Moje oči viděly tvou spásu, kterou jsi připravil přede všemi národy. Těmito slovy starý Simeon chválí Pána za to, že mu udělil výsadu být svědkem naplnění proroctví tím, že mohl držet v náručí malého Mesiáše, který byl přinesen do chrámu, aby byl obřezán podle předpisů Starého Zákona. Tento krátký, ale hluboký chvalozpěv se opakuje každý den, takže modlitba, kterou církev recituje na konci dne, nás připravuje na konec našeho pozemského vyhnanství s pohledem obráceným k Našemu Pánu.
Svátek Očišťování Přesvaté Bohorodičky
Dnešní svátek byl až do reformy z roku 1962 zasvěcen Očišťování Přesvaté Bohorodičky, a byl tedy mariánským opakováním kajícího charakteru, zvýrazněným nafialovělou barvou rouch; stejně jako povaha obřadu očišťování, který všechny židovské matky musely podstoupit čtyřicet dní po porodu, byla kajícná (Lv 12:2). Dokonce i svatá církev uchovává v Rituale Romanum zvláštní požehnání pro ženy, které nedávno porodily, které se již nepoužívá, ale bylo by vhodné zbožnou praxí obnovit jeho duchovní význam.
Co se týče obřadu Křtu našeho Pána v Jordánu, tak ani obřad Očišťování neměl pro Nejsvětější Marii striktně žádný smysl ani užitek, protože byla nejčistší a neposkvrněná díky Neposkvrněnému Početí. Svým podřízením se tehdy platnému Zákonu nám Panna Maria dává příklad poslušnosti náboženským předpisům, abychom nezapomněli, že jsme děti hněvu a že si zasloužíme Milost pouze pro nekonečné zásluhy, které nám Spasitel získal svým utrpením a smrtí na kříži.
Roncalliho reforma – na které pracovali mnozí stejní odborníci, kteří pracovali na reformě Svatého týdne za Pia XII. a poté na celém corpus liturgicum s montinským obřadem - změnila název svátku z Očištění Panny Marie na Představení v chrámě našeho Pána. Motivací bylo opravit oslavu v kristocentrickém klíči - něco samo o sobě zákonné, a proto to faráři uvítali. Ve skutečnosti bylo cílem autorů reformy z roku 1962 otevřít koncilní Overtonovo okno, otevřené Ordo Hebdomada Sancta estauraturus.
Čtěte ZDE: Výzva pro celý svět: Jsme Kristovi vojáci na „válečné stezce“. Postavme se satanské tyranii globalistů! Antikrist se děsí Panny Marie. Máme zbraň nad všechny zbraně. Archanděli Michaeli, chraň nás v boji proti útokům ďáblovým!
Pokora Panny Marie a nesnesitelné odsouzení pýchy
Nezmiňovaný účel, a z tohoto důvodu přísně skrytý, aby nebyl ohrožen budoucí vývoj, směřující k oslabení kultu Panny Marie a svatých - jak je vidět například z překlasifikování svátků Svatého týdne - v pro protestantském stylu. Chápeme tedy, jak pod zdáním neškodné a doktrinálně přijatelné změny nebylo záměrem ani tak zdůraznit ústřední postavení našeho Pána v liturgickém cyklu, ale použít jako záminku k degradaci Matky Boží, považované za překážku ekumenickému dialogu. Po malých krůčcích se tedy novátorům podařilo zapomenout na nauku roli Prostřednice a Spoluvykupitelky Panny Marie, aniž by ji výslovně popírali.
Katolíci dobře vědí, že uctívání Panny Marie v hyperdulii (uctívání Boha skrze Marii) neubírá na latria (bohopoctě) božskému Majestátu, ale spíše usmiřuje Syna prostřednictvím Jeho nejvznešenější Matky, v níž vykonal tak velké zázraky: quia fecit mihi magna qui potens est. Místo toho heretici projevují svou hrůzu při pouhé zmínce o Panně Marii, protože Její pokora a poslušnost představují nesnesitelné odsouzení pýchy a neposlušnosti Satana, jejich otce. A jestliže Pán ve své nekonečné moudrosti chtěl, aby Neposkvrněná Panna pošlapala hlavu prastarého hada, proč bychom měli očekávat – jak to dělají protestanti –, že se s Ním vypořádáme přímo, pohrdajíce mocnou Prostřednicí, která to u nohou kříže udělala? Dát nám jako matku a obhájkyni? Neurazili bychom Pána tím, že bychom se slávou Jeruzaléma, radostí Izraele a ctí našeho lidu zacházeli s malým ohledem a nedůvěrou?
Ponechme tato pozorování stranou a meditujme o tajemstvích tohoto svátku, ve kterém pravé náboženství vítězí nad pověrami tím, že nahrazuje dřívější pohanské svátky obřadem Žehnání Svící. Papež sv. Gelasius chtěl zavést tento svátek, protože na konci století byli v Římě ještě lidé oddaní kultu idolů, kteří procházeli městem s pochodněmi. Proto Kristus Lux mundi, si znovu přivlastňuje symbol světla, které od Něj uzurpovali pohané.
Čtěte ZDE: Navigace na moři ďábelského zmatení: Satan a jeho služebníci v akci. Výklad "třetího tajemství". Proč Bůh dopouští tuto krizi? Čas se krátí. Jak usilovat o svatost? Povede nás hvězda mořská, Panna Maria. Boží vítězství je jisté
Vosk je tělem Kristovým, knot duší a plamen jeho božstvím
V tomto smyslu je důležité připomenout si mystickou interpretaci svatého Anselma: vosk - říká - dílo včel, je tělem Kristovým; knot, který je uvnitř, je jeho duší; a plamen, který září v horní části, je jeho božství. Tělo, duše, božství: spojení těchto prvků umožnilo našemu Pánu, aby nás vykoupil jako Hlavu lidského rodu a odčinil Adamovu nekonečnou vinu díky nekonečné hodnotě Jeho Oběti, přesněji Oběti Člověka-Boha, nabízené Veličenstvu Otci jako nápravu za prvotní hřích a za všechny viny spáchané všemi lidmi až do konce časů.
