Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zaslal ministryni spravedlnosti Heleně Válkové dopis s výčtem čtyřiačtyřiceti výhrad k návrhu zákona o státním zastupitelství. Všechny připomínky jsou podle něho zcela zásadní. Rozčiluje se, že nový zákon sice formálně vychází z návrhu, který v roce 2013 projednala sněmovna, obsahuje ale prý řadu změn, které původní návrh ohýbají směrem „k politickému rozhodování, nebo možnosti politického ovlivňování činnosti státního zastupitelství“.
Je to samozřejmě nesmysl – lépe řečeno, je to právě naopak. Jde o to, oč jde od počátku: P. Zeman, L. Bradáčová a plukovník Šlachta vedou pod patronací americké ambasády skupinu, jež se rozhodla udělat z represívního aparátu čtvrtou politickou moc v České republice. To vše třímajíce prapor „boje proti korupci“, osvědčené téma, na které zmanipulovaná veřejnost slyší. Je tragikomické – a bezpříkladně arogantní – že se tak shodou okolností děje právě v okamžiku, kdy jejich zámořští sponzoři čelí skandálu s „ilegálním“ mučením „podezřelých z terorismu“. Jednoho by napadlo, zda by si Američané neměli nejprve zamést před vlastním prahem?
Tajná schůzka
Nový americký velvyslanec Andrew Schapiro však má v popisu práce něco jiného. Od první chvíle nenechal nikoho na pochybách, že se na něj naši „Quislingové“, mohou stoprocentně spolehnout. Americkou demokracii je přece nutno šířit všude a stále. Třeba se konečně také naši „vyšetřovatelé“ poučí, jak se správně zachází s „podezřelými“ z čehokoli. K tomu je ovšem nutná součinnost policejních složek s prokuraturou.
Kdo je proti „Lex Bradáčová“, je přece potenciální korupčník, ne-li přímo podezřelý z terorismu. A ti patří na Guantánamo.
Proto se krátce po svém nástupu na pražskou ambasádu sešel s „generálním prokurátorem“ Pavlem Zemanem. Je vcelku pochopitelné, že se veřejnost neměla dozvědět, o čem spolu pánové jednali. Obsah schůzky, která se uskutečnila v brněnské restauraci Rialto, odmítlo Nejvyšší státní zastupitelství komentovat s tím, že toto není určeno ke zveřejnění. Doslova prý „není ve veřejném zájmu“(!), abychom věděli, o čem jednal zástupce cizí velmoci s hlavou českých „vyšetřovatelů a prokurátorů“.
Zemanův úřad o schůzce rovněž neinformoval, ačkoli v podobných případech vydává alespoň tiskové zprávy. V těch se například dočteme o návštěvě ruských nebo srbských prokurátorů, soudců italského nejvyššího soudu, ministra spravedlnosti z Vietnamu nebo čínských studentů. Zmínka o jednání s velvyslancem Spojených států však chybí.
Proč měla americká i česká strana zájem toto údajně „rutinní“ jednání utajit? A proč – poté, co byla schůzka „vyzrazena“ – alespoň se pokusili utajit, že „summitu“ se zúčastnila i vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovník Robert Šlachta a pověstný olomoucký prokurátor Ivo Ištvan, jenž podle amerických not provedl operaci „Pád Nečasovy vlády“? Že by také u nás chtěli postavit nějaké Guantánamo? Svým způsobem ano. Jen, jak uvidíme, zřízené podle „místních poměrů“.
Čtěte ZDE: Strýček Sam opět zasahuje: Velvyslanec Schapiro se schází se Zemanem bez Zemana. Chce „převychovat“ Rusy, nebo nás? Nebude nutno „vyměnit“ nejprve Američany?
Honili moc zajíců najednou
Shozením Nečasovy vlády vyřešili Američané pouze aktuální problém s Temelínem: Tendr, v němž by jejich Westinghouse neměl šanci, byl zastaven. Současně si však vládním pučem způsobili řadu problémů a narušili vazby, které před tím mnoho let budovali. Jedna z hlavních „amerických spojek“, bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému se i přes vynucenou rezignaci podařilo prosadit do čela státního zastupitelství Pavla Zemana, skončil v labyrintu bruselských katakomb. Ale především – pád Nečasovy vlády znamenal zároveň potopení zákona o státním zastupitelství, který byl šit na míru americké Páté koloně Zeman – Bradáčová - Šlachta.
