Donald Trump ještě není v Bílém domě, ale panika kolem jeho nadcházející vlády se stupňuje. S tím, jak jsou oznamovány další a další nominace do vedení jednotlivých resortů, tváře progresivistů, kteří si až dosud byli jisti, že jejich vize světa definitivně a navždy zvítězila, stále více uvadají. Stejně jako na Slovensku a v ČR i v USA žijí pokrokové kruhy v domnění, že „tak daleko se nikdo neodváží“.
Nyní cítí, že se jim před očima začíná odehrávat politická noční můra, jakou si mohli představit jen při četbě Karla Poppera a Hannah Arendtové. Zdá se jim, že celý svět je opět jedno velké spiknutí proti jejich vysněné utopii „otevřené společnosti“.
J. D. Vance a Donald Trump
Panika a rozdělení
Jako by to nestačilo a situace nebyla už tak dost špatná, kolem Trumpa se začaly sdružovat živly, které jsou v pokrokových kruzích považovány za členy ústředního svazu zhasínačů světla, neboli - katolíci.
Samozřejmě dokud to byli „katolíci“ typu Joea Bidena nebo Nancy Pelosiové, jejichž katolicismus lze od obyčejného světského pohanství rozeznat jen pod mikroskopem, bylo by vše v pořádku. Nicméně i z nářků jejich liberálních soudruhů v katolické církvi dokáží i sekulární liberálové, i když se ve vnitrocírkevních sporech vůbec nevyznají, vyčíst, že s katolíky kolem Trumpa musí být něco v nepořádku, pokud jde o jejich všelidský postup k bodu Omega.
National Catholic Reporter, prestižní hlásná trouba amerického katolického liberalismu, nepřestává po volbách lamentovat, což dokonale vystihuje článek s titulkem, který zpochybňuje, zda lze hlasy katolíků, kteří volili Trumpa, vůbec označit za katolické a nikoliv rasově či ekonomicky motivované.
Zdá se, že liberální katolíci si ve své odtrženosti od katolické nauky již vytvořili zvláštní představu o tom, co znamená být katolíkem, tedy - podporovat liberálně-progresivní agendu, přinejmenším stejně jako současní vrcholní církevní představitelé. Ergo, pokud ji člověk nepodporuje, není ve skutečnosti katolíkem, i když (nebo právě proto?) žije striktně podle církevních a Božích přikázání.
Polarizace už nemůže být dokonalejší, protože nový typ „katolicismu“ považuje konzervativní katolíky doslova za odpadlíky. Nakonec vše spěje k obligátnímu konstatování, že církev je rozdělena:
„Zatímco konzervativní katolíci - zejména ti z politických organizací, které vedly Trumpovu kampaň - oslavují zisky dosažené mezi katolickými voliči, jiní se obávají, co mohou výsledky voleb znamenat zejména pro již tak polarizovanou církev.“
POJĎME SE PORADIT!
PPTV v pondělí 2. 12. 2024 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených.
Témata určují čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři jak k aktuálnímu dění nejen v politice, tak k obecnějším otázkám a problémům, jež určují náš (viditelný i neviditelný) svět.
Novinář E. J. Dionne z Washington Post však možná uhodil hřebíček na hlavičku, když jako liberál chladně usoudil, že otázka týkající se správné definice katolické identity pravděpodobně nebude na straně konzervativců:
„Skutečně si myslím, že způsob, jakým se katolické hlasy stávají konzervativnějšími, spočívá v tom, že mnoho pokrokových katolíků se již jako katolíci neidentifikuje. Nyní máte dva katolické světy, které se rozcházejí.“
A co na to hierarchie?
Začněme od nejvyššího patra: Vatikánský státní sekretář Pietro Parolin po obligátním blahopřání Trumpovi k volebnímu vítězství varoval před „zabíháním do extrémů“ při řešení imigrace. Zdá se, že Parolin neuvažuje o tom, zda je extrémem (který Vatikán prokazatelně podporoval) i samotná nelegální imigrace, kterou již nelze řešit jinak než „extrémně“.