Mé oči spatřily tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy, říká Simeon. Spása je událost rozšířená na všechny a na rozdíl od lidí, kteří byli vyvoleni, se křesťanský lid nerozlišuje podle rasy, ale podle adopce. Křtem se skutečně stáváme Božími dětmi, jeho dědici a Kristovými spoludědici, jak říká svatý Pavel (Řím 8, 14-19) a jak zpívá žalmista: Pán je mé dědictví a můj kalich (Ž 15, 5). Neboť tato spása byla připravena před očima všech národů; proto jsou všechny národy povolány k tomu, aby poznaly, klaněly se a sloužily pravému Bohu. Laudate Dominum omnes gentes (Ž 116, 1), et adorabunt eum omnes reges terrae; omnes gentes servient ei (Ž 71,11).
Lumen ad revelationem gentium, et gloriam plebis tua Izrael. Zjevení pohanům a sláva Božího lidu – kterým je svatá církev – jsou úzce spojeny: Bez zjevení národům není žádné slávy pro nebeský Jeruzalém, pro nový Izrael. Jestliže však nevěra synagogy v rozpoznání Kristova světla způsobily její pád a rozptýlení jejích dětí, oč větší může být potupa pro ty, kdo žijí pod Novou a věčnou smlouvou, jsou znovuzrozeni v Kristu a spolu s Ním vzkříšeni, ale nehlásají spasení, které Bůh vykonal skrze umučení svého božského Syna.
Arogance mocných a jejich snaha vzepřít se nebi
Když se Náš Pán setkal se zákoníky v chrámu, vysvětloval jim význam Písma a zejména jim ukázal, jak se na Něm naplnila proroctví, synagoga byla stále věrná Smlouvě s Bohem. Ale když byl Sanhedrinem odsouzen k Pontskému Pilátovi a obviněn z rouhání - prohlásil se Bohem - byl odsouzen k smrti, velekněží popřeli víru, zaslepeni strachem, že ztratí svou prestiž z příchodu Mesiáše, kterého Židé považovali nejen za duchovního Spasitele, ale také a především časného a politického vůdce.
Čtěte ZDE: Nanebevzetí Panny Marie: Jaké to je, když přijde tělo i duše do nebeské slávy? Tanec slunce a radost přírody. Mysleme na Poslední soud. Pozemská korunovace královny je pouze slabým odleskem
Jejich odpadlictví je vedlo k tomu, že umlčeli pravdy obsažené ve Starém zákoně, které se distancovaly od jejich snahy přizpůsobit náboženství výhodám doby a okolností, že si zasloužili tolik přísných napomenutí od posledních izraelských proroků. Židovský národ, udržovaný v nevědomosti tehdejší náboženskou autoritou, byl jistě dezorientován a pohoršen, protože jeho prostá víra ho učila, že nyní nadešel čas pro narození Mesiáše ve městě Betlémě.
Z tohoto důvodu byla zničením chrámu císařem Titem rozprášena celá kněžská kasta – kmen Levi. I dnes jsou synové synagogy rozptýleni po celém světě bez místa uctívání a bez možnosti rekonstruovat genealogii Levitů k oslavě obětí. Velký osud lidu kvůli zradě jeho kněží! Protože je jejich prostá víra naučila, že nyní nastal čas pro narození Mesiáše ve městě Betlémě.
Tyrani tohoto světa neujdou tresu
Přesto, tváří v tvář přísnosti, s jakou Pán soudí své služebníky, zvláště když neplní své posvátné povinnosti a klamou věřící, zdá se, že klérus Nové smlouvy lehkovážně zvažuje své nedostatky, své nevěry, své mlčení před těmi, kdo hlásají omyly, popírají Pravdu nebo o ní mlčí. Najdeme v nich stejnou aroganci, stejnou šílenou odvahu vzepřít se nebi, které je neomylně potrestáno Nemesis, za zneužití pravomoci a pýchy.
Tyrani tohoto světa, obdaření občanskými a církevními úřady, a ti, kteří jim vzdávají otrockou poctu ze strachu, že se ocitnou proti proudu nebo že budou označeni za „rigidní“, „základní“, nikoli „zahrnující“ a „rozdělující“. To by si měl dobře pamatovat. Ať o tom přemýšlejí ti, kteří podvodně zneužívají autoritu k opačnému účelu, než je ten, který ji legitimuje. Když věří, že jí mohou vládnout svým poddaným: nil inultum remanebit .
Přistupujme tedy ke svaté Oběti se svatou bázní Boží, očišťujme se od hříchů častým přistupováním ke zpovědi a s lítostí vzbuďme úkon lítosti, jakmile se dopustíme nějakého hříchu. Kéž nám pomáhá naše duchovní dispozice k nápravě a k tomu, abychom se stali méně nehodnými božských tajemství, a pomáhá nám přijímat Nejsvětější svátost se vzpomínkou a vroucností: ať Kristovo světlo osvítí naši mysl v těchto chvílích zkoušky a zapálí naše srdce láskou k Lásce, abychom se stávali zase světlem, které osvěcuje lidi. Nechť je náš život každodenním svědectvím, že jsme opravdové děti Boží, abychom mohli spolu se žalmistou zvolat:
Pán je mé dědictví a můj kalich!
Zdroj.
