V současné době jsme předmětem další „náborové vlny“ medicínského a farmaceutického průmyslu na masové „preventivní“ vyšetřování různých druhů rakoviny. Na tom napohled samozřejmě není nic špatného. Určitě platí, že samo o sobě je dobré dozvědět se včas o nebezpečném procesu, v němž přirozená imunita našeho těla ztrácí kontrolu nad dynamickým rovnovážným stavem, jemuž říkáme zdraví. Máte to ale jeden háček.
Hrdinové a mučedníci
Jakmile lékaři najdou nádor či jeho „zárodek“, okamžitě se rozeběhne známý kolotoč: operace, ozařování, chemoterapie. Výsledek takové léčby je rovněž poměrně dobře známý. Stane se z vás hrdina-mučedník farmaceutického průmyslu. Je vám obvykle velmi zle, napůl (či zcela) umíráte – a lékaři, tak či onak podporováni k smrti vyděšenou rodinou, vám vysvětlují, že to jinak nejde. Jenže ono to jde – ačkoli vám o tom obvykle ani lékaři, ani média nic neřeknou.
Bez ohledu na „světový názor“ bychom si měli být vědomi základní odpovědnosti za sebe: Jen nemocný sám si může vybrat, kterou cestu k opětovnému nabytí zdraví zvolí
Ta jsou naopak plná dramatických příběhů statečných pacientů, kteří „bojují“ s rakovinou. Ve skutečnosti však nejméně z poloviny trpí (nepochybně většinou dobře míněným) úsilím lékařů o jejich „záchranu“.
Typickým příkladem je článek ženské rubriky velkého českého deníku, který prezentuje americkou ženu trpící rakovinou jako hrdinku moderní doby:
„Manžel jí objevil bulku na krku a v nemocnici jí diagnostikovali čtvrté stádium rakoviny plic. „Kromě toho, že jsem měla na krku bouličku, mi vůbec nic nebylo. Cítila jsem se zdravá a plná sil, říkala jsem si, že prožívám to nejskvělejší období ve svém životě,“ svěřila se Jennifer na svém blogu. Přitom šanci na přežití tohoto typu rakoviny dávají doktoři pouze pěti procent pacientům.“
Čtěte ZDE: Zásadní otázka: Je „boj proti rakovině“ jen předstíraný? Existuje „globální zájem“ na tom, abychom nevěděli pravdu? A především – lze se této nemoci účinně ubránit?
Musí to tak být?
Jennifer se podrobila jednomu roku klasické léčby, během nějž „prodělala“ mimo rakoviny a „standardní“ léčby také její klasické „vedlejší příznaky“: od vypadávání vlasů přes strašlivou vyrážku na obličeji až k naprostému úbytku sil. Výsledek? Po roce se neuzdravila, její nádor je však „pod kontrolou“. Z původně „zdravé pacientky“ je zničený člověk – ze ženy, která se až do diagnózy cítila „plná sil“ a prožívala „nejlepší období svého života“...
Jak praví stránky pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace: „Vážení pacienti, léčení Vašeho onkologického onemocnění je zdlouhavé, složité a náročné na Vaši pevnou vůli a duševní sílu. Mějte na paměti, že vedlejší nepříznivé příznaky, které léčbu provázejí, jsou ovlivnitelné a pomíjivé a nejsou známkou zhoršování se onemocnění.“
Jsou však mezi námi takoví, kteří tvrdí, že to jinak, než s „vedlejšími nepříznivými příznaky“ způsobenými chemickými i radiologickými metodami léčby naopak jde – a dokonce jsou úspěšným důkazem svého tvrzení.