Těsně po volebním vítězství se na Trumpa sesypaly povinné gratulace i od amerických prelátů. Blahopřál mu předseda biskupské konference arcibiskup Timothy Broglio i kardinál McElroy, který se vágně odvolával na lidskou důstojnost. Vedení biskupské konference pak 12. listopadu ve zprávě ze zasedání uvedlo, že biskupové počkají, jakou „podobu“ budou mít protiimigrační opatření, zda Trumpova administrativa náhodou neporuší „základní lidská práva“. A biskup Mark Seitz z Výboru pro imigraci Konference katolických biskupů USA (USCCB) řekl, že "biskupové jsou Trumpovou rétorikou znepokojeni“.
V otevřeněji emocionální rovině se na situaci dívaly progresivistické dominikánské sestry ze známého centra v Grand Rapids v Michiganu, jejichž hlas zřejmě vybral portál Tablet jako reprezentanta zmučených katolických pokrokářů:
„V mnoha ohledech neexistují slova, která by vyjádřila bolest tohoto okamžiku. Musíme truchlit, musíme naříkat, musíme plakat a křičet, musíme litovat toho, co nás čeká - návrat ke starému, k izolacionismu, k vyvolávání strachu a rozdělení.“
Kardinál Roger Mahony
Nakonec se tento týden, po několika dnech opatrného vyčkávání a kuriální neutrality, rozhodl pozvednout prapor pokroku kardinál Roger Mahony, kterého jako bývalého arcibiskupa prominentní losangeleské diecéze nelze považovat za aktivního amerického biskupa, ale který je zároveň kardinálem, a proto je pro takový krok asi nejvhodnější. V rozhovoru pro Crux Now se otevřeně postavil proti snahám potenciální Trumpovy administrativy.
Připomeňme jen, že kardinál má na svém kontě mimo jiné zajímavý a nepřikrášlený výklad poklesu počtu kněží v jeho diecézi po reformách II. vatikánského koncilu. Na rozdíl od jiných si ani nepřipouštěl, že jde o problém, a - prováděje koperníkovskou inverzi - z katastrofy udělal pozitivum:
„To, co někteří označují za tzv. krizi povolání, je spíše jedním z mnoha plodů II. vatikánského koncilu. Je to znamení hluboké Boží lásky k církvi a výzva k tvořivějšímu a účinnějšímu uspořádání darů a energií v Kristově těle.“
Zdroj těchto úžasných „plodů“ však trefil s nepochybnou přesností, to mu musíme přiznat. Vedle toho se proslavil také tím, že se postavil proti zákazu svatého přijímání pro veřejné činitele, kteří podporují potratovou legislativu. To nejsou slova politického agitátora za liberální demokracii, ale katolického kardinála:
„Především jsme demokratická republika. (Kardinál mluví za koho, jako za „my“ - za církev nebo za republiku? Komu vlastně sloužíme?!) Cesta naší země je cestou odluky církve od státu. A tak je to pro politiky, katolíky, kteří jsou pod tlakem některých (Některých? A ne svědomí a učení církve?!; pozn. red.) v církvi, aby všechna rozhodnutí činili v souladu s učením katolické církve, velmi těžká pozice.“
Je to k smíchu, nebo k pláči? Není snad povinností každého katolíka činit rozhodnutí v souladu s učením církve? Od popeláře až po krále? Kardinál se i během svého arcibiskupského působení snažil bojovat proti cenzuře sexuálních scén ve filmu a televizi, proti zákonům regulujícím imigraci, prosazoval kreativitu v liturgii do té míry, že ho dokonce sestra Angelika z EWTN obvinila z porušování vatikánských liturgických směrnic, a nakonec byl nevděčnými věřícími popotahován po soudech za krytí sexuálního násilí v diecézi.
Kardinál Mahony s neomylným čichem liberála nasává nebezpečnou atmosféru kolem Trumpa, bije na poplach v Crux Now a vyzývá katolické biskupy, aby pozvedli svůj hlas proti nové politické linii:
„Pokračující zlověstná iniciativa zadržet a deportovat přibližně jedenáct milionů přistěhovalců bez dokladů z celé země je mrazivou a děsivou skutečností,“ a dodává: „Kdybych byl dnes aktivním arcibiskupem/biskupem některé diecéze, neváhal bych pozvednout svůj hlas a vyzvat naši katolickou komunitu, aby se ke mně připojila a pochopila roli církve a zvážila určité kroky proti snahám vlády.“
NAPĚTÍ SE STUPŇUJE. CO DĚLAT?
V rozhovoru Petra Hájka s významnou postavou "hnutí odporu" Markem Obrtelem jsme 9.11. otevřeli novou kapitolu vzájemné pomoci nepodvolených v pořadu Noční hlídka o základních aspektech sebeobrany nás a našich blízkých, protože na stát rozhodně nemůžeme spoléhat - chceme-li v očekávaných krizích přežít
Mezi tyto údajné „církevní“ zásady kardinál Mahony následně počítá „společné úsilí o vytvoření komplexní imigrační reformy, která by ukončila i částečné snahy o kontrolu nelegálního přistěhovalectví“. Jinými slovy: kardinál chce otevřít hranice dokořán!
Reakční katolická infiltrace?
O tom, co se podle liberálního předvoje katolíků dnes v USA a brzy i v Bílém domě skutečně děje, se však nejlépe dozvíte na webu Katholisch.de, který je hlásnou troubou německého církevního progresivismu. Tam mají jasno v tom, kam vývoj směřuje. Ve čtvrtek se na tomto portálu objevila studie Bernda Tenhagena, který přispívá i do neméně progresivního kolínského portálu (rádia) Domradio. Název článku vykresluje děsivou vizi: konzervativní katolíci vytvářejí v Bílém domě nové mocenské centrum.
Jejich cíl? Podle Tenhagena a jeho blíže nespecifikovaných „pozorovatelů“ je to - „pokus přeměnit USA v křesťanský nacionalistický stát“. A z nějakého záhadného důvodu se Tenhagen domnívá, že právě to by mělo děsit většinu katolíků.
Donald Trump chce podle něj v rámci tohoto procesu jmenovat na klíčové pozice ve své vládě řadu konzervativních katolíků. Hlavním podezřelým v této konstelaci je Trumpův viceprezident J. D. Vance, kterému se již podařilo získat mezi liberály pověst ultrakonzervativního katolíka, přestože jeho manželka je praktikující hinduistka. Stačilo k tomu to, co bylo kdysi mezi katolíky normou - přihlášení se k víře a katolické morálce (i když stále omezené ohledy na americkou realitu) - a několik politicky nekorektních výroků, které liberály přiměly k pěně u úst. Tenhagen jeden z Vanceových názorů uvádí jako důkaz ultrakatolické ofenzívy v Bílém domě:
„Bez křesťanské renesance Amerika zemře. Naše země musí najít cestu zpět k Bohu.“
Thomas Homan
Po této hlavě údajné katolické konzervativní infiltrace následuje postava, která katolické sluníčkáře jistě přivede k rozumu. Je jím katolík Thomas Homan, který bude obviněn z toho, co je pro většinu liberálů zločinem a pro nekatolíky přímo novým hříchem: z deportace nelegálních přistěhovalců. Jeho nepřátelé ho již v Bílém domě nazvali „pohraničním carem“ (pravděpodobně aby naznačili mentální spřízněnost s "degenerovaným" Putinem). Homan byl pověřen řešením imigrační problematiky již za první Trumpovy vlády, ale dnes je, stejně jako většina Trumpova okolí, podstatně ostřejší, a to i pod dojmem sílící progresivistické ofenzivy za vlády pokrokového katolíka Bidena.
Na setkání Národní konzervativní konference v červenci 2024 Homan nevybíravým jazykem řekl, že „pokud se Trump v lednu vrátí, budu mu šlapat na paty a řídit největší deportační akci, jakou kdy tato země zažila. Ještě jsem neviděl nic. Počkejte do roku 2025.“ Bidenovu imigrační politiku označil za „národní sebevraždu“ a imigrantům vzkázal, aby si „okamžitě začali balit věci“. Drogové kartely budou podle něj označeny za teroristické organizace a „vymazány z povrchu zemského“.
Že nemusí jít jen o rétoriku, naznačuje skutečnost, že konzervativní web Catholicvote již před několika dny informoval, že „nový katolický pohraniční car navštívil hranice“. To znamená, že již provádí průzkum terénu této akce.
Marco Rubio
Dalším katolíkem-ultrakonzervativcem se má stát floridský senátor Marco Rubio, který se uchází o post ministra zahraničí. Otec čtyř dětí a praktikující katolík má za sebou mladické odpadnutí od víry a návrat do církve. Kdysi byl tedy liberálem a zároveň Trumpovým odpůrcem. Arogance liberální evoluce ho však vehnala do Trumpovy náruče.
Pro Florida Politics Rubio sám potvrdil, že „katolíci přecházejí k Trumpovi jako k odpůrci demokratického sekularismu“, a dodal: „Je to tak: „Naše víra nám vštěpuje soubor hodnot, které jsou staré, vyzkoušené a osvědčené pro společnosti po tisíce let. A nyní žijeme v době, kdy nám skutečně vlivní lidé, skutečně mocní lidé, říkají, že tyto hodnoty jsou nejen špatné, ale dokonce nenávistné.“
Tyto mocné lidi označil za bláznivé profesory, kteří se chovají „arogantně a urážlivě, chovají se kazatelsky a povýšeně, protože si myslí, že jsou lepší než vy díky svým pokrokovým hodnotám a proti vašemu zpátečnickému myšlení“. Není těžké si pod tímto líčením představit právě ten typ katolických liberálů (ala Msgr. Halík), které musí nová Trumpova administrativa neuvěřitelně iritovat.
John Ratcliffe
Za Marcem Rubiem následuje John Ratcliffe, který se má stát ředitelem CIA. Skutečnost, že jeho oficiální životopis obsahuje poznámku o tom, jak v době, kdy pracoval jako státní zástupce, „zatkl 300 nelegálních cizinců za jeden den“, naznačuje, že progresivní panika je pravděpodobně oprávněná i pokud jde o jeho osobu. V hodnocení NBC News i Heritage Foundation, tedy levice a pravice, byl Ratcliffe označen za „nejkonzervativnějšího texaského zákonodárce v Kongresu“ a v průzkumu Fox News za druhého nejkonzervativnějšího v celé zemi.
Velvyslankyní při OSN se má stát Elisa Stefaniková, katolička, která je podle Katholisch.de „tvrdou odpůrkyní potratů“ a která podle webu spojuje „katolickou víru s americkým nacionalismem“. Při pohledu na realitu však právě na jejím případě vidíme, do jaké míry jsou katoličtí liberálové nuceni svou panikou vidět, podobně jako měšťané z Katovic, strašidlo ve stínu zajíce. Stefaniková vůbec není tak striktní odpůrkyní potratů, neboť je pro zákaz potratů po 15. týdnu těhotenství, navíc s výjimkou případů znásilnění, incestu nebo ochrany života ženy.
Stejně tak „ultrakatolické“ postoje ostatních kandidátů katolické infiltrace je třeba brát s rezervou. Ani J. D. Vance nakonec tomuto pojetí zcela neodpovídá, a to nejen kvůli svému smíšenému manželství, ale také kvůli některým etickým otázkám, zejména pokud jde o potraty a tzv. potratovou pilulku.
V případě katolíka, jako je Robert F. Kennedy, je progresivní podezírání katolického ultrakonzervatismu doslova směšné, i když v jeho případě je alarmismus sluníčkářů možná oprávněnější než u jiných. Koneckonců má vyšetřovat okolnosti Covidu-19 a očkování, což je téma, v němž jsou kruhy světských i náboženských liberálů namočené až po uši, takže jim nezbývá než se modlit, aby na vyšetřování neměl dost času nebo energie.
O tom, že hysterie kolem katolického ultrakonzervatismu se nezastaví ani před takovou hloupostí, jako je zařazení protestanta do řad katolických obskurantů, svědčí zmínka na Katholisch.de o Petu Hegsethovi, který prý povede Pentagon jako ministr obrany.
Portálu Katholisch.de vadí, že tento protestant má na těle vytetovaný jeruzalémský kříž a nápis křižáckého pokřiku Deus vult! - Bůh si to přeje, který křičeli první křižáci, když je papež přišel povolat na křížovou výpravu. A samozřejmě nejen na Katholisch.de, ale i na jeho americké dvojče National Catholic Reporter. Zde máme celý „skandál“ jako na dlani.