Američané předpokládali, že po systematické dezintegraci politického systému, nahradí stávající politické struktury přímo i nepřímo svými lidmi z nevládních organizací a NGO – základnou všech „barevných revolucí. Zatímco ostatní politici budou žít pod neustálým stresem z odposlechů a „na tělo“ šitých kauz v režii policie a prokurátorů. K tomu ovšem potřebovali prosadit klíčovou normu, která by vše legalizovala.
Jak stvořit virtuální Guantanamo
Podstatou zákona z pera L. Bradáčové, „její“ Unie státních zástupců a „ochránců“ z US Embassy bylo stručně řečeno centralizovat a rozšířit moc státního zastupitelství. Vytvořit speciální Úřad pro potírání korupce (v čele s Bradáčovou), párovou obdobu Šlachtova ÚOOZ. Místní „virtuální“ Guantanamo na stíhání kohokoli za cokoli smyšleného – mimo jimi podporované a chráněné struktury.
Čtvrtá (ale vlastně první) moc ve státě se tak měla stát realitou. A měli velkou šanci. Bradáčovskou „Akcí Rath“ vystrašení poslanci již byli ochotni udělat cokoli. Zákon začátkem června 2013 prošel v 1. čtení, ale čtrnáct dní nato byl Ivo Ištvan přinucen provést razii na Úřadu vlády – a rozpuštěním sněmovny šel zákon ke dnu.
Staré plány nového muže
Andrew Schapiro při svém nástupu do funkce vyhlásil za jednu ze svých priorit „boj proti korupci“. Nikoli v jeho vlastní zemi – ale kupodivu u nás. Má nás přece tak rád. I nějaké ty předky má z Čech... Proto prý ambasáda pod jeho vedením plánuje „zintenzivnit spolupráci s českými nevládními organizacemi“. Chystá zvláštní „grantový program“ (jiný výraz pro politickou korupci jako hrom!), který má podpořit „občanskou společnost“.
Hrozí, že nový zákon „jejich lidi“ naopak vrátí do mezí, jež jim jedině přísluší. Drtivý vliv paní Bradáčové a spol. na politiku se tak opět sníží. A to soudruh Schapiro (ani jeho spojenecký „Výbor pro obecné blaho“) nesmí dopustit.
Ostatně první výsledky této „podpory“ můžeme vidět v přímém přenosu právě v těchto dnech při pokusu „majdanizovat“ českou společnost a skandalizovat prezidenta Miloše Zemana akcemi „rudých gard“ a mediálními kampaněmi. Jenže to hlavní, oč pořád jde – a na to nezapomínejme – je právě „padlý“ zákon o státním zastupitelství. To je klíč ke skutečné moci.
Babiš konkurenci nepotřebuje
Jak již řečeno: Vedlejším produktem pádu Nečasovy vlády a sněmovny, byl i konec tohoto klíčového zákona. Nastoupila Rusnkova a pak i Babišova (takzvaná Sobotkova) vláda. Jenže už ani Rusnokova ministryně spravedlnosti Marie Benenešová, „zamilovaná“ do Ivo Ištvana, soka Lenky Bradáčové, nemínila pokračovat v práci na zákoně, který „popraví“ jejího spojence. Zákon by s velkou pravděpodobností stál Ištvana hlavu, zatímco z Bradáčové a Zemana – s americkou ambasádou za zády – by naopak udělal skutečné „vládce státu“.
Rovněž současná ministryně spravedlnosti Helena Válková „zklamala“. K rozhořčení havlistické Páté kolony přišla s vlastní koncepcí zákona – což také způsobilo její dramatický rozchod s Hanou Marvanovou a počátek tvrdých mediálních útoků. Ani Andreji Babišovi se totiž vůbec nehodí, aby jeho impérium – firemní i státní, přičemž obojí již dnes splývá – podléhalo „americkému managementu“. Je orientován na Německo a „konkurenci“ na svém mocenském smetišti nepotřebuje.
