Připomeňme nejprve český trestní zákon z r. 2009, konkrétně § 140. Podle něj je vinen vraždou, kdo jiného „úmyslně usmrtí“. Za ještě horší zákon pokládá například vraždu více lidí, těhotné ženy, dítěte mladšího 15 let a podobně. Zde se hranice trestní sazby pohybují od nejméně dvanácti až do dvaceti let vězení, lze však uložit i výjimečný trest. Ostatně už samotná příprava vraždy je trestná.
Doba „politické korektnosti“ okázale odmítá jakoukoli diskriminaci. To jí ale nebrání, aby ochrana českého trestního zákona před vraždou platila „jen pro některé“, neboť se nevztahuje na děti do tří měsíců věku (rozuměj od početí), s „lékařským doporučením“ (tedy pokud je dítě geneticky poškozené, čili „nevhodné“) dokonce až šesti měsíců věku. Někteří lékaři dokonce údajně neuznávají, že by se žena měla cítit po usmrcení svého dítěte z nějakého důvodu deprimována.
Dobrovolná smrt
V tom je Česká republika nepochybně „pokroková“. Je však daleko za zeměmi na západ od nás. „Tažení proti dětem“ vedené samozřejmě ve jménu lidských práv a „rovnosti“ se rozrůstá do nových podob. Jde o komplexní problém – na jedné straně představovaný snahou o nebývalou sexualizaci dětí ve školách a školkách prostřednictvím vhodné „sexuální výchovy“, či o „zestátnění“ dětí prostřednictvím tzv. juvenilní justice. Na druhé straně je rodič – samozřejmě podpořen „tím správným“, tedy lékařským, názorem – oprávněn své dítě legálně zabít.
Čtěte dále: Lov na děti zvaný „juvenilní justice“: Obchodníci v ČR si mnou ruce, v Anglii už kradou děti přímo z matčina lůna. Přinášíme otřesné video
To vše se přestává týkat jen lidských bytostí nenarozených a stále častěji se hovoří o podobném „právu“ u těch narozených. Především v Belgii, kde nyní Senátem prošel zákon, zakotvující právo na euthanasii dětí. K nárůstu počtu usmrcených dětí prý však nepovede, neboť se takové zákroky v nemocnicích provádějí i nyní.
Dítě určené k zabití musí ovšem trpět „velkou bolestí“ a na jeho nemoc nesmí být k dispozici „žádná možnost léčby“. Jak se to má s oficiálními a neoficiálními „možnostmi léčby“ píšeme na Protiproudu již poměrně pravidelně. O takzvaných „zázračných uzdraveních“ ani nemluvě. Už brzy o nich na těchto stránkách hovořit hodláme.
Současně se v téže zemi, ovšem na evropské úrovni, bude znovu hlasovat o zprávě o takzvaném „sexuálním a reprodukčním zdraví“, která již dvakrát Evropským parlamentem neprošla. Zpráva sama je šílenost – a jejím nejmenším problémem je to, že opět oktrojuje „pokrokové“ ideje bývalým národním státům. Bude se jak je v Unii zvykem, hlasovat tak dlouho, dokud nebude „prohlasováno“?
Zabíjení dětí je již dávno realita
Belgický Senát rozšířil zákon o eutanazii i na nevyléčitelně nemocné děti. 50 převážně levicových senátorů hlasovalo pro, 17 senátorů z řad křesťanských demokratů bylo proti. Vraždění nemocných dětí se má provádět odborně, tedy pod dohledem lékařského týmu a na základě „dohody“ s rodiči. Návrh zákona ještě před květnovými volbami posoudí dolní komora parlamentu.
Jak informuje například server prolife.cz, předkladatel zákona, bývalý chirurg a socialista Philippe Mahoux před hlasováním v Senátu řekl, že eutanazie nevyléčitelně nemocných dětí se již v belgických nemocnicích provádí. Zákon proto prý nepovede k nárůstu počtu „lékařsky urychlených“ úmrtí dětí, ale pouze ochrání lékaře od možného trestního stíhání [sic!].
Křesťanská demokratka Els Van Hoof naopak zdůrazňovala, že je třeba věnovat větší pozornost mírnění bolestí pacientů místo toho, aby je lékaři zabíjeli. To je podle ní pravé důstojné umírání jak mladých, tak starých lidí. Zároveň upozornila, že desetileté dítě není schopné učinit nezávislé rozhodnutí o životě nebo smrti a bude velmi náchylné k nátlaku.
Značně sekularizovaná Belgie poprvé legalizovala eutanazii v roce 2002. Podle BBC si v minulém roce dobrovolnou smrt, neboli asistovanou sebevraždu, zvolilo v Belgii 1432 (!) lidí, což představuje oproti roku 2011 zvýšení o 25%. Lékaři vyzvali k přijetí zákona již v listopadu, přičemž argumentovali, že dětští pacienti jsou utrpením učiněni často „zralejšími“ a „měli by tak mít možnost o sobě rozhodnout“. Opravdu je desetileté, pětileté, nebo tříleté dítě schopno „zrale rozhodovat“ o tom, zda bude žít, či (přirozeně) umírat, či zda svolí, aby ho lékaři zabili?
Kolik ještě pokusů?
Slovy Ignáce Pospíšila: „Měsíc po definitivním odmítnutí radikálně propotratové a protirodinné “Zprávy Estrelové” se zástupci „pokrokových“ metod „výchovy“ v Evropském parlamentu pokoušejí opět prosadit svoji agendu. Chtějí k tomu využít zasedání pléna, které se bude odehrávat 16. ledna. V příslušném parlamentním výboru přitom zpráva prošla, ačkoli méně výraznou většinou než dříve. V plénu má pak zaznít stanovisko Komise na téma “Nediskriminace v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv” a levice k němu plánuje připojit novou resoluci, která bude mít stejný nebo velmi podobný obsah, jako před třemi měsíci vrácená a před měsícem definitivně zamítnutá “Zpráva Estrelové“.
Čtěte zde: Šokující zpráva o tom, co se na naše děti valí z Evropské unie: Nechutnosti a obscénnosti jako povinný vyučovací předmět ve školách! Ubráníme se?
Potratáři sázejí na eurokraty oblíbenou metodu: Nechávat o zamítnutých normách hlasovat opětovně tak dlouho (a v tolika podobách), dokud návrh konečně neprojde. Myslím, že takovéto ignorování vůle občanů EU i samotných europoslanců je opravdu nehorázné, i když na druhé straně pochopitelné, protože v příštím Europarlamentu bude pozice potratářů pravděpodobně mnohem slabší. Každopádně bychom je neměli podceňovat – většiny, které rozhodly o poslání „Zprávy poslankyně Estrelové“ k ledu, nebyly zas až tak gigantické, abychom se nemuseli bát o výsledek.
Je také nutno zvážit, jaké závažné důsledky by schválení něčeho takového mělo – smyslem je nejen vnutit Evropské unii radikální propotratový a protirodinný postoj, se kterým by se dalo operovat na mezinárodní úrovni, ale též poskytnout munici španělským socialistům v boji se španělskými lidovci, kteří konečně zahájili práci na slíbeném zrušení extrémně propotratové legislativy, kterou prosadil socialistický premiér Zapatero.
Proto znovu vyzýváme všechny rozumné a odpovědné lidi, aby kontaktovali své zástupce v Europarlamentu a jasně jim sdělili, že je jako jejich voliči žádají, aby se postavili proti jakémukoliv prosazování této agendy. Další z možností je podepsat tuto petici, která automaticky odesílá anglojazyčný protest všem eurokomisařům a členům Europarlamentu.“
Bezcenná plastová hračka?
Snahy, učinit z lidského života (ať už vlastního, nebo cizího) pouze „plastovou hračku“, která je zde výhradně pro naše vlastní potěšení, a pokud se toto potěšení nedostavuje, může být bez skrupulí „ohnuta do potřebného tvaru“, popřípadě odhozena na smetiště, jsou důležitou součástí snah, jak z většiny občanů států dnešní euroamerické civilizace učinit nesvéprávné otroky moderní totality. K dispozici jsou skvělé vzory: Ne náhodou byly eugenické snahy, včetně euthanasie, součástí nacistické „populační politiky“.
Rovněž není náhodou, že tato „kultura smrti“ jde ruku v ruce se snahou indoktrinovat populaci v tom, jak „správně“ s touto hračkou zacházet, jak to mimo jiné činí „zpráva“ europoslankyně Estrelové. Je důležité tyto snahy nejen sledovat – ale také je mít na paměti při blížících se „evropských“ volbách. Např. na stránkách týdeníku Duše a hvězdy je k dispozici jmenný seznam europoslanců, kteří hlasovali pro návrh zprávy Edite Estrelové při jeho minulém schvalování, kdy neprošel. Bylo by dobré mít aktivní účast těchto poslanců při demontáži tradiční rodiny a světa na paměti, až nastanou letošní „euroskeptické“ volby.
Čtěte zde: Čeká Brusel šok? Dominantní pozice europeistů v Evropském parlamentu může být podle průzkumů na jaře vážně ohrožena. Jaké jsou šance českých euroskeptiků?
Rovněž je však třeba se proti podobným pojetím života a smrti rozhodně postavit na každém místě, kde se s nimi setkáváme. Ať jde o náš každodenní život, či „vzdálený“ Brusel.
