří nezákonně drželi ve vazbě tři exposlance? Bude dost míst, na která tyto" úspěšné" bojovníky s korupcí povýšíme? A kdo asi zaplatí ty stamiliony, o které zahraničním investorům v kauze "Dálnice" nakonec skutečně půjde?
Cvičení závěrečné: spoléhej na stádo
Vraťme se na začátek. Předpokládaná otázka, proč věřit tomu, že právě exšéfové dálnic posloužili jako pokusní králíci, je zcela na místě. Tak tedy proč? Protože těžko pro takovéto cvičení najít atraktivnější a současně zranitelnější cíl. Díky letité mediální masáži se totiž nenajde nikdo, kdo by si dovolili byť jen pochybovat, že dálnice se v Čechách staví ze zhmotněného a koncentrovaného Zla.
Všechny diskuze pod články mainstreamových serverů se jen hemží zasvěcenými znalci poměrů, zatímco reálné argumenty či důkazy se na stůl nikdy nedostaly. Je přitom příznačné, že sama kauza "Dálnice" se týká čerpacích stanic, tedy agendy, která je pro státního správce dálnic naprosto okrajová a rozpočtově zcela zanedbatelná. Jako by se nenašlo nic jiného, čím by dal uspokojit hlad stáda po krvi.
Iniciátoři akce "Dálnice" si tak mohli být právem jistí, že sklidí hlasitý potlesk a že současně jejich "drobné přešlapy", jejichž menší část jsme v tomto článku zrekapitulovali, bude nahlíženo právě v duchu již zmíněného Gottwaldova "když se kácí les...".
Stejně tak působí krajně nepřesvědčivě, že ti "nejzkorumpovanější ze zkorumpovaných" dávno nestojí před soudem. Měsíce vazebního věznění a palcové titulky na straně jedné, na straně druhé už třetí vyšetřovací tým, "soudružská" výměna dozorového státního zástupce, rozpadající se skutková podstata a proces v nedohlednu.
Všichni tři obvinění pak byli v době svého zadržení rovněž již léta "v civilu", tedy nikoli ve funkcích, a logicky tak bez jakéhokoli "krytí". Iniciátoři akce "Dálnice" si tak mohli být právem jistí, že sklidí hlasitý potlesk a že současně jejich "drobné přešlapy", jejichž menší část jsme v tomto článku zrekapitulovali, bude nahlíženo právě v duchu již zmíněného Gottwaldova "když se kácí les...". Po neoblíbených dálničářích přišel provokatér Rath, pak "vrah" Janoušek, příslušník třídy kmotrů, a pak i neoblíbený Nečas, příslušník třídy politiků. Kdo to bude příště?
Smyslem této stati není kohokoli hájit. Smyslem je upozornit na koncentrovanou a fakticky nekontrolovanou moc represivních složek, které nenesou jakoukoli reálnou odpovědnosti za svoje konání a na rostoucí uplatňování třídního přístupu k trestnímu právu. A ten se může kdykoli obrátit proti kterémukoli dnes ještě svobodnému občanovi.
