Má vůbec současná euro-americká civilizace šanci přežít? Neřítíme se do katastrofy? Platí stále některé „věčné pravdy“, na nichž již více než dvě století náš politický systém stojí? Nepřibližuje se chvíle Velké změny v Evropě i v Americe? Co to má být?
Osudová témata
U nás se nad těmito „osudovými tématy“ sotva začíná diskutovat. Přesněji řečeno mluví se o nich zatím zcela okrajově. Nesmíme se už ani pořádně zeptat jaká byla naše nedávná minulost – protože na to už máme zákon, a tak to víme. Viz. „válka o ÚSTR“, o níž jsme již dvakrát psali.
Hermanův Ústav pro studium psychotropních látek
V této divoké a stále houstnoucí atmosféře si položit otázky skutečně kontroverzní a gruntovní – zda například pluralismus je opravdu principem, který nás dovede ke světlým zítřkům – je bezmála na hraně zákona.
První ústavní dodatek
Ve Spojených státech naproti můžete diskutovat o čemkoli. První ústavní dodatek svobodu slova – narozdíl od evropské reality – zatím zaručuje. Proto je tam možné vést i debatu o „posvátných pojmech“. V aktuálních souvislostech proto není od věci do této debaty nahlédnout. Nominálně stále ještě žijeme ve stejném civilizačním okruhu a čelíme obdobným problémům se svobodou a demokracií. Nebo to alespoň tvrdíme.
Právě proto přinášíme článek Bretta Stevense z webu Amerika. Klade totiž zajímavé otázky a navrhuje radikální odpovědi, s nimiž vůbec nemusíme souhlasit. Mohou však vyvolat diskusi. A o to nám jde především.
Víme vůbec, co je pluralismus?
Liberalismus a liberálně demokratická éra jako taková jsou definovány tím, co je odlišuje od jejich předchůdců: je to rovnostářství, myšlenka, že všechny lidské bytosti jsou stejné. To znamená, že všichni mají svoji individuální „svobodu“, možnost výběru svého osudu, svých hodnot a svého přesvědčení, místo toho, aby za ně rozhodovala společnost.
Pluralismus vyžaduje, aby neexistovala byť jediná obecně závazná společenská norma. Teoreticky by to mělo vést k tomu, že některé normy budou přirozeně uznávány většinou.
Důsledkem je takzvaný pluralismus, přesvědčení, že mnoho různých stanovisek a názorů může koexistovat v rámci jedné společnosti. Na první pohled to vypadá pěkně: Lidé spolu sice nesouhlasí a nemusí souhlasit, tak se shodnou alespoň v tom, že se neshodnou. Kromě této není již jiné shody dosaženo, a společnost proto existuje v trvalém stadiu kompromisu.
Pluralismus vyžaduje, aby neexistovala byť jediná obecně závazná společenská norma. Teoreticky by to mělo vést k tomu, že některé normy budou přirozeně uznávány většinou. Nicméně podstatou pluralismu je být sjednocen jenom v jednom – v odporu vůči všemu, co pluralismus odmítá. Výsledkem je, že společnost hledá normy jen proto, aby je mohla zničit. V rukou těch, kteří se snaží vypadat jako dobří lidé, se pluralismus stává nenasytným virem.
Kdo skutečně vládne v pluralitní společnosti?
Jaká vláda v pluralitní společnosti funguje nejlépe? Nemůže to být vláda, která vynucuje sociální standardy, jako je manželství nebo nezákonnost prodeje drog. Správná vláda pro pluralitní společnost může vydávat jen bezpečnostní doporučení, požadovat nošení helem pro cyklisty a varovat před cigaretami. „Objektivní“ skutečnost, pokud pluralismu odporuje, je zcela mimo jeho dosah. Správná pluralitní vláda tudíž nemůže vynucovat dodržování žádného hodnotového systému snad krom toho, co doporučuje medicína a věda.
Pro pluralitní společnost je nejlepší taková vláda, která vymáhá včasné placení poplatků, vybírá nájem, zamezuje krádežím a loupežím, udržuje podlahy čisté a zajišťuje parkování
Takové vládě zbývají pouze nejzákladnější funkce na úrovni údržby silnic, infrastruktury a udržování armády. A co školy? V současné době to vypadá, že fungují dostatečně pluralitně, ale i v jejich prostředí jsou v konfliktu odlišné hodnoty. Ukazuje se, že nejde jen o křesťany z venkova, kteří mají námitky proti evoluci nebo sexuální výchově. Řada dalších skupin nesouhlasí například s tím, jak je v amerických školách vyučována historie jako nauka, které pouze neustále marginalizuje některé historické skutečnosti nebo osoby.