Proti svědectví paní Jennifer proto postavme třeba svědectví Američana, který si říká Mr. Cuddly, a na internetovém fóru, věnovaném přírodní léčbě rakoviny, píše:
Rozhodnutí
„Přes dvacet let se mi objevovala krev ve stolici, ale nic jsem s tím nedělal. Před šesti lety se přidala plochá stolice – jako oříznutá nožem svrchu i zespodu – což je, jak už nyní vím, typické pro kolorektální nádor, kdy se snaží stolice protlačit kolem rostoucího tumoru ve střevě. Nakonec se můj stav, s nímž jsem nic nedělal, natolik zhoršil, že ze mě vycházela už jen voda (a čtenáři mi snad prominou ty nechutné detaily).
Díval jsem se na internetu (server Curezone a podobné) a našel jsem protokol dr. Budwigové i další přírodní léčbu rakoviny. Po troše výzkumů na vlastní pěst a váhání jsem se rozhodl dát kompletně vale alopatické medicíně. Nebylo to jednoduché rozhodnutí: měl jsem mladou ženu a dva kluky, dvojčata, kterým v té době bylo šest – a v břiše mi šíleným tempem rostl rakovinný nádor.
Rozhodl jsem se, že zkusím alternativní léčbu až do doby, než se mi střevo zablokuje úplně a žádná jiná možnost než operace zkrátka nebude – a pak přijmu vše, co s operací přijde, včetně „léčby“. Moc naděje jsem neměl. Navíc jsem někde zaslechl, že Budwigové dieta obvykle věci spíše zhorší, než zlepší, aspoň na počátku. A v mém případě „zhoršení“ znamenalo konec.
Jiná cesta
Naštěstí ale po dietě dr. Budwigové nastalo zlepšení okamžitě. Za měsíc nebo dva jsem se dostal tak daleko, že moje střeva pracovala normálně (ačkoli čas od času byla stolice plochá). Nedokázal jsem držet dietu úplně tak, jak se má, užíval jsem směs tvarohu a oleje jen jednou denně a nebyl jsem schopen držet předepsaná omezení stravy. Už tehdy jsem ale byl (a zůstávám) vegetariánem a nekouřím, nepiju a snažím se jíst syrovou stravu (raw food), kdykoli to jde.
Ano, mám novoroční předsevzetí dodržovat dietu lépe – nádor tam prostě pořád je. Ale když se na to podíváme s odstupem, je to úžasné. Posledních šest let žiju s rakovinou absolutně normálním stylem života, včetně toho, že opravdu hodně cvičím, vedu svůj vlastní podnik, vychovávám děti a tak dále. A všechno to přičítám jen dietě dr. Budwigové – ačkoli jsem ji důkladně držet nedokázal. Lidé se diví, jak mladě vypadám na svůj věk, a to prosím mám oficiálně šílený rakovinný nález ve střevě – už posledních šest let.
Na výběr jsem měl. Mohl jsem se podrobit ozařování, chemoterapii a operaci – to by ovšem znamenalo to udělat okamžitě. Kdybych se tou cestou vydal, jak si myslíte, že by vypadal můj život za šest let? Myslíte, že bych hrál tenis, racquetball a posiloval třikrát týdně? Myslíte, že bych v tomtéž týdnu pracoval v průměru padesát hodin a ještě k tomu vychovával dva (dnes už) puberťáky? A ještě mi gratulovali, jak dobře vypadám? Srovnejte si můj příběh s tím, jak vypadal slavný herec Patrick Swayze před a po chemoterapii. Během jediného roku se z fešáka k nakousnutí stal stařeček.
Vzít problém do svých rukou
Jediné, co k tomu všemu můžu dodat, je: přírodní medicína funguje. Přečtěte si všechno, co můžete a naslouchejte vlastnímu instinktu a moudrosti. Nenechte se zmanipulovat obchodníky se strachem – protože jestli to uděláte, bude vás to stát vaše zdraví, život, jeho kvalitu – a úspory vaší rodiny.
