Většina českých kuchyní je přeplněná moderními omáčkami, dresinky a kořeními všeho druhu. Téměř vždy jde z dietetického a zdravotního hlediska o „hrůzu v lahvičce“ – glutamát je ještě tím nejlepším, co ve sbírce různých barviv a dochucovadel v dotyčné omáčce najdeme. Existují však výjimky. A jednou z nich je hořčice. Překvapivě totiž jde o jednu z nejzdravějších „běžných“ potravin vůbec. Ulevuje při některých typech migrény, působí proti vzniku rakoviny a pomáhá jako bylina proti řadě potíží. Dokonce „ozdravuje“ nezdravá jídla typu kosteleckých párků.
Hořčice jako homeopatika
Důvod, proč je hořčice tak zdravá a potřebná, nám může pomoci odhalit jak její chemické složení, tak pohled na účinky hořčice jako homeopatika. Homeopatka Vladimíra Řeháčková vypočítává: „z fyzických obtíží je hořčice v homeopatickém ředění dobrá na opary, bolesti zubů, koliky, neurologické problémy, klouby, myomy, mnoho pocitů pálení. Dále je to lék na gangrénu a po chemoterapii. Pomáhá při popáleninách, ostatně hořčičnou plackou se člověk může pořádně spálit a v homeopatii platí zásada, že co problém způsobí, umí stejný, nebo podobný problém také léčit.“
Hořčice je prostě jedním z nenápadných „všeléků“ v naší kuchyni. Mike Adams, slavný Health Ranger, dokonce tvrdí, že hořčice patří mezi málo „běžných“ jídel a omáček, které sám jí. Podle něj snižuje pravděpodobnost vzniku rakoviny a dokonce „ozdravuje“ například párky v rohlíku či grilované maso, protože vyrovnává kancerogenní vlastnosti těchto potravin. Kromě toho je v průměrné hořčici rovněž kmín, kurkuma a ocet, které jsou rovněž označovány za „zázraky“, působící proti rakovině. K tomu přičtěme fakt, že se hořčice obvykle nepřislazuje, takže v ní na rozdíl od kečupu nebývá HFCS (kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy, u nás je obdobou glukózo-fruktózový sirup). Zkrátka není sladká. Je – jak její jméno napovídá – hořká (štiplavá). A hořké chuti je v našem „civilizovaném“ jídelníčku pomálu.
V tomto smyslu potřebujeme a „objevujeme“ hořčici nejspíš všichni, kteří se pohybujeme či začínáme v „protiproudu“, mimo iluzorní bezpečí nalinkované „systémem“. Možná i ze všech těchto důvodů přirovnával v Písmu Ježíš Kristus Království Boží právě k hořčičnému semínku...
Kromě toho má hořčice všestranné použití medicínské, které dobře znávali naši předci: hořčici jako lék používal již Hippokratés a například slavný Matioliho herbář ze 16. století obsahuje mnoho receptů na léčebné využití hořčice. Můžeme nad nimi ohrnovat nos jako nad „středověkou“ pověrou, ale faktem je, že fungují.
Středověký lék
Matioli doporučuje například přiložit směs roztlučené hořčice a bílého vína na dnavé klouby či bolavé kyčle, vypít hořčici s kvalitním bílým vínem před záchvatem zimnice (v jeho době šlo ovšem častěji o zimnice střídavé, než o „chřipky“) nebo hořčicí kloktat, pokud ji spolu s medem rozpustíme ve vodě, neboť působí proti otokům i pocitu tvrdého, drsného hrdla a je zkrátka výborná na bolest v krku. Kloktání ulevuje i bolesti zubů (ale samozřejmě neřeší její příčinu). Medovo-hořčičná směs působí i proti modřinám a kožním otokům. Všeobecně vzato, hořčice pročišťuje, prohřívá, rozptyluje stagnující krev i hleny – je totiž dobrá na odkašlávání. Hořčičné zábaly a „placky“ zachránily dřív nejednoho pacienta ze zápalu plic.
