Neznám nikoho, kdo by se za svůj život nějak podstatně posunul nebo vyléčil,“ řekl mi nedávno kamarád, toho času ve slušné depresi. „Všichni se motáme v těch samých potížích pořád dokola. Jenom kulisy jsou jiné.“
„Zpomal,“ opáčila jsem mírně popuzeně při vzpomínce na všechny ty nemoci těla i duše, které jsem překonala bez „přispění“ klasické školské medicíny.
„No dobře,“ zavrčel. „Tak znám JEDNOHO. Výjimka potvrzuje pravidlo.“
Minulý týden začal mluvit o „restartu“. O novém začátku. Vypadá mnohem lépe a rozhodl se opustit práci, která mu nedělala dobře. Začal číst Písmo. Prostě – vydal se na cestu. Musel si ale (k tomu „restartu“) pořídit nemoc, s níž skončil na jednotce intenzívní péče.
Není v tom sám. Vlastně jsme na tom všichni podobně.
Rachotící stroj
Populace Západu je prolezlá chorobami. Obraz současného stavu naší civilizace. Opravdovému zdraví (včetně dobré nálady a „zdraví“ duše) se těší málokdo. Brbláme a sténáme, kde nás co píchá, bolí, jsme unavení a život nás netěší. A pak si povzdychneme a vydáme se dál dobře vyježděnými kolejemi. K jejich dalšímu „vyjíždění“ výtečně poslouží i „technologická“ medicína: Máme za to, že se stačí nacpat příslušným množstvím chemických látek a domnělý „stroj“ zvaný tělo zase chvíli jede. Jen málokoho napadne, že trpíme jednou, zásadní chorobou, k jejímuž vyléčení nám nemoc chce pomoci.
Nikoli náhodou stále většímu množství lidí přestávají stačit pouhé „servisní zásahy“ klasické medicíny. Zkoumají množství různých technik, léčí se bylinkami, jedí zdravou stravu (ať už si pod tím pojmem každý představuje cokoli). Když jim daná metoda pomůže, nadšeně o ní vykládají známým a snaží se je přímo či nepřímo přesvědčit, aby se oním „zázrakem“ léčili také.
Přitom často netuší, že na začátku cesty stál ještě jiný moment. Pro většinu lidí je téměř nepostřehnutelný: Chvíle, kdy nám „přijde naproti“ naše cesta k vyléčení, paradoxně často v podobě choroby, někdy však také ne. Následuje otázka: využít nemoc jako šanci? Nebo nikoli? Pak většinou následuje nový „pokus“ – často v podobě ještě těžšího zdravotního problému. Někdy i fatálního.
Čtěte ZDE: Rakovina jako přísný vzkaz: „Změň se, a nebo zemři.“ Zabíjí nádor, nebo léčba? Svědectví pacientů, a jejich návody na léčení. Není pouze jediná cesta
Rakovina jako požehnání
Téměř pravidelně však rozhodující obrat, pokud se k němu odhodláme, přijde ve chvíli hluboké osobní krize. Typický příklad takové krize má hrozivě znějící jméno rakovina. Jenže třeba právě „dobře využitá“ rakovina je víc, než zkouškou – je příležitostí, jak změnit svůj život zásadním způsobem k lepšímu. Svědectví jedné vyléčené pacientky, které nemoc od základu změnila život, je příznačné:
„Jsem teď šťastná jen proto, že žiju. Vím lépe, než kdy dříve, že nad námi někdo bdí. Že je nám k dispozici neustálá pomoc, která nám může pomoci dostat se do míst, jež pro nás dřív byla uzavřená.
Z rakoviny jsem se vyléčila tím, že jsem pracovala na spojení své mysli s tělem: vyléčila jsem stará traumata, šoky, zranění a toxické emoce. Věnovala jsem se novým aktivitám, rozvíjela jsem své tělo, mysl i duši. Účastnila jsem se mnoha workshopů, chodila na přednášky, zkoušela koučink a cestovala jsem.“
Léčba uměním
„Najednou mi došlo, že nejlépe mé léčení fungovalo, když jsem tvořila něco uměleckého. Došlo mi, že mohu obecně vnést do svého života více kreativity – v zaměstnání i mimo ně. Najednou jsem si život užívala a potkávala spoustu lidí. Byla jsem mnohem aktivnější – z tance jsem udělala pravidelnou součást života. Další částí mé cesty k uzdravení byla hudba. A mnohem víc pozornosti jsem začala věnovat životu v harmonii – se sebou i s okolím. Poznenáhlu mi došlo, jaký účinek tahle změna postoje měla na můj imunitní systém.