Myslím, že jsem měl štěstí v jednom (a to doporučuju, pokud je to možné) – s nikým jsem se o fakt, že mám rakovinu, nepodělil. S nikým. Takže jsem neměl na krku žádnou rodinu s „dobrými úmysly“, aby mi radila, ať udělám „tu správnou věc pro své blízké“, „vyrostu a chovám se jako zodpovědný dospělý“ a tak dále. Mohl jsem se rozhodnout bez celého toho obrovského citového dramatu a manipulace. A pokud se podíváte na oficiální tabulky doby přežití u kolorektálního nádoru, zjistíte, že jsem ve skutečnosti udělal VELMI zodpovědné rozhodnutí.
Úplně jsem se zbavil všech větších bolestí a není ze mě invalida. Někdy cítím v dotyčných místech trochu bolesti. Jakmile si však vezmu svůj „tvaroh“, bolest postupně ustoupí. Jako kdybych si tam namazal nějakou zázračnou vodičku. Kdybych užíval tvaroh pravidelně dvakrát denně, jak bych měl, nejspíš se mi nebude stávat ani to.“
Věc rozhodnutí
Podobných svědectví, že „přírodní medicína prostě funguje“, jsou i v našich končinách desítky. Nejen dieta dr. Budwigové, o které jsme zevrubně informovali. I relativně jednoduché způsoby, jak změnit acidobazickou rovnováhu svého těla (to jest učinit ho zásaditějším). Jsou však i mnohé jiné metody, o kterých vás postupně budeme informovat: Třeba naše či jihoamerické byliny, homeopatická léčba (o níž se na Protiproudu vedou vášnivé diskuse, ke kterým se také vrátíme), tradiční čínská medicína a řada dalších. Vždy jde ale na prvním místě o vážné individuální rozhodnutí: Pasivně se svěřit do rukou „moderní medicíny“, nebo aktivně jednat?
Znala jsem statečnou starou ženu, která přežila roky s neoperovatelným nádorem prsu, díky tomu, že to ona, ani její rodina nevzdali. Vzhledem k nemocnému srdci jí naštěstí relativně rozumný lékař dal najevo, že by operaci patrně nezvládla. Stejně jako „Mr. Cuddly“ se tedy i ona vydala cestou přírodní medicíny, kdy je operace až tím posledním řešením. K lékařům od té doby téměř nechodila. Zkoušela diety z ovocných šťáv, protokol dr. Budwigové a mnohé další metody.
Nádor sice nezmizel, což ji samotnou poněkud zneklidňovalo, jeho postup byl ale natolik zpomalen, že když nakonec v požehnaném věku něco pod devadesát zemřela, rodina nevěřila svým očím. Čekali, že bude mít jejich matka a babička tělo plné metastáz. Naprostý opak byl pravdou. Až na (lokalizovaný) nádor byla dokonale zdravá. Zemřela prostě proto, že, jak se sama vyjádřila, „už chtěla jít“.
Vzkaz těla
Je pravdou, že ne vždy jsou příběhy pacientů takto jednoduché a přímočaré. Rakovina je, jak říká jedna výborná česká léčitelka, „jedinou společensky přijatelnou formou sebevraždy“. Často tak nález bývá posledním zoufalým voláním vašeho těla či duše o záchranu, o změnu – životního stylu, duchovní cesty, nebo přístupu k životu či k sobě. „Změň se, nebo zemři,“ říká vaše tělo.
Ať je konkrétním spouštěcím mechanismem cokoli a ať si dotyčný vybere „konvenční“, či takzvaně „alternativní“ řešení, vyléčení zpravidla vyžaduje kompletní změnu životní perspektivy. Věřící vědí, že nemoc není jen „porucha stroje“, ale že její podstata je vždy duchovní, takže nejspolehlivější cestou je vždy úplné spolehnutí se na Boží milost a Jeho vedení.
Avšak bez ohledu na „světový názor“ bychom si měli být vědomi základní odpovědnosti za sebe: Jen nemocný sám si může vybrat, kterou cestu k opětovnému nabytí zdraví zvolí. Proto by měl také vědět, že oficiální zdravotnickou propagandou preferovaná cesta „ordinovaného utrpení“ není jedinou možností, jak se s rakovinou utkat – a zvítězit.