Kevin Roberts
Inu, co by to bylo za spiknutí, kdyby v něm chyběla skutečná šedá eminence, zlý katolický Moriarty a inkvizitor Tomás Torquemada v jedné osobě - Kevin Roberts, šéf Heritage Foundation, který má být architektem Trumpova Projektu 2025, 900stránkové „autokratické restrukturalizace USA“. Přátelí se s vůdcem infiltrace J. D. Vancem a napsal předmluvu k jeho knize. Je ženatý s Michelle La Fleurovou, katoličkou z kreolské rodiny, a má čtyři děti.
Steve Bannon
A konečně právě nejnižší střelec katolické bandy Steve Bannon, propuštěný z vězení právě včas (29. října), je, jak píše Katholisch.de, „pravicový katolík“, který „fandí křesťanským nacionalistům“. Byl to právě Kevin Roberts, kdo ho tehdy objevil.
Ve vězení byl za hrozný zločin: pohrdání Kongresem. Nyní je na svobodě a katoličtí liberálové přesně vědí, za co: Aby opět konspirovali, dezinformovali a nenáviděli. Skutečnost, že byl třikrát ženatý a třikrát rozvedený, zřejmě nijak nesnižuje jeho auru ultrakonzervativce v očích katolických progresivistů. Možná je to také proto, že to už jsou témata, která katoličtí liberálové absolutně neřeší.
Budou tedy USA křesťanským nacionalistickým státem?
Nyní, když máme realistickou představu o katolickém sevření kolem Trumpa, zbývá konstatovat tři věci:
1) Je to lepší, než to bylo. A to znamená jediné - je to lepší.
2) Katolíci kolem Trumpa jsou stále na hony vzdáleni integrálnímu katolicismu, a to jak ve svých názorech, tak někteří i v osobním životě.
3) Američtí katolíci jako skupina obyvatelstva neměli zásadní vliv na charakter USA ani v době, kdy byli homogenní a doktrinálně i morálně pevnou skupinou obyvatelstva. Není příliš pravděpodobné, že by se tak stalo nyní, kdy tvoří většinu v dezintegraci.
NEUNIKLO VÁM JAK NA SEBEOBRANU PROTI VLÁDNÍM ZLOČINŮM?
Debatou Petra Hájka s bývalým ministrem financí Vlastimilem Tlustým a expertem na zlato Robertem Vláškem jsme 13.11. přinesli další část nového pořadu Noční hlídka, který nepodvoleným otevřel úplně nové možnosti sebeobrany před zfialovělým státem, jenž nás zotročuje a bere nám nejen základní občanské svobody (slova a projevu na čelném místě), ale bezostyšně nám různými cestami krade i naše peníze a majetky.
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé se již ke své spokojenosti s námi nalodili na "záchrannou archu", mnozí ale ještě nevědí, jak na to.
Přitom stačí napsat svůj kontakt na adresu:
zlato@protiproud.info
Výše zmíněná progresivní panika se však týká sice vágního, „křesťanského“, nikoli katolického státu, takže by se na první pohled zdálo, že alespoň v kvazi „ekumenické“ unii s protestanty by se něco takového mohlo přibližně podařit.
Stále nám však uniká podstata: Spojené státy dnes ve skutečnosti neřídí křesťané, ale globalistická klika ovládaná bratrstvem sekulárních osvícenců, novopohanů, svobodných zednářů, židů všech odstínů a sekulárních muslimů či pohanů starých náboženství.
Navíc síla katolíků vždy závisela na moci, která vycházela z jejich centra, z Vatikánu. Dnes je toto centrum fatálně oslabeno a rozvráceno. Představa, že by se několika katolíkům kolem prezidenta, jehož dcera konvertovala k judaismu, podařilo vytvořit něco jako „křesťanský stát“, byť v denominačně neurčité podobě, je krajně nepravděpodobná.
Každopádně díky Bohu i za to, čím obdařil, alespoň v této podobě, své zoufalé katolické děti. Představa, že se příští čtyři roky budeme muset dívat na progresivní monstra, je natolik zdrcující, že pokud si katolíci kolem Trumpa (a jejich příznivci) chtějí nárokovat titul „ultrakonzervativci“ a dělá jim to radost, tolerujme jim to pro jejich radost. Naše nuance stejně nikoho, nebo jen málokoho, nezajímají.
Jen je nechme chvíli vydržet a nechme pokrokové katolíky, ať si pěkně popláčou.
Zdroj.