Jinak řečeno pro pluralitní společnost je nejlepší taková vláda, která vymáhá včasné placení poplatků, vybírá nájem, zamezuje krádežím a loupežím, udržuje podlahy čisté a zajišťuje parkování. Čemu tento podpis odpovídá? Ano, správě obchodního centra. Obrovského obchodního centra pojmenovaného po národu, který zde kdysi vládl, ale nyní má pro svůj ústup ze slávy jedinou omluvu, totiž že nabízí pluralismus jako univerzální zboží všem ostatním.
Nulový součet hodnot
Co lidé obvykle nechápou je, že pluralismus je hra s nulovým součtem. Dát každému možnost myslet si a jednat jen podle svého, vám upírá právo prosazovat myšlenku, že existují nebo by měly existovat obecné společenské normy. A společnost je tím ohrožena ve své podstatě. Neotesaní individualisté sice mohou tvrdit, že je to neovlivňuje, ale to je krátkozraké uvažování.
Pluralismus sám o sobě je destruktivní, nelogický, nemorální a nenávistný a pokud jej nezastavíme, přivede naše civilizaci do hrobu.
V jaké společnosti budou vyrůstat vaše děti? Jaké si v ní budou nacházet přátele, spolupracovníky a životní partnery? Lidé pluralitní společnosti budou vaše děti infikovat svými hodnotami „hlavně nemít žádné hodnoty“. A co víc, ve společnosti bez hodnot budeme muset žít všichni a všichni také zdědíme její následky.
Pluralismus nemá žádný cíl
Jaké to jsou následky? Pluralismus nemá žádný cíl, kromě nekonečného kompromisu. Tím odstřihuje všechno kromě výše popsaných funkcí správce nákupního centra, zábavy a výdělku. Pokud jednou nastoupíme na cestu pluralismu, naše společnost se ocitne na klesající křivce, na které každým krokem mizí další a další společenská pravidla, ideály a společné hodnoty. A nakonec dospějeme k něčemu jako anarchie s volným trhem a ochrankou obchoďáku.
Pluralismus mění společnost od společenství orientovaného k pozitivním cílům na skupinu, která je k jakýmkoliv cílům, kromě pluralismu samotného, nepřátelská.
Někdo si myslí, že to jsou skvělé vyhlídky. Nikdo vám nebude bránit dělat, cokoliv budete chtít. Nicméně ani vy nebudete žít v takové společnosti, jaká by se vám líbila, neboť stále jde o hru s nulovým součtem, a v jejím důsledku se musíte adaptovat na společenský chaos přání všech ostatních. Potkáváte se s chlápky odnaproti, kteří vyrábějí drogy, další lidé ve vašem obchodním centru obětují zvířata, vedle nich je tu sekta prosazující mezigenerační volnou lásku a za nimi lidé, kteří vás chtějí zabít, protože si myslíte něco jiného než oni. Stručně řečeno pluralismus mění společnost od společenství orientovaného k pozitivním cílům na skupinu, která je k jakýmkoliv cílům, kromě pluralismu samotného, nepřátelská.
Zničit pluralismus?
Od roku 1789 (začátek francouzské revoluce) se řada lidí s bystrými mozky snažila přijít na způsob, jak pluralismus porazit. Všichni se o to na nějaké úrovni snažili, nicméně nikdo z nich pluralismus nezastavil.
To signalizuje, že je namístě zaútočit na pluralismus jako takový. Rozbít myšlenku, že každý může mít společnost přesně takovou, jakou on sám chce. Upozornit na to, že nikomu se to ještě nepodařilo, ale místo toho všichni žijeme v onom nevábném obchodním centru. Ukázat, že pluralismus je jako nekonečná schůze vedoucí k nevyhnutelným kompromisům a nesmyslným pseudořešením, která jsou přijímána jen proto, že je to jednodušší než přemýšlet o řešení opravdových.
Pluralismus je jako nekonečná schůze vedoucí k nevyhnutelným kompromisům a nesmyslným pseudořešením, která jsou přijímána jen proto, že je to jednodušší než přemýšlet o řešení opravdových.
Už dost dlouho jsme si užívali té jedovaté lži, která je základem pluralitní společnosti. Nemůžeme všichni žít jenom podle svých vlastních představ, musíme spolupracovat a spolupodílet se na hodnotách a společenských normách, jinak strávíme zbytek života ve společenském chaosu tím, že budeme pouze bránit sami sebe a své rodiny proti naší vlastní společnosti.
Nejde o to, že by jednotlivé prvky pluralitní společnosti, například manželství homosexuálů, byly špatné, ačkoliv takovými být mohou. Opravdovým tématem je, že pluralismus sám o sobě je destruktivní, nelogický, nemorální a nenávistný a pokud jej nezastavíme, přivede naše civilizaci do hrobu.
