Letos na jaře tomu byly čtyři roky, co byl neznámý argentinský kardinál zvolen za hlavu církve. Když onoho večera stoupal ze Sixtinské kaple bílý kouř ohlašující zvolení nového papeže, věřící katolíci na celém světě s úzkostí očekávali, kdo bude jejich dalším vůdcem.
Nevěděli a neuměli si ani představit, jak tíživá proměna je čeká. Ale určitý počet starých prelátů to věděl. Někteří se ihned po volbě prořekli, že byla ustavena skupina vlivných kardinálů liberálního zaměření s cílem ovlivnit konkláve tak, aby zvolilo Bergoglia. Jeden kardinál o sobě prozradil, že je členem skupiny, kterou označil za mafii.
Mafie San Gallo
Kardinál Godfried Danneels, který byl přítomen v lodžii při představování Bergoglia, prozradil existenci skupiny San Gallo a popsal ji jako mafii, která usilovala o radikální reformu církve, aby byla "více moderní".
Skupina byla ustavena v roce 1996. Její členové, kardinálové da Cruz Policaro, Martini, Danneels, Murphy-O'Connor, Silvestrini, Husar, Kasper a Lehmann se domnívali, že mohou mít rozhodující vliv na budoucí papežskou volbu, když využijí síť kontaktů.
Skupina dočasně ztratila svůj elán v roce 2006, když selhala volba jejich preferovaného kandidáta v konkláve 2005. Později byla skupina obviněna, že vytvářela konspiraci, která přivedla papeže Benedikta XVI. k demisi.
Skupina poté dělala nátlak ve prospěch Bergoglia u jeho stoupenců ze Severní Ameriky a byla prostředníkem také ve státech Commonwealthu. Nejdříve si zajistili Bergogliův souhlas, pak se dali do práce a organizovali řadu večeří mezi kardinály, aby podpořili svého člověka.
2. března anonymní kardinál prozradil redaktoru La Stampa, že by Bergogliovi stačily čtyři roky, aby změnil věci v církvi. Murphy-O'Connor uvedl totéž v červenci 2013 v The Independent. V prvních březnových dnech se začalo v kardinálském kolegiu rychle šířit, že existuje silné hnutí, které podporuje volbu Bergoglia. Šest měsíců po Bergogliově volbě v překvapujícím vyprávění prozradil kardinál Theodore McCarrick, emeritní arcibiskup Washingtonu, jak byl naváděn, aby horlil pro nového papeže (Z rozhovoru s intrikujícím prelátem: "Bergoglio by mohl reformovat církev. Když mu dáme pět let, posadí nás do sedla.").
Čtěte ZDE: František: Antipastýř ve službách nepřítele? Probuďme se z narkózy! Totální demoralizace je na obzoru. Kapitální blud a urážka všeho svatého. Zvrácenost a zrada, jež historie nepamatuje. Nad propastí
Čtyři roky pro Bergoglia
Po čtyřech letech Bergogliova/Františkova působení představuje nesporně katolická církev na této zeměkouli zcela jiné náboženství, to znamená, že jedna svatá katolická apoštolská církev je zatemněna a podkopána a neplní své základní poslání: být neomylným světlem zjevené Boží pravdy a vést lidi k věčné spáse.
Jedinečnost a jednota Církve podřízené Kristu jako své Hlavě ve své integrální nauce a vyznání jediné víry byla za Františkova pontifikátu různými způsoby zatemněna a oslabena:
- Umožnil episkopátům určovat pro vlastní "regionální" církve, co je morálně správné. Tímto způsobem si třeba teď věřící v Německu myslí, že cizoložníci mají přístup k přijímání, zatímco v sousedním Polsku se v takovém případě jedná o těžké svatokrádeže.
- Dvojznačné projevy a především spisy papeže postavily kardinály proti kardinálům a biskupy proti biskupům, věřící laiky proti věřícím laikům.
- Odmítl odpovědět exponentům katolické církve, kteří s největší upřímností požadují vyjasnění sporných bodů jeho materiálu.
- Dovolil, aby katolická nauka byla minimalizována ve jménu dialogu s věřícími jiných křesťanských vyznání v minulosti nepřátelských vůči katolické církvi a její nauce o manželství, eucharistii a papežství. Pod jeho vedením sám Vatikán vychvaluje Luthera, zakladatele protestantismu, jako "svědka evangelia".
Svatost a posvátná skutečnost církve jakožto nevěsty Kristovy byla během Františkova pontifikátu různým způsobem zatemněna a podkopána:
- Jeho spisy využívají jeho zastánci k šíření špatné praxe (např. cizoložství a smilstvo) a označují je jako legitimní mravní volbu.
- Rozmetal kvetoucí řády s tradiční liturgií plné mladých povolání.
- Staví se proti tradiční mši a označuje mladé, kteří ji milují, jako "rigidní".
- Obviňuje ze zbabělosti křesťany, kteří věrně zachovávají Desatero.
- Používá vulgární výrazy, degraduje, kritizuje a ponižuje ty, kteří s ním nesouhlasí.
- Dovolil, aby bazilika Svatého Petra jako posvátná budova byla profanována okultistickou projekcí a pořádal nepřístojnou cirkusovou podívanou před oltářem po mši svaté.
