Přiznám se, že zahraniční politice vůbec nerozumím. Komentování toho, co se děje za hranicemi naší protektorátní domoviny, přenechávám s důvěrou kolegům v Protiproudu. Krom toho zvěrstva, která se dějí uvnitř těch hranic, mému nestabilnímu žaludku docela postačují.
O to víc mne zaujala nedávná slova nového velvyslance USA Andrewa Schapira, který za jednu ze svých hlavních priorit své pražské mise označil boj s korupcí. Pravda, kdo nebojuje s korupcí, není dnes v Čechách „in“. Ale takto otevřená internacionální bratrská pomoc, nadto vtělená do osoby velvyslance cizího státu, to už je i pro laika docela silná káva.
Pohádka o Teroristovi a Korupčníkovi
Nicméně i laik musí uznat, že Schapirův plán má hlubokou logiku. Těžko na světě hledat větší odborníky na potírání virtuálních problémů, než jsou právě Američané. Jejich „úspěchy“ v boji s terorismem budiž truchlivým předobrazem toho, co asi čeká tuzemské „korupčníky“, až nám americké metody přejdou pořádně do krve.
Ta paralela je téměř dokonalá. Stejně jako USA stvořili bubáka Teroristu, s kterým dnes úspěšně straší celý svět, zrodil se u nás takový malý český bratříček jménem Korupčník. Strach z obou bratrů má nevídanou moc. Američané, druhdy si na své svobodě tolik zakládající, i Češi, nenadálé svobody teprve užívající, se jí s „nadšením“ a „dobrovolně“ vzdávají, protože jen tak prý mohou být ochráněni před terorismem, potažmo korupcí. Jinak to zkrátka nejde.
Díky tomu mají američtí poradci na čem stavět a na co navazovat. Stejně jako občané USA „chápou“, že v boji s Teroristou tu a tam nějaká ta bomba padne vedle, zvykli jsme si i my „shovívavě“ přijímat „drobné“ přehmaty v honu na Korupčníka. Tu a tam si někdo nezákonně posedí ve vazbě (Rath, Fuksa, Schneider, Tluchoř, atd.), tu a tam je někdo fakticky státem okraden o majetek (Pašek, majitel zlata ze zátahu v kauze Nagyová-Rittig-Janoušek-Nečas), tu a tam někomu nad ránem vtrhne komando do domu, odvleče ho před očima sousedů pod hlavněmi samopalů v poutech, aby se odpoledne vrátil domů metrem (Charouz, Speychal) a když už není jiná možnost, dostane Korupčník „náhradní“ trest (Janoušek, Březina). Inu, pořád si opakujme: jinak to nejde.
Čtěte ZDE: Karel Březina vinen: Trestným činem, který se nikdy nestal. Veřejný dík soudkyni Evě Burianové. Konečně to někdo pochopil. Pro „vybrané“ přece nehledáme spravedlnost
Zahraniční agenti provokatéři
Na druhou stranu se u nás stejně jako v USA čím dál hlasitěji ozývají hlasy, že se v tom boji nějak nedaří. Trochu se obávám, že Mr. Schapiro nám nyní přiváží typicky americký recept: v boji s virtuálním neřádem není řešením přiznat, že je virtuální. Naopak. Je třeba ten boj jenom přiostřit. (Soudruzi…., chtělo by se dodat.)
Netvrdím, že neexistuje terorismus, ani že neexistuje korupce. Pouze se pozastavuji nad tím, jak snadno lze z kousku reality vytvořit nereálného virtuálního strašáka a jak snadno lze s pomocí tohoto strašáka likvidovat poslední zbytky naší svobody.
Tak jen doufejme, že si americká vláda prostřednictvím boje s českou korupcí nehodlá řešit například problém Guantánamo a nenabídne jeho kapacity našim elitním policejním jednotkám. Ona by po troše waterboardingu všechny ty Rathy, Nagyové, Rittigy a spol. přešla chuť zapírat a naopak Ištvan, Bradáčová, Šlachta a spol. by měli zase o trochu lehčí práci.
Laik začíná rozumět Putinovi
Způsob, jakým naši američtí bratři plánují s tuzemskou korupcí bojovat, přitom nahání strach neméně, než zmíněné mučení. Americká ambasáda se totiž hodlá takříkajíc ještě pevněji semknout s českými nevládními organizacemi. V plánu je zřízení zvláštního grantového programu, v kterém budou pro boj s českými korupčníky uvolňovány křišťálově čisté americké dolárky. Což sice vyděsí, ale zároveň to laikovi lépe pomáhá chápat politiku Vladimíra Putina, který takzvané „nevládní“ organizace financované ze zahraničí požaduje výstižně nazývat „zahraničními agenty“. My je budeme muset rozeznat sami.
Dosavadní výsledky českých endžiouistů (NGO, „nevládní“ organizace, pozn. red.) v takzvaném boji s korupcí dávají nadto jasně tušit, že americké poradce očekávají snaživí a talentovaní žáci. Připomeňme, že scénáře drtivé většiny onoho absurdního protikorupčního divadla, které máme možnost každý týden sledovat, pocházejí právě z dílny různých „občanských aktivistů“. Či snad přesněji skrze jejich struktury a jejich metody vstoupily všechny ty podivné příběhy v život.
Čtěte ZDE: O velkém vítězství Ivo Ištvána, (ne)vinné Janě Nečasové, zajíci, lese, atomové bombě a jedné přátelské nabídce. Ukradli vám mobil? Víme, jak jej dostat zpět. Vyrazte do Olomouce!
Smrtící koktejl
Připomeňme, že v počátku kauzy Rath stál uvědomělý občan Libor Gregor, čistě náhodou disponující informacemi, za které by se nemusela stydět ani civilní rozvědka. Co do rozsahu a bohužel i relevance. Kauzu ROP Severozápad zase odstartoval jakýsi Leo Steiner, prezentující se jako občanský James Bond, který na vlastní pěst „pronikl“ do struktur ROP, aby pomohl spravedlnosti. Příběhy Ivo Rittiga uvedl na scénu v režii Karla Randáka Janečkův Nadační fond proti korupci a „podvodníka“ Březinu pro změnu stvořilo Oživení.
Jestli jsou naši endžíouisté již pevnou součásti Národní prokurátorské fronty, nebo jen sehráli úlohu užitečného idiota, ukáže čas.
Netvrdím, že neexistuje terorismus, ani že neexistuje korupce. Pouze se pozastavuji nad tím, jak snadno lze z kousku reality vytvořit nereálného virtuálního strašáka a jak snadno lze s pomocí tohoto strašáka likvidovat poslední zbytky naší svobody. Děsí mě, s jakým nadšením tento trend přijímáme. Avizované revoluční semknutí našich endžiouistů s americkými poradci, tedy spojení české závisti, malosti, zloby a pomstychtivosti s americkou paranoiou a mocichtivostí, podpořené proudem zbrusu nově natištěných dolárků, představuje pro zbytky naší svobody přímo smrtící koktejl.
To chápe i takový zahraničně politický laik, jako jsem já.