Čtěte ZDE: Odborník žasne, laik už chápe: Do Prahy dorazila další posila v boji s korupcí. Tuzemští „aktivisté“ vítají křišťálově čisté dolárky. Skončí Ivo Rittig v americkém Guantánamu?
Diktát protektorátní vládě
A tak přišel Schapirův další krok. Tentokrát již, jak je v amerických válkách obvyklé, formálně „spojenecký“: Velvyslanci USA, Velké Británie, Kanady, Jižní Koreje a Norska otevřeným dopisem vyzvali v pondělí českou vládu, aby „zintenzivnila plnění protikorupčních závazků obsažených v koaliční smlouvě“. Povšimněme si, že Německo mezi nimi tentokrát není. Toto drzé nezastřené vměšování do našich domácích věcí má proto svou klasickou pointu:
„Uvítali bychom, aby vláda ČR zintenzivnila plnění svých závazků obsažených jak v koaliční smlouvě, tak v Partnerství pro otevřené vládnutí.“ To je totiž narážka na „národní iniciativu Spojených států pro otevřenost, transparentnost a boj proti korupci“ – samozřejmě všude jinde, jen ne v Americe. „Občanská společnost a podnikatelská sféra hrají v protikorupčních snahách klíčovou roli, a proto bychom přivítali, kdyby česká vláda zintenzivnila spolupráci s těmito klíčovými partnery“. Jakýmsi „omylem“ vypadlo z prohlášení slovo „našimi“.
Tato „diplomatická“ drzost by v normální demokratické zemi byla fascinující. Nezávislá média by jistě okamžitě kladla otázky: Předně – co je cizím státním občanům, navíc velvyslancům, do toho, jak vláda jejich hostitelské země „spolupracuje“ s Pátou kolonou, kterou si zde Spojené státy vydržují a platí? Ale i kdybychom na to přistoupili – mají „udavači“ snad nějaké konkrétní podezření, že tady probíhá „velká korupce“, jež se týká zájmů zemí, které reprezentují? A pokud ano, proč se tedy neobrátí přímo na plukovníka Šlachtu či Lenku Bradáčovou?
Půjdou dál a nezastaví se
No protože hrozí, že nový zákon „jejich lidi“ naopak vrátí do mezí, jež jim jedině přísluší. Drtivý vliv paní Bradáčové a spol. na politiku se tak opět sníží. A to soudruh Schapiro (ani jeho spojenecký „Výbor pro obecné blaho“) nesmí dopustit. Kdo je proti „Lex Bradáčová“, je přece potenciální korupčník, ne-li přímo podezřelý z terorismu. A ti patří na Guantánamo.
Brněnská schůzka Schapiro, Zeman, Bradáčová, Šlachta a Ištvan byla zjevně koordinační. Výzva pěti velvyslanců české vládě je již prvním konkrétním krokem v dohodnutém postupu. Boj nyní bude tedy probíhat na několika frontách současně: Na jedné straně pokračující útoky na prezidenta Zemana, jež ho mají vrátit zpět „do řad protiruské fronty“. Na druhé straně přichází výhrůžka vládě, že pokud nedá americké Páté koloně totální pravomoci pro ovlivňování vnitřní (především hospodářské) politiky, bude mít problémy. Vzpomínka na Nečasův pád přece ještě zcela nevybledla.
Je proto nyní důležité velmi pozorně sledovat, jak se bude kauza zákona o státním zastupitelství vyvíjet. Tato záležitost, od počátku uměle držená pod horizontem zájmu české veřejnosti, nám totiž řekne o stavu „fronty“ mnohé: Pokud ministryně Válková padne, nebo „změní názor“ a ustoupí, bude vymalováno. Ani Andrej Babiš ve své „firmě“ totiž není suverénem. A dostat se na Guantánamo, kde fungují středověké „donucovací prostředky“ pro „blaho a bezpečnost státu“, může kdokoli. Kdykoli.