- Dovolil profanaci Sixtinské kaple k propagační akci firmy Porsche s kytaristou ze souboru U2.
Katolicita, tzn. univerzální misijní poslání církve pracovat intenzivně a vytrvale na spáse duší byla za Františkova pontifikátu zatemněna a podkopána nejrůznějšími způsoby:
- Orientoval poslání církve na světské záležitosti, jako je klima či globální ekonomika.
- Umožňuje vysloveným nepřátelům církve, aby ovlivňovali její politiku a program.
- Vystupuje jako vůdce nové papistické komunistické internacionály.
Apoštolský charakter církve jakožto strážce pokladu víry, který jí byl předán od apoštolů a jejich nástupců, byl za jeho pontifikátu zatemněn a podkopán:
- Prosazuje biskupy a kardinály evidentně heretické, kteří nehájí neměnnou nauku svěřenou apoštoly.
- Vytvořil prostředí, které dovoluje biskupům, kardinálům a dalším exponentům na čelných pozicích, aby se otevřeně rozcházeli s trvalou naukou víry a morálky církve.
- Dojem celé řady spolupracovníků je, že jde o formu totalitního režimu, jehož předmětem nejsou katolické hodnoty. Je to režim, který kopíruje modernistické mocenské projekty.
Čtěte ZDE: Satanovo antináboženství nyní triumfuje: Katolická církev prožívá své ukřižování - zákonitě přijde i zmrtvýchvstání. Všechny národy poznají Pravdu. Ze stránek Františkova diáře to nebude...
Pištec z Hamelnu
Jak byli Bergogliovi agitátoři svým kandidátem uchváceni, dokládá sám kardinál McCarrick, který v roce 2013 líčil studentům Villanova Univerzity, že Bergoglio bude procházet jevištěm světa jako pištec z Hamelnu a všichni v něm objeví charisma, které připomíná „božskou lásku“ a půjdou za ním.
Asi si neuvědomil, jak je toto jeho přirovnání krásou nechtěného výstižné. V původní legendě totiž krysař své charisma uplatnil tak, že svou flétnou odlákal za sebou všechny děti do tajné jeskyně v horách - a už je nikdo nikdy nespatřil.
V den Bergogliova zvolení argentinský novinář Marcelo Gonzalez v Panorama Catolico Internacional napsal na základě zkušeností s arcibiskupem z Buenos Aires Bergogliem, že se přímo děsí budoucnosti katolické církve:
"Ze všech představitelných kandidátů je Jorge Mario Bergoglio ten nejhorší. Nikoliv proto, že akceptuje otevřeně nauku proti víře a mravům, ale protože z celého jeho díla již jako arcibiskupa v Buenos Aires je zjevné, že víra a mravnost pro něho nejsou důležité.
Je zapřisáhlým nepřítelem tradiční liturgie a pověřil slavením tradiční mše nepřátele staré liturgie, kteří předvádějí její imitace. Pronásleduje všechny kněze, kteří se snaží nosit kněžský oděv, a nemá nejmenší zájem o Summorum Pontificum.
Je pověstný nesouvislostí a častou nesrozumitelností svých projevů a homilií; používá výrazy hrubé, demagogické a dvojznačné, můžeme říct, že jeho málo pravověrné projevy jsou navíc svou podstatou zmatené.
Využívá každé příležitosti, aby dal ve své katedrále prostor protestantům, muslimům, židům a jiným skupinám k nemožnému a neužitečnému mezináboženskému dialogu. Je pověstný svou účastí na evangelikálních akcích v Lunaparku, jinověrci „požehnali“ jemu i kazateli papežského domu Cantalamessovi.
Jeho volba je nepochopitelná. Není polyglota, nemá kuriální zkušenosti, nevyzařuje svatost, nemá jasno v liturgii a v nauce církve, nezavrhuje potrat a jen vlažně odmítá homosexuální „manželství“.
Nemá nic, co by zdobilo jeho papežský stolec. Nikdy nebojoval o nic jiného, než aby se udržel při moci. Absolutně nemůže dát církvi to, co pro ni chtěl Benedikt. Nemá pražádné předpoklady, aby pokračoval v jeho díle. Bůh pomáhej církvi! Není možno vyloučit, i když se to jeví lidsky velmi obtížné, možnost obrácení... budoucnost nás však děsí."
Vyhlídky
Z pouhého lidského hlediska jsou další vyhlídky víc než znepokojující a chmurné. Ježíš Kristus však řekl Petrovi a jeho nástupcům, že pekelné brány církev nepřemohou. Každý pravověrný katolík věří, že bitva proti Zlému již byla rozhodnuta jeho porážkou skrze smrt Božího Syna a jeho zmrtvýchvstání.
To však neznamená, že Satan až do konce časů nebude vynakládat všechno své úsilí, aby církev zničil, ale tento záměr se mu nezdaří. Církev ovšem nyní čeká nesmírně těžká zkouška, kterou předpověděl Ježíš i mnoho světců a ve které víra mnohých neobstojí.
Pán svou církev posvětil svou krví. Kdo na ten kámen padne, ten se potluče, a na koho padne, toho rozdrtí (Mt 21, 44).
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde