„Paní Kočičková má za sebou již tři artroskopické operace, přesto se ve svém životě nijak neomezuje,“ praví webové stránky jednoho českého lékařského webu.
Taková vyjádření jsou běžnou součástí marketingu ortopedů a lékařů, zabývajících se artroskopií, tedy vyšetřovací a léčebnou operací kloubů (nejčastěji kolenních), používané jak k diagnostice, tak k operativnímu „ořezu“ poškozených částí kloubů (chrupavky, menisku).
Všelék
Lékaři nám tento zákrok představují jako úlevu od bolesti nejen po sportovních zraněních, ale například i pro pacienty s artrózou. Dokonce často jako v daném případě jedinou možnou úlevu artritickým kloubům. Nyní se však ukazuje, že to vůbec není pravda. Důležitý je úplně jiný faktor, než fyzické odstranění přečnívajících či opotřebovaných kousků. Je to věc, kterou doktoři hlasitě opovrhují a často jí jako „zápalnou municí“ „pálí“ například po homeopatech.
Základním elementem pro uzdravení se z artrózy, je podle všeho jediná věc: Víra. Na zbytku nesejde.
Hezká malá operace
Zní to neuvěřitelně? Pokud je v kloubu „nepořádek“, tak ho přece je třeba operativně „uklidit“. Co jinak dělat? Zdánlivě jde o proceduru typu operativního srovnání komplikované zlomeniny.
„Paní Kočičková“ a jí podobní pacienti na různých medicínských stránkách tvrdí: „Určitě jsem (spokojená po operaci). Je to trochu omezující chodit s ortézou, ale stojí to za tu trochu kontroly. Ulevilo se mi a hlavně můžu cvičit, nebolí mě každý krok. Strach není na místě, není to vážná operace, i když chápu, že pacienti se bojí operací jako takových.“
Zkrátka – máte-li artrózu, poradí vám běžně lékař toto: běžte na „hezkou malou“ operaci. Uleví se vám, nebude vás bolet každý krok, a máte-li nemocí opotřebovaný meniskus, jiný způsob úlevy neexistuje. A když nemoc bude postupovat, tak vám kloub uřízneme a přišijeme vám umělý.
Šokující studie
Jenže, jak se ukázalo, to není tak docela pravda. Alespoň pokud jde o artritické pacienty.
V lednu proběhl americkými médii menší medicínský skandál. Skupina finských vědců zveřejnila v časopise New England Medical Journal studii, provedenou na celkem 146 pacientech, trpících „opotřebováním“ menisku v koleni v důsledku artrózy. Pokus prokázal neuvěřitelný fakt: mezi operovanými a těmi, kteří pouze předpokládali, že byli operováni, nebyl žádný rozdíl v ústupu choroby, ani v dalších charakteristikách. Stejné procento se uzdravilo. V zemích českých si tohoto tématu laický ani odborný mainstream nevšiml. Pročpak asi?
Lékařský tým nemocnice ve finském Tampere provedl experiment, v němž jedné skupině pacientů lékaři operativně odstranili poškozené části menisku, tedy „odřízli, co překáží“. Druhou skupinu (náhodně vybranou z testovacího vzorku) však poslali na „falešnou operaci“, kde se tým chirurgů zdánlivě „rýpal“ v jejich koleni, aniž však zákrok provedl. Výsledek po roce? Téměř nulový rozdíl mezi testovacími skupinami. Testovací skupina, která nebyla operována, dokonce v některých měřených kategoriích vykazovala lepší výsledky.
Nenáviděný placebo efekt
Zkrátka – víra tvá tě uzdraví! U operace, která by měla být o „tvrdých“ datech, jde o běžný placebo efekt. „Klasičtí“ lékaři se přitom na placebo vždycky dívali a dívají skrz prsty. Rádi „obviňují“ homeopaty z toho, že jej využívají, když podávají pacientům „neškodné cukrové kuličky“.
U homeopatie přitom o placebo efekt nejde. Podávání placeba má v homeopatii své přesné místo. Působení placeba je jiné, než působení homeopatického léku a lze je vysledovat. Homeopaté však placebem nepohrdají jako mnozí „klasičtí“ západní lékaři. Na rozdíl od mnoha příslušníků „armády v bílém“ jim totiž jde především o uzdravení pacienta. Což se ovšem nedá říci stejně jednoznačně o mnohých metodách klasické západní medicíny.
Cui bono?
Kolik jejích technik, které se pyšní svou „vědeckostí“, je ve skutečnosti pouze „rituálem“, jehož největší přínos spočívá v pocitu, že je o mě postaráno, jsem v bezpečí, v klidu, popřípadě v tom, že na koleno začnu dávat pozor a začnu jej rehabilitovat, jako tomu bylo u testovaných pacientů? Dočkáme se dalších podobných studií? Nechme se překvapit. Z pochopitelných důvodů to totiž podobní „medicínští whistelbloweři“ nemají mezi kolegy lehké.
Studii, prakticky totožnou s tou, která vyvolala nejnovější „skandálek“ provedli a ve stejném časopise uveřejnili američtí lékaři z Houstonu již v roce 2002. Dočkali se od kolegů nařčení z neetičnosti. Prý překročili hranice lékařské etiky tím, že pacientům (původně) nesdělili, že je ve skutečnosti neoperovali. Na to měl jeden ze zúčastněných lékařů docela pochopitelný názor: „Důležitější je, zda je etické provádět každý rok desítky tisíc invazívních operací (často v celkové anestezii, pozn. red.), bez jakékoli dokumentace, svědčící o tom, že takový postup skutečně pomůže zastavit postup nemoci, zlepšit kvalitu života či funkci postižených kloubů.“
Jenže „desítky tisíc invazívních operací“ jsou velkým byznysem. Hádejte, kdo by měl problém, pokud by se přestaly tyto operace na osobách trpících artrózou provádět? Pacienti, jak vyplývá z nejnovějších výzkumů, to nebudou...