Klíčem k uzdravení bylo pro mě zbavit se stresu. Tělo v napětí nejen víc bolí, ale také se pomaleji léčí. Vzhledem k povaze mého nádoru jsem měla často značné bolesti. Meditace a dýchací techniky mi pomohly bolestí projít. Teď tytéž techniky používám, když se cítím ve stresu. Můj dech mi pomůže zklidnit se, navést mou mysl novým směrem a soustředit se na věci, které dělám.
Homeopatie? Láska!
Během té pouti jsem s údivem a vděkem našla léčivou sílu takových metod, jako je homeopatie. Přesto věřím, že nejsilnějším nástrojem, který jsem měla k dispozici, bylo prostě to, že jsem se osobně začala zajímat o vlastní zdraví. Úplně jsem se zotavila z nemoci, která byla označena lékaři za smrtelnou. Homeopatii jsem si vybrala pouze jako podporu svého imunitního systému.
Receptů na „restart“ je mnoho: někdo potřebuje zastavit a zaposlouchat se do toho, co vlastně jeho tělo a duše chtějí, jiný naopak – jako zmíněná pacientka – najde recept ve větší činorodosti, umělecké tvorbě a cestování. Potřeba je především vystihnout správný moment – a v něm se rozhodnout.
Dále mi velmi pomohla alkalizující (tj. zásaditá, pozn. aut.) vegetariánská dieta, při níž jsem denně konzumovala čerstvé ovocné šťávy. Bylinné čaje a tinktury jsem užívala na podporu jater. Další potravinové doplňky proto, aby moje tělo i imunitní systém zůstaly silné. Stejně jsem ale vyživovala i svou duši: tancem, uměleckou činností, meditací, psaním, hudbou, léčbou pohybem i hlasem, cestováním a všemi možnými technikami, které napomohly tomu, že mé vnitřní světlo zářilo.
Ale největší lék byl jediný: Láska, Laskavost a Vděk.
K tomu jsem užívala dostatek Pozitivního přístupu k životu a Otevřenosti, Oddanosti, Odevzdanosti do vůle Boží, Aktivity, osobní Zodpovědnosti za mou léčivou cestu a Podpory mého okolí. Znovu a znovu mě tytéž léky přesvědčovaly o tom, jak zásadní dopad na mou cestu skrze rakovinu k vyléčení má duše, mysl a srdce. A to ačkoli jsem samozřejmě k podpoře svého těla – ať už k úlevě od jednotlivých symptomů, nebo celkovému léčení těla i duše – používala mnoho léčebných metod.
Jak zmáčknout restart
Většina z nás vnímá těžkou nemoc jako osobní pohromu. Ti z nás, kteří věří, pak obvykle (také) jako zkoušku. Je však dobré si uvědomit, že může být i něčím víc: podanou pomocnou rukou, majákem, který nás nejen upozorňuje, kam ve svém životě jít nemáme, ale naopak nás navádí ke světlu. V konečném důsledku se pak stává transformací, požehnáním.
A nemusí jít jen o těžkou nemoc. Na rozdíl od chemických léků moderní medicíny tisíciletí starý lék jménem Láska a Otevřenost k sobě, k druhým a k Bohu nemá „negativní vedlejší účinky“ a lze jej užívat kdykoli. Pozitivní dopad má na naše vztahy, práci i život jako takový. Receptů na „restart“ je mnoho: někdo potřebuje zastavit a zaposlouchat se do toho, co vlastně jeho tělo a duše chtějí, jiný naopak – jako zmíněná pacientka – najde recept ve větší činorodosti, umělecké tvorbě a cestování. Potřeba je především vystihnout správný moment – a v něm se rozhodnout. Cílem je jednoznačný, nekompromisní návrat k sobě samému. Ke kořenům.
„Restartovat“ svůj život lze nikoli náhodou výtečně právě o Velikonocích. Ne proto, že jde o „svátky Jara“, ale proto, že, jak věří dvě miliardy křesťanů po celém světě, tou dobou Bůh definitivně zpečetil Novou smlouvu s námi, lidmi. Smlouvu, jejímž je láska základním stavebním kamenem.
Ale i pokud nevěříme velikonočnímu příběhu, stojí za to začít právě dnes s návratem k sobě.
Nestojí totiž za to žít ani den jako stroj.
V článku jsou použity zkušenosti irské pacientky (a nyní léčitelky) Grainne Freyi Hammond z jejího článku „Rakovina – nový začátek“, k nalezení zde.