Bylinářské použití
Snad nejpřekvapivějším je „moderní“ bylinářské použití hořčice proti migréně. Na rozdíl od Matioliho i hořčice našich prababiček totiž nejde o roztlučené hořčičné semínko, ale opravdovou hořčici – omáčku. Stačí prý dvě lžičky a píchavá, vrtavá bolest v hlavě ustoupí. Hořčice údajně funguje nejlépe proti migrénám s krátkými, nesnesitelnými, ostrými bolestmi. Možná má toto použití souvislost s použitím hořčice proti křečím. Na druhou stranu je však potřeba vědět, že nic není absolutní a je třeba pečlivě otestovat, co vám dělá dobře: některým osobám, trpícím migrénou, ji může naopak spouštět třeba ocet, který je v hořčici obsažen.
Samozřejmě je třeba si dát pozor na to, zda jíte kvalitní hořčici – některé z největších společností na trhu totiž své hořčice a dijonézy přibarvují potravinářskou žlutí (E 102), o níž se ví, že může zdravotní problémy spouštět, místo aby je léčila (zhruba 0,1% populace ji nesnáší). Také je třeba nezapomínat na to, že ač může dobrá hořčice jídlo „ozdravit“, nezmění hamburger v housce, nacpané bílým cukrem a aditivy, z levného „junk foodu“ na zdravé, kvalitní maso.
Ještě na okamžik se však vraťme k homeopatickému léku Sinapis. Jeho centrální téma je totiž výsostně aktuální – velikonoční.
Hořčice patří k Velikonocům
Jak vysvětluje Vladimíra Řeháčková: „Hořčice k Velikonocům patří, i když to není na první pohled zřejmé z našich lidových zvyků, v nich se neobjevuje. Z pohledu homeopatie však hořčice přináší do života moc hezké téma: pomoc ke spojení s vnitřní pravdou. Trochu podobné problémy řešil i homeopatický lék ze zázvoru o něž jsme si povídali o Vánocích, ale zde jde o konkrétní vazby na celou realitu, ve které jsme. A jde tu o vazby vnější i vnitřní.
Čtěte ZDE: Zázvor dobyl české země: Čaj z něj nabízí již každá druhá hospoda. Kdy opravdu pomůže našemu zdraví? A k čemu je dobrý o Vánocích?
Hořčice nás může oslovit zrovna v období, kdy se můžeme přidat k energii probouzejícího se jara, k symbolu Velikonoc, ke kterým patří znovuzrození, vzkříšení zde na Zemi v jiné podobě, v novém nastavení a nazírání na sebe a na svět.
Hořčice patří do čeledi Cruciferaceae (Křížkaté, brukvovité), je to čeleď rostlin, které kvetou do „kříže“ (čtyřlístku) a podle principu signatur v sobě tedy všechny tak či onak nesou téma ukřižování, lidského údělu zde na Zemi, případně konkrétního propojení času a prostoru a orientace v něm. Léky z této čeledě mají pocit, že něco musí a nemohou z toho uniknout. Nesou si takzvaně „svůj kříž na bedrech“.“
Lék na iluzi
Jaký je „kříž“ hořčice? Odpověď je opět zřejmá z homeopatických zkoušek léku Sinapis. Ten totiž účinkuje zdaleka nejen na kožní popáleniny, ale i na „popálení“ v přeneseném smyslu. Člověk, který potřebuje lék z hořčice (Sinapis), žil (často i dlouhá léta) v iluzi, která se mu náhle rozsypala na střepy a on neví, jak ty střepy poskládat dohromady.
Zdánlivé bezpečí, které se rozbije na střípky, může být partnerský vztah, nebo práce. Oním "tříštivým činitelem" může být cokoli - třeba zásah pojišťovny, která dotyčnému napíše, že se mu již léta střádá penále, o němž neměl tušení, nebo policie, která mu vysvětlí, že může podle nových zákonů úplně vše...
A úplně stejnou situaci nacházíme u lidí, kteří si náhle začínají uvědomovat, že uměle vytvářená mediální „reality show“, které jsou nedobrovolnými hrdiny, nemá nic společného se skutečnými problémy světa. Nebo že jim „systém“ může udělat v zásadě cokoli: očkovat jim děti, vzít jim děti, vnutit jim představu, že to či ono je „politicky nekorektní“...
V tomto smyslu potřebujeme a „objevujeme“ hořčici nejspíš všichni, kteří se pohybujeme či začínáme v „protiproudu“, mimo iluzorní bezpečí nalinkované „systémem“.
Možná i ze všech těchto důvodů přirovnával v Písmu Ježíš Kristus Království Boží právě k hořčičnému semínku...
