Evropská unie navazuje na staré despotické říše dávných civilizací starého Orientu. Při své přednášce nazvané „Filosofické základy politického života aneb jaká filosofie, taková politika,“ pořádané v Praze tento týden pro spolek Lipový kříž, to na mnoha příkladech dokumentoval filosof Mgr. Roman Cardal Pd.D.
Kosmologické civilizace, ke kterým řadíme starověký Egypt, Babylonii, Čínu a další velké říše Orientu, byly podle něho stejně jako dnešní Evropská unie založeny na magických základech, o nichž se nepochybovalo. Vladař byl zároveň nejvyšším veleknězem a jeho slovo bylo svaté. Výnosy, které tito vládci vydávali, měly sakrální povahu a byly nediskutovatelné. Podobný princip vidíme podle Cardala i v dnešní Evropské unii, která vydává prostřednictvím nejužšího kruhu svých komisařů bez jakékoliv demokratické legitimity tisíce nařízení, které jsou jednotlivé země v euroříši povinny aplikovat do své legislativy.
I zde se vyžaduje bezpodmínečná poslušnost vůči impériu a jejím vládcům, která tolik připomíná starověké despocie, kde se jakákoliv provinění proti výnosu vladaře velmi tvrdě trestala. Zatímco na západě byl vladař vnímán jako „první mezi rovnými“ v orientálních despociích je vladař vnímán jako „první mezi nerovnými“, neboť představuje samotné vtělení boha, nebo je s bohem přinejmenším v příbuzenském vztahu. Z toho potom plyne jeho neomylnost ve společenských otázkách, kterou vidíme i v případě Evropské unie.
Nepředstavitelné následky?
Společenský řád byl v těchto starověkých říších zároveň řádem kosmickým. Pokud by došlo k poruše společenského řádu vedlo by to i k porušení řádu kosmického. Vladař a kasta jeho vyvolených jediní znali tajemství uchovávání řádu a svým poddaným dokázali vsugerovat myšlenku, které velká část společnosti věřila. Například o tom, že vladař nese na svých ramenou celou tíhu kosmu a jakékoliv narušení společenské rovnováhy či svržení vladaře by mělo nepředstavitelné kosmologické následky. To se projevovalo i rituály lidských obětí. Mnozí věřili, že kdyby byl rituál lidských obětí přerušen, nevyšlo by druhý den slunce.
Tento princip velmi připomíná dnešní ideologii Bruselu, která také straší v případě rozpadu říše EU nepředstavitelnými následky. Politika Evropské unie se tak vymyká řeckému demokratickému odkazu, na kterém až donedávna stála moderní západní civilizace, a spíše se blíží odkazu dávných civilizací starověkého orientu. Pro tyto civilizace byl stejně jako pro dnešní EU určující magicko-náboženský obsah myšlení. Charakteristickým rysem bylo pro tyto říše tak jako dnes iracionální myšlení, které se stalo základem politiky pro spravování impéria.
Hlavním nástrojem starověkých despocií byla ideologie, která dnes v Evropské unii představuje ideologii multikulturalismu, genderismu apod., a to vše je podpořeno nástrojem politické korektnosti. Čili je to také něco iracionálního. Vláda, která je dnes podle Cardala uplatňována z Bruselu je vykonavatelem ideologického zadání, které je iracionální a škodlivé. V této souvislosti Cardal podrobně rozebral řadu praktických aspektů současného režimu, s nimiž se dostáváme denně do styku a jejichž vývoj můžeme sledovat v přímém přenosu. Hovořil mimo jiné o útocích na autority (rodiče/vychovatelé vs. děti, ideologie rovnosti aj.), nárůstu nesvobody (povýšení neschopných, odzbrojení, zákaz demonstrací, zákaz nezávislých institucí, odklonění myšlení, síť informátorů, přísná kontrola, hrozba válkou aj.) a zevrubně rozebral současnou politickou situaci.
Čtěte ZDE: Slova která září: Kořeny civilizační krize. Ideologický boj, předsudky a obehrané písničky. Tři podmínky zdravého myšlení. Kněz zahanbuje autority. Obstojíme v zápase o všechno?
Popletené strany
„Vláda EU není koncipována v klasickém řeckém smyslu, tedy první mezi rovnými ale je naopak vyvýšena nad všechny ostatní. O určitých tématech není možné dnes vůbec diskutovat“, uvedl Cardal. V těchto despociích se podle něho také o výnosech nediskutovalo, tak jak to dnes vidíme v případě mnoha společenských dogmat, za jejichž porušení nastává společenská soft-likvidace.
Jestliže někdo nadnese problém výstupu z Evropské unie, tak její zastánci hovoří o tom, že kdybychom vystoupili z EU, tak se náš stát totálně zhroutí. Došlo by podle nich nejen ke zhroucení fungování státu, ale také k hospodářskému kolapsu. Pokud bychom byli neposlušní k výnosům EU, tak se apeluje na občany těmito katastrofickými scénáři. Zdůrazňuje se, tak jako ve starověkém Orientu nezbytná nutnost zachovat EU. Podle současných bruselských vládců a jejich domácích spolupracovníků neexistuje žádná alternativa k Evropské unii.
„Je určitým paradoxem, že v podobě EU se nám vlastně vrací staré despocie orientu.“ Orientalizace Evropské unie se podle Cardala projevuje mimo jiné i neustálým strašením nepřítelem, který říši ohrožuje, čehož jsme dnes svědky v případě Ruska. „Říká se, že patříme na západ a ne na východ, neboť východ to je něco kompletně nedemokratického, je proto paradoxem dějin, že prozápadní říše EU se více podobá orientálním starým říším.“
Paradoxem je, že nás straší východem a přitom orientální koncepce politiky se vynořuje ze samotného lůna Bruselu.
Vřele doporučujeme podívat se na celou přednášku (odkaz přímo na YouTube):
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde